Dryáda komentáře u knih

Řekněme si na rovinu, je to "popkornovka". Žádné složité čtení, až na těch pár popisů chemických reakcí a konstrukčních záležitostí, ale ty jsou rozvedeny do podrobností i pro ty nejméně zasvěcené. Je to vtipné, je to napínavé, ale taky v několika pasážích trochu nudné (hlavně když se poněkolikáté dovídáme, co má všechno nabaleno v roveru). Příjemné a zábavné čtení, ale nic z čeho bych si sedla na zadek, takže jen za 4.

2 29.05.2016

Ve chvíli, kdy jsem se dočetla, že kniha je věnována (stejně jako veškeré dílo pana autora) Bohu, mi bylo jasné, že v četbě daleko nedojdu. Pokud bych chtěla číst knihu na toto téma, tak bych si vybrala někoho nestranného.

Úžasná kniha nabitá radami, inspirujícími tipy a plná citátů. Nabízí myšlenky, nad kterými lze podumat. A dá se přečíst za 2 hodiny (možná i méně u rychlejších čtenářů :) ).

06.05.2016

Hodiny rozhodně nenudí, stránky příjemně a rychle ubíhají a tři různé linie nijak nenarušují plynulost. Ovšem něco mi tady do plného počtu hvězd chybí. Občas se vynoří zajímavá pasáž, především celý příběh paní Brownové, který se mi líbil nejvíce a připadal mi nejzajímavější, ale většinu času je to takové, no, prázdné. Pan autor mne o tom, že nám podává psychologické drama, nepřesvědčil.

3 10.03.2016

Asi by se dalo říct, že jsem měla trochu větší očekávání, než člověk, který se o knize poprvé dověděl, když ji dostal do ruky. Doteď jsem o ní slýchala dost chvály a docela dlouho jsem se chystala ji přečíst. Bohužel musím říct, že jsem byla od začátku zklamaná.
Kniha má slabý rozjezd, což není nic neobvyklého, ovšem v tomto případě k žádné změně nedochází. Děj je jednoduchý a přímočarý, díky čemuž se čte rychle a dobře. Ovšem postavy jsou jen tak načrtnuty bez nějakého hlubšího popisu a vývoje v průběhu děje. A humor? Marně jsem ho hledala. Pan autor zasypává čtenáře nesmyslnými slovy a slovními spojeními, co nejabsurdnějšími stvořeními a planetami , a spoustou nepravděpodobnosti. Často až do takové míry, že mi to přišlo nucené, jako "tlačení na pilu". A mně to nepřišlo vůbec vtipné. Rozhodně mě to nepovzbudilo k četbě dalších dílů a ani v daleké budoucnosti to nemám v plánu.

5 27.02.2016

Původně jsem si myslela, že je Rozum a cit něco podobného jako Pýcha a předsudek, ale brzy jsem zjistila, že jsem se mýlila. Je sice pravda, že se hlavní dějová linie věnuje obdobně hledání manžela, ale co jiného bylo v té době cílem dívek a žen. Když se tato dějová linka osekala, zbyl až karikaturní psychologický výjev všemožných špatných vlastností a neřestí, od naivity a hlouposti, které svou domýšlivosti dokázaly ubližovat, až po sobeckost, vypočítavost a aroganci, které tak činily s vědomím i stejně nevědomě.
Kniha se nese na mnohem vážnější notě i s několika tragickými osudy, díky kterým postrádá naivitu následující Pýchy a předsudku.
Poněkud mne ovšem zklamalo protahování konce a dvě události (nemoc jedné hlavní postavy a také životní osudy Lucy), které na mne působily trochu jako "deus ex machina", proto jen 4 hvězdy.

