dzejkbeltygros
komentáře u knih

Skvělý psychologický román, ve kterém je úžasně popsané myšlení a pohnutky hlavních postav. Člověk se dokázal snadno vžít do děje a prožívat příběh s hlavními postavami. Zrada, víra, nemoc, trpělivost a ochota, feminismus.


Četla jsem už podruhé, a musím říct, že napoprvé mi to přišlo neskutečně vtipné, dynamické a oddechové. Druhé čtení už zase tak vtipné nebylo. Opakovaný vtip přestává být vtipem. Pokud tedy potřebujete vypnout hlavu, když je váš život až příliš vážný, tak bych po téhle knize klidně sáhla. Ale pozor, je v ní docela specifický humor, tak ať nejste spíš znechuceni. Chystám se i na film a doufám, že bude stejně dobrý jako kniha.

Pořád přemýšlím nad tím, proč má kniha tak vysoké hodnocení. Možná jsem se nesoustředila dostatečně nebo naopak, až moc. Často jsem hledala různé fakta, protože mi neseděly informace z reality v ději, např. zatopený Mušov, který je v knize pryč už mnohem dřív, než doopravdy zanikl. Ačkoli byl příběh velmi zajímavý a neztrácela jsem se příliš v ději, tak se mi to celkově zase až tak nelíbilo. Do čtení jsem se musela nutit, párkrát se pomodlila, aby už byl konec, ale někdy to bylo zase hodně zajímavé. Hlavně na konci, kde nevyprávěla jen Gerta, ale i ostatní postavy. Možná se k ní ještě jednou vrátím, protože je napsaná z oblasti, ve které žiju a miluju. Třeba se mi to bude číst líp a zapadnou do sebe nějaké věci, které mi teď možná unikly. Celkově hodnotím 3/5, což je u mě průměr.


Nebylo to špatné, ale mezi postavami jsem se dost ztrácela, děj přeskakoval od jednoho ke druhému, bylo tam spousta nesouvislých informací, útržků z různých dějů. Takové dost zmatečné, i když se to četlo dobře a líbila se mi i grafika, tak dávám jen 3 hvězdy dle finálního pocitu, kdy se nemůžu rozhodnout, zda to bylo fakt tak dobré, jak to všichni chválili.


Tisíc lidí, tisíc chutí. Knížka není vůbec špatná, ale nemusí sednout každému. Příběhy postav jsou opět zajímavě protnuté, jak to umí autorka popsat, nechybí zápletka, drama i trochu psycha. Celkově mám dobrý dojem, i když to nebylo něco, z čeho bych si sedla na zadek.


Aktuálně mi od Aleny chybí přečíst pouze Slepá mapa. Všechny knížky byly skvělé včetně téhle. Autorka jednoduše nepíše zamilované románky, takže ti, co je mají rádi by po jejích knihách neměli vůbec sahat. Tenhle příběh byl smutný, chmurný, a nutil k velkému zamyšlení a u hodně lidí určitě i ke vzpomínkám. Já jsem v roce 89 byla ještě na houbách, ale dovedu se do toho vžít a představit si, jaké to muselo být. V knize byl režim velmi výstižně vylíčen, všechno krásně popsáno a příběhy postav byly dost neobvyklé, což se mi u čtení hodně líbí. Takže mne paní Mornštajnová opět nezklamala.


Jednoduchý a výstižný příběh o hamižnosti bohatých a laskavosti chudých. Chovejme se dobře a dobro se nám i vrátí. :) Aneb karma je zdarma! :D


Jsem taková tichá samotářka už od mala a tahle knížka jako by mi mluvila z duše, i když příběh byl úplně jiný než ten můj. Styl psaní byl lehký, podle mých představ. Na konci jsem byla hodně napjatá a doufala jsem, že se Sisi rozhodne jinak. Takže mě čekalo celkem velké napětí, a vzápětí zklamání, že se vydala tou horší cestou. Introverti prostě nemají povahu na velké rozhodování a změny. Konec byl otevřený, tudíž si každý může domyslet, jak to s ní opravdu dopadlo. Blázinec, odstěhování či úspěch v Muchomůrce?


Poslouchala jsem jako audioknihu namluvenou robotem Filipem a musím říct, že mě to díky tomu fakt bavilo. :D "Foevulka" - sestra, "v Holivodu", vyhláskované každé "drž hubu, brnkl atd." mi drželo pozornost, jestli chcete co vědět. :D
Akorát jsem překvapená, že kniha má kolem 200 stran a poslech byl na 8 hodin.
Jinak to bylo fajn provedení životem teenagera, který objevuje svět a charakter lidí.
A pořád přemýšlím nad profesorem, u kterého přespal, jestli si to jen špatně vyložil nebo se obával správně.


