Eicherik komentáře u knih
Kabinet kuriozit je kniha, na kterou jsem čekal skoro osm měsíců, ale čekání se rozhodně vyplatilo. Žánrově se jedná o novodobý dobrodružný thriller, který se odehrává v současném New Yorku, i když chvílemi o tom pochybujete. Příběh trochu připomíná Akta X s lehkým dotykem Lovecrafta. Atmosféra starého muzea a kabinetu kuriozit je fantastická. Hlavní postava, excentrický agent FBI Pendergast, má zřejmě dost času na svoje záležitosti a není nikterak pracovně přetěžován. Knihu doporučuji chlapcům a děvčatům jakéhokoli věku, kteří mají rádi dobrodružné příběhy.
Na kopci je Březinova prvotina, to píšu hned na úvod, protože tady to ještě rozhodně není úplně ono. Další dvě autorovy knihy Promlčení a Polednice totiž hodnotím jako velmi povedené. Mám rád dlouhé knihy, ale tahle krimi by mohla být klidně o sto stránek kratší. Úvodní část vypadá velmi nadějně, ale po tom se děj hodně zpomalí a trochu zešedne. Zejména části o ochotnickém spolku jsou až únavné. Jak píši na začátku, tady to ještě nebylo úplně ono, ale už teď se těším na autorovu nejnovější knihu Vzplanutí, která se dostala dokonce do červených čísel.
Dům na samotě je parádní česká detektivka, která mě naprosto uchvátila. Autorka pěkně vykreslila prostředí malé vesnice. O soukromí vyšetřovatelů se tolik nedovíme, ale některé další postavy jsou popsány dostatečně. Postavy se nepletou. Jedno tajemství příběhu zůstalo nezodpovězeno, ale to mi nevadí. Obálka se zeleným písmem je pěkná. Epilog je dojemný. Sérii mám v oblíbených a těším se na další případy.
Monografie běžně nečtu. Tuhle jsem si ale přečíst musel, protože Petr Čepek je můj nejoblíbenější předlistopadový herec. Části, které se věnují divadlu, mě až tolik nezaujaly, ale ty zabývající se filmem jsem si přečetl s chutí. Kniha mi dává za pravdu, že Petr řečený Čepek byl poctivým a opravdovým hercem, ale hlavně dobrým člověkem.
Série se pomalu chýlí ke svému závěru, dokonce i provoz v Pragokovu se pomalu utlumuje. Vím, že tenhle díl nepatří k těm nejlepším, ale jelikož jsem nekritickým fanouškem Oty Finka, tak dávám opět plný počet hvězdiček.
Malý pražský erotikon je kronikou života dvou rodin, dvou generací a dvou režimů od roku 1975 až po současnost. Je to čtení místy veselé, místy humorné, místy smutné, místy emotivní, místy vulgární, ale vždy uvěřitelné, pestré a zajímavé. A jelikož mám rád, když má kniha široký záběr, tak oceňuji, že se částečně zaobírá i světem zvířecích kamarádů. Z tohoto pohledu je zajímavá kapitola Z ptačí perspektivy. Styl psaní Patrika Hartla mi velmi sedl a román se mi hodně líbil.
Černé lekníny mě naprosto dostaly a připravily mě úchvatný čtenářský zážitek. Předem musím upozornit, že tato kniha dle mého názoru zaujme spíše ženy, než muže a nebál bych se ji označit jako detektivku, nebo thriller pro ženy. Velmi mě bavilo to prostředí malého městečka v Normandii a jeho okolí, překvapivě také ten svět impresionistického malířství a výrazně také všechny ty výtečně propracované postavičky tohoto románu, včetně čtyřnohého Neptuna. Do venkovské Giverny a jeho okolí se budu v myšlenkách rád vracet.
Minulý díl mě trochu zklamal, takže jsem se tohoto desátého dosti obával. Nakonec to nebylo tak špatné, možná právě i tím, že jsem toho moc nečekal. Vrcholným dílům této série se tento nepřibližuje, ale v porovnání s konkurencí se jedná o plnohodnotnou detektivku, která rozhodně nenudí. Díky tomu, že tento thajský případ, v kterém Malin opět bojuje s alkoholem a kde, již tradičně nechybí sociální problematika nezklamal, pustím se i do toho příštího.
Literární jednohubka. Dva dny v normalizačním Československu pohledem Američana. Intelektuální fakování.
Nejlepší na téhle knize je ten nápad, kdy zákazník zaplatí za vysněné zboží příznivou cenu a také vykoná nějaký "neškodný" žertík. Celé toto počínání roztočí kolotoč nenávisti. Podobně jako v některých jiných svých knihách použil King tradiční model souboje zla s dobrem. Rozsáhlý horor má i mnoho postav, já si velmi oblíbil Nettií a jejího psa Lupiče. Souhlasím s tím, co píše marlowe, že kniha předkládá tisíc a jednu podobu zla, nenávisti a šílenství.