2 20.02.2016

Nečekala jsem, že mě 200 let starý román natolik pohltí. Ironie a vtip, s kterými na začátku popisuje postavy, hlavně jejich záporné vlastnosti, a jejich vývoj mě dostaly tak, že jsem měla problém knihu odložit. Samozřejmě by se dala vytknout mírná přeslazenost v některých pasážích a poněkud naivně šťastný konec, ale proč si nedopřát knihu, která vyvolá příjemnou náladu a úsměv na rtech. :)

8 08.02.2016

Z počátku jsem měla trochu problém ponořit se do knihy, ale po několika stránkách děj už příjemně plynul. Kniha je zábavná, vtipná a zajímavá. Bylo to mé první čtení Pratchetta a bohužel po všech chvalozpěvech, které slýchávám od lidí kolem sebe, jsem tak nadšená nebyla. Je to sice příjemné a zábavné čtení, ale nic "bombastického", proto jen 3 hvězdy.

1 06.01.2016

Budilo to dojem zajímavého románu z dob komunismu, ale daleko jsem nedošla. Hlavní hrdinka je typ ženy/dívky, který mi k srdci opravdu nepřirostl a její životní příhody mě ponechaly chladnou.

Hezky to ubíhá tak dlouho, až to začne nudit. Všechno je takové pozitivní, žoviální a dokonalé. Bohužel to není čtení pro mne.

Kniha se rozjíždí slibně, futuristický svět prekogů a intertů mě zaujal, myšlenka moratorií a semivitálů mi přišla originální. Bohužel se záhy seznámíme s hlavním hrdinou (hrdiny?) a tady vidím největší kámen úrazu. Joe mi přijde otravný, nezajímavý a naprosto neschopný, nikam se nevyvíjí a dějem jen tak nějak proplouvá (dokonce se vyhýbá i jakékoliv příležitosti dělit se s ostatnímu o informace). Ostatní postavy jsou představeny v jediném odstavci a není na nich nic specifického, aby je bylo možné si zapamatovat. Jejich osudy mne ponechávaly naprosto chladnou. Děj se začíná protahovat a jakoby cílil pouze na sledování časové regrese. Všechny zvraty jsou již předem jasně naznačeny a tedy na nich není nic překvapivého. Konec byl už jen hřebíčkem do rakve. Dvě hvězdy dávám pouze za zajímavý začátek.

4 28.11.2015

Kniha je psaná k plynulému čtení dost nepříjemným stylem, kdy autor často používá věty bez přísudku a tato "hesla" působí jako výkřiky nebo novinové titulky. V první chvíli mě to odradilo, ale dala jsem knize šanci a brzy jsem si na to zvykla.

Příběh se rozjíždí dobře, je velmi čtivý a napínavý. Ovšem ke konci se začíná táhnout, s čímž jsem se setkala už u několika severských detektivek. Samotný konec mi přišel utnutý, nedořešený, jakoby autor narychlo dopisoval. Zajímavý a originální mi přišel komentář oběti. Celkově považuji dějovou linku za nejlepší část knihy.

Největším kamenem úrazu je ovšem samotná hlavní postava Malin. Svými starostmi s dospívající dcerou, nevyjasněným vztahem s ex-manželem a velmi kladným vztahem k alkoholu mi přijde pouze jako kříženec mezi detektivem Holem od Nesba a komisařem Wallanderem od Mankella. Ze všech členů policejního sboru je nejméně zajímavá a nejvíce postrádající originalitu.

Co se týče vraha, byl mi jasný od první chvíle, kdy se tam objevil... o to víc jsem byla zklamaná, když byl okamžitě vyřazen z okruhu podezřelých, přestože byla policie schopná držet se jako klíšťata dvou patnáctiletých puberťáků.

2 26.10.2015

Kniha mě odradila už na začátku, když autoři přijeli do Japonska nevěda, že s angličtinou nepochodí a že se v Japonsku jezdí vlevo (možná to byl jen styl jakým psali, aby to bylo poutavé a napínavé, ale u mne to vzbudilo spíše nedůvěru k jejich cestovatelským schopnostem). Ve chvíli, kdy začali šokovaně rozebírat, jak je drahý čaj a meloun, jsem knihu zavřela a řekla si, že si najdu jiný cestopis...

