eiramka komentáře u knih
Je to takový ten typ poklidného čtení - detektivka, ale děsivé sny z toho mít nebudete - anglická vesnička, obyvatelé každý něčím ujetý a do toho detektiv, který řeší své rodinné problémy (z dnešního pohledu je tento rodinný problém víc než úsměvný . Takže pokud si chcete trochu odpočinout , proč ne, nebylo to špatné.
Negativní komentáře mě trochu překvapily - ale asi je to tak: - tuhle autorku budete buď nesnášet nebo si ji oblíbíte - ale nic mezi tím:)
A já asi budu patřit do tábora druhého - Stále půlnoc je detektivka zalidněná zvláštními postavami, jejichž jednání není jednoduché pochopit. Drsné skotské prostředí, motivy přistěhovalců, trestu a viny, smyslu života, ceny přátelství a lásky - to všechno tam je - za mě tedy povedená detektivka a možná i trochu víc.
Byla jsem na Vondrušku zvědavá, zvlášť proto, že čtu všude převážně kladné kritiky - a asi taky proto jsem byla trochu zklamaná - bylo to takové trochu uspávací čtení - něco mezi červenou knihovnou a bratrem Cadfaelem:) - ale to přeháním, Cadfael je o řád lepší.
Lákalo mě to prostředí kavárny a nakonec se ukázalo, že nejlepší na celé knize je líčení přípravy kávy - to člověk úplně dostane chuť na šálek espresa:) Ale jinak je to průměr - poklidné čtění, bez větších překvapení a zvratů, tak trochu červená knihovna - prostě neurazí, ale ani nenadchne. Další porci kávy si už ale nedám.
Jsou knihy, které přečtu téměř na jeden zátah, jsou knihy, které mě zaujmou a pak jimi škobrtám, a na konci si vydechnu, že už to mám za sebou:) a pak jsou knihy, které začnu číst s velkou vervou, ale zhruba v polovině si uvědomím, že už mě to vůbec ale vůbec nebaví a - stydím se to skoro napsat - mrknu na posledních pár stránek, jestli to skutečně dopadlo tak, jak jsem předpokládala. A ano, dopadlo. Překvapení se nekonalo. Někdy prostě atraktivní islandské prostředí nestačí.
Tohle je moje podzimní kniha. Musí se číst pomalu - nehltat slova a věty jako zmrzlinu v parném létě - ale v pomalém a klidném podzimním tempu vychutnávat, chvilkami knihu odložit a nechat myšlenky toulat ve vlastních vzpomínkách - a pak se zase vrátit do poválečného Japonska, nakouknout do rodiny, kde se v podstatě nic moc neděje a přeci děje se všechno - život a smrt, láska a nenávist, síla a slabost . Je to román o životě, ale číst by ho měl snad člověk až v podzimu života - možná, že číst ho jako mladá by mě ani moc nebavil., odložila bych ho a přišla o malý klenot. Možná ale, že tahle kniha nabídne čtenáři přesně to, co v dané životní fázi potřebuje. Jsou i takové knihy .
Potřebovala jsem něco, co se bude dobře číst, co mě vtáhne do děje, kde budou aspoň některé postavy sympatické - a to tahle detektivka splnila. Je to už moje druhá kniha od této autorky a nezklamala ani tentokrát.
Čm to je, že tenhle příběh tak "funguje" ? V podstatě se tam nic moc neděje - jen jeden starý mrzout otravuje život celému okolí, protože je sám a na tomhle světě už nemá co na práci a chce se mu už jen umřít. A čtenář si na počátku knihy řekne: tak fajn, když to chceš, kdo chce kam....Jenže pak se začnou dít věci, postupně toho mrzouta poznáváte a než se nadějete, máte ho rádi a smějete se u toho a možná i brečíte, když Vám to připomene někoho, kdo podobně uvažoval a už tu možná s vámi není. A chcete, aby to všechno dobře dopadlo, protože člověk potřebuje aspoň někdy věřit, že věci ještě můžou dopadnout dobře. Takže Oveho mám doma a podezírám se, že čas od času se k němu právě pro tenhle pocit budu vracet.
