Dunkelhell komentáře u knih
Výborné čtení (a psaní). Tak má vypadat historický román z pohraničí. Na rozdíl od pohádek Mornštajnové, kterou jsem četl nedávno, a kde je to všechno jenom naoko, je z tohoto románu cítit autorův prožitek a zkušenost toho, o čem píše. Extra hvězdu dávám za zmínku o hardcorové kapele Zelení Kanibalové. :-)
Žánr: román pro ženy. Tím je to dané. Autorka psát umí, navíc je hodně sečtělá, to jsou plusy. Mínus je ten samotný žánr a styl podání. V porovnání s jinými autory, kteří píší o podobné tématice mě Mornštajnová nepřesvědčila. Dávám 3 hvězdy, jako ve škole a další knihy od stejné autorky si nechám ujít. :-) PS: dobře to vystihla ve své recenzi uživatelka Godgifu níže.
Mussolini zůstává pro širší veřejnost často ve stínu svého "slavnějšího nacistického bratra," i přesto, že Mussolini má před Hitlerem dost velký časový náskok. O to větší důvod, přečíst si o dějinách italského fašismu kvalitní románový životopis psaný zajímavým reportážním stylem. Knížka popisuje šílenou situaci v Itálii po první světové válce a vysvětluje "jak to vlastně celé vzniklo."
Jeden z mála případů, kdy je lepší film, než jeho knižní předloha. Přitom hlavní téma, myšlenka, knihy je výborná. (To si uvědomil i režisér filmu). Kniha měla skončit cca v polovině, ta druhá půlka je nekompaktibilní s tou první a méně literárně povedená. Při čtení té druhé půlky, ke kterému jsme se musel spíš nutit, mě napadlo, že se jedná o určitou výpůjčku z Lolity od Nabokova, (skrývají se v pokojích, popisy bizarních mileneckých scén, únosce a jeho oběť, a nakonec mu taky uteče.) Jenže u Nabokova to celé dává smysl a je to skvěle napsané, tohle ne. Je za tím vidět křeč a úporná snaha napsat úžasné psychologické dílo.
Knihu jsem prvně četl v době, kdy vyšla. Teď na mě vypadla z knihovny, a tak jsem ji znovu prolistoval. Největší bizár egoismu a sebeonanie ale je, podle mého skromného názoru, doslov od jakéhosi Michala Jareše. (Nevím, kdo to je, asi zneuznaný autor nula.) Každopádně, nechápu, kde se v jeho mysli, a v myslích některých mých zdejších kolegů recenzentů, bere ta vize, že Murakami je nafoukaný egomaniak atd. Možná, že je, ale z toho textu to není patrno. Jak jsem napsal výše, četl jsem knihu dvakrát, a nic takového jsem tam nenašel. Možná, že ti, kdo si to myslí, četli jinou knihu :-) Pravděpodobně je v tom ale prachobyčejná česká malost oceňující falešnou skromnost a pokrytectví. Tak prostě pochopte, že to napsal jeden ze, v současnosti největších (alespoň co do komerčního úspěchu) světových spisovatelů, který píše skoro čtyřicet let, má na kontě desítky úspěšných románů a mnoho miliónů prodaných kopií. Tak, co byste chtěli, aby koktal za omluvy? Jako, že si toho není vědom? Já naopak oceňuju jeho upřímnost s jakou nechává nahlédnout do svého "zákulisí" a nic neskrývá. Nezapomeňte taky, že japonská mentalita bude asi úplně jiná, než naše. A Jarešovo jízlivé přirovnání k "čiperovi Coelhovi", také pokulhává. Coelho je úplně jiný případ. Takže tak :-)
Není co dodat. Naprosto skvělý román. Po jeho přečtení mě napadají různé otázky. Například: Proč v dnešní době není v Čechách autor, který by byl podobného literárně-historického počinu schopen? Současné české romány, to je až na výjimky, bída a utrpení. Nabízí se srovnání s Vondruškou, ale ten je proti Kaplickému jen takový břídil, lidový kecálek. Možná snad Šulc a jeho Dva proti Říši, leda...
