dzejkbeltygros komentáře u knih
Čtivé, celkem i napínavé, nechybí ani zvraty, které člověk tak úplně nečeká. Chyběla mi tam trošku nějaká vymazlenost, spousta věcí byla zmíněna jen okrajově. Konec byl asi takový, že nutně potřebuju další díl a dozvědět se, co bude dál!
Nebylo to nejhorší, ale převratné to taky není. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, ale ty scénáře mohly být více rozvinuté nebo bych byla ráda za více příkladů. Na čtení to bylo těžší, ale to je v pořádku, když autoři nejsou vyloženě spisovatelé. Asi do ní ještě párkrát nahlédnu a uvidíme, jestli to pomůže i v praxi. Zase tolik konfliktů nezažívám, i když se pohybuji mezi různými lidmi a prostředími.
Moc románů z pohledu nacistů asi není, takže oceňuji, že to autoři takhle pojali. Nechybělo napětí, stránky se otáčely téměř samy. Konec byl tak dojemný, že jsem ho celý probrečela. Naprosto skvělá kniha!
Skvělá knížka pro kluky zapálené do indiánů, kovbojů, zbraní a podobných věcí. Četla jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Povídky se mi líbily asi jen 3. Takže pro mne to úplně nebylo. Nevyhovoval mi ani moc styl psaní.
Skvěle napsaný psychologický román opředený tajemstvím od začátku až do konce. Byla jsem ve velkém napětí a netušila skoro až do samého konce, kdo je tím, kdo zabil Ninu. Občas mi to přišlo malinko přehnané (hlavně reakce Tamsin a ostatních, a velmi často i samotné Alice). V průběhu jsem podezřívala snad všechny sousedy jako ona. Závěr super! A četlo se to jedním dechem od začátku až do konce.
Další skvělé dílo, které člověka pohltí, čte to jedním dechem a napjatě čeká, co bude dál. Je to hodně pochmurné, citlivé a těžké téma. Já tenhle styl mám ráda, takže mi to vůbec nevadilo. Hodně dlouho mi nedošlo, co se v domě děje, což asi byl záměr, takže až někdy ve 3/4 knihy mi to docvaklo. Bylo mi cácory dost líto, hodně jsem se do ní vžila, asi proto, že jsem zažívala sama podobné pocity v dětství. Určitě si to chci někdy přečíst znovu.
Příběhy v knize byly zajímavé. Dlouho jsem si nemohla poskládat v hlavě, co ten vhled vlastně je. Celá kniha je více méně vědecký posudek, takže super pro lidi, co se zajímají nebo zabývají psychologií. Pro běžného čtenáře to zase tolik není. Ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Koukám, že je tu velká kritika, takže si to asi najde své příznivce, jako jsem já, ale taky i odpůrce, kterých tu není málo. Kniha tedy nesedne každému. Já jsem si v ní našla spoustu hezkých myšlenek, které si potřebuju omílat pořád dokola. Forma mi nijak nevadila, i když občas ty rozhovory byly takové "vytahané za uši". Rozhodně se k ní budu vracet, až si budu chtít zase trochu utřídit myšlenky.
Trvalo mi, než jsem se touhle knížkou prokousala. Četla jsem ji po kouskách, dlouho a pomalu. Je to dost vědecky napsané, takže u některých věcí jsem se musela hodně soustředit, ale stálo to za to. Došlo mi tolik věcí, které už jsou dávno jasné, ale člověk na ně zapomene, nebo se nad nimi nikdy nezamyslí. Přišlo mi to docela dlouhé, takže bych uvítala kratší verzi, ale celkově hodnotím velmi kladně. Určitě v ní budu občas listovat.
Relativně krátký a silný příběh, který chytí za srdce. Postavy nedostaly tolik prostoru, ale i tak se mi to moc líbilo. Bylo to napsané čtivě. Člověka ten příběh rychle vtáhne a pak nechce, aby to skončilo, čeká pořád na nějakou spravedlnost, která ne a ne přijít. Nakonec se ale svým způsobem dočkáme. Mohlo to být delší a více propracované, ale jsem s tím i tak hodně spokojená a určitě se k tomu jednou vrátím.
