Eldar80 komentáře u knih

Tak to byla solidní šílenost. Fanoušci P. K. Dicka a podobných autorů budou asi nadšení. Na druhou stranu bych před knihou trochu varoval. Přišla mi trochu ujetá. A tak pestrá až je málem přeplácaná.
Naštěstí se autorovi jakýmsi zázrakem podařilo zachovat dobrou čtivost. Obsahuje to tolik nápadů, že by jiným autorům vystačily na několik románů. Jenže těch zvláštních věcí je tolik, že čtenář časem otupí.
Některé věci ve světě Bas-lagu mi nedávaly logický smysl. Jenže svět autora je tak bláznivý, že se to dá vysvětlit jeho neznalostí. Takže se moc posuzovat nedá. Nezbývá než se to brát tak jak to je.
Jenže tohle platí i pro hlavní děj. Uniklo mi něco a nebo jen neznám souvislosti? Časem jsem rezignoval a jen to pasivně přijímal. Kdo rezignuje úplně, toho to asi přestane bavit a nebude schopen nikomu fandit.
To byl i můj problém. Prakticky jedinou mou oblíbenou postavou byl Tkáč. A ten se objevoval dost málo. Celá myšlenka a zápletka s popisem Nového Krobuzonu je perfektní, ale číst to s určitou odevzdaností sráží výsledný dojem.
A co mi fakt vadilo, byly neustálé popisy rozkladu, chudoby a špíny. Znovu a znovu. To mě postupně čím dál víc štvalo. Zvláště když jsem si všiml, že by často šlo škrtnout celé odstavce a na děj by to nemělo vliv.
Děj má pořád vysoké tempo a tak je to dost akční. Neustále se něco děje. Miéville rozhodně ví jak upoutat pozornost, takže to vůbec nenudí. Ale divné a oplzlé je to na mě příliš. Jsem rád, že jsem to četl, ale znovu už to nedám…
Je to dobré, ale pak se objeví další dějové linie, aby bez vysvětlení zase zmizely. Poslední čtvrtina tak byla slabá. Jen to zbytečně oddálilo konec. Nepovedené boční příběhy tak zhoršují dojmy z pasivního čtení.
Ukončení hlavní dějové linie bylo následováno ještě jednou pasáží. Jenže nejsem z Cymeku a tak mi to fakt nesedlo. Na mě to nijak nezapůsobilo. Byla to jen další věc, kterou jsem rezignovaně přijal. Proto jenom 80%

29 30.09.2021

Tenhle druh literatury běžně nečtu a tak to asi nedokážu ocenit. Začátek je napsaný jako historický dokument o Válce v Zálivu (1990 – 1991). Literatura faktu se střídá se začínajícím příběhem. Začíná to VELMI pozvolna.
Na čtení je to trochu náročnější. Dost informací se objevuje hned na začátku a pak stylem psaní. Je třeba to číst souvisle, protože se tam objevují postavy na několika stránkách, aby se náhle objevily třeba po 40.
Mě naštěstí pomalý nástup děje nevadil. Časem vyvstane jedna hlavní dějová linie s několika souběžnými. Některé k sobě mají blízko a jiné se nachází zcela jinde. Někdy se postavy některých linií těsně minou.
Při čtení jsem si vyhledával všechnu uvedenou bojovou techniku. Škoda, že ne u všeho byly uvedeny přesné typy. Co šlo jsem se pokusil vyhledat na mapě, abych věděl, kde přesně se to odehrává. Tady asi selhal přepis z arabštiny do angličtiny, protože jsem spoustu míst nedokázal najít.
Není to vyloženě popis Války v Zálivu, ale autor začlenil svůj vlastní špionážní příběh do prostředí války. Co se povedlo je, že se to mohlo skutečně stát. Pro nás by se nic nezměnilo. A že je to dostatečně zábavné.
Nedobrý dojem na mne dělá, že jsem si po přečtení uvědomil, že bych si raději přečetl skutečnou literaturu faktu o Válce v Zálivu. Tady nevím co si autor upravil a co je přesný popis historie. Ale jinak docela dobré. 80%

