Eicherik komentáře u knih
Novodobá sága. Oblíbené téma. Uvěřitelný příběh. Reálné postavy. Velmi se mi líbil autorčin styl a také to obrovské množství mikropříběhů, které doplňují hlavní děj. Knihu si dávám do doporučených a obhlížím, co dalšího paní Katalpa ještě napsala. Jo a ty skvrny na obálce jsou želatinoví medvídci.
Černá paní, fontána s Tritónem chrlící krev, zpustošený zámek, tajná podzemní továrna a k tomu prolog odkazující ke krvavým událostem z konce druhé světové války. Krvavá fontána předkládá tajemný, až duchařský příběh, sympatickou trojici zčásti amatérských detektivů a typický, čaroslovný humor pana Velinského.
Nejprve to negativní. Případ je opět velmi překombinovaný a pachatel postupoval na můj vkus moc komplikovaně. Tentokrát ale pozitiva převládají. Líbí se mi, že se drtivá většina příběhu odehrává na Cashelském hradě a zbytečně se necestuje. Nejlépe hodnotím moment, kdy se na hradě odehraje první vražda a hradní osazenstvo s nervozitou očekává příjezd církevní delegace o jejímž poslání nemají žádné tušení. Velmi jsem si také užil ty náboženské rozpravy, které vždy náležitě ocením. Ďáblovu pečeť považuji za jeden z lepších dílů této série.
Moje třetí setkání s Arthurem Machenem a nejspíše poslední. Za alespoň trochu čtivé považuji povídky Velký bůh Pan a Vnitřní světlo.
Základní osnova příběhu je povedená, jen je to celé moc překombinované. Zjednodušení by příběhu určitě pomohlo a těch spiknutí je už přeci jen nějak moc. Možná bych také ty vysvětlivky původních irských výrazů a překlady latinských vět přesunul na konec knihy. Co by čtenáře zajímalo, to by si nalistoval.
Kniha přečtená v dětství. Příběhy ze světů, které už dávno zavál čas. Nesmrtelné ilustrace Zdeňka Buriana.
Peter Tremayne nám opět předkládá kvalitní příběh. Já mám ale přeci jen raději, když se zlo skrývá ve zdech kláštera, než na cestách zrady a spiknutí.
Velmi příjemná, záhadologická kniha, zaměřená na českou kotlinu a české dějiny. Kniha je rozdělena do těchto tematických okruhů: Neviditelný labyrint pod hradem Okoří, Putování za bílým přízrakem, Magické jezírko Václava IV, Záhadolog Alois Jirásek?, Setkávali se staří Čechové s draky?, Ve slujích lidožravých obrů, Podivný svět trpaslíků, Rdousivá děťátka z křivoklátských lesů, Vytí pekelných psů, Kdo přichází v hodině vlků a Ďábelské tance a kouzelné kruhy. Některé myšlenky autora jsou velmi odvážné, ale to k tomuto druhu literatury patří. Kniha je pěkně ilustrovaná a probouzí čtenářovu fantazii.
Temné období koronaviru trávím se sestrou Fidelmou a bratrem Eadulfem. Tentokrát nás vír osudu zavál do oblasti Malého moře a přilehlého království. Čtenáře čeká přepadení piráty a kolotoč vražd a dvojici detektivů cizí prostředí a částečná jazyková bariéra. Pěkný příběh, ke kterému se ovšem již nehodlám vracet.
(SPOILER) Příběhy v této knize nejsou typické Londonovky, ale spíše povídky v duchu proletářsko sociálním. Za nejlepší považuji povídky Sedlák-námořník, která je tvrdě, až suše realistická a Jižně od Drážky, v které hlavní hrdina pendluje v rámci své profese mezi světem bohatých a světem chudých. V závěrečné scéně opustí svou bohatou snoubenku, vrhne se do revoluční vřavy a posléze se ožení s Mary Condonovou, prezidentkou Mezinárodního svazu rukavičkářských dělníků.
