elcapitano komentáře u knih
To je panečku dílo! Všichni to máme zafixované jako dobrodružnou literaturu, ale on je to především zeměpis a přírodopis.
Kniha hodně zestárla a pro současného čtenáře je to spíš otrava se tím prokousávat. Stejně jako v některých dalších Verneovkách jsou postavy ploché, až úsměvně superkladné nebo superzáporné. Děj je vlastně strašně jednoduchý a lineárně plyne ke zdárnému konci. Co je na tom ovšem zajímavé a proč jsem to tedy četl? Je to totiž dnes už takový historický pramen, kniha byla vydána 1867 a můžeme jasně vidět, jak se svět za 150 let posunul. Vnímání divochů, samozřejmá nadřazenost kolonistů, neustálá potřeba něco lovit.. Zajímavé je postavení dvou žen ve výpravě, autor o nich píše víceméně jako o bytostech zcela nesamostatných, na které je třeba neustále brát ohledy až komické.
Ještě bych se pozastavil nad tou spoustou přírodovědných a zeměpisných údajů, které v knize zazní - za tím je asi nepředstavitelná rešeršní práce (v době bez googlu), a JV místa popisuje jako kdyby je sám prošel. Vtipná je neexistence ostrova Tabor, který je ovšem na mnoha mapách zakreslen. A ještě taková úvaha: JV ten zeměpis do knihy dal proto, že v té době byl mnohem větší hlad po exotických krajích, vlastě teprve před cca 70 lety před vydáním obeplul první člověk celou Australii, .. prostě tehdy to bylo téma, které mělo mnohem větší odezvu. Číst dnes Verneovky je jako otevírat okno do minulosti a úrovně tehdejšího poznání.
Slyšeno jako dramatizace na CRO (nahrávka snad ze 60. let), takže nehodnotím knihu, jen si to sem píšu jako do čtenářského (posluchačského) deníku. Strašně se mi líbily vášnivé dialogy o lásce. Jazyk, přednes. Vlastně zajímavý a nejednoznačný příběh. To se dnes již nevidí.
(SPOILER) Dávám docela vysoké hodnocení, protože mne kniha bavila - z několika důvodů: Záběhlice ranných osmdesátých let bylo i moje dětské rejdiště a měl jsem dojem, že vzpomínám na svá školácká léta. Bylo to přesné a vtipné. Dále mne bavila určitá patafyzika a nadreálno (dvouhlavý žák?.. jakože cože?..), ačkoliv dvouhlavost jsem vnímal jako symbol rozpolcenosti doby (někdo názor, prosím?). Jako další bonus vnímám moc hezkou práci s jazykem, přirozenost, lehkost a vtip vyprávění.
Nu, a abych to nepřechválil, to prezidentství, celý příběh Piolinovo dospělosti (když už o tom mluvíme celou knihu) a doba "současná", kde už není pivo a Evropa jaksi skomírá z blíže neudaných důvodů - to jsou věci, které bych rád viděl domyšlené, dopsané a přečtené - působí to jako pověstná puška v dekoraci v divadle, ovšem jako kdyby se z ní nevystřelilo.
Slyšeno jako poměrně stará audiokniha, která je ovšem báječně zpracovaná.
Inu, jak je psáno v názvu série - Stručná historie. Na mne snad až příliš stručná. Velkou část knihy - min 1/3 - zaujímá popis pohybů armád: kde se kdo s kým utkal, kdo zvítězil a kam se přesunul, kdo tomu velel a kde kdo zemřel. Jenže těch armád a bitev je nějak moc a skutečně se zde jedná víceméně o soupis s jen stručným minimem souvislostí, že se v tom amatér jako já nutně ztratí. To je ovšem způsobeno spíše tím, že ta válka byla skutečně dlouhá :)
Co naopak na knize oceňuji, je zasazení třicetileté války do evropských souvislostí, podobný souhrnný popis situace v Českých zemích a v závěru knihy popis každodenního života s válkou v zádech a popis organizace války a armád.
To, co kniha nabízí, tedy stručnou historii, to se čtenáři dostane.
Asi před třemi lety jsem knihu četl, nyní znovu slyšel na Vltavě brilantně načtenou Alešem Procházkou. Líbila se mi, i když jsem ji četl, na poslech je ale ještě o třídu lepší.
..Ano, ta kniha je přes čáru, je to svým způsobem brak, ale to přece nevadí, ne?.. podle mne je okouzlujicí.
Tak nějak se stalo, že to nečtu ani v chronologii, jak to autor psal, ani v chronologii děje. Nicméně nevadí, je to nádherná literatura. Tedy místy poněkud barvotisková - myslím tím jednoznačnou kladnost Hornblowera, i když je často sžírán kdejakými pochybnostmi.
