džej komentáře u knih

Nenaplněná očekávání bývají ošidná. Právě u tohoto příběhu se mi to potvrdilo = zpočátku mě kniha navnadila zajímavými úvahami, vtipnými glosami a "moudry" poskládanými jen tak ledabyle do fantaskního děje. Později (někde za půlkou) mi ale přišlo, že vtip i moudrost se ztrácejí úměrně přebujelosti příběhu. Škoda.
Ačkoli teď si vzpomínám, že i u knihy Cit slečny Smilly... se závěr trochu vymykal celému pojetí, možná tenhle postup k Hoegově tvorbě patří.

4 01.06.2013

Mé první setkání s autorem... jsem nadšená skvělou psychologickou studií lidských charakterů a především postupným odkrýváním zla. Také oceňuji nevídanou slovní zásobu v popisu přírody. Ještě si chci přečíst román Rozhraní, na který upozorňuje doslov.

3 13.06.2024

Poslední povídka se mi líbila nejvíc - je skvostnou sondou do psychologie rodiny na venkově v dřívější době.

3 20.11.2020

Nelíbilo se mi... nevěrohodné, překombinované, zbytečně pitvající dříve rozpitvané problémy - ani jeden příběh té povedené čtveřice žen jsem autorce nevěřila. Vršení negativních emocí... stálo mě velké úsilí to vůbec dočíst.

3 04.04.2020

Ke konci kniha vskutku graduje, alespoň pro mě nejlepší VI.-IX. kapitola.
str.269:
Ta opakovatelnost života... Ta lepkavá, unavující, zničující, odporná, ale nevyhnutelná a čas od času i překrásná opakovatelnost života.

3 10.01.2020

Souhlasím s předchozím komentářem (Kutcho), že tentokrát je zdlouhavost vyprávění na škodu, trochu jsem se pozastavila i nad občasnou neadekvátní reakcí třináctileté dívky (= její moudra pronášená k malíři)…
Dočetla jsem a na jedné straně cítím jisté zklamání z "rozuzlení", které se vlastně ani nedostavilo a vplynulo do jakéhosi otevřeného konce, a na druhé straně obdiv k autorovi, který si tak umí pohrávat se čtenářem svými výlety do světů idejí a metafor.

3 20.11.2018

Souhlasím, že příběh je čtivý a zároveň tuctový, ale vnímám určitý paradox - kdyby se všechny nevěry řešily vraždou, tak by měli kriminalisté dost práce. Prostě mi k vykreslené povaze Jodi objednání vraždy nesedí a krkolomné uzavření příběhu snížilo konečné hodnocení.

3 10.08.2018

Nádherná kniha... žasla jsem, jak lze popsat a nakreslit krajinu, přestože jsem řadu míst, kde KČ pobýval, nenavštívila, jako bych tam s ním tehdy byla. Jeho zážitky a líčení zajímavostí severských zemí mě naprosto uchvátily!

3 17.01.2018

Poslední část knihy pro mě byla hůř čitelná (ale i předvídatelnější) než předchozí části a je pravda, že udržet v hlavě tolik postav a nemuset se vracet je obtížné. To, co mi vadilo víc, bylo ale třeba opakování slov, např. "palčivě, -ý" se (jakmile se vyprávění začalo týkat Katky) objevovalo téměř na každé straně, někdy i dvakrát třikrát. Zároveň pro mě bylo těžce uvěřitelné, že každý muž (až na posledního Juru), který ve vyprávění o rozvětvené rodině vystupoval, měl deviantní sklony. Také se musím přidat k názoru, že Člověk Gabriel je jiná liga. Řekla bych, že v případě této ságy, by méně znamenalo více... ač jsem dala 4 hvězdy, tak bych hodnocení viděla tak 70-75%.

3 02.06.2017

Anotace navnadí, ale můj pocit po přečtení tomu neodpovídá. Detektivní zápletka by si zasloužila větší prostor, stejně tak jako řada tvrzení, kterým má čtenář uvěřit, ale okolnosti jim nenasvědčují. Právě Monika byla pro mě psychologicky nedostatečně zpracovanou postavou (nebo spíš velmi jednostranně).
Vzhledem ke skutečnosti, že daleké korejské prostředí je pro nás přitažlivé svou odlišností, jsem čekala větší čtenářský zážitek... bohužel.