29 28.08.2021

Starých sci-fi románů se dost bojím. Často příliš tlačí na pilu ohledně nosných myšlenek. Nebo jsou příliš filozofické na úkor čtivosti. A nebo se čtenář musí přenést přes jejich naivitu a dnes už zastaralost.
Za to sice autoři nemohou, ale zbytečně umísťují děj svých románů do nepříliš vzdálené budoucnosti a jejich předpovědi pak nesedí. Někdy zas jen reflektují současnost, kterou promítnou do vzdálené budoucnosti. A považovat nějaký román za sci-fi jen proto, že se odehrává v budoucnosti, mi přijde trochu málo.
Všechna tato negativa pro tuhle knihu neplatí. Četl jsem některá pozdější Clarkova díla a tak jsem Město a hvězdy bral s těmito obavami. A zbytečně.
Příběh mě chytil hned na začátku. Postupně objevujeme neuvěřitelně vzdálený budoucí svět a zároveň s hlavní postavou prozkoumáváme tajemství miliardy let starého města. Děj je nabitý mnoha nápady, které jsou však plně konzistentní.
Clarke umístil svůj román do tak vzdálené budoucnosti, že nemá vůbec smysl ho spojovat s dnešní dobou. Tohle přetržení kontinuity je velmi osvobozující. Mizí tak spojení s námi a můžeme se o to víc ponořit do příběhu.
Vůbec se nesnaží nějak kritizovat společnost a naopak se snaží jít až na samou její hranici. A přitom se kniha čte s lehkostí. Clarke popisuje jen co je potřeba pro gradaci příběhu a nezamotává se do zbytečných podrobností.
Technokratická společnost starobylého města se blíží svému archetypu a v románu se tak objevují další roviny. Uvažujme, že vývoj společnosti zobrazíme jako křivku, která se blíží k asymptotě. Matematicky křivka asymptotu nikdy neprotne. Ale co lidská společnost? V reálném světě?? Za miliardy let???
Co se stane?
Dnes už příběh nemusí působit originálně. Číst to před 60 lety musel být jiný zážitek. Mě se to moc líbilo a tak to nedokážu posoudit. Díky příběhu vystavěném na postupném objevování prakticky chybí hluchá místa. Narozdíl od „těžkých“ sci-fi je kniha značně čtivá. Díky mladému hrdinovi možná až naivní.
Archetypy lidské společnosti. Tajemství vesmíru. Doba, kdy technologie zrealizuje některé náboženské představy. Perfektní. Všem čtenářům sci-fi doporučuju. Navíc je to pozitivní, protože se nejedná o žádné postapo nebo něco apokalyptického, jak je dnes v módě. Je to naopak o maximálním vývoji. Jedinou chybkou je slabší konec. Velkolepý příběh končí nijace. 90%

28 28.05.2019

Typický Hailey. Na jedné straně vážné téma a na druhé pohádka pro dospělé. Nelze tak očekávat nějakou vysokou literární úroveň. Přednost má autentičnost a věrohodnost. Je to napsané tak, že by se to klidně mohlo odehrát.
Právě nutnost držet se reálného světa svazuje Haileyho možnosti. Proto asi dnes vzniká tolik fantasy. Jeho umění je v tom, že běh farmaceutické firmy povýší na zajímavý a čtivý příběh. Navíc se něco dozvíme.
Čtete jak někdo chodí do práce a nejen, že vám to nevadí, ale ještě to čtete se zaujetím. Díky farmaceutickému průmyslu to není tak všední jako Kola o výrobě aut. Lékařské prostředí a vývoj nových léků je poutavější.
Sledujeme život manželského páru lékaře a jeho ženy, která pracuje ve farmaceutické společnosti. V Haileyho knihách se prolíná víc dějových linií, ale tady je prakticky jen jedna. To je škoda. Příběh tím ztrácí a děj je dost lineární.
Místo toho je kniha obohacená spoustou historických vsuvek. Čtenář má intenzivnější pocit ubíhání času skrze desítky let. Jinak je to jednoduché čtení. Ani popis prostředí farmaceutického průmyslu nejde úplně do hloubky.
Bez přímých pracovních zkušeností to asi není možné. Já bych uvítal víc informací, ale čtivost by asi klesla. Vědecký vývoj nových léků je popsán tak akorát. Je vidět, že to Hailey napsal pro širokou vrstvu čtenářů.
Vyvážené je to dobře. Jen to postrádá jakousi lehkost, kterou má třeba Hotel. Kvůli absenci jiných linií, které by se na konci střetly, to nemá nějaký závěr. Pouze opustíme životy postav, které žijí dál… Kvůli tématu léků doporučuju. 85%

27 13.12.2020

Čtení pro mě bylo značně deprimující. Nevím proč, ale k Byzantské říši a ke Konstantinopoli mám blízký vztah. Přitom mě k nim nic nepoutá. Možná je to nějaký sentiment z dospívání, možná lítost nad tragickým osudem.
Takže mě to zdeptalo. Nemůžu tomu upřít značnou emoční působivost. Jenže se mi to nelíbilo. Tady se deníková forma nepovedla. Uvedení do historie skrze myšlenkový svět hlavního hrdiny bylo hrozně nezáživné.
Nedivím se, že to někdo odloží. Je jasné k čemu vše směřuje, ale v první polovině knihy se prakticky nic neděje. K popisu toho, proč selhala jednání Západu a Východu se deníkové zápisy nehodí.
Kvůli osobnímu popisu byl v popředí fatalismus hlavního hrdiny a jeho osudový milostný vztah. Kdo očekává dobývání města, těžko překousne filozofické a náboženské debaty. Kdo historii, tomu bude vadit milostná zápletka.
Samotné obléhání Konstantinopole začíná až ve druhé polovině a kniha se radikálně mění. Konečně se začne něco dít. Náhle je neuvěřitelně napínavá a čtivá. Jak dobývání hradeb pokračuje, příběh silně graduje.
Jenže fiktivní hlavní hrdina mi vadil. Jeho víra a náboženské prožívání působilo fanaticky. Pokud to měla být nějaká mysteriózní rovina, tak mi to úplně uniklo. To kdyby byl hlavní hrdina třeba Giustiniani. Nebo jiná historická postava. Nebo aspoň někdo normální. Nudná první polovina a hysterický představitel zbytečně snižují jinak velmi intenzivní zážitek.
Jako příběh o dobytí Konstantinopole to u mě selhalo. Dějové linie, které generují napětí končí několik desítek stran před koncem. Zbytek knihy jsem tak četl bez zájmu a vůbec nemám potřebu číst to znovu.
Pokud hledáte nějaký dobrodružný román, doporučuji se knize vyhnout. Tohle je náročnější. Je to hlavně pro ty, kdo si chtějí zasadit pád Konstantinopole do širších souvislostí a zároveň ocení nadprůměrnou věrohodnost.
Taky mě překvapilo, že Waltari se sice inspiroval skutečným deníkem reálné osoby, ale v některých ohledech si historii upravil. Beru to spíš jako zoufání nad úplným koncem tisícileté říše. Romantický vztah tomu jen přidává na emocích. Bylo to silné, ale dějově příliš nevyvážené. 80%

