DorianGreene komentáře u knih
Knihu jsem sice četl po mediální smršti a znal jsem tak pointu. To ale na hodnocení nic nemění. Pozorný čtenář na hlavní motiv knihy přijde celkem brzy. Spíš si kladu otázku: Napsala to opravdu ta samá Alena Mornštajnová, co vytvořila famózní Hanu nebo Slepou mapu? V novince sice zachytila závažné téma, ale literární kvalitou se svým předchozím románům vůbec nepřiblížila. Lineárně vyprávěný příběh je plochý, bez větší umělecké invence. Závěrečné řádky sice člověka ochromí, ale není to na Alenu Mornštajnovou málo?
Zlo, bestialita, pomsta. Syrová záležitost s originální zápletkou. Autorka literárně uchopila dosud málo známé téma ženských vězenkyň a jejich pohřbených dětí na Ďáblickém hřbitově. Tenhle román by si měl povinně přečíst každý, komu projde přes ústa věta, že za "komunistů bylo líp."
Konečně se mi dostala do rukou TA kniha. Příjemné oživení mezi těmi všemi českými autorkami a detektivkami. Nádherná oslava přírody, příběh o osamění, lásce i nenávisti. Holku z bažiny mám od dočtení pořád v hlavě.
Joanne Rowlingová je grafomanka. To mi zůstává v hlavně po dočtení tohoto téměř tisícistránkového opusu. Má to spád, geniální rozuzlení, spoustu slepých uliček, napětí... ale proboha proč 971 stran.
Fascinující příběh podle skutečné události. Tak zní podtitul románu Mlýn. A byl by to opravdu fascinující zážitek, ale bohužel literární kvalita je na úrovni základní školy. Poslední čtvrtinu už jsem četl v podstatě jen názvy kapitol, protože ty už samy o sobě vysvětlují, o čem budou následující odstavce a připravují tak čtenáře i o překvapení. Dostat takhle silné téma, které opravdu vychází z reálné nedávné historie Hoslovického mlýna na Strakonicku, do rukou Alena Mornštnajnová nebo Karin Lednická, tak je z toho senzace roku. Tohle byla bohužel promarněná příležitost. Na druhou stranu, kdyby byla kniha určená třeba pro čtenáře od 12 let, tak je to ideální seznámení se s hrůzami nacismu a komunismu.
Tohle byl bohužel spíš podprůměrný Martin Sichinger. Zpočátku to vypadalo hodně dobře, ale nakonec se kniha zvrhla v jakousi grotesku. Zajímavé je, že dosud málo známé téma dosídlených rumunských Slováků se za poslední rok objevilo hned ve dvou románech, naposledy v Prokletém kraji. Poslední kniha Michaely Klevisové ale ve srovnání se Sekáči vede na plné čáře.
Tak tohle je pro mě jedno z největších překvapení poslední doby! Že Scarlett Wilková jako zkušená novinářka a publicistka umí dobře psát, o tom asi nepochyboval nikdo. Že ale dokáže vystavět rodinnou ságu a silný příběh několika propojených lidí skoro až na úrovni Aleny Mornštajnové, to jsem nečekal. Pro spoustu čtenářů bude novinkou číst si o životě Řeků v Československu, jejich zvycích a pocitech. Autorka se v pocitech a psychologii postav zbytečně nepitvá, jak to často bývá zvykem u některých současných autorů, ale nabízí staré dobré poctivé vyprávění, jak je známe z jiných velký rodinných ság.
(SPOILER) Mám trochu rozporuplné pocity. Prvních 300 stran bylo famózních. Autor skvěle píše. Představuje syrovou atmosféru dětského domova v 90. letech minulého století, ale i putování Nestora s neznámou dívkou po Ukrajině, Slovensku i nově vzniklém Československu. Pohybuje se na pomezí klasického vyprávění, thrilleru, detektivky i magického realismu. Bohužel, poslední fáze knihy mě trochu zklamala. Propojení dvou příběhů autor vyřešil trochu zhurta neuvěřitelným motivem postaveným právě na magickém realismu. I zápletka ze současnosti nedávala ve finále moc smysl. Každopádně Rudolf Král je pro mě velkým překvapením a jsem zvědavý na jeho další knihu. Teď dávám 3 a půl hvězdičky.