(SPOILER) Další krásné čtení, které vás pohladí po duši, i když jsou tam i těžká témata opředená smrtí. Líbí se mi, jak si stará paní Lucille dokázala najít cestu k malému Lincolnovi, stejně jako Drobek, který ho vezl do nemocnice, nevěděl o čem si s ním povídat, tak ho zabavil tím, že ho učil řadit. Svatba na hřbitově byla velmi zvláštní záležitost, takže oceňuji nevšednost. Taky jsem ráda za Moniku a Drobka, kteří k sobě nakonec našli cestu. Určitě si to ještě jednou přečtu.
Průměrná oddechovka, nic závratného. Ale bylo to celkem příjemné čtení. Líbilo se mi, jak osudy lidí bylo hezky protkané. Pár tajemství taky nechybělo, takže to bylo fajn. Zkusím další díly, jestli budou mít trochu větší šťávu.
Super čtivé, nevšední příběh plný lásky, životních útrap, bolesti, spravedlnosti i nespravedlnosti. Protkat příběh z pohledu psa byl taky skvělý nápad! Určitě si to ještě jednou přečtu.
První povídka se mi líbila, prostředí věznice je celkem populární. Druhý byl psycho thriller, při kterém se mi dělalo mdlo a běhal mráz po zádech. Třetí byla velká nudná otrava a o čtvrté ani nemluvím, tu jsem vyloženě proletěla, abych už byla na konci.
Celkem zajímavý osobní příběh o útěku sovětských uprchlíků. Je to dobře napsané, čtivé. Ale přece jen mi tam něco nesedělo. Čas od času jsem se nudila a v jednu chvíli už jsem se modlila, ať to skončí. Číst to znovu asi nebudu, ale jsem ráda, že jsem si to přečetla.
Obálka a ilustrace krásné. Příběh o ničem, příliš mnoho postav. Dita nedostala moc prostoru, škoda. Ztrácela jsem se v ději, i v těch postavách. Hlavně moc nechápu, co tohle dělá v YA. Nedělám si iluze, že v úzkém věku už ví dospívající o sexu hodně, ale stejně mi toho v téhle knížce přišlo moc. Nějak nedokážu odhadnout kolik Judite je, a co ta pusa Mysakovi na začátku? S ním taky něco má? Nechápu.
Měla jsem díky špatným recenzím před čtením smíšené pocity, ale ty se po první stránce upevnily na těch lepších. Četla jsem to jedním dechem, vzbuzovalo to ve mně zvědavost až do poslední stránky. Kapitoly nešly po číslech od jedné do dvanácti, ale různě, což byl super nevšední nápad. Určitě si to chci zkusit někdy přečíst ještě jednou a jinak. Líbila se mi zase i surovost, se kterou to bylo líčeno. Vulgarismu tam bylo hodně, ale poslouchejte lidi kolem sebe. Takhle to v životě prostě je.
Trochu jsem u toho trpěla a četla to dlouho. Děj mě vůbec nevtáhl a zajímavé byly jen asi dvě poslední strany. Možná ještě část s piráty. Co jsem ale musela ocenit, byly vysvětlivky a překlad cizojazyčných vět.
Knížka ve mne otevřela dávné pocity a myšlenky, které jsem měla v dětství a dospělosti. Až teď zpětně jsem si uvědomila, že jsem sama trpěla úzkostmi. Projevilo se to epilepsií, ale tu mám už vyléčenou. Díky tomu jsem se do Lady vžila a prožila s ní část jejího příběhu pohlcená jejími pocity a bojovala jsem společně s ní proti jejím úzkostem a panickým atakám. Akorát mě hrozně vysí*ral pan doktor Fiala, který s Ladou nevedl ani žádný hovor, jen jí prostě cpal jeden lék za druhým. Takový přístup byl doufám opravdu smyšlený. Jinak je to nádherný kousek, ke kterému se určitě ještě vrátím.
Četlo se to vyloženě samo. Příběh byl zajímavý, pokrytý tajemstvím. Nechyběly zápletky a napětí. Lékařské prostředí bylo super hlavně díky své surovosti a snad i pravdivosti. Skvělé oddechové čtení. Pan doktor se potýká sám se sebou, a i přes některé světlé okamžiky nedokáže ze své těžké situace moc vybruslit. Ale každý pohár jednou přeteče. Otevřený konec mi tady vůbec nevadil.