douchová komentáře u knih
Doporučuji, rozhodně stojí za přečtení, styl je skvělý!
Záznam krásného přátelství. O co vše přijdeme, když si už nepíšeme dopisy, které bychom si celý život schovávali?
Krásná knížka. O krásných lidech.
Po letech jsem si knihu znovu přečetla a opět musím konstatovat...SKVĚLÉ! Atmosféra, styl.....Rozhodně patří do mého osobního kánonu knižních "pecek", kdo nečetl, o hodně přišel.
Bohužel fakt špatné.
Sáhla jsem po knize kvůli tématu, které mne zajímá, ale to zpracování, které je tak na úrovni špatné slohovky, jsem prostě nepřekousla.
Docela zklamání, mnohokrát přežvýkaný příběh. Pokud máte načteny autentické zážitky, musí to být zklamání, je to ploché, neprožité. Ten příběh se i mohl stát, ale tady působí jen jako kulisa.
Škoda, že to opět vydala Omega. A možná škoda, že autorka nezůstala jen u Boha maličkostí.
Velmi čtivé, žánrové čtivo, pro mě tam atmosféry bylo dost, byla jsem v knize a tiše se tetelila, při odhalování, které sice člověk trochu tuší, ale u téhle literatury to nevadí. Fakt jsem si to užívala, trefilo se mi to vyloženě do nálady. Doporučuji.
A velmi zdařilá grafická úprava knihy, ostatně jako vždy u Také Take Take :-).
Výborná věc, skoro bych řekla až napínavé čtení. Velmi široký vhled do situace, hodně mě to obohatilo.
Velmi příjemné čtení. Jako rozhovor s kamarádkou :-).
Velmi čtivé, celou dobu jsem byla " v knize ". Mám ráda příběhy z mezních situací. Problém pro mě je: lidsky mám samozřejmě se všemi lidmi v takovýchto situacích soucit, ale řešení nemám, místo pro všechny zde asi není...Ale jak autor sám řekl, tohle jeho kniha řešit nechce, jen nabízí vhled do prožitků prchajících. To se, myslím, povedlo, jen nevím, jestli to stačí....
Atmosféra byla vynikající, je to typ knížky, kterou přečtete na jeden zátah (což se mě bohužel nepodařilo), končí kapitola a vy opět nevíte, na čem jste, pocit úzkosti a nejistoty byl místy přímo hmatatelný, závěr byl trochu střízlivější, než jsem čekala (nebo si přála), ale knížku hodnotím velmi dobře. Trochu se vždy obávám u knížek s řekněme nadpřirozenými, nemateriálními motivy, aby to nesklouzlo do banálnosti, ovšem zde je to naprosto vyvážené. Snad to bude tím, že jsou Islanďané prostě s těmito bytostmi a jevy zvyklí žít a v jejich podání to vyznívá naprosto přirozeně.
Četla jsem před lety, ale doteď si vzpomínám, jak silně na mě zapůsobila. Pro mě čirá magie. Krása.
Tak, takové čtení bez zátěže, řekla bych. Opět téma zrady, naprostého oklamání (jako ve Zlodějce - kterou jsem ovšem v půlce odložila, protože tam už bylo jasné, kam to povede a nějak už pak nebyl důvod, proč to číst). Napsané to je celkem čtivě, musím říct, že na rozdíl od předchozí komentátorky, mě se právě líbilo to psaní ze dvou perspektiv, mělo to alespoň nějaký náboj a nepřehledné mi to vůbec nepřišlo. Bez tohoto prvku, by to bylo nějak až příliš banální. Já bych to viděla tak čtení na dovolenou.
Četla jsem jedním dechem, člověka u toho mrazí, protože na krutost páchanou na dětech si nelze zvyknout. Vyvažuje to postava pastevce, představitele dobra a ochranná náruč. Není to sentimentální, je to hutné a stojí to za přečtení.