Za druhé: Co je to vlastně za zločineckou organizaci, ta katolická církev? Já vím, je to už 300 let stará kauza, ale stejně. Omluvili se vůbec někdy za tyhle procesy? Naštěstí jsou u nás na žebříčku popularity, asi tak stejně jako komunisti. Vymírají, díky bohu. :-)
Je to smutný, ale nedá se nic dělat. Po přečtení několika románů od autora Zábranského musím konstatovat, že problém se Zábranského romány je v jejich autorovi. Málokdy (nejspíš dosud nikdy) se mi nestalo, že by ve mně přečtené vzbudilo agresi vůči tomu, kdo věc napsal. Pane, Zábranský, máte kliku, že Vás neznám osobně. :-)
Inteligentní zábavná oddechovka s hlubším podtextem. Připomíná starší Urbanovky s tím rozdílem, že Stančík má smysl pro humor. Krom toho se, jen tak mimoděk, člověk dozví plno zajímavých věcí o Praze, historii a umění. Mezi současnými mdlými českými spisovateli patří rozhodně k těm nejlepším.
Vzestup (a pád) jednoho arogantního živočišného druhu v kostce. A nejlepší na tom je, že od lovců-sběračů to s ním jde jenom z kopce :-)
Je to "román pro ženy," ale výborně napsaný. Mě teda kniha po technické stránce vtáhla i přes klišé a banality. Je ale zajímavé, že autoři nedokážou podat tohle rodinné téma nějak uvěřitelněji. Má to být ze života, ale výsledek je spíš křečovitý - např. ty jejich rodinné vztahy. Ve skutečnosti by je Marie nejpíš všechny poslala do háje v čele s nemohoucím fotrem tyranem-ožralou, sestrou ublíženou krávou a matkou jako-obětí, ve skutečnosti tichou spolupachatelkou fotrových excesů. Ale kdo ví, třeba tenhle středověk na vesnici ještě stále funguje. Hodnotím na 4 hvězdy.
Nemohu si pomoci, ale třikrát podtrženou pětku a měsíční zákaz publikovaní na DK, všem, kteří napsali negativní recenzi na Spolčení hlupců! :-)) Tohle stoprocentně patří do zlatého fondu světové literatury. Mezitím se doma doučujte, co je to kvalitní román a smysl pro humor.
Co dodat k předešlým komentářům? Knížku jsem si koupil, protože mě zajímalo, jestli je tak dobrá, či kontroverzní, jak se o ní píše. Bylo to zároveň moje první dílo od tohoto vychvalovaného autora - a podle mě, román zas tak dobrý není. Jakoby nějaký nový Milan Kundera, vsadím se, že měl na autora svého času určitě zásadní vliv, šmrncnutý Nabokovem, ale bez jejich hloubky. K románu se určitě nebudu vracet, ale byly tam i dobré momenty, to zas jo. Nejvíc se mi líbily pasáže na zámku a ty o střílení a doktorovi. Trochu jsem doufal, že se děj víc rozjede, ale to se bohužel nestalo a zůstalo jen u pozorování a popisů duševního stavu hlavního hrdiny. Hodnotím tak na 3,5 hvězdy.
Asi nejlepší počin (kromě reedic Hrabala) jinak dost svérázného nakladatelství, vlastněného úprdelným podnikatelem Savovem, toho času na útěku.
Navrhuju, aby výměnou za beztrestnost, na své náklady, vytisknul a rozdistribuoval toto dílo všem občanům naší krásné země. A podepsat by ho mohl třeba pan premiér. Ano, ano...
