džej
komentáře u knih

Konečně jsem se ke knize dostala (to to trvalo, viď, Terko), a moc doporučuji! Je to dar vidět věci kolem nás s laskavým pohledem a humorem...


Bývala bych dala 100%, protože při líčení života všech postav autor používá trefné vyjádření nálad a pocitů a malebné metafory. Za snížení mohou nelogické časové nesrovnalosti, které se autorovi občas přihodily. Nancy mluví o tom, že Matovi jsou čtyři měsíce a v dalším odstavci se dozvíme, že Matova matka má v nejbližších dnech rodit další dítě. Nebo... Nellie vypráví o svém otci Jerovi, že zemřel ani ne ve třiceti = to by podle doby, kdy se narodila, nemohl být jejím otcem, ani zažít první světovou válku. Následně vypráví, že s ní zažil i události v její dospělosti. Kdyby takové nesrovnalosti netrčely hned za sebou, že pozorný čtenář je prostě nemůže přehlédnout, asi bych to nechala být. Ale takhle mě to mrzí, protože kniha opravdu stojí za přečtení.


V. Catala jde v téhle útlé knize na dřeň pocitů ženy, která během necelého roku života na samotě kdesi v Pyrenejích poznává tři rozdílné mužské charaktery. Překrásné líčení okolní přírody a životní moudrost jednoho z horalů způsobí, že se od knihy stěží odtrhnete. Strhující čtení!


Rozhodně poučná kniha, tak jak jsem čekala... Moudra východní filozofie se prolínají s vlastními postoji a názory. Jen mi trochu vadily rozvláčnost a (trochu víc) odmítání čehokoli, co se neshoduje s autorčiným přesvědčením. Nějak mi to připomnělo netoleranci mladých biokonzumentů. Na mě text občas působil jako kázání o "dobrání se podstaty", kterým zároveň probleskuje nepochopení či dokonce odsuzování "nedokonalých".


Pro mě tahle nová kniha od Juli Zeh nebyla žádným zklamáním! Naopak! Od začátku mě vtáhla, musela jsem dočíst během jednoho dne. Myslím, že pro čtenáře, který už má za sebou nějakou životní zkušenost, bude text jistě smysluplný, protože vykreslení charakterů je pravdivé, bez laciných vycpávek, prostě živé. V příběhu lze najít současnou deziluzi z dění kolem nás, ale i hledání sebe sama. Juli Zeh patří k mým oblíbeným autorům, četla jsem od ní vše, co vyšlo česky, a i tuto knihu rozhodně doporučuji :-)


Spojení s přírodou a vykreslení zvláštní (k lidem odtažité) postavy Josepha Wayna udává tón prvních i posledních stran tohoto příběhu. Mezitím se objevuje drobnokresba života v kaliforském Mariánském údolí - v místě, kde se lidské charaktery vyostřují - Steinbeck svým postavám rozumí a hledá i objasňuje motivy jejich činů. Celý děj je ale poznamenán přítomností jakési skryté vyšší pravdy nebo víry v to, co člověka přesahuje. Každý z nás si však odpověď stejně musí najít sám :-)


Po právu oceňované umění A. Munroové! Fascinoval mě bohatý vnitřní svět postav jejích příběhů, situace, které se dostávají pod kůži a vy o nich musíte přemýšlet nejen proto, že konce povídek nechává autorka většinou otevřené, ale především proto, že člověka napadne a co já? Jak bych se zachovala já, jak bych reagovala?
Ke knize jsem se dostala až teď = v půlce ledna, ale zpětně zjišťuju, že to byl ten nejkrásnější vánoční dárek :-)


Po čase jsem sáhla po (žánrově) naprosto odlišné knize, než obvykle čtu. Teď uvažuju nad tím, že autor psal text ve svých 23 letech = možná proto tolik temna a v některých částech (pro mě zbytečně) brutálního popisu? Nevím... nicméně kromě toho mi v ději vadily leckdy nelogické zkratky a odbočky, kvůli kterým jsem se musela vracet na začátek knihy. Námět je velmi zajímavý, ale styl a zpracování mě tolik neoslovily :-(


Rozhodně velmi osobitý styl, bohatá slovní zásoba a schopnost popsat příběh v měnících se prostředích. Velmi oceňuji skvělou kvalitu prvotiny, na níž se nepochybně podepsala i léta studia autorky na UK. Velká škoda, že nestihla napsat víc knih.


