dpxcz
komentáře u knih
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Velmi jednoduchá a krátká kniha, hlavně nenáročná. Přečetl jsem hlavně kvůli čtenářské výzvě 2024.
Beren a Lúthien
J. R. R. Tolkien
Samostatný příběh Beren a Lúthien je pěkně napsaný a hodně se mi líbil a bavil mě. Verše jsem spíše přeletěl, ty mě nikdy moc nebraly. Celkově je kniha povedená i po grafické stránce. A pro Tolkienovy fanoušky rozhodně povinností.
Turnus
Hugh Howey
Oproti prvnímu dílu je tahle kniha trochu zklamáním. Čekal jsem, že se toho o počátku dozvím více, ale vlastně mě první dvě části knihy moc nebavily. S třetí částí, která přímo předchází ději první knihy, se má pozornost trochu vrátila a zde už byl děj pro mě zajímavější. Doufám tedy, že další část bude lepší... Snad...
Pád Númenoru
J. R. R. Tolkien
Konečně nějaká novější Tolkienova kniha, která mě opravdu vtáhla a bavila. Vítám to chronologické ztvárnění, díky kterému se všechny informace vnímají velmi dobře. A ilustrace jsou také velmi pěkné.
Necrobox
Petr Heteša
Každoroční hetešovská dávka i zde splnila to, co jsem od knihy očekával. Čitelný, napínavý román, od kterého se nejsem schopen odtrhnout, dokud ho celý nepřečtu. Heteša má určitě vydaná lepší dílka, ale i zde se jedná o velmi povedenou knihu. Tentokráte se mi moc nelíbí obálka.
Hlubiny města
* antologie
Ač povídkové knihy moc nemusím, jsou tyto knihy vždy supr k poznání nových autorů a přečtení si povídek od zavedených autorů. Zde se mi nejvíce líbily povídky dvě, a to "Špatný den" od Míši Merglové a "Pan Frýdek a slečná Místek" od Kristýny Sněgoňové. Tyto povídky podle mě o mnoho překonaly ty ostatní.
Pytel kostí
Stephen King
Poslechnuto jako audiokniha při různých pracech na zahradě. Jako normální knihu bych to zřejmě nedočetl ani do poloviny, ale na poslech to šlo. Asi by to chtělo psát méně knih a trochu tomu přidat na ději.
Rudá jako oheň
Ursula Poznanski
Zakončení série, jak se patří. I přes to, že Ursula Poznanski má podle mě lepší knihy, byla tato výborně napsaná a čtivá.
Vypůjčený čas
Zuzana Strachotová
Tahle postapo kniha na mě dýchla hetešovským stylem a to hlavně ze začátku. No, a pak to trochu sklouzávalo k červené knihovně. Naštěstí se románek mezi člověkem a bioroidem nekonal. Ale co nebylo teď, může být i příště. Každopádně je kniha velmi povedená, lehce čitelná a hlavně baví.
Než stromům dojde dech
Peter Wohlleben
Tajný život stromů byla pro mě kniha, která mě vtáhla a ukázala mi jiný pohled na stromy. Takhle kniha je sice také skvělá, ale už se zde dost opakují informace. Ale to neznamená, že nestojí za přečtení. Právě naopak!
Divné počasí
Joe Hill (p)
Divné počasí od Kingova syna je souborem čtyř povídek, kde mě opravdu bavily tři povídky. Nejlepší asi Nabito, pak Déšť, Momentka a poslední V nebi. Každopádně to je má první kniha od Joe Hilla (pseudonym) a jde vidět, že se potatil.
Železný vlk
Siri Pettersen
Po Havraních kruzích přišla na řadu další kniha od této norské autorky. A stejně jako předchozí série je tahle kniha čtivá, i když ze začátku chvilku trvá, než se čtenář zorientuje. Těším se na další díl.
Bouře mečů
George R. R. Martin
Uf, strašně dlouhé, více než 1100 stran dlouhé. Ale výborné čtení stejně jako předchozí díly. Seriál jsem viděl dříve, než jsem se dal do čtení této série, ale stejně si to užívám. Kapitoly jsou opět rozděleny podle postav (to se asi nezmění) a tak jsem se vždy raději začetl do těch, které byly o mých oblíbených postavách. A vlastně i někteří původně neoblíbenci jsou nyní oblíbenci. Vývoj prostě nezastavíš.
A zase vyzdvihuji skvělý nový překlad tentokráte od Petra Kotrleho z nakladatelství Argo.
Stíny Citadely
Radek Sterakdary Starý (p)
Třetí pokračování série Arila mě nebralo stejně jako dvojka. Nesedí mi, jakým to je napsáno stylem. Připomíná mi knihy, které si autoři vydávají sami crowdfundingem proto, že by jim je žádný nakladatel nechtěl vydat. Zde má autor výhodu svého širokého publika a tak i zřejmě zajištěný prodej. Nejvíce mě ale vadila ta neustálá moudra rozesetá po celé knize a vysvětlování, kdo co proč udělal. Proto nechápu ta nadšená pětihvězdičková hodnocení, zřejmě už nejsem adekvátní cílovka.
Temné blues v New Orleans
František Kotleta (p)
Tak díky za vše a sbohem pane Kosku. Je tu poslední rozloučení a konec příběhů s kontroverzní magií. I přes důstojné rozloučení se mi ze všech knih v sérii tahle líbila nejméně. Prostě první díl je nepřekonatelný!
A já si samozřejmě před čtením tohoto posledního dílu lousknul znova ještě všechy předchozí...
Mágové a šarlatáni
Jiří J. Linhart
Mágové a šarlatáni je vlastně taková milá knížka. První část, kdy se hlavní hrdina učí na čarodějného tovaryše, je čtivá, pohodová a, budu se opakovat, milá. Druhá část mě moc nebrala, nabavilo mě to jeho trajdání po světě. Ale v závěrečné části se vrátil ten milý pocit zpět. Na prvotinu opravdu pěkně napsáno.
(3,5*/5*)
Plástev jedu
Josef Pecinovský
Skvěle vykreslený postapokalyptický přelidněný svět, kde většina lidí žije v plástvích připomínající strukturu včelích úlů.
Tato kniha byla prvně vydaná už v roce 1990 jako rodokaps, ale funguje i dnes. Pokračování už mám připravené.
Zákon genu
* antologie
Povídkové knihy beru vždy jen jako možné objevení nového autora. U této antologie jsem znal všechy autory a tušil jsem, do čeho asi jdu. Nejvíce pobavila povídka Za Sofii od Romana Bureše a Sousedská láska od Míši Merglové.
Země bez zákona
Jindřich Rohlík
Toto je prostě westernový fantasy rodokaps na rychlé přečtení.
