eiramka komentáře u knih

Špatné to nebylo , zápletka byla zajímavá, motivy hlavního hrdiny jsou rozkrývány postupně, tušení něčeho děsivého je přítomno permanentně, ale stejně tomu něco chybělo - nebo naopak přebývalo?

5 14.06.2018

Možná je to tím, že od přečtení předchozích dílů uběhl nějaký čas. Možná tím, že jsem knihu četla na zámecké dovolené. Mařenka Kostků mě prostě zase "dostala". Tohle pokračování je vskutku velmi povedené, postavy dokonce prodělávají určitý vývoj a autor si drží skvělou úroveň svými jazykovými hříčkami a situačním humorem. Pobavila jsem se báječně!

8 31.05.2018

Stará dobrá anglická detektivka. Malé městečko zalidněné postavičkami, které vytvářejí typickou atmosféru, sympatický detektiv, nezdolná stará dáma, žárlivost a láska - račte vstoupit, anglická detektivka může začít .

3 30.05.2018

Dotek zla. Tak by se dal shrnout obsah této knihy. Od začátku víte, kdo je pachatel . Postupně jsou před čtenářem odkrývány jeho motivy. A nutí vás to k zamyšlení - jak výchova v nefunkční rodině vede k citové deprivaci , která může mít tak tragické následky. Jak setkání se zlem ovlivní všechny zúčastněné. Napínavé. Stojí za přečtení.

1 30.05.2018

Pro mne je tohle zatím nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Těžko uvěřit, že se jedná o debut autorky a doufám , že to není její kniha poslední.Četla jsem rozhovor s ní a na otázku, jak vlastně přišla na tento typ hrdinky vysvětlila, že před lety četla o mladé úspěšné ženě, která přiznala, že od pátku do pondělí často vůbec s nikým nepromluví. To ji překvapilo - samota a osamění bývají přece spojovány se stářím. A tak vznikla hrdinka Eleanor - mladá žena , která je velmi inteligentní a na povrchu "funguje" tak jak má: chodí do práce, nakupuje, nějak přežije víkend - a stačí pak jeden pohled a křehká rovnováha jejího světa je porušena a my najednou poznáváme tu pravou Eleanor a odkrýváme krůček po krůčku příčiny jejího osamění . Autorka nikdy nesklouzne k sentimentu, naopak, Eleanor je ironická a její poznámky k tzv. normálnímu životu jsou trefné a vtipné. Tohle je kniha o lidskosti a síle přátelství, o tom, jak důležitá je laskavost v běžném životě. Tolik potřebná kniha v dnešní době, která holduje hrubosti a agresivitě.

15 30.04.2018

Váhám mezi dvěma a třemi hvězdami, protože tohle je velké zklamání. Takhle nosné téma - vztah otce a autistického syna - a tak promrhané. Většinu knihy jsem měla vztek na otce, který se "donutí" přečíst si knihy o autismu , až když je synkovi osm. . Tohle mohl být skutečně zajímavý příběh, kdy se otec snaží přiblížit svému autistickému synovi s pomocí počítačové hry. Mohl, ale nestalo se.

3 22.04.2018

Cíleně jsem sáhla po polském autorovi, protože polskou knihu jsem nečetla ani nepamatuju. Ze začátku jsem z toho byla trochu jurodivá - orientovat se ve Varšavských reáliích, obzvlášť když jedna čtvrť se jmenuje Praha. S prokurátorem jsem taky měla problém - hlavně zpočátku, než vyšlo najevo, že je mu teprve 35 . Pak jsem mu mnohé odpustila. Ale pak jsem se začetla a musím říct, že to vůbec nebylo špatné - použít metodu rodinných konstelací považuji za vyloženě šťastnou a zábavnou (opravdu tomuhle lidi věří , fantastické :) . Ke konci ovšem mi trochu úsměv mrznul na rtech - ano, tohle by se mohlo stát i u nás, koneckonců vidíme to de facto momentálně v přímém přenosu, kam až sahají nitky a moc STB.