Jsem po přečtení dost rozpačitá - na jedné straně příběh a rozuzlení, na druhé způsob zpracování. Právě ten mi místy hodně vadil. Rádoby filozofické sentence s vágními fyzikálními "pravdami" jsou možná typické pro klimatology, ale v mailové korespondenci dvou spřízněných duší působí víc než krkolomně. Připadala jsem si jako na smíšené přednášce okultistů a stoupenců globálního oteplování. Neodsuzuji, jen patrně nejsem členem cílové skupiny. O tom, co je život, co je vědomí a jakou roli hraje přítomnost člověka, byly podle mého názoru napsány lepší texty... tady jsem se nemohla zbavit pocitu manipulace se čtenářem.


Melancholická báseň v próze, která mě oslovila především detailním pozorováním světa kolem nás.
"Jedeme výtahem, k pocitu, který se už nezopakuje."

Nejprve jsem hru Na dotek viděla ve filmové režii M. Nicholse, takže nyní zjišťuju, že původní Marberova divadelní hra má jiný, tragičtější závěr. Obě zpracování jsou bravurní, velmi přesně popisují kotrmelce vztahových pocitů, zvraty a návraty, které podnikáme, aniž bychom tušili, jestli mají smysl. Původní Marberův konec je mi sice bližší, nicméně jak film tak tuto hru doporučuji ke zhlédnutí i přečtení.


Mé první seznámení s autorkou. Většina povídek se týkala mezilidských vztahů, nicméně postrádala jsem v textu emoce. Popis situací hýřil detaily a chladným odstupem, na mě tam té chladné kalkulace bylo moc a i bych dala přednost méně feministicky zaměřeným tvrzením... 75%


Napínavý a komplikovaný příběh, který vám nedá vydechnout, dokud nedorazíte na konec!


Na rozdíl od jiných bych vyzdvihla právě druhou a třetí třetinu, nabitou silnými psychologicky i filozoficky laděnými úvahami, o tom co je život. Barnes umí - nejen zajímavé odlišení první, druhé a třetí osoby u jednotlivých částí knihy, ale hlavně postupné hledání a nabízení odpovědí na otázky, které jsou tu od nepaměti...


Divím se, jaké komentáře kniha vyvolává, nesouhlasím s nimi. Claire M. má skvělý styl, daří se jí propracovaná psychologická kresba postav, nesoudí jejich jednání, nemoralizuje. Naopak dává nahlédnout, jak namyšleně a povrchně může působit liberálnost euroamerické kultury...
Děj má spád, kolikrát jsem se od čtení nemohla odtrhnout a byla jsem ráda, že má kniha skoro pět set stran :-)


Skvělý psychologický román, velmi hodnotím vhled do dějin kvantové fyziky i psychiatrie na přelomu 19. a 20. století a uvěřitelné vykreslení postav významných vědců - nejen A. Einsteina, ale i např. Maxe von Laueho. Rozhodně doporučuji všem, které zajímá zmíněná problematika = je tu o čem přemýšlet :-)


Příběh dospívajícího rakouského chlapce ve zlomové době 1938 je zasazen do Vídně a anoncován v souvislosti se známou osobností (Sigmund Freud). Podle mě jde o naprosto zbytečnou snahu o zatraktivnění námětu, právě přátelstvím s Freudem (= těch několik rozhovorů) je v příběhu spíš na překážku, mohl se stýkat s kýmkoli starším, zkušenějším, moudřejším... a dopad na děj by byl patrně stejný.
Ještě k tomu ději - smysl textu je z mého pohledu trochu rozmazaný nebo mlhavý, v některých úsecích i obtížně uvěřitelný. Jakoby autor honil víc zajíců najednou a všichni se mu nakonec rozutekli.


Je to úžasný pocit vstupovat o století zpět a zjišťovat, jak citlivý FK byl. Tolik zaznamenaných detailů všedních dní, takový pozorovací i vyjadřovací talent!


Velmi smutné čtení o migraci obyvatel USA ve třicátých letech, o krizi ve společnosti z pohledu nemajetných lidí, o silném sociálním cítění ve vrstvách nejchudších... úžasně lidsky vykreslené charaktery postav.