27 11.08.2020

:D Tak tohle je moc. :D Tohle se pokusili neomarxisti z UK „zakázat“? (Nakonec došlo ke stáhnutí z distribuce Karolinum.) LOL! Naprosto fascinující obraz dnešní doby a její politické korektnosti. Normálně bych nevěřil, že se něco takového může stát! Vůbec se nedivím, že byl Hampl nařčen, že se jednalo o domluvenou reklamu. :D Navíc kniha byla stažena ještě předtím než ji jeden z udavačů četl. Stačilo totiž jméno „xenofobního“ autora...
Soudruzi, tak tahle by to nešlo! Pán se zdá býti vtipálkem. Tak jako se nedá brát vážně Podvolení, tak se nedá brát vážně ani tohle. Tam kde se Podvolení tváří jako román s dějem, tohle se tváří jako vědecká literatura. Jenže soudruzi, nenechte se oklamat! Jedná se o pouhý sociologický esej a literaturu faktu. Co Hampl popisuje, všichni vidíme.
Tedy - pokud nezavíráte oči.
Celá první polovina knihy je pouze konstatování různých společenských faktů, které můžeme pozorovat na dnešní společnosti. Od jejího úpadku až třeba k nástupu kulturního marxismu a LGBT-gender-ekofašismu.
Za tímto úpadkem však není žádný zlý úmysl, ale defektní fungování byrokracie, kterou vytváří nová aristokracie. Že je nová aristokracie novodobá šlechta asi není nijak převratný nápad. Tak to prostě je. Její privilegia jsou očividná. Na Západě pochod institucemi definitivně zvítězil. Součinnost humanitních škol, médií a politických neziskovek však nemusí nikdo řídit. Vzniká sama sebou povahou myšlení nové aristokracie.
Teprve až po této analýze nastupuje problém migrace a islamizace Evropy. Ale ani tady není Hampl dostatečně tvrdý. Tak jak se mírní v kritice fašizace společnosti, mírní se i v případě islámu. Možná však proto, aby kniha mohla vůbec vyjít. Těžko říct, když už i její současný obsah vyvolává kontroverze.
Co je však velmi užitečné, tak jeho doporučení k další literatuře. Podle mě však doporučení mohlo být víc. Když na začátku mluví často o civilizaci a její hodnotě, mohl aspoň doporučit vynikajícího Fergusona.
(Civilizace: https://www.databazeknih.cz/knihy/civilizace-208487)
Druhá část knihy je výrazně lepší, protože popisuje zjevný konflikt nové aristokracie a ostatní společnosti. Z toho co se v současnosti děje je zřejmé, že nová aristokracie má jiné zájmy než jsou zájmy jejich občanů.
Popisuje nebezpečí islamizace, které je zřejmé všem myslícím lidem. Pouze přisluhovači nové aristokracie jsou schopní tvrdit, že „islám není problém“. Ze všech těchto akademických pracovníků od arabistů po religionisty se tak stávají kolaboranti s islámem. Bohužel Hampl píše, že islám byl chybně zařazen mezi náboženství. Ani on si netroufá označit islám za fašistickou ideologii. Naštěstí na tohle téma kniha již vyšla:
https://www.databazeknih.cz/knihy/islamsky-fasismus-310148
Islamizace však není jediný problém. Pochod institucemi začíná sílit i u nás. Zatímco na Západě už začínají mít problémy s protibělošským rasismem a otevřeným odporem vůči konzervativním hodnotám.
Zatím má nová aristokracie převahu. Hampl upozorňuje, že se tento trend pravděpodobně zvrátí a je nutné být připraven na změnu. Západ je sice ztracen, protože tamní islamizace zašla příliš daleko, ale my máme ještě naději.
Albert Einstein údajně řekl: „Pokud to neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře.“ Myslím, že jednodušeji než to popsal Hampl to už nejde. Jeho teorie je přes svou komplexnost až primitivně jednoduchá. Při čtení to pochopí úplně každý. Doporučuju všem. Kdo však očekává seriózní vědeckou literaturu, bude muset hledat jinde. Škoda, vzhledem k tématu to mohlo být lepší. 80%