Vždycky jsem mívala ráda knihy Pavly J. ale až u této mi došlo, že ty z posledních let jsou vlastně všechny dost stejné - něco z historie, pár historek o bezdomovcích, kterým dala svačinu, párkrát zmínka, kde je moc drahé kafe - něco o přírodě a politické situaci a hle - další kniha je na světě:) K tomu, aby si člověk chtěl její knihy přečíst třeba podruhé chybí trochu hlubší pohled - a pak taky - nevím proč, ale nějak mi jde to její moralizování a určitá naštvanost, kterou z knihy cítím, na nervy. Chybí mi opravdová setkání, rozhovory se zajímavými lidmi, ne jen tento povrchní popis cestování. (I ona si v knize klade otázku, proč vlastně cestuje - odpověď na tuto otázku v knize fakt nenajdete)
Možná byly její první knihy lepší (vzpomínám si, že ty o Indii jsem hltala), ale Brazílie mě dost zklamala.
Kniha má rychlý spád a nedá Vám vydechnout až do poslední stránky - postavy jsou dobře vykreslené, hlavní hrdinka - investigativní novinářka, docela sympatická. Co je u této knihy zajímavé - uvědomíte si , jak lehce se někdy nechá člověk ovlivnit, jak snadno uvěří, jakou sílu má "veřejné mínění" a kdo a co vlastně ho vytváří.Stojí za přečtení.
( četla jsem v angličtině, takže překlad neposuzuji)
Čeho všeho je člověk schopen - ve jménu ideologie - o tom je tahle kniha.
O lidské touze a vůli přežít a zachovat si aspoň trochu lidské důstojnosti a smyslu pro krásu - i to je takhle kniha.
Gao je malíř - a na jeho psaní je to poznat. Malíř, který vládne bravurně jazykem - máte u něj pocit, že každé slovo, každá věta je tisíckrát promyšlena , slovní veteš je nemilosrdně odstraněna a zůstanou jen slova - tahy štětce - která dotvářejí obraz. Obraz doby, kdy život jednotlivce neměl žádnou cenu a kdy k přežití bylo nutno vypnout vlastní myšlení., nasadit masku, splynout s davem - a kdy všechno tohle mnohdy nestačilo . Ta doba není zas vzdálená a hrozné je, že ve chvíli, kdy budete číst tuhle knihu, někde na této planetě lidé stále zažívají stejný osud. .
Kniha se nečte lehce, musíte přistoupit na autorův způsob vyprávění, zdá se, že si autor se svým čtenářem jakoby pohrává - co ještě snese, do jakých podrobností ještě může jít, kam až čtenáře pustí - do nejintimnějších situací, do hloubky beznaděje, až na dřeň duše. Je to vyjímečná kniha a skvělý autor.
Je-li toto prvotina, pak se už skutečně těším na její další příběhy - spisovatelka má nadání zaujmout - její román bych přirovnala ke gobelínu, na který se díváte z rubové strany - jednotlivá vlákna se proplétají, vidíte barvy, uzlíky - ale celkový obraz je vám odhalen až na posledních stránkách - možná tušíte, jak bude vypadat, ale napětí je mistrně dávkováno až do konce. Její jazyk je bohatý, psychologie postav propracovaná, jaká radost číst zase dobrou knihu!
