douchová
komentáře u knih

Čtení po letech...Při čtení neustále přemýšlím, jestli nepřestat, protože je to vyloženě otřesné, ovládají mě naprosto fyzické pocity hnusu a odporu....Vždycky dočtu, protože je to výborná literatura (teď se mnozí otřesou, jak může být dobrá literatura hnusná :-) ).
A protože ten hnus tam není prvoplánový.....není, toto se tam prostě děje, na různých úrovních a to nelze popsat krásnými slovy....Také jsem milovník ruské klasiky a čtu ji stále, ovšem dnešní literatura si s tím nevystačí, to by bylo jen opakování, které nic nepřinese.
Doporučuji, ale rozhodně to není pro každého.


Rozhovor s mým oblíbeným spisovatelem mi mnohé dokreslil a četla jsem ho s potěšením....Velmi oceňuji, jak se odhalil a co na sebe řekl. Velmi doporučuji.


Bohužel pro mne velké zklamání, protože Ajvaz patří mezi mé oblíbené autory, ale musím dát za pravdu komentářům, které také nepějí chválu.....Přiznám se, že jsem knihu odložila, což jsem udělala v životě jen párkrát. Jednoduše mi přijde škoda času a mého slábnoucího zraku.
Opravdu to zavání brakem (nepřu se, jestli cíleným) a to prostě není můj šálek kávy. Je tam příliš doslovností, které až urážejí, atmosféra vlastně také veškerá žádná ( a to on umí) a příběh samotný také nic originálního. Možná jsem po knize sáhla ve špatnou chvíli, mám za sebou velký čtenářský zážitek s knihou (mimochodem také 800 stran, ale to byla literární lahůdka!) Jaume Cabrého Přiznávám, že..., takže to srovnání o to víc bolí.


Velmi dobrý román, ovšem musím se přidat k předešlým komentářům, že prostřední snová část je v knize přebytečná. Minimálně svým rozsahem. Byl by to zajímavý vstup do hrdinčiny mysli, ale tak na dvaceti stranách, ne na sedmdesáti. Trochu to ruší. Ale rozhodně to stojí za přečtení.


Za mě výborné. Možná proto (reakce na některé předchozí komentáře), že jsem to nečetla jako závěrečný díl trilogie, ale jako samostatnou knihu. Přesné postřehy o přístupu okolí na nemoc, trefný sarkasmus. Doporučuji.


Taková nenápadná kniha, žádný převratný děj. Určeno k opakovanému čtení, nejlépe na samotě.


Nápadité a neotřelé povídky. Velmi čtivé, příjemné osvěžení, má to děj a pointu, kterou ne vždy čekáte. Doplněno zdařilými kolážemi. Doporučuji.


Teda já to četla jako detektivku, hltala jsem to od začátku do konce, pořád na vás vyskakují nějaké věci, co nevíte a co vás obohatí a doplní váš rozhled. Čtení o knihách patří mezi mé velmi oblíbené a tahle kniha je rozhodně v první linii. Máte pocit, že sedíte s těmi chlapíky v kavárně a jen hltáte, co řeknou, protože oni jsou fakt třídy.


To bylo velké zklamání, takové polovičaté. Trochu slohovka. No, nemůže být každá kniha jako Kafka na pobřeží.... Ilustrace bezva, ale jinak jsem moc ráda, že to nebyla první kniha, kterou jsem od autora četla. Asi by mě to odradilo s to by byla škoda.


Měla jsem příliš velká očekávání a ta se, bohužel, nenaplnila.
Pár desítek zajímavých stran, jinak se to utápělo v docela banálním
příběhu. Bohužel opakovaně se přesvědčuji, že udělená (jakákoli) cena
není zárukou té nejkvalitnější literatury. Ovšem uznávám, že každý si pod
tímto termínem představí něco jiného :-).
Shrnutí: Kdybych tuto knihu vynechala, nic by se nestalo.


Pro mě jeden z nejlepších autorových románů, kniha, která mne donutila načíst si
dalších pět knih, což je přesně to, co od knih očekávám...že mě někam posunou a
rozšíří mi obzory. Prolnutí beletrie a eseje mi velmi vyhovuje.
Bohužel obálky Odeonu v poslední době jsou dost děsivé, v tomto případě absolutně
neodpovídá textu a tudíž může mást čtenáře... díky bohu se dají sundat a hodit do koše.


Příjemné překvapení. Trochu jsem se obávala plytké duchařiny, ale je to zdařilý román, který zpracovává téma zneužívání na poli duchovním, téma duchovního růstu a vše velmi zasvěceně a trefně. Velmi kvituji rozdílné literární pojetí obou částí románu. V první části mě velmi potěšilo, jak vtipným způsobem se autorka vypořádala s upachtěností okultistů, literární zručnost je nesporná.
Druhá část knihy je náročnější jak stylem tak obsahem, pro mě to byla lahůdka, kterou jsem si užívala.
Doporučuji všem s otevřenou myslí a se zájmem o téma.


Ani myšlenky Anny Hogenové nezachránily otřesnou podobu knihy.
Je třeba se tolik podbízet většinovým čtenářům? A bohužel místy nedotažený
rozhovor neprospěl ani těm myšlenkám....Škoda.
Raději sáhněte po knize (také) rozhovorů A. Hogenové s Michalem Slaninkou
Žít z vlastního pramene.


Silný čtenářský zážitek, srdce mi u toho usedalo...


Četla jsem v " čase Koronoviru" , což bylo velmi přínosné.
Doporučuji, je to stále velmi aktuální. A pro mne i velmi čtivé, taková příjemná reportáž.


Příjemné, svižné čtení na jedno odpoledne. Sice trochu schematické, ale na českou kotlinu velmi slušné. Rozhodně stojí za přečtení.


Hlavní dojem z knihy je Extrémní Osamělost. A vše, co z ní plyne, je děsivé a smutné. Jak rodiče nevědomky nebo spíš v dobré víře ubližují svým dětem, které pak nevědí, jak z toho.
A bohužel - vypravěč, autor - mě přes to všechno docela štval.
Literární kvality knize rozhodně nelze upřít, pro mě byla asi nejsilnější scéna, kdy jel v pěti letech poprvé (!) s matkou do vesnice k doktorovi na trhání krčních mandlí. Popis děsu při přecházení prosluněného náměstí se stínem kostela....silné.
Jen nevím, proč nakladatel
do textu zařadil poměrně špatné a nevkusné ilustrace.
Šlo by to pochopit, kdyby byly autorovy, avšak nejsou...