3 04.03.2015

Obdivuju styl autorky i překlad, ale zhruba v půlce knihy se mi stalo, že už nemůžu číst dál. Nejde o smutek, který taky cítím, nemůžu číst o hrůzném ponižování a zacházení s černochy.... uvažovala jsem, proč jsem nedávno dočetla knížku o utrpení lidí v nacistických koncentrácích, a tady najednou nemůžu dál. Možná proto, že válka jednou skončila a s ní i ty hrůzy... ale tady se to týká celých generací, které v těch šílených krutostech musely přežívat.

Zpočátku jsem byla nadšená novými poznatky, ale později mi začaly vadit někdy příliš jednostranné soudy, opakování a podrobené pitvání jevů, o kterých se autor zmínil už dříve podle mě víc než dostatečně, také používání pojmů z ekonomické branže bez vysvětlení (případně s objasněním až po několikerém užití).
Zakončení knihy bylo už zase čtivé, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že Taleb dává v celé knize hodně najevo, že on má "patent na rozum" :-)
Závěr: místy snobsky intelektuální, místy proložené zdařilými moudry, většinou však zahlcené informačním šumem (abych použila autorovu terminologii).

3 13.08.2013

Vyostřené napětí mezi černým a bílým pohledem na svět táhnoucí se celým příběhem je místy prokládáno odbočkami a detailním popisem vedlejších postav. Román je čtivý a budí dojem autentičnosti - možná právě množstvím detailů doplňujících vyprávění.
Líbilo se mi vykreslení charakterů i psychologické pozadí činů jednotlivých postav - bravurní styl.
Zatím můj první kousek od Faulknera a ráda sáhnu po dalších :-)

3 05.08.2013

Zvláštní styl, který si mě podmanil, že jsem knihu přečetla takřka jedním dechem. Snad to byla výstižná úspornost, svižnost příběhu, přesnost v pojmenování určitých životních pravd nebo užívání slov, která do sebe zapadala, nevím. Život Naďky vyvolává a nechává doznívat spoustu otázek, i závěrečná část je uvěřitelná, vývoj postavy tomu odpovídá. Jsem ráda za náhodu, díky které jsem knihu objevila :-)

3 27.07.2013

Homerův mužský pohled na svět, přestože trochu jiný kvůli stylu života, který vede se svým bratrem. Dům jejich zámožné rodiny se zvolna stává jakýmsi doupětem a testovacím místem přežití. Zajímavé postřehy o životě, o ženách i o lidské nahraditelnosti...

3 30.06.2013

Kniha mi byla doporučena známou, autora jsem do té doby neznala. Přestože jsem ji přečetla za jediné odpoledne, nejsem z ní nijak nadšená. Povrchní, líbivé, typicky americké - v tom horším slova smyslu. Bez emocí, psané se spádem, ale všechno jen na efekt. Možná i špatně přeložené - sloveso "zazubil(a) se" se opakuje ve větší než snesitelné míře.
Celkový dojem: Sparks mě odradil - jeho styl nemusím.

3 23.12.2012

Za mě zklamání... bohužel proto, že jsem od autorky kdysi četla jen knihu Člověk Gabriel, a ta mě nadchla, a tak tu jisté očekávání bylo.
Tomuhle příběhu se nedá upřít čtivost. Nicméně leckde mezi řádky, otevřeně v pasážích podbarvených politikou a pak také v alternativním závěru se mi zdálo autorčino moralizování zbytečné. I líčení jednání některých postav mi přišlo hodně šablonovité. Na Třicátý kilometr jsem se opravdu těšila, ale po přečtení se ke knize už vracet nebudu...

2 19.04.2024

Zpočátku mě příběh zaujal, ale čím dál víc mi přišlo, že pocity obou mužů se jen opakují, zdlouhavě se probírá každý nepodstatný detail, občas mě to nutilo k přeskakování, což nemám ve zvyku, a taky se nemůžu zbavit dojmu, že vyprávění v druhé osobě j.č. bylo na škodu - aspoň pro mě rozhodně...

2 03.11.2023

Možná kvůli anotaci, která superlativy nešetří, jsem částečně zklamaná... přišlo mi to překombinované, přehnané (hlavně v případě dětských pasáží) - ostatně celá střední část je špatně čitelná, nejen kvůli obtížné orientaci v postavách. Doporučuji raději jinou autorčinu knihu - Velký dům.

2 15.01.2020

Nepřišlo mi to zas až tak napínavé, jak většina komentářů uvádí, hodně mi vadila vedlejší linka příběhu = autorčiny neustálé vsuvky (jakoby za každou cenu) - v tomto případě bych řekla, že být jich méně a pročistit text od balastu, byl by z toho dobrý román, takhle jen 3 hvězdy

2 01.08.2019