Kniha mě již od prvního setkání velmi zaujala a protože se o danou problematiku dost zajímám, měla jsem dlouho v úmyslu si ji přečíst. Jaké nemilé překvapení mne čekalo již v úvodní kapitole, kdy se vynořil první nesmysl v podobě informace, že lidé přešli k zemědělství, protože si vyhubili velká zvířata. A tímto to neskončilo, v první kapitole se velmi záhy objevují další zkreslené a účelové informace (ne, pomocí izotopů opravdu nezjistíme, kterou konkrétní obilovinu lidé konzumovali).
Ač jsem měla zpočátku i přes tyto záseky v úmyslu knihu dočíst, autor u mne jakožto zdroj informací ztratil veškerou důvěryhodnost a já se je raději vydám hledat jinam...

Kniha se rozjíždí slibně, máme tady záhadnou vraždu "anglické" dívky, její osamělou kamarádku, starého podivína a jednoho detektiva z Fair Isle, k tomu několik vedlejších postav a hlavně chladné a osamělé ostrovy severně od Skotska. Bohužel dost brzy je detektivní práce nahrazovaná liniemi vztahů a osobních problémů jednotlivých postav. Informace z vyšetřování se objevují náhodně a velmi útržkovitě. Ke konci se to už mění z detektivky spíš na červenou knihovnu. Nebýt v půli knihy, tak ji nedočtu.
Opět se mi výjimečně seriálové zpracování líbilo více než předloha.

1 29.08.2015

Kniha je to opět skvěla, oproti předchozím dílům má ovšem mnohem více "vaty" a zbytečně se opakujících pasáží, které nic nového ani podstatného nepřináší, pouze opět vyplňují prostor.

1 13.07.2015

Za ty naivně poetické pasáže (a tady nemám na mysli Marigolda) jedna hvězda dolů.

05.07.2015

Už po první kapitole jsem si říkala, že tohle půjde velmi těžce. Děj se vlekl prvoplánovitě, tak nějak násilně. Dala jsem ale knize šanci a přečetla jsem další dvě kapitoly... a byly to naprosto zbytečné kapitoly, kterými jsem se kdy prokousala. Celou dobu mi přišlo, že Murakami mluví, ale z jeho úst nevychází žádná slova. Číší z toho psaní pro psaní, jen čisté "řemeslo", které má autorovi snad vydělat peníze, snad uspokojit fanoušky. Dále tím již ztrácet čas nebudu, mám na seznamu spoustu jiných knih, které si chci přečíst...

Stoletý švédský Forest Gump se jednoho rána rozhodne utéct z domova důchodců a tím spustí lavinu neuvěřitelných situací, které přestávají být až tak neuvěřitelné, když začneme sledovat jeho život od nejranějšího věku. Ve strohém ale úderném stylu se kniha rozbíhá ke komickým a napínavým situacím, až ji dojde po první třetině dech. Vtipy i události se začínají opakovat a ztrácí na zábavnosti. Přestože se i v poslední třetině našlo pár situací, kterým jsem se zasmála nahlas, plácá se to všechno tak nějak přes sebe, aby to dospělo k šťastnému přeslazenému konci s paraplíčkem. Na závěr už chybí jen podotknout: "A zazvonil zvonec a pohádky je konec."

2 15.06.2015

Z počátku byla ta absurdnost zábavná, ale čím dále tím více to ztrácelo smysl a byla to jen smršť nesouvislých vět. A já se ptám proč? Jaký má tohle smysl? Připomíná mi to moderní umění, kdy se flákne barevný flek na černé pozadí a hned je z toho veledílo. Někdo mi možná vytkne, že tomu nerozumím... a já mu to klidně odsouhlasím.

3 28.05.2015