4 17.04.2018

Jsou si podobné, slečna Silverová a slečna Marplová. Člověk by řekl, že anglické podnebí je zvlášť vhodné pro výskyt dam neurčitého věku s detektivním nadáním. Ale zatímco slečna Marplová je dáma usazená spíše na anglickém venkově (s občasným výletem na Karibik či do Londýna), slečna Silverová je městský typ - v této detektivce ovšem i ona zavítá na malou vesnici, aby s přehledem sobě vlastním zkrotila neposlušné děti, sejmula tíhu domácnosti z nebohé paní domu , jen tak mezi řečí odhalila vraha a zloděje - a ještě nádavkem občas citovala Tennyssona. A zamilovaný pár tu ovšem také nesmí chybět. Kdo má rád tenhle typ detektivek, nebude určitě zklamán .

Kdo má rád knihu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, tomu se určitě bude líbit i tato kniha - v lecčems jsou si podobné. Je to milé čtení, i když se píše o válce - je vidět, že autorka má prostě svoje postavy ráda a příběhy nejsou napsány proto, aby čtenáře dostaly na kolena - naopak, mají povzbudit a zahřát jako šálek silného anglického čaje. Je někdy dobré přečíst si o odvaze žen za druhé světové války v Anglii , o všedním životě a způsobu, jak se s nelehkou situací vyrovnávaly. Je prostě dobré, občas si dát šálek čaje.

8 02.04.2018

Svět výtvarného umění jsem si sama pro sebe začala objevovat už před mnoha lety a moc mne mrzí, že už tehdy jsem neměla k dispozici knihu pana Třeštíka. Promlouval na mne ze stránek této knihy jazykem srozumitelným, vtipným , jeho poznámky podněcují k zamyšlení - prostě lahůdka. Vřele doporučuji!

5 02.04.2018

Tahle kniha je pro mne jako zjevení. Přiznám se, že jsem spisovatele Josefa Jedličku neznala ( a není divu, když patřil k zakázaným ) a ke knize jsem se dostala vlastně náhodou. Nejprve jsem ji prolistovala, pak začala číst - a už mne nepustila. Je to možná proto, že popisuje situaci v Československu v době, kdy jsem se narodila - v šedesátých letech. Formou dopisů ( a čteme bohužel jen zachované dopisy pana Jedličky, aniž bychom měli možnost se seznámit s odpovědmi pana Wilda) se ponoříme do života v době, kdy Československo upadá hloub a hloub do morálního marasmu a je jen slabou útěchou, že strašlivá léta padesátá jsou už za námi. Dopisy svědčí o hlubokém přátelství, o spřízněnosti dvou duší lapených v osidlech doby, která nepřeje svobodě v jakékoliv formě. Co je na tom nejhorší - při čtení si člověk mnohdy s obavou uvědomuje, jak malý krůček nás dnes dělí od cesty zpět. "....oni se nenaučili snášet příkoří, trpět, ručit svým osudem - jako to odjakživa dělala inteligence, která stála jen za zlámaný pětník - za své názory, oni se vzdali za kus tučného žvance, té jediné výsady, kterou kdy inteligent měl, totiž být protiváhou, soudcem a kritikem slepých ekonomických zákonitostí."

5 29.03.2018

Policistka Marian mi šla neskutečně na nervy. Chovala se jako psychopat a těžko uvěřit, že by jí takové chování k šéfovi mohlo projít. Děj je složitý a přiznám se, že se mi občas jména postav pletla :) Tři hvězdy za výborný nápad a zápletku a asi od poloviny to bylo opravdu napínavé - ale proč proboha skoro 400 stran?!

1 24.03.2018

Tuhle knihu jsem si "šetřila", četla ji pomalu a určitě se k ní časem ještě vrátím. Bylo to zajímavé setkávání s paní Třeštíkovou a panem Kosatíkem - rozhovor, kde tazatel se uměl ptát, ale zároveň se netajil svými názory i proto došlo možná k tak zajímavému dialogu. Velmi dobrá kniha.