27 14.12.2018

Celá první třetina je úžasná. To se nedá vypovědět. Další kniha, která mě hluboce zasáhla. Jeden ze zásadních textů pro lepší porozumění Jungovi. Není to vyloženě autobiografie. Je to shrnutí toho, co chtěl o sobě sdělit.
Trochu jsem z toho pochopil, proč mě jeho kniha Psychologické typy nesedla. A proč se s ním míjím. Oba dva nás zajímá skoro to samé, ale jsme příliš jiní. Jung je "západní" a já "východní". Junga zajímala alchymie, mě buddhismus.
Některé zážitky a sny v jeho dětství mají hlubší význam. Hlavně začátek se dá brát analogicky. Každý z nás má dětství za sebou. Záleží co si člověk pamatuje. Dost mě šokovala spousta paralel s Jungem. Nebo jsem to měl čekat?
Spoustu věcí s ním sdílím. Začátek se mě silně dotkl a pak už to mělo sestupnou tendenci. Část s cestováním mě nebavila. Dodatek je slabší. Ke konci už to bylo jen orientační. Časem si to dám znovu. Třeba toho pak ocením víc.
Tohle jsem měl číst před 20 lety. Kdo ví, kam by mě to posunulo. Napsal jsem toho mnohem víc, ale smazal jsem to. Je zřejmé, zda to číst nebo ne. 90% 4,5*

26 13.08.2023

Je vidět, že Sapolsky je strašná bedna. Asi patří mezi takové ty lidi, kteří když začnou mluvit, tak je to přednáška. Za největší problém tak považuju zahlcení informacemi. Je toho tolik, že někdy není jasné, co je podstatné.
Tohle Sapolsky neuhlídal. 600 stran naučného textu je příliš. Nezvládl sám sebe proškrtat. Ale já ho chápu. Prostě se s lidmi chcete podělit o všechno, co víte. A jak je to úžasné. Koho zajímá vědění, rozumí.
Přiznávám se, že kniha pro mě byla dost náročná. Ne složitostí, ale tím, že toho bylo prostě moc. Místy podrobně popsané věci, které jsem četl už několikrát a místy spousta věcí, o kterých jsem četl úplně poprvé.
Hodně bude záležet, jak má člověk načteno. Kdo nemá, tak nevím, zda je reálné to všechno pojmout a adekvátně si zařadit. Jinak se to dá doporučit každému zájemci. Je to srozumitelné a všechno se postupně vysvětluje.
Bylo sympatické, že Sapolsky upozorňoval na to, co neví a v čem mu pomáhali studenti. Díky tomu to působilo jako napsané s určitou pokorou a příjemně se to četlo. Jenže jsem to četl hrozně dlouho. Celý měsíc.
Nejvíc mi vadil relativismus, který způsobila snaha o co největší objektivitu. Někdy se uvádělo víc pohledů a kde jsem neměl načteno nebo toho bylo moc, tak jsem si nedokázal vytvořit jasný závěr.
A pak se mi to divně četlo. Všímám si odlišného myšlení některých autorů. Kniha třeba obsahuje dost (asi) vtipných průpovídek. U většiny jsem nechápal pointu. Občas mě moje autisticky omezené chápání humoru pobaví.
Jinak jsem se nesetkal ani s jednou větou, která by nedávala smysl. Každé slovo je na svém místě a není tam zachován anglický slovosled jak se někdy stane. Na to jsem dost citlivý. Takže překlad je fakt super.
Během čtení mě došlo, že autor je levicový liberál. Později se k tomu přiznává. Ale zjednodušení politiky, kdy považuje liberální za levicové a konzervativní za pravicové, se mi zdá příliš nepřesné. V rámci USA to asi smysl dává. Já jsem názorově úplně jinde, ale Sapolsky umí oddělit vlastní názory a to o čem píše a tak jeho odlišný pohled vůbec nevadí.
S některými závěry jsem nemohl souhlasit. Ne že bych měl jiný názor, ale nesedí fakta, která jsem četl jinde. Takže jako laik nevím na čí stranu se přiklonit. Na knize mi tak nejvíc vadila nejednoznačnost. Bude to chtít opakované čtení. Proto jen 80%

26 05.06.2021

Ach jo. Údajně to mělo být lepší a to stejné říká hodnocení. (83% a 89%, 14. 10. 2020) Já to vidím jinak. První díl měl nudnější prostředek, ale všechno zachránila sci-fi rovina, originální myšlenky a dobrý závěr.
Temný les však v ničem nevyniká. Navíc ho nemá co zachránit. Hard sci-fi prakticky zmizelo. Má to strašně moc zbytečných stran a tak se zde naplno projevují všechny autorovy nedostatky. Stalo se z toho obyčejné sci-fi.
Prvních 200 stran je úvod. Dalších 200 se začíná něco dít. Až posledních 200 konečně začne mít spád. Dobrý autor musí umět sám sebe proškrtat. Jenže tady si jen hraje s vývojem společnosti ovlivněné trisolaranskou krizí.
Tu hromadu stran nedokážu přejít. Můj odvěký problém s beletrií. Navíc se logicky objevuje problém s věrohodností. Jak u chování hlavních postav, tak u samotného děje. Jenže čtěte sci-fi, když mu nevěříte.
Úplně nejvíc mě dostalo ukončení některých dějových linií. Po zkušenostech z prvního dílu jsem si říkal, k čemu to všechno asi povede. Takže jsem fakt nečekal, že některé linie do sebe nijak nezapadly a jednoduše skončily.
Cože? Proč jsem to četl? Ale podle hodnocení se to lidem líbí. Mě chybí hard sci-fi. Dalo by se říct, že Temný les je mnohem víc literární a přístupný než Problém tří těles a dovedně těží z jeho atmosféry.
Dobré nápady tam byly, ale jinak převažuje kvantita nad kvalitou. Autor se v prvním díle neuvěřitelně rozjel a nepodařilo se mu navázat na stejně dobré úrovni. Nedivím se tomu. Špatné to není, ale hodnocení vidím úplně jinde: 65%