Takhle silný literární debut na jihočeské scéně dlouho nepamatuji. V Lukáši Černém roste nová osobnost mladé spisovatelské generace. Hutné téma, výborný jazyk, atmosféra, která pohltí čtenáře hned od prvních stránek. I když je pointa možná odhadnutelná celkem brzy, nic to nemění na tom, že Lukáš Boček napsal vyzrálý román. Těším se na jeho další počiny.
Hodnocení tohoto románu je přestřelené. V uplynulých letech vyšlo u nás nespočet knih s tematikou první republiky, reflexe česko-německých vztahů, židovské problematiky, druhé světové války, poválečného odsunu a následného převzetí moci komunisty. Je samozřejmě těžké přijít s další originální novinkou a překonat takové skvosty, jako byla třeba Hana od Aleny Mornštajnové. Zuzanin dech je podobně jako Němci od stejné autorky napsaný strohým až novinářsky reportážním svižným jazykem. Lineárně popisuje děj, proměny hlavní postavy, jejíž život ovlivňují velké dějiny, ale i její nejbližší. Autorka sází na někdy až šokující a brutálně popsané momenty, minimum dialogů a spoustu zkratek. To ale na takhle vysoké hodnocení rozhodně nestačí...
Výborný počin. Atmosféra i napětí románu Zmizení Edwina Lindy se dá srovnat s vrcholnými Foglarovkami. Začátek je sice trochu zmatenější, ale potom nastane parádní jízda, od které se jen tak neodtrhnete.
Autor zavádí čtenáře do zmizelých Českých Budějovic 30. i 50. let 20. století. Nejsilnější je právě v popisech dobových reálií a příběhů. Zároveň ale dokáže poutavě uchopit i současnost. Vynikající román s regionální tematikou!
Dvacet hodin, čtyři kafe, dva grogy, oběd, večeře, dvě propocená trička... asi nejlepší Harry Hole.
Inferno je nejhorší román Dana Browna. Slavný spisovatel jede podle svého zavedeného mustru, až člověka několikrát při čtení napadne to známé přísloví o opakovaném vtipu. Brown se tentokrát při promýšlení románu asi hodně díval na Fincherovy filmy Hra a Sedm. Do toho zamíchal Dantovu Božskou komedii, Vasariho Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, přidal základy biochemie a transhumanismu, protřepal, zamíchal a jako výsledek uvařil čtenářům neuvěřitelný guláš. Jako vždy je nejsilnější v kulturně-historických popisech, když se hlavní hrdinové ocitnou ve Florencii, Benátkách a Istanbulu. Ale to už je lepší přečíst si třeba Muže z Vinci od Františka Jílka nebo Waltariho Šťastnou hvězdu. Tam je líčení středověkého a raněnovověkého umění nejen přesnější, ale i barvitější.
Jedete na dovolenou a chcete si užít koupání v moři, návštěvu památek, posezení s přáteli v restauraci? Neberte si s sebou tuto knihu... Neodložíte ji.
Breiského Triumf zla je souborem esejů, který v imaginárních portrétech ukazuje negativní a tragické rysy velkých postav historie jako aristokratické, okolím naprosto nepochopená gesta. Zajímavá záležitost psaná vytříbeným jazykem. Více v recenzi.
Vynikající memoáry přibližující atmosféru fin de siecle. Ideální také jako pramen pro historika.
Napoprvé na 80 %, napodruhé na 100 %. Kniha, která se dá číst stále dokola a pořád přináší něco nového.