Kuriozitou, nikterak překvapivou je, že výtisk, který jsem četl, je doplněn otisky razítka: Svaz dělnictva lučebního v Československé republice se sídlem v Praze.
Na příbězích se sestrou Fidelmou a bratrem Eadulfem mám nejraději takové ty statické, komorně konverzační pasáže odehrávající se na různých opatstvích a nemusím ty cestovatelské, bojové a jinak dobrodružné části. Stejně tak tomu bylo i u Pána duší. Také se mi líbí to závěrečné shrnutí případu v duchu Hercula Poirota, které je snad součástí všech dílů této série. V tomto šestnáctém mě pobavilo Eadulfovo zapletení s tajemnou organizací Nekonečný kruh a jeho humorné vyvrcholení.
Přiznám se, že příběhy sestry Fidelmy už pro mě ztratily svoje původní kouzlo. Zvon malomocného není špatný, ale už se k němu s určitostí nevrátím.
Historie humorným a spekulativním pohledem. Autor se zamýšlí, jakým způsobem zasáhli do našich dějin severní Germáni. Byl vojvoda Krok Germán? A co Tunna a Gommon, údajní vrazi sv. Ludmily? Zobrazuje nánosek přilby sv. Václava boha Ódina připoutaného ke stromu Yggdrasilu? Tohle a mnoho dalšího přináší tahle útlá knížka v jednadvaceti krátkých kapitolách.
Stará česká detektivka. Místy zdlouhavá, místy napínavá. Lepší mi připadá filmové zpracování, které je střízlivější a uvěřitelnější.
Kniha mrtvých je poslední, kulminující román Pendergastovské trilogie. Pro maximální požitek je dobré přečíst si nejprve román Tanec smrti. Prvním románem zmíněné trilogie je Pekelná síra. A Pekelná síra částečně navazuje na Kabinet kuriozit. Tolik k návaznosti dílů říká dvojice autorů. Já ještě dodám. Je skutečně tenhle román v jistém ohledu kulminující? Není vyloučeno, že si autorská dvojice nechala otevřená zadní vrátka.
Knihu hodnotím čtyřmi hvězdami. Vězeňská linka mi přišla už malinko přemrštěná a v této sérii jsem už četl o něco lepší kousky.
Pěkný příběh z uzavřeného prostředí Vatikánu s nějakým tím překvapením na konci. Vypravěčem je zde sympatický kardinál Lomeli. Volba nejmocnějšího duchovního vůdce planety začíná. Boj mezi konzervativci a reformátory se opět rozhoří. Sto osmnáct voličů a zároveň sto osmnáct kandidátů, ale jen jeden se stane papežem. A na závěr vystoupá bílý dým z komína.
Pěkná beskydská detektivka. Moc se mi líbilo to prostředí horských samot, zvířecích stezek, luk, lesů, podhorské vesnice a samotné hory. Stejně zajímavě byli vylíčeni i zdejší obyvatelé se svými skrytými tajemstvími. Tohle není krimi, ve které tečou potoky krve, tady se spíše přemítá o lidském žití a takové knihy mám rád. Ale na nějakou tu vraždu a vyšetřování tu taky dojde.
Odborná publikace, která se do hloubky i šířky zaobírá raketami V-1 a V-2 a částečně i dalekonosným dělem V-3. Nejen, že je tohle dílko nabité zajímavými informacemi, je i velmi čtivé a má povedenou obálku, která zobrazuje raketu V-1.
Úvodní díl nové série. Písečná bouře je tak trochu dobrodružným křížencem Indiana Jonese a Pendergasta. Atmosféra nočního muzea z počátku knihy je naprosto parádní, poté si ale hlavní slovo berou nekonečně dlouhé honičky a střílečky. Předposlední část knihy je totální chaos. Konec vše malinko vylepšil. Uvítal bych do dalších dílů méně akčních scén a více mystiky. Knihu hodnotím třemi hvězdami a jsem zvědavý na další pokračování pod názvem Mapa z kostí.
Jedna z nejlepších detektivek, které jsem kdy četl a parádní úvod celé série. Tohle si prostě musíte přečíst.