eiramka komentáře u knih

Tohle nefungovalo, prostě ne. Začátek dobrý, karty rozdány slušně, pak ale autorka rozehrává podivnou hru, klopýtá a motá se v kruhu a nakonec z toho vyjde takový podivný konec - no fuj, tohle přece ne. Úplný odpad to není, ale na světě jsou daleko lepší detektivky, nač ztrácet čas s touhle?

7 07.02.2019

Nedoporučovala bych číst tuto knihu jako první od Agathy, udělali byste si možná špatný obrázek. Tohle je něco jako návštěva u staré tetičky, kterou milujete a odpustíte jí tedy, že je občas popletená, občas se opakuje, občas jí není moc rozumět. Vy jí ale všechno tohle odpustíte, protože jí máte rádi, protože stále ještě je zábavná a protože je zajímavé vidět Pentličku jako starou paní .

10 03.02.2019

Napinavá detektivka, Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická, což jsou hned body navíc. Autorka zde rozehrála příběh, kde postupným rozkrýváním zjišťujete, že nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát a to je přesně podle mého gusta.

3 28.01.2019

Na tuto knihu jsem narazila vlastně náhodou, zahlédla jsem její titul v novinách , kde ji kdosi doporučoval jako svoji knihu roku 2018. Stala se tedy mojí lednovou knihou. Ani vlastně nedokážu popsat, proč mne tahle kniha tolik oslovila. Je to deník roku 2016, každý den jeden krátký zápis . Tak trochu nepatřičné čtení, tak trochu máte pocit, že byste měli před čtením zaklepat a zout se, protože autor nás pouští do intimity svého života, do svého světa. Ale není také každý obraz takovým deníkem, takovým vpuštěním do nejintimnější zóny vnímání ? Čtu tedy deník a a někdy se bavím popisem kunštátských i jiných postaviček, někdy mne věta doslova připoutá a čtu ji znovu a znovu a někdy si říkám, že šatlavní zelí musí chutnat náramně. Díky za tuhle knihu, díky za lidi, jako je Vít Ondráček. Teď jen vypátrat, kdy bude mít další výstavu.

4 28.01.2019

Uvědomila jsem si, jak moc jsem ovlivněna stereotypy o Africe. Hlavně z toho důvodu mne tedy tato kniha velmi bavila - číst o životě v Botswaně se vám tak často nepoštěstí. Je to klidné a milé čtení , když si chcete odpočinout a zapomenout na chvíli na lednové šedivé dny za oknem.

3 13.01.2019

S Kay Scarpettovou víte do čeho jdete - zajímavý případ, osobní vztahy a problémy, prostředí , postavičky - prostě detektivka, kdy se necháte unést dějem a zakážete si myšlenky , že spousta situací je víc než nereálných a přitažených za vlasy (o logických lapsusech nemluvě). Odpočinula jsem si u ní - nic víc jsem nechtěla ani nečekala.

2 15.12.2018

Příběh se částečně zakládá na skutečné události, kdy ve třicátých letech v sirotčinci v Memphisu byly děti dávány na adopci do bohatých rodin proti vůli svých biologických rodičů - tato linie příběhu mne zaujala, horší to bylo s linií příběhu ze současnosti - hlavní postava, právnička z bohaté rodiny mi k srdci nepřirostla , celá tato pasáž byla barvotisková - myslím, že takto skvělé téma by si zasloužilo víc . Pro mne zklamání.

3 15.12.2018

Někdy se to tak přihodí - sáhnete po knize, nevíte, proč právě k ní vás náhoda přivedla, ale po prvních pár stránkách máte pocit, že to ani náhoda nebyla. Tenhle příběh prostě máte číst právě teď. Starý kraj je pro mne taková kniha. Příběh několika generací, příběh silný, bez zbytečného sentimentu, s dobře dávkovanou ironií a humorem, s láskou, nenávistí, strachem a démony, které nedají člověku spát a také (pro mne hlavně ) - o vztahu matek a dcer. Skvělý román . Děkuji i za výborný překlad.

14 15.12.2018

Tohle jsem potřebovala. Poklidné vyprávění střídá trochu dramatu, zajímavé detaily z japonského života, budhistické rituály, postavy, které si člověk může oblíbit. Trochu mi to připomíná japonskou kaligrafii - pečlivé tahy štětcem, smysl pro detail, vylíčení atmosféry, přírody a poutavý příběh k tomu. Výborné čtení, když chcete trochu zklidnit mysl a nahlédnout přitom do zvyků a obyčejů jiné kultury, nudit se nebudete.

V příběhu je dost postav a ještě se skáče v čase - takže zpočátku mi trvalo, než jsem se začetla - ale pak mne kniha strhla - prostředí malého městečka, staré hříchy, které postupně vyplouvají na povrch, postavy se vyvíjejí, postupně se před vámi odhalují jejich motivy , kniha má skvělou atmosféru a spád. Četla jsem ji v angličtině, nevím, jestli jí náhodou český překlad neublížil, špatná hodnocení tady mne trochu překvapila.

6 18.11.2018

Tohle je moje druhá kniha od Bauerové a tak jsem se těšila na typickou anglickou detektivku - a nedočkala se. Mně prostě dopisování dvanáctiletého se sériovým vrahem přijde naprosto nevěrohodně - byla jsem zvědavá, jak si s tím spisovatelka poradí , ale bohužel, zklamání. Je to prostě thriller , kdy karty jsou rozdány hned na začátku, a motivy a jednání postav mne buď odpuzovaly nebo mi připadaly značně nevěrohodné.