Povedená detektivka z ostravského Přívozu. Proč taky donekonečna číst jen knihy z Prahy že? V tomto případu se kříží svět společenské spodiny se světem novodobé elity. Přičemž ten svět vyvrženců mi připadá čtenářsky zajímavější a ostravština dodává vyprávění na autentičnosti. Jedna linka příběhu se zabývá minulostí a je mimořádně smutná. Musím taky pochválit originální obal. Vypadá to, že česká detektivka se budoucnosti bát nemusí.
Tohle je prostě paráda. Zajímavý detektivní případ okořeněný chlapským humorem a sympatický hrdina, který nám poodhalí částečně i svoje soukromí. Sérii si dávám mezi oblíbené a těším se na další případy tohoto českého policajta.
Hodně zajímavý případ. Bez těla je opět uvěřitelná detektivka se sympatickým hrdinou. Celý koncept příběhu je netradiční, což přidává na zajímavosti a dokonce v něm nepostrádám ani nějakou tu osobní linku hlavní postavy. Opět musím pochválit humornou složku, která mi velmi sedí. Druhý díl hodnotím jako první vrchol této série a už se těším na ten třetí.
Citát: "Zrovna jsem si říkal, že se naložím do vany."
"Jo? Tak jdeme," řekla a vzala mě za ruku.
"To myslíš vážně?"
"Proč ne? Vejdeme se tam oba?"
"Ale jo," přikývl jsem, "když tak se nějak zasuneme..."
Úkosem se na mě podívala a pak se smíchem jakoby nevěřícně zavrtěla hlavou.
"Máš nějaké svíčky?" chtěla vědět.
"Ne, ale mám baterku. Proč?"
Uvěřitelná, místy vtipná detektivka a ještě ke všemu z Prahy. Co víc si přát? Jen si opatřit další díly.
První dojem z knihy mám ten, že mi rukopis, jakým je psána moc nepřipomíná Körnera. Tématicky je to on. Temná doba, pesimismus, násilí, bezvýchodnost, v tom všem autora poznávám, ale ta slova, jako kdyby poskládal někdo jiný. Písečná kosa je zajímavý, historický příběh v kterém potkáme i pohanské Prusy, ale nejzajímavější byla pro mě ta část, která se odehrávala na řádovém hradě. Körner je můj oblíbený autor a těším se na další jeho díla.
Už to zkrátka není ono. Příběh je příliš překombinovaný a nepříliš uvěřitelný. V porovnání s jinými detektivkami tahle kniha obstojí, ale když ji srovnám se starými díly této série, tak jsme hluboko pod nastavenou laťkou. Román má také velmi silnou sociální linku. Manželé Per Wahlöö a Maj Sjöwall by měli radost.
Nerad to píšu, ale Zeměbouře je zatím nejslabším dílem této série. Ty tam jsou doby, kdy ty předchozí měli přes čtyři sta stran a děj byl rozpracován do nejmenších detailů. Stejně tak osekané mi připadá soukromí hlavních postav. Celé mi to připadá jako spíchnuté horkou jehlou. To co dělalo tuhle sérii unikátní se rozplynulo a zbyla detektivka, jakých jsou plné pulty knihkupectví.
Za zmínku ještě stačí vcelku zdařilé nastínění toho, kam to dopracovala příliš otevřená švédská společnost.
Na obálku dalšího pokračování hledím trochu s obavou.
Lovecraftovským hororem nikdy nepohrdnu. O žádný zázrak se v tomto případě nejedná, ale přečíst se kniha dá. Možná by bývalo bylo lepší napsat místo dvou dlouhých povídek čtyři kratší. Druhá povídka má takový Švandrlíkovský konec. Titulní ilustrace je uhrančivá, ale ty vnitřní mě nezaujaly.
Po obloze krouží Messerschmitty, pod nimi na zemi pomalu končí druhá světová válka a dvanáctiletý Olin se seznamuje se složitým světem dospělých.
Citát: "Já bych se do sklepa nenechal zavřít! Kdy zase uvidím válku, prosím tě!"
Nádherná kniha, ilustrovaná (vydání z roku 1965) Jiřím Trnkou. Jan Procházka měl skutečně dar slova a byl dobrým pozorovatelem života. Velmi mě dostala kapitola třináct, která je takovým drobným, ale milým doslovem.
Jiný pohled na život ve válečné Vídni a jeden hodně neobvyklý vztah dvou mladých lidí. Román se mi líbil, ale uvítal bych konkrétnější závěr knihy.