Těžko říci, jak to autor myslel, ale místy mi přijde autorův důraz na služební postupy a hierarchii až přílišný, někdy to působí možná až parodicky.
Autorovo obeznámení se a důraz na námořnické řemeslo, ovládání lodi apod je neskutečný (ehm, sám jsem na takové lodi plul, vím, že je to naprosto přesné).
Četl jsem nové vydání (2022) v překladu Leonida Křížka (přeložil i některé knihy Patricka O'Briana - Jack Aubrey a Maturin - s podobnou tematikou) a je potřeba říct, že to je velmi dobrá práce a pan LK je skutečný mistr - měl tu práci o to těžší, že jsme národ bez moře a nemáme vžitou terminologii popisující kdeco na plnoplachetníku z napoleonských válek.
Přišlo mi to především strašně manipulativní. Víceméně z knihy trčí snaha o přesvědčení čtenáře, že je také "hypersenzitivní" a že je tím pádem více než ostatní, normálně-senzitivní lidé. Neustálé opakování pár tezí dokola, manipulace, příliš obecné, jazyková úroveň překladu nízká (četl jsem nějaké jiné vydání, než zde zobrazené).. no, nic pro mne. Nedočetl jsem to.
Líbilo se mi to, celkem hodně. Moje první setkání s IM a určitě si přečtu i něco dalšího. Líbí se mi určitá jednotící poetika povídek a současně mám takový pocit, že jsem s autorem naladěn na dost podobnou vlnu při vnímání světa.
Petr Stančík se stal rychle mým velmi oblíbeným autorem. Toto je jeho 4. kniha, co jsem četl / poslouchal.
Mám rád jeho češtinu, to je opravdová rozkoš, hravost, smysl pro nad-reálno a obrovský rozhled.
K samotné knize se moc ani vyjadřovat nechci, prostě mi udělala radost a způsobila celkem hluboký zážitek, nechám si ho v sobě uzrát.
Co však zmínit chci: knihu jsem poslouchal načtenou Lukášem Hlavicou - parádně načtenou, LH je opravdový mistr mluveného slova a jako takový ten čtenářsko / posluchačský zážitek ještě umocňuje. To bych si dovolil doporučit.
Já jsem, narozdíl od některých zde diskutujících, naprostý amatér v oboru. Mě se kniha opravdu líbila, otevřela mi obzory, protože o některých regionech jsem dosud prakticky nic nevěděl, teď vím aspoň něco :) Nečetlo se mi to snadno, protože jsem si z pilnosti dohledával další věci na mapách a webu. Mám rád, když se historie a geografie ukazuje v souvislostech a širším kontextu a toto přesně Marshallova kniha splňuje.
Je to vhodná četba pro všechny, kteří chtějí lépe porozumět současnému světu, případně budoucím tendencím.
To bylo báječné. A taky mrazivé, dojemné, strašlivé, byly tam momenty, kdy jsem se bavil a byla místa, kde jsem slzel..
Měl jsem spoustu bodů, co jsem zde chtěl napsat, ale ne, kašlu na to. Tahle kniha prostě další komentář nepotřebuje. Je skvělá po všech stránkách a autorovi gratuluju.
Těšil jsem se na zajímavou část historie viděnou ženskou optikou.
Inu, ano, jsou tam momenty které mne bavily, především intriky na anglickém dvoře, to pro mne bylo nové. A to je všechno. bohužel. Celé je to o horoucí lásce, která je zmíněna na každé druhé straně a o kráse Alžběty - což byl nejspíš její nejdůležitější atribut, jak to z textu vyplývá. V zásadě zamilovaná knížka na pláž, která se shodou okolností odehrává na počátku třicetileté války. Horký dech, ruměnné líce, kaštanové vlasy, .. no, tak co tam máme dál, že. Všiml jsem si, že v diskuzi není mnoho mužů, co knihu hodnotí.
Slyšeno jako audiokniha, kterou natočil Igor Bareš v ČR 2023. Igora Bareše mám moc rád, k této knize se nesmírně hodil. .. občas jsem měl výhrady k tomu, jak byly slyšet střihy - určitá divná nerytmičnost mluvy, občas jsem cítil, že se s textem IB trochu pere (v textu jsou neskutečně dlouhá souvětí těžká na čtení), ale to je moje hnidopišství, podtržené profesionální deformací.
Ano, kniha buduje napětí, graduje, atd, .. pro mne to bylo bohužel nějaké předvídatelné - i když poslední twist v zásadě překvapil - a hlavně nějak repetitivní, pomalé a opakující se. A to kýžené napětí se v mém případě nedostavilo. Ocenil jsem sci-fi stránku díla, promyšlenou prehistorii a její vývoj a zákonitosti.