18.11.2018

Poválečný vývoj u nás očima amerických diplomatů. Tento pohled do zákulisí americké ambasády je popsán čtivou formou a odhalí mnohé detaily, které nejsou všeobecně známy. Snad je to náhoda, že jsem po té knize sáhla právě teď. Ale musím říct, že mi šel mráz po zádech - protože čtenář může najít paralely k dnešku - a to je děsivé. Selhání demokratů v osudových momentech našeho národa je snad naším prokletím. Je to výborná kniha, doporučuji každému, kdo se chce blíže seznámit s kořeny marasmu, jehož následky neseme dodnes.

1 17.10.2018

Anglická detektivka - sem s ní! Ze začátku splňovala všechno, co po anglické detektivce chci - prostředí anglické vesnice, zajímavé postavy, detektiv a záhadná úmrtí. Detektiv , který mi brnkal na nervy a byla jsem zvědavá, jestli prodělá nějaký vývoj, abych mu mohla začít fandit (nechci snad tak moc v anglické detektivce?l) To, že k vývoji nedošlo, bych autorce odpustila, ale ten konec....ach jo.

Když mne drtí naše současnost, sáhnu po Jane Austenové. Mám ráda všechny její hrdinky, ale s Emmou jsem měla vždycky trochu problém a tak jsem ji pár let zanedbávala. Letos tedy příšla opět na řadu a třebaže jsem tak úplně nezměnila názor, odpočinula jsem si u ní báječně. Vychutnávala jsem si ty krásně ironické poznámky paní Austenové, ocenila vykreslení charakterů a ze srdce děkovala paní Kondrysové za dokonalý překlad. Emma není pro každého, jsme zvyklí na akčnost, spád, rychlost - tahle kniha je pomalé letní odpoledne, kdy spěchat je hřích a kdy nejhorší věc, která se vám může přihodit je, že vám na Highbury nabídnou misku ovesné kaše místo svatebního dortu. Jsou takové dny, kdy vám tohle ke štěstí stačí.

Tak ve skutečnosti bych asi hlavního hrdinu s chutí vzala něčím po kebuli , protože hlavně jeho postřehy ohledně žen a dívek mne nadzvedávaly ze židle - ale pak jsem uznala, že to prostě k němu patří, že autorovi se podařilo vytvořit postavu typu sympaťák na zabití :) Téma ovšem mne dostalo stoprocentně - antisemitismus v Polsku - v minulosti i dnes. V tomto směru je to skvělý počin, výborná detektivka a můžu vřele doporučit.

5 24.08.2018

Je jasné, že autor přistupoval k paní Olze s respektem - a nemám mu to za zlé. Jestli si někdo respekt zaslouží, tak je to paní Olga Havlová . Přesto se mu podařilo vykreslit první dámu lidsky, poodhalit určité aspekty jejího života, které nejsou mnoha lidem známy - bez toho, aby v puse zůstala pachuť bulváru. Četla jsem před mnoha lety Dopisy Olze a tato knihy teprve dotváří celý obraz té doby . Jen si musím povzdechnout - co by asi řekla dnes, jak by komentovala politický vývoj - a obávám se, že nic pěkného bychom si od ní nevyslechli.

8 24.08.2018

Tahle kniha je jako lehký francouzský dortík, jen se rozplývá na jazyku. Chcete si ji šetřit, abyste si vychutnali každé sousto a na jazyku vám po ní nezůstane nepříjemně přeslazená pachuť jako po levných dortech ze supermarketu, ne ne, tady byly použity jen poctivé ingredience - sympatičtí hlavní hrdinové, Paříž, tajemství a samozřejmě láska! Vřele doporučuji!

5 15.08.2018

Když čtu v komentářích, že kniha je nudná, nemůžu se ubránit dojmu, že se něco ztratilo v překladu. Kniha totiž je napsaná skvěle, příběh vyprávěný z pohledu tří žen , rozdílné osudy, psychologická studie smutku a truchlení, a vlivu ztráty dítěte na celou rodinu , vztahy matky a dcery, překvapující finále - skvělý psychologický thriller - ale radši ho asi čtěte v originále.

7 04.07.2018

Nevím, jestli je to překladem (knihu jsem četla v angličtině), horší hodnocení mne překvapuje. Knihu jsem doslova zhltla za dva dny - nejde prostě odložit. Žena zavřená ve svém domě v New Yorku, s minimálním kontaktem s okolím, její den je rozdělen na sledování života za oknem, hraní šachů , internet. Kde je hranice mezi její fantazií, ovlivněnou léky a alkoholem a realitou? Krátké kapitoly, na konci každé nejde prostě přestat číst - napětí graduje, konec bravurní. Nedivím se, žepodle knihy točí film. Skvělé letní čtení !

7 04.07.2018

Máte to taky tak? Dostanete bomboniéru, rozbalíte ji, ochutnáváte jednotlivé kousky a velmi si je vychutnáváte a ten poslední, zabalený ve zlatě a slibující největší pochoutku, si necháváte nakonec. Pak to poslední cukrátko rozbalíte a zjistíte, že je to přeslazený fondán. A tak jsem to měla já s touhle knihou. Britt je přesně hrdinka podle mého gusta - milovala jsem její postřehy, Faxin a a vzorně uklizené šuplíky a pak přišel konec a já mám chuť tuhle báječnou knihu vrátit autorovi k přepracování, protože takový konec si příběh o této fantastické ženské nezasloužil.

9 14.06.2018