Dryáda komentáře u knih
Skvělý příběh, ač trochu rozvětvený, což mi osobně nevadí, skoky v čase spíš jen nutí používat hlavu. Styl psaní mnohem lepší než v povídkách, ač někdy ještě zabrousí k rádoby vtipným momentům.
Po třetím přečtení musím konstatovat, že se mi kniha líbí čím dál tím více. Jediné, co mne poněkud mrzí je až přeslazeně patetický konec povídky Otázka ceny, takže ve skutečnosti to je za 4,5.
Velmi čtivá a napínavá, ale ne příliš hororová kniha, která je mnohem propracovanější a zajímavější než film.
S velkým očekáváním jsem se pustila do posledního dílu trilogie, abych z něj vyšla roztrpčena s velmi smíšenými pocity. Byla to skutečně kniha od stejného autora?
Ale nejprve pozitiva... za nejlepší část knihy považuji příběh Mary a jejího objevu, zajímavá byla také myšlenka "Světa mrtvých" i různorodost postav. Napínavé momenty jsou skutečně napínavé a kniha se snaží popohánět kupředu. Tím to ale končí. Bohužel zápory v mnohém převažují.
Celý děj knihy by se dal shrnout několika větami. Zbytek byla vycpávka spousty cestování, bloudění a hledání. Zajímavé pasáže a zvraty knihy byly záhy ubity vleklostí. Konec již naprosto ignoroval děj v pozadí a soustředil se výhradně na hlavní dvě postavy. Poté jsem již měla pocit, že sleduji jakousi knižní telenovelu.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, nejen kvůli zakončení trilogie ale i pro zajímavé i když poněkud idealistické myšlenky. Více se ovšem rozepisovat nemohu, abych někomu nevyzradila děj.
Je jen málo knih, které mne opravdu dokáží pohltit a Subtle knife rozhodně patřila mezi ně. Bohužel některé podstatné vyhrocené situace se ukázaly jako silně předvídatelné a v některých místech mi to přišlo až úsměvné. Přesto jsem dala 4 hvězdy a to hlavně za konec, který mě "přikoval do židle".
Vcelku zajímavá sbírka esejů, která "naťukává" různá témata o japonské kultuře, především literatuře a filmu. S některými názory pana autora naprosto souhlasím, některé mi přišly poněkud přehnané. Zaujaly mě eseje na téma kultury a filmu, eseje na téma literatury již byly méně stravitelné pro běžné smrtelníky (tedy čtenáře). Jako pozitivum bych určitě vyzdvihla spoustu zajímavých informací o japonských autorech a japonské mentalitě. Pobavila mě i "recenze" na film Geiša.
Jedna poznámka na okraj: Není mi jasné proč pan autor zvolil pro srovnání s americkými Disney pohádkami zrovna Markétu Lazarovou, odkdy srovnáváme pohádky s historickými filmy (romány)? Nebo šlo především o snahu studenty šokovat?
Přišlo mi to takové nemastné, neslané, jak kresbou, tak dějem. Spousta jmen osob a míst, většina děje se skládá z poněkud jednostranných soubojů a zkratkovitého vysvětlení historického pozadí. Přesto se to dalo dočíst, děj nebyl nudný a souboje byly vykresleny dobře a přehledně.
Jednoduché a lehce čitelné povídky s nádechem napětí a mystiky. Bohužel je v nich patrný téměř stejný vzorec, který v půlce knihy začíná nudit.
Děj knihy začal zajímavě a napínavě, ale ve chvíli, kdy se přesunul ze Švédska nastoupila nekonečná vlna nudy. Čím dále se příběh posouval, tím více se nesmyslně protahoval a stával ještě více nudným. V každém rozhodujícím momentu se vše jen pokazilo a přitížilo, jen aby se děj opět natáhl na několik dalších kapitol. Připomínalo mi to situace s nesmrtelnými záporáky v béčkových filmech, kteří ani po několika kulkách v těle nemají v úmyslu umřít.
Z počátku mi hlavní hrdina, ten naivní deprimovaný puberťák, tak trochu misantrop, strašně vadil. Ke konci, kdy jsem mu alespoň trochu začala rozumět, se to zlepšilo, ale ne o mnoho. Strašně nepříjemný byl styl, jakým je kniha napsaná. S každým odstavcem jsem měla dojem, že mi IQ kleslo o pár bodů a bylo dost náročné číst delší pasáže (jednu informaci byl schopný zopakovat i 4x v jednom odstavci, úplně - samozřejmě velmi subjektivně - nesnáším, když někdo opakuje jedno slovo několikrát ve větě). Na to, že má jít o milovníka literatury a pisatele kompozic, je jeho vyjadřování víc než chabé. Rozhodně je ale třeba říci, že jeho příhody z New Yorku poloviny 20. století jsou dobrodružné a zajímavé, rozhodně nenudí a v tomto směru se kniha čte dobře.