5 11.03.2018

Tak trochu smíšené pocity: ptám se sama sebe, jestli dvě linie knihy byly v tomhle případě nutné a neposouvají příběh spíš směrem k červené knihovně. Příběh odehrávající se v minulosti byl sám o sobě dost napínavý a čtivý a hrdinka Rose natolik sympatická, že hrdinka soudobé části ve srovnání s ní působí jako slabý odvar.Kapitoly z minulosti byly rozhodně lepší -trochu mi to připadalo jako - nejdřív papej polívčičku, až pak dostaneš dezert :)

3 11.03.2018

Je tohle skutečně Petr May? Autor báječných detektivek (Muž z ostrova Lewis atd.) ?
Nemůžu tomu uvěřit - protože tohle je slabota. Pokus o imitaci Dana Browna?! Polovinu knihy stráví postavy vyhledáváním na internetu a druhou polovinu pátráním po vzoru Jamese Bonda kříženého s Sherlockem. Ovšem jaksi ukoptěně a bez elegance výše jmenovaných. Možná, že kdyby tohle byla první kniha, kterou bych od něj četla, nebyla bych tak moc zklamaná.

7 06.01.2018

Každý rok si dávám svoji oblíbenou Agátu jako lék proti podzimním plískanicím a zimní skleslosti - co může být lepšího než ponořit se do napínavého příběhu, odehrávajícího se na anglickém sídle, zalidněném skvělými postavičkami. Agáta má úžasnou schopnost Vás geniálně uvést do děje jedinou větou: "Paní McGillicuddyová udýchaně cupitala po nástupišti za nosičem, který ji nesl kufr. " A už jste tam, vidíte starší skotskou dámu, trochu při těle, obtíženou tisícem balíčků z vánočních nákupů . Dáte si šálek čaje, ukusujete sušenku a je Vám dobře. Víte bezpečně, že Agáta nezklame :)

12 02.12.2017

Tak jsem se těšila - příběh odehrávající se v Paříži, a ještě k tomu o knihách a bukinistech. A začátek mi dával naději, že to fakt bude dobrá knížka....nebyla, někde po první třetině to začalo dost drhnout, a mě začaly jít na nervy i takové deitaily jako - pracovník americké ambasády v kovbojských botách?!. Konec mi připadal, jako by si spisovatel přivodil myšlenku, že tato detektivka bude zfilmována a tak tam vyšijeme pěknou hollywodskou stíhačku . Zklamání.

2 02.12.2017

Důstojné rozloučení s Kurtem Wallanderem . Pro mne více než detektivka studie stárnutí a rodinných vztahů . Mankell nešetří Kurta ani nás , jeho líčení je prosto růžových brýlí a planých nadějí - Kurtovo "odcházení" bude bolestné a plné smutku a beznaděje. Detektivní (nebo spíš špionážní) linie je zde jaksi vedlejší , plní úlohu spíše koloritu doby studené války a jaké dosahy má na dnešek. Je to skvělá kniha, depresivní ale přesto skvělá.

4 25.11.2017

Možná je to tím, že jsem právě dočetla Soňu Červenou, takže srovnávám - vzpomínky paní Novotné - to je červená knihovna. Dozvíme se hodně o tom, s kým paná Novotná večeřela, jaké měla róby, kolik bažantů zastřelil její manžel na lovu na jejich panství - ale dost málo o tom, kdo vlastně byla Jarmila Novotná - od dětství opečovávaná, pečlivě vychovaná, talentovaná a pracovitá pěvkyně s nádherným hlasem. Přečist si vzpomínky paní Červené nám dávají vskutku nahlédnout do jejího života a myšlení. Vzpomínky paní Novotné nechají čtenáře , aby se díval za sklem do luxusní restaurace, jak panstvo večeří. Je to jistě dané dobou, kdy byly psané - ale i tak, škoda přeškoda.

2 12.11.2017

Čeká Vás vytrhnutí všech osmiček? Pak sáhněte po téhle knize ! :) Je to to ten typ knihy, který Vám nedá vydechnout, musíte číst dál a chcete se za každou cenu dozvědět, kdo unesl malé miminko! Nebudete myslet na zubaře, ale třást se obavou , kdo je ten zloduch a jestli se maličké nic nestane. Knihu zhltnete za pár hodin, protože odložit ji nelze . A nebudete hnidopich a a asi od poloviny knihy si říkat, proboha, tohle přeci je totální ptákovina :) Kniha splní svůj účel: pobavíte se a za pár dní na ni v klidu a pokoji zapomenete :)

3 12.11.2017