Za mne tedy tak napůl.
Četba této knihy byla naprostým utrpením, dočetl jsem to do konce jen díky určitému masochismu. Budu konkrétní: strašlivý a v dnešní době nečitelný jazyk, nepřehledný děj splácaný podle nějakého prapodivného vkusu, který nejspíš panoval v době vzniku knihy. Jde pravděpodobně o nějakou verzi "šestákového" románu střiženého mexickou "telenovelou". Proč jsem to četl? Zajímalo mne to z historického hlediska, co lidé před sto lety četli jako oddechovou (ježišmarjá, doufám, že je to míněno jako oddechová) literaturu, co je zajímalo (nejvíc asi zardělé líce slečny Keenové případně co měl kdo na sobě a jak dodržoval společenskou etiketu) a případně pár historických reálií. Další zajímavý moment pro mne byl, pozorovat, jak tehdejší doba nahlížela svrchu na divochy - indiány (jako na nesvéprávný dobytek - doslova) případně jakou měla automatickou autoritu katolická církev. .. přečetl jsem oba dva díly, stejné hodnocení píšu i k prvnímu dílu.
Četba této knihy byla naprostým utrpením, dočetl jsem to do konce jen díky určitému masochismu. Budu konkrétní: strašlivý a v dnešní době nečitelný jazyk, nepřehledný děj splácaný podle nějakého prapodivného vkusu, který nejspíš panoval v době vzniku knihy. Jde pravděpodobně o nějakou verzi "šestákového" románu střiženého mexickou "telenovelou". Proč jsem to četl? Zajímalo mne to z historického hlediska, co lidé před sto lety četli jako oddechovou (ježišmarjá, doufám, že je to míněno jako oddechová) literaturu, co je zajímalo (nejvíc asi zardělé líce slečny Keenové případně co měl kdo na sobě a jak dodržoval společenskou etiketu) a případně pár historických reálií. Další zajímavý moment pro mne byl, pozorovat, jak tehdejší doba nahlížela svrchu na divochy - indiány (jako na nesvéprávný dobytek - doslova) případně jakou měla automatickou autoritu katolická církev. .. přečetl jsem oba dva díly, stejné hodnocení píšu i k druhému dílu.
Poprvé jsem knihu četl asi před čtyřmi roky a nyní se k ní s chutí vrátil. Asi to není kniha úplně masového dopadu, ale mne oslovuje svou fantastikou, magičností, láskou k Praze, znalostí prostředí atd. Inu užil jsem si ji i napodruhé.
Celkem fajn, ale všechno v té knize bylo tak nějak očekávatelné a předvídatelné. Nejvíc mne to tedy bavilo ze začátku, kdy hrdina opravdu tápe - díky amnézii. Když se začala záhada rozplétat, už to přešlo do takového "čtení na pláž". Bylo to celkem dobré, dávám tři hvězdy.
(SPOILER) Ach, proč jen to nebylo delší. Obdivuhodný koktejl fantastiky, báječného vyprávění, ledabyle poházených historických zajímavostí.. např. ten gloglobus bych chtěl vidět, to by nejspíš byla esence steampunku, navíc v té hrobce?.. moc se mi to líbilo. A když ještě pod povrchem klokotá asi výsměch dnešní době...
.. snad se autor neurazí, ale osobně ho mám v "šuplíku" s Milošem Urbanem, takové Pražské fantasy-krimi, či co. Uvítám tipy na další podobné knihy, i když vím, že samozřejmě PS je jeden a jedinečný.
(SPOILER) Dost mne to bavilo, zpočátku se kniha tváří jako úplně nekomplikovaná oddechovka, ale pak to nějak chytne grády..dobře a rychle se to čte, je to takový akčňák :)
Pak přeci jen přijdou momenty k zamyšlení: co pro člověka znamenají vzpomínky a jak moc ho utvářejí, co je vlastně pro jednoho minulost a budoucnost, apod.. plus pokus o vhled do osobnosti, která prožívá 30-ti letou časou smyčku znovu a znovu.
Niméně, jak píšu, je to oddechovka, mne by asi ale víc bavil hlubší ponor do psychiky postav a koneckonců bych snesl nějak víc rozepsat všechny ty časové paradoxy.
To byla jízda. Poslouchal jsem to jako audioknihu a myslím, že to zážitek ještě povýšilo.
Pár mých poznámek, protože vše je popsané zde v anotaci: úžasný květnatý libozvučný hravý jazyk. Ta poezie při popisování jídla a piva, naturalismus při popisování erotiky a sexu, .. fantastická rovina naprosto ulítlá, autorova znalost a láska k pražské historii, .. dílo graduje ve všech aspektech k nemilosrdnému finále. Šťastnou cestu na cestě do mlýna!
Krásné.