Román jsem četl cca před 13 lety jako jednosvazkové vydání. Díky covidu jsem najednou neměl co číst, tak jsem se k němu vrátil. Myslel jsem, že do něj jen tak lehce nakouknu a odložím jako dávno vyřízenou věc, ale k mému překvapení jsem se začetl znovu a zhltnul ho jako malinu. A čtenářská malina to skutečně je, ať si tady v recenzích chytře píše, kdo chce, co chce. Napsaný je bravurně, má všechno, co má dobrý román podobného rozsahu obsahovat. Není to ale pro slabé čtenáře odkojené brakovými thrillery. To ale platí o krásné literatuře obecně. Vyzdvihuji i překlad a kvalitní redakční práci bez překlepů v textu. Otázka pravdivosti není důležitá, i když pravděpodobně se velká část z toho autorovi skutečně přihodila. Pro mě osobně je Šántarám, kromě jiného, i vzpomínkou na Indii, jaká byla cca ještě před dvaceti, třiceti lety - tj. neznámá a exotická - než se nám svět smrsknul na internet v mobilu :-)
Přesně, tohle je klenot české literatury. Jak text, tak ilustrace. Lepší než Saturnin a Tři muži ve člunu. :-)
O autorovi jsem předtím jakživ neslyšel, po knize jsem sáhnul náhodou (bylo to ale novější vydání, než toto na fotce) – a byl jsem velmi příjemně překvapen! Přestože Kratochvíl napsal tento román někdy v 70. letech, je jeho jazyk a styl naprosto moderní - nadčasový. Historický román z let těsně předcházejících 1. světové válce krátkými črtami sleduje konání mnoha postav, popisuje je jakoby reportážním, útržkovitým stylem. Zpočátku se vše zdá nahodilé, aby se posléze dokonale propojilo do perfektní (byť tragické) pointy - války. Čtenář se dozví mnoho zákulisních informací o krocích, které vedly k válce a zároveň si literárně smlsne. Dávám 5 hvězd.
Doporučuji každému. Četl jsem s napětím jako antickou tragédii. Tato úctihodná práce doslova změnila můj dřívější kritický pohled na Beneše. Po přečtení jsem k němu pocítil respekt a obdiv za neskutečnou houževnatost a nezlomnost s jakou čelil bezprecedentně šílené situaci, v jaké se snad žádný jiný národ (možná s výjimkou Polska) nikdy neocitnul. Autor, Igor Lukeš, shromáždil (aspoň mně) dříve neznámé materiály a informace, které ukazují složitou předmnichovskou diplomacii v novém světle. Super!
Pan Zábranský, pokud čte zdejší recenze, mě mít rád nebude. Co to je zase za pseudointelektuální exhibici? Začal jsem číst v dobré víře, že se něco zajímavého dozvím a ejhle - tumáš čerte kropáč - opět nějaká autorova onanie. Dám 2 hvězdy, za to, že je to tak tlustý. :-)
Města mě trochu zklamala, čekal jsem víc, ale problém je, že Ajvaz si nastavil tak vysokou laťku, že se těžko překonává. Osobně mám raději Cestu na jih nebo Lucemburskou zahradu, zde mě moc nepřesvědčil důvod hrdinovy cesty kolem světa - zápletka mi vlastně přijde trochu banální - ale opět jsem žasnul nad autorovou neskutečnou imaginací, kterou štědře a zdánlivě mimoděk mrhá a "plýtvá" na každé stránce. Snad nejvíc mě dostala pasáž o vymyšleném německém spisovatelovi bizarních románů ze světa natahovacích pružin. To je totální úlet. :-) Mé hodnocení: 4 hvězdy a to jen proto, že si myslím, že už napsal lepší.
Jo, a ještě jeden velký hejt na nakladatele: když mám tak tlustou knihu jako je tato a stojí 500 Kč, tak zvolím kvalitnější, tj. bytelnější vazbu. Sotva jsem začal číst, kniha se na konci vytrhla z předsádky. Tenhle knižní aušus bych nakladateli nejradši omlátil o hlavu. Rozhodně je to pro tak kvalitního autora nedůstojné. (Samozřejmě jsem hned ztratil účtenku, takže nemůžu reklamovat)