Autor knihu prezentuje jako "úvodní učební příručku pro studenty angličtiny", ovšem osobně bych ji takto neviděla. Autor často používá jen příjmení, srovnává autory s pozdějšími, o kterých se čtenář dovídá až o několik stránek dále (případně o několik kapitol). Zahlcuje čtenáře svými teoriemi a názory i předpoklady (chvílemi jsem měla dojem, že se mu John Milton se svými budoucími plány svěřoval). Některé autory a jejich slavná díla rozebírá až zbytečně na 4-5 stran, aby záhy shrnul další 3 v jednom odstavci.
Možná jsem jen náročný čtenář, ale takto si skutečně "úvodní učebnici" nepředstavuji. Přesto, abych přidala také něco z pozitivní stránky, se člověk doví spoustu zajímavých faktů i klepů o spisovatelích, které sice autor limituje svým výběrem, ale rozhodně se řadí k slavným postavám anglické literatury.
Divné, zmatené, jakoby se to snažilo o něco víc, než ve výsledku vzniklo. Neudělalo to na mě vůbec žádný dojem a nedokázala jsem knihu dočíst. A nebudu se ani pokoušet (proto hodnocení přenechám jiným).
Úžasná kniha, kterou jsem si zamilovala už na čtrnácté straně (jako kdyby psal někdo o mých návštěvách knihkupectví a antikvariátů). Ač je děj velmi předvídatelný (pouze jedna věc mě opravdu šokovala, ale nebudu ji vyzrazovat :)) a mně bylo jasné, jak to dopadne už na začátku, stejně jsem ji přečetla jedním dechem.
Čtivé, napínavé, společně s Dmitrijem jsem se nemohla dočkat další části španělského deníku. Pasáž o víře, ač poněkud rozvláčná, mě zaujala, část o kávě potěšila. Jenže... s nástupem Dmitrije do výtahu jsem se i já vezla... na vlně roztáhlého zmateného závěru, který mne velmi zklamal (a když si čtu místní komentáře, zřejmě v tom nebudu sama). Závěrečnou myšlenku jsem sice jakž takž vstřebala, přestože jsem v to málem ani nedoufala, ale vůbec mi nepřijde jako uspokojivý konec knihy.
Nevím, jestli je to tím, že se jedná o prvotinu, nebo takto píše Nesbo běžně, ale tohle nebyl můj šálek čaje. Příliš rozvláčné, nudné, napínavá část se odehrála na posledních 20 stranách. Kdyby se osekala vata, kniha zabere 50 stran.
Až si přečtu něco novějšího od Nesba, třeba to ještě upravím. :)
Co se týče překladu, tak to mělo znamenat co? Pan překladatel nezvládl angličtinu a nechal pasáže bez překladu? Nebo předpokládá, že u nás všichni umí anglicky (tak optimistická bych nebyla)? A velmi by mě zajímalo, jestli ty hrubky jak z prvního stupně základní školy jsou jen problémem elektronické verze nebo jsou i na papíře (noviny napsali,...).
Velký Gatsby je skvělá novela, bohužel na konci Fitzgerald nasadil velmi rozvláčné tempo, čímž srazil mé hodnocení na 4*. S Posledním magnátem to bylo horší, tenhle příběh z Hollywoodu mě vůbec nezaujal a dočíst se do konce bylo utrpení. Jako černá tečka na závěr by se dalo označit dovyprávění příběhu z poznámek, jež byl tak zamotaný a těžkopádný, že mi zabralo pár dní se přes to prokousat. Hodnotím 2*.
Bylo to zábavné (i přes velký počet mrtvol), čtivé a překvapivě (pozor spoiler) s dobrým koncem, docela dost zamotané, ale přesto se dalo v postavách vyznat.
Úžasná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. U napínavých momentů jsem skoro až nedýchala, u strašidelných jsem se téměř bála a posledních 200 stran jsem prostě musela dočíst během jednoho dne. Dokonce i začátek knihy, kde se děj teprve rozjížděl a seznamoval s postavami a kde mívám obvykle problém se prokousat k samotnému dění knihy, mě nutil číst dále.