26 18.10.2020

Jedná se o hard scifi. Naprostou přednost přede vším má vědecká úvaha, na které je celý příběh založený. Vše ostatní je podružné. Děj a osoby jsou jen kulisy. Očekával jsem hard scifi a dostal jsem hard scifi. Já jsem nadšený.
Musím však uznat, že po literární stránce je to slabé. Jestli vás nezajímá fyzikální podstata kulového blesku, tak to raději nečtěte. Pokud vás vědecké zkoumání nebude bavit, tak čtení bude o ničem. A hodnocení půjde dolů.
Život postav působí prázdně. Mimo výzkumu se ze začátku skoro nic neděje. A pokud se něco děje, tak jen okrajově až je to jen další kulisa. Pro běžné čtenáře to podle mě není. Tedy pokud je nezajímá fiktivní výzkum a aplikace získaných poznatků ve vývoji zbraní. Příběh skoro absentuje. Když to přeženu, je to životopis několika čínských vědců ve vojenském výzkumu.
Já jsem si čtení užíval. Autorovo vysvětlení kulového blesku se mi líbí. Je tak jednoduché a zároveň dává smysl. Geniální. Natolik mě to bavilo, že mě ostatní nedostatky nevadily. Akorát postavy mě připadly podivně afektované. Měl jsem pocit, že cítím jinou mentalitu, ale možná si to jen namlouvám.
Na začátku mě vadily duchařské záhady. O to víc oceňuju další průběh, jak do sebe vše postupně a elegantně zapadne. Tohle se fakt povedlo. Závěr mě dostal. Sice byl trochu přepálený, ale taky s určitým přesahem.
Cílovka bude slintat nadšením a ostatní nebudou chápat. Škoda že kniha neobsahuje i fyzikální doslov od nějakého kvantového fyzika. Některé věci mi totiž neseděly nebo jsem je nepochopil. Ale jinak ten nápad! Fascinující. Hodnotím v rámci žánru. 90%

26 26.02.2020

Moje první kniha od Cílka. Takže nemůžu srovnávat s ostatními a že jich napsal... A jsem zaujatý. Cílek je mi sympatický. Líbí se mi co říká a jak to říká. Líbí se mi televizní dokumenty, kde účinkuje. Líbí se mi jeho uklidňující hlas.
A líbila se mi i tahle kniha. Musím říct, že Cílek umí psát přitažlivě. Použitý styl má blíž k eseji. To umožňuje malebný výklad a trochu širší rozlet myšlenek. Kdo očekává něco striktně naučného, tomu spíš nedoporučuji.
Je to inspirativní a k zamyšlení. Kniha se skládá ze tří odlišných částí. První o antropocénu, klimatických změnách a současnosti byla naprosto skvělá. Jenže druhá část o třech umělcích mě moc nezaujala. Třetí část je depresivní cestopis do USA mezi dnešní indiány a do Detroitu.
V první části zmiňuje knihu Podivná smrt Evropy, kterou napsal Douglas Murray. Zaujalo mě jak si s ní Cílek nevěděl rady a věnoval jí několik stránek. Opět se mi vyplatilo, že jsem tu knihu četl.
Prostřední část o umění mi přišla nějak navíc. Nebo mi něco uniklo. Má autistická mysl si s uměním neví rady. Ale i tak se to dobře četlo. Co mě úplně dostalo, když do výkladu začlenil učení tibetského učitele Chögyam Trungpy.
Poslední cestopisná část byla naprosto deprimující. Rozpad původní indiánské kultury pak na mě působil jako analogie rozpadu tradičních hodnot Západu. Právě kvůli Podivné smrti Evropy se to vyloženě nabízelo.
Ale co když to tak není? Co když se něco shoduje, ale jako analogie se to použít nedá? Nad tím se čtenář nutně pozastaví. Jenže jak mizí původní indiánská víra, tak se zároveň úplně rozpadá Detroit. Totální úpadek.
Z Detroitu je spousta černobílých fotek, které dávají knize ponurou atmosféru. Pak jsou tam ještě fotografie barevných kreseb od Anny Zemánkové. Jsou sice krásné, ale mě to zas nic neříkalo. Ostatní to asi ocení víc.
Má to krátký závěr, kde se věnuje současné době a pandemii. Na konci byl výběr literatury na stránku a něco. To mi přijde škoda. Uvítal bych, kdyby tam Cílek napsal všechny knihy, ze kterých čerpal.
Škoda drobných chyb a že fotky nebyly barevné. Bylo znát, že Cílek fotil velmi výrazné a zajímavé kompozice. Celkově má kniha moc hezkou úpravu. Od obálky po kvalitní fotky. Za hezký vzhled přidávám 5%.
Pokud se vám Cílek líbí, tak rozhodně doporučuju. U ostatních a hlavně kritických čtenářů záleží jaké mají očekávání. 85%