Vtipné a živé čtení, při kterém jsem se hodně zamýšlela nad tím, jak se asi můj táta musel cítit, když na mě byl sám. Taky jsem byla podobné kvítko jako tady dvojčata, takže jsem prožívala takovou zvláštní nostalgii. Jinak takový životní osud jako měl Aleš jen tak nevymyslíš. I když to v některých pasážích nevypadá, tak měl celkem trpělivost a bojoval dost statečně se vším, co mu život naložil. Z Luky mám dodnes divné pocity. Hodně se mi i líbilo kadeřnické prostředí. Aleš si asi vydělával dost peněz, když mohl cestovat sem tam a nahánět svou životní lásku, která netrvala moc dlouho. Prostě to bylo skvělé oddechové čtení.


Knihu jsem četla na střední, což už je nějaký ten pátek. Nyní jsem to poslouchala jako audioknihu namluvenou herci a byl to skvělý zážitek. Popisy postav mi tam trochu chyběly co se týče vzhledu, ale popisy rozpolcených pocitů byl dokonalý. Je to fenomenální psychologické dílo.


Odnáším si z knihy pár dobrých myšlenek, ale hodně negativních pocitů. Přijde mi, že autor zpatlal všechny možné žánry dohromady. Dobrý pokus, který nevyšel. Měla jsem z toho občas dost děsivé a zvláštní pocity. Třeba to byl záměr, ale tuto knihu velmi ráda pošlu dál.


Nejde to říct jinak, než že na nejlepší se vždycky čeká. První díl jsem si říkala WTF? Pořád mi tam něco nesedělo, celé mi to přišlo divné a byla jsem z něj upřímně trochu zklamaná. (Před tím jsem zhltla Skleněný trůn)
No a tohle? Nemám slov. Nebo jich mám až moc. Byla to totální jízda, hlavně ten konec mě vystřelil z gatí. Zažijete tu vzrušení ve všech možných smyslech, napětí, radost, strach a dokonce mi ke konci ukápla i slza, než se vše zase uvedlo na pravou míru. Okamžitě beru do ruky třetí díl!


Nejdřív jsem si musela zvyknout na autorčin styl psaní, ale po pár stránkách si to celkem sedlo.
Všechny knížky nemusí být pozitivní, tahle to taky nesplňuje a já takové knížky oceňuju, protože jich je málo.
Konflikty mezi sestrami a rodiči byly dost reálné. Pocity a myšlenky všech skvěle popsané.
Skončilo to náhle uprostřed děje, což mě překvapilo, čekala jsem nějaký závěr.
Celkově to považuju za skvělý kousek.


Koukám, že je tu velká kritika, takže si to asi najde své příznivce, jako jsem já, ale taky i odpůrce, kterých tu není málo. Kniha tedy nesedne každému. Já jsem si v ní našla spoustu hezkých myšlenek, které si potřebuju omílat pořád dokola. Forma mi nijak nevadila, i když občas ty rozhovory byly takové "vytahané za uši". Rozhodně se k ní budu vracet, až si budu chtít zase trochu utřídit myšlenky.


Od Radky miluju Veselí, to je moje nejoblíbenější kniha ever. Bábovky byly taky super, ty jsem četla jako první. Dokonce jsem po téhle knížce dala šanci i Osm a To prší moře - obě jsou fajn. Jenže tohle...? Nevím, co si o tom mám myslet. Chápu, že autorka chtěla vyjádřit nějaké své zmatené, pochmurné myšlenky, ale to se nedalo číst. Vůbec jsem nevěděla o čem nebo o kom čtu, kde se děj odehrává nebo neodehrává. Docela bída, ale tak stane se no.


Moje druhá knížka od Jojo. Ze začátku vždycky zmatky, nevím hlavu ani patu, ale jak se do toho začtu, tak mě ten příběh pohltí a stránky se otáčí samy. Příběh byl moc hezký, zamotaný, emotivní. Párkrát jsem sice těžko dávala dohromady souvislosti, ale nějak to šlo. Proto jedna hvězda dolů. Určitě si přečtu i další knížky.


U téhle knížky jsem se vzpomínkami vrátila do vlastního dětství a vzpomínala, že jsem tehdy přemýšlela dost podobně. Jde tu vidět, jak se děti dají lehce zmanipulovat, aniž by tušili, že jsou manipulovány. Napsané to bylo velmi dobře, četla jsem to jedním dechem. Kniha je moc hezká i z grafického pohledu.


Moje první knížka od Jojo. Nečetlo se to špatně, námět byl super, líbilo se mi, že děj nebyl chronologicky. Navíc byl prokládán dopisy/e-maily/smskami, což knihu dost ozvláštnilo. Celkově z ní nemám úplně nejlepší pocit. Byla jsem docela zklamaná, že vztahy Ellie byly tak nějak o ničem, ale zase to víc připomínalo, jak to chodí v realitě. Přes začátek bylo těžké se překlenout, ale stálo to za to. I pohled od více postav byl fajn.


Nejde jinak, než dát všech pět hvězd. Silný a relativně klidný příběh. Alespoň tak do půlky. Četla jsem to téměř jedním dechem, skvěle napsané!