Ajvaz vládne skvěle jazykem - to se mu musí nechat! Ze zcela všedního dne nás unese do světa, kde možné je všechno, kde neplatí žádná pravidla, kde se celý dosavadní život jaksi zadrhne, překlopí, obrátí vzhůru nohama a udělá několik více či méně elegantních piruet, aby se po tomto tanci na hranici šílenství zase pokorně vrátil do pokojných vod . Pokud na tuto hru přistoupíte, nudit se nebudete, A navíc je to sympaticky tenká kniha - budiž to spisovateli připsáno k dobru:)
A začínalo to tak pěkně! Příběh ze současnosti,okořeněný příběhy ze staré Číny - vztah moderní Američanky a její sestry, která se do Ameriky přistěhovala už jako velká dívka a s Amerikou vlastně nikdy nesplynula - přinesla s sebou svoje minulé životy, svoje čínské myšlení, svoji argumentaci a logiku (a v neposlední řadě se nikdy nenaučila pořádně anglicky) - zatímco hlavní hrdinka řeší svoje neurotické problémy americké ženy střední třídy, Kwan vaří chutná čínská jídla, stará se o svou rodinu a svým čínským způsobem se snaží všechny řídit a opečovávat. Ach jo. Pak přijde cesta do Číny a Amy Tan jakoby zešílela - co do téhle chvíle vypadalo jako dobrá kniha (i když notně zmrzačená nepovedeným překladem) najednou se zvrhne do duchařské historky třetího řádu....ach jo. Od této spisovatelky jsem četla už pár knížek, ale tahle je bohužel ta nejméně povedená.
Poznámka pro mne: nečíst knihy přeložené Irenou Palovou
Autorka si dobře zvolila hlavního hrdinu i jeho pomocnici - sympatická dvojice:) Taky mi vyhovojue, že to rozhodně není "drsná škola" - špatné spaní z thoho mít nikdo nebude - je to prostě klasická dobrá anglická detektivka - atraktivní prostředí, sympatický detektiv a dobrá zápletka - Agáta Christie by to možná zkrátila na polovinu, ale jinak nemám co vytknout. A pokračování už vychází, na českém překladu se pracuje.
Pro mne tak trochu zklamání - nic nového prod sluncem:) Ale možná proto, že jsem introvert a už jsem na toto téma pár knih přečetla:). Pro někoho, kdo o tomto tématu ještě nečetl nic, to bude určitě dobrá kniha.
Boženku Němců propral pořádně a ten konec, ach ten konec, ten mi to celé zkazil. Nevím proč jsem čekala něco originálnějšího než Cimrmana:)
Ale je to Urban, vyprávět umí i udržet čtenářovu pozornost...jen nějak mi není líto, že už jsem to dočetla:)
"Dobrá kniha je taková, u které nám je líto, že skončila"
Mladý švýcarský spisovatel chtěl napsat velký americký román a kupodivu se mu to dost povedlo - je to detektivní příběh, ale rozhodně zvláštní, vžijete se do atmosféry malého amerického městečka, poznáte postavy, které se během příběhu vyvíjí a postupně vám před očima graduje děj až k překvapivému rozuzlení. Spisovatel si s vámi tak trochu hraje - už už vám nabídne řešení záhady, aby v posledním okamžiku uhnul a znovu vás chvíli napínal. Velmi dobrá kniha.
Velmi dobrá detektivka - chvilkami drsnější, jak už to u severských detektivek bývá. Dobře vykreslené postavy, děj se prolíná ve dvou časových rovinách, což mi jde někdy na nervy, ale tady mi to nevadilo. Čte se to dobře a není to pitomé - co víc si od detektivky přát:)
Měla jsem tuto knihu půjčenou z knihovny, vlastně ani nevím, proč jsem po ní sáhla - možná to byla to náhoda. Většinou je to tak, že první věta románu ukáže, jestli román stojí za přečtění - a tahle kniha za přečtení rozhodně stojí . Není to jednoduché čtení a asi musíte být na podobné téma právě "nastaveni" - ale u mě to tak bylo a nedokázala jsem se od Daniela odtrhnout. Ulická se dotýká snad všech oblastí, které jsou pro člověka důležité - víra, láska, hledání, historie, odpovědnost, náboženství a církve, rodina, zázrak - nepoužívá jednoduchou formu - je tam spousta postav, děj se vrství, probíhá v různých časových plánech, forma je rozmanitá - deníkové záznamy, přepisy rozhovorů, vzpomínky...člověk si na ten styl musí nejdřív zvykmout, ale pak je to zážitek...
Pro mě jedna z nejlepších knih, ke které se budu určitě ještě mnohokrát vracet.