25 19.03.2022

Naprosto geniální kniha. Určitě jedna z nejlepších co jsem kdy četl. Z velké části je to sice jen dobrodružná literatura, ale zpracování má prakticky dokonalé. Autora jsem neznal a tak mě to úplně uchvátilo.
V ději nejsou hluchá místa a hlavně nikde nic nedrhne. Není to jako kdyby si to někdo vymyslel, ale jako kdyby se to skutečně stalo. Historické reálie a popis kulturního střetu britského impéria a čínského císařství jsou naprosto perfektní. Opravdu by mě zajímal komentář od nějakého Číňana.
Úžasnost knihy vyvrcholila po konci druhé třetiny. Pak se začaly objevovat příhody, které rušily dojem skutečnosti a určité kouzlo se začalo vytrácet. Tomuto dokonalému dílu se tak dají vytknout snad jen dva nedostatky.
Jeden menší a druhý fatální.
Myslel jsem, že to bude historická próza, ale je to hlavně napínavý námořní román, který se odehrává v období první opiové války (1839-1842). Samotný děj probíhá v poměrně krátkém čase a tak se toho z historie moc nestihne. To mě trochu zamrzelo. Na to jak je kniha dlouhá se toho moc nedozvíme. Historie k nám proniká ne skrze tok času, ale skrze životy hlavních hrdinů.
Ale závěr románu jsem fakt nepochopil. Něco na způsob deus ex machiny mi do příběhu absolutně nesedělo. Zvláště když to autor nijak nevyužil. Budu totální kacíř a řeknu, že kniha neměla mít posledních 80 stran. Kdyby byla víc historická a autor strhl pozornost k samotnému Hongkongu, pak možná. Jenže po dočtení jsem měl pocit, že k naprosto vynikajícímu příběhu byl přilepen konec z úplně jiné knihy. Nedočtená kniha se mi tak líbila mnohem víc než po dočtení. Hvězdu tak strhávám, protože neúplné dílo se mi jeví lepší než celek.
Už dlouho se mi nestalo, že jsem se po několik dní těšil až zase budu večer číst. Tuhle dlouhou knihu jsem tak četl jen 8 dní. A už od začátku jsem věděl, že ji budu chtít číst co nejdřív znovu. Historie založení Hongkongu to sice není, ale jinak nemám slov. Tohle si musíte přečíst. 90%

25 09.07.2019

Musím ocenit Sapkowského podání Geraltova světa, který je tak uvěřitelný. Během čtení vyvstává obraz doby vrcholného středověku* jakoby sám od sebe. Zde, ještě více než v povídkách, je atmosféra Geraltova světa značně působivá a napomáhá konečnému dojmu z knihy.
Začátek ságy navazuje na dějové linky z povídek** a postupně se větví. To je bohužel nedostatek knihy, která se tak nedá číst samostatně, protože konec je příliš otevřený. Příběh tak není příliš akční nebo napínavý, ale spíš se postupně objevuje řada zápletek. Sledujeme život Ciri a rostoucí mocenské zájmy o její osobu. Jako dědička trůnu Cintry se stává politicky důležitou osobou, o kterou má zájem více stran a tak se po ní rozbíhá bezohledné pátrání.
Vůbec se nedivím, že mě před 11 lety sága tak uchvátila. Sapkowski napsal nádherný příběh s téměř úplnou absencí pohádkovosti jak je jinak u fantasy běžné. V knize popisovaná společnost vrcholného středověku je ovlivněna typickými předsudky své doby. Sapkowského svět se liší jen existencí magie a zasazením do klonu tolkienovského světa. Ale předsudky zůstávají a objevuje se tak rasismus, xenofobie a další lidské vlastnosti. A u vládců a mocných touha po moci.
Myslím, že tohle se dá doporučit všem, kdo mají rádi historickou dobrodružnou literaturu. Na druhou stranu se obávám, že těm co nemají rádi fantasy se ani tohle líbit nebude. 85%
* 11. až 14. stol. evropských dějin
** silně doporučuju přečíst obě povídkové knihy před ságou, ale bez poslední povídky Epilog v druhé sbírce. Ikdyž se Bouřková sezóna odehrává před ságou mezi knihami povídek, jejím přečtením si v ničem nepomůžete a osobně mi to nepřijde vhodné.
Mapa: http://i.imgur.com/iBPt9.jpg (Sice nesedí na 100%, ale to ta česká taky ne.)

25 11.05.2016

Beru to jako rozhovor. Uvedené žánry jsou myslím špatně. Je to spíš biografie a ne nějaká naučná literatura. Životopis v odpovědích. Jeden se ptá a druhý odpovídá. Je to zpracované dobře. Jen já bych se ptal trochu jinak.
Odpovědi jsou přímé a prosté. Působí nenuceně. Nejsou zbytečně učesány do hezké podoby, kdy vzniká pocit, že odpovídá chodící encyklopedie. Takový rozhovor pak není přirozený, protože tak nikdo nemluví.
Tady odpovídá normální živý člověk. Nic strojeného. Otázky jsou shrnuty do několika okruhů: O pacientech, O životě v nemocnici, O mozku, O etice v medicíně, O životě a O doktorech. Obsah chybí. Proč?!!!
Asi jsem se dozvěděl vše podstatné. Uvítal bych víc informací o mozku. Vzhledem k ostatním tématům toho mohlo být víc. A pak mi vadilo motání kolem alternativní medicíny, když Beneš už na začátku jasně řekl svůj názor.
Naopak mě zaujala ta část se sbíráním brouků. Lidé často cestují jen tak, takže cestování za objevováním nových druhů brouků tomu dává úplně jiný rozměr. Tahle část taky mohla být víc rozepsaná. Škoda.
Dal bych 4 hvězdy, ale zas se trapně přiznám, že souhlasím s uvedenými názory. Vtipné na tom je, že Beneš je ateista a já se celý život zabývám esoterikou, takže bychom si asi vůbec nerozuměli.
Přesto nemám významné námitky. Jen pár věcí vidím jinak. Horší by možná byly názory na politiku, ale té se rozhovor netýkal. Pouze se mírně řešil převrat a komunismus, ale tam nezbývá než souhlasit.
Koho zajímá významná osobnost české a vlastně i světové neurochirurgie, tak určitě doporučuju. Pokud vás zajímá mozek, volte něco jiného. Je to sice plné zajímavých informací, ale za naučné se to považovat nedá. 85% 4,5*

24 26.01.2024

Už po několika prvních větách jsem si říkal, Pane Bože díky za buddhismus. A po pár stránkách mi došlo, že si z knihy nemám co vzít. Vůbec jsem nepochopil, co to má jako být. Rozhodně to nejhorší co jsem letos četl.
Silou vůle nedávám odpad, ikdyž bych moc chtěl. Ne proto, že bych se chtěl nějak mstít, ale protože to pro mě byla úplná ztráta času. Dnes je to zoufale zastaralé. Má to hodnotu už jen jako historický dokument.
Za to samozřejmě Komenský nemůže. Neměl dnešní znalosti a vůbec nemohl vědět, kam se jednou civilizace posune. Nejvíc cenné je uvědomění, jak se vůči Komenského době máme neuvěřitelně dobře.
Život je utrpení. Jen nechápu proč o tom číst 200 stran. (Počet odpovídá mému vydání s mnoha obrázky.) Posledních 60 stran byla dobová reklama na křesťanství. Selhává to jako příběh i jako duchovní literatura.
Téměř to nemá děj. Poutník vidí, že pomíjivosti se nedá utéct. Doporučit se to dá asi jen křesťanům. Já si křesťanství a jeho historické úlohy vážím, ale věřit na nesmrtelného židovského tesaře nedokážu. Paradigma se příliš změnilo a dnes máme na výběr spoustu jiných duchovních směrů nebo vědeckých poznatků.
Úprava knihy je moc hezká. Přiměřeně velká písmena, koláže na celou stranu, kvalitní papír, pevná vazba. Jako dárek perfektní. Také jsem to tak dostal. Hodně mě potěšil výborný překlad do moderní češtiny. Tím ale pozitiva končí.
Na mě jsou koláže příliš zmatené. Vždy jsem je zkoumal a nechal na sebe působit. Můj autistický mozek si s nimi nevěděl rady. Na druhou stranu tomu dávají jakousi ponurou a temnou náladu. Cílové skupině se možná budou líbit.
Hodnotím to tak špatně, protože to bylo nečitelné už od začátku. Obávám se, že díky tomu si nějaké poučení odnese málokdo. Pokud si v podání naopak někdo libuje, tak to bude vnímat absolutně jinak.
S cílovou skupinou jsem se minul tak o 150 let. Komentář jsem psal přes 5 hodin. Obrovské rozčarování. 25%

23 22.11.2020

Bylo to zvláštní. Dobře napsané. Děj dobře rozvržený, ale po přečtení ve mně nezůstal nějaký silnější pocit. S komentářem jsem totiž musel chvíli počkat. Hned po dočtení jsem chtěl knihu vychválit. Jenže jsem vlastně nevěděl za co.
Puzo asi nechtěl riskovat a kvůli své tehdejší situaci to vyloženě napsal tak, aby se to líbilo. Možná proto jsem to vnímal spíš jako pohádku pro dospělé. Hlavní hrdinové jsou kriminálníci, ale když nám Puzo dává nahlédnout do jejich životních osudů, trochu s nimi navážeme vztah. Pak máme tendenci je vnímat jako kladné postavy. Na můj vkus to bylo asi moc černobílé.
Očekával bych něco temnějšího nebo thriller, ale Puzo se hlavně zaměřuje na životy členů rodiny dona Corleona. Hlavní dějová linie je tak jakoby v pozadí a místy se dokonce věnuje víc osudům vedlejších postav.
Puzo neříká o fungování mafie nic konkrétního a uvádí vlastně jen povrchní informace. Nijak to však nevadí, protože si to při čtení neuvědomujeme. Spíš jen na začátku logika a věrohodnost trochu zaskřípe.
Během čtení jsem marně přemýšlel, proč má kniha tak vysoké hodnocení. Ještě že jsem nevěděl její přesné umístění, asi bych měl větší očekávání. Někdy vadí slabší psychologie postav, ale tady to asi neplatí. Až po přečtení jsem to pochopil. Tohle je přesně ten typ knihy, kterou když dočtete, tak jí dáte automaticky pět hvězd. Kniha má totiž naprosto perfektní závěr.
Pokud si chcete přečíst něco o mafii a váháte mezi beletrií a literaturou faktu, tak si rozhodně Kmotra přečtěte dřív. Já jsem kdysi četl Gomoru od R. Saviana a tak jsem se možná pro příběh už nedokázal nadchnout. Jako odpočinkovou literaturu rozhodně doporučuju. 85%

23 06.05.2019

Poezii vůbec nečtu, ale lyrika v próze mi kupodivu nevadí. Naopak se mi sci-fi s poetickou rovinou líbí. Je v tom cosi lidsky sentimentálního. V žánru knihy by tak mohla být i poezie. Opravdu to není něco akčního.
Hodnotit Zpěv drozda jako běžnou beletrii nemá smysl. Je to spíš ponor do nitra člověka, který nachází sám sebe. Nic dobrodružného nebo napínavého. Spíš než napínavé to bylo intenzivní.
Sci-fi je to jen tím, že se příběh odehrává v budoucnosti. Je zajímavé, že autor se ohledně budoucnosti trefil mnohem lépe než populační alarmisti. Po dosáhnutí určité ekonomické úrovně klesá porodnost. To nyní vidíme v celé Evropě, ale třeba i v Turecku. Jenže kam až to může klesat?
Nejslabší rovinou knihy je tak věrohodnost a promyšlenost. Je nutné dát knize šanci. Hlavně na začátku. Poměrně dlouho mě to nebavilo. Ze samotného příběhu příliš nepochopíme a co se děje neví ani hlavní postavy.
Není to ani kritika vývoje společnosti nebo přílišné robotizace světa. Vědecká rovina v knize je minimální. Je to spíš o naději, že touha smysluplně žít se stále bude objevovat. A o tom kam až může vést snaha vyrobit robota podobného člověku. 85%

23 08.11.2018

Mě se to líbilo. Bylo to perfektní a srozumitelné. Ale vytočilo mě to už na začátku. Je tam otázka ohledně ohrožených zvířat. A logicky jsem odpověděl špatně. Jenže ve sledovaném období Diceros bicornis longipes vyhynul. (2011)
Takže když si vybereme ten správný poddruh, tak je svět hned lepčejší? :( To bylo první nepříjemné zklamání. Otázky jsou manipulativní. Uživatel NGC6715 to zde vysvětluje níže. (Komentář ze dne 16.05.2021)
Sice jsem měl 7 otázek správně, takže patřím mezi 1 % nejlepších, ale z principu mi to vadí. Chápu, že mají ilustrovat naši neznalost, ale měly by být férové. Dělat ze čtenářů blbce a pak se je snažit poučit není dobrá taktika.
Je nutné mít na mysli, že to napsal příslušník národa, který si zlikvidoval vlastní zemi. Zlí islamofobové měli už zase pravdu. No nic. Rosling uvádí jak se svět zlepšuje, ale prakticky úplně chybí negativní informace.
Ty Rosling nijak nepopírá. Sám říká, že špatných věcí se děje spousta. A zároveň se svět ohromně mění. Jenže díky selekci informací to vzbuzuje u kritických lidí nedůvěru. Negativní komentáře jsou tak bohužel oprávněné.
To je velká škoda a promarněná šance. Mělo to být mnohem delší. Jsou to totiž dvě knihy v jedné. Jednak fakta o světě a pak kniha o kritickém myšlení. Opět se kritizuje intuitivní a rychlé myšlení.
Uvádí se 10 instinktivních, ale chybných myšlenkových postupů. I pokud známe potřebná fakta, tak se v pohledu na svět můžeme ukrutně mýlit. Náš mozek nedokáže data statisticky vyhodnotit a dát je do souvislostí.
Snaží se to působit vyváženě, ale co ve skutečnosti obnáší jednotlivé úrovně není zřejmé. Spousta grafů nemá osu x lineární. Mají pak zdvojnásobovací stupnici. (Někdy je použita logaritmická stupnice.)
Takže 4 platové úrovně jsou fajn, ale na té první jste prostě v prdeli. Jsou tam sice fotky všech 4 úrovní, ale z nich se nedozvíte, že těch pár ušmudlaných dolarů si vyděláte otrockou prací v robotárně
Hodnotím to vysoko, ale jen proto, aby si to lidé přečetli. Četl jsem nedávno Bez loga od Kleinové a obě knihy jsou v těžkém rozporu. Bez loga je sice starší, ale ne o moc. A ve Faktomluvě o robotárnách není ani slovo.
Najednou zmizely? Ne, jen nezapadají do nadšeného Roslingova popisu. V závěru oprávněně kritizuje strašení klimatem, ale dopouští se toho co kritizuje. Celá kniha vyznívá přehnaně optimisticky.
Škoda té hloupé stručnosti. Včetně mnoha grafů má text jen 250 stran. Přitom by si to zasloužilo plně rozepsat. Měl napsat dvě knihy. Jednu o kritickém myšlení a druhou o globálním pokroku. Klidně obě po 300 stranách
Dál mě štvalo neustálé omlouvání novinářů. Ti nás mají přece nezaujatě informovat a ne indoktrinovat. Kdyby to bylo víc vyvážené a objektivní, tak jasných 5 hvězd. Doporučuju hlavně kvůli té části o kritickém myšlení.
S ostatníma faktama se už každý popere po svém. Akorát je vidět, že lidé si vytváří názory, které jim dávají smysl. A pokud jsou v rozporu s fakty, tak tím hůř pro fakta. Pokud nevíte, zda si to přečíst, tak se podívejte na jeho videa na TEDu.
Podstata sdělení je zřejmá už z prvních tří přednášek. Akorát něco se v knize skoro doslova opakuje. Další zklamání. Proto jen 75% 3,5*

22 07.08.2022

Byla to taková vtipná a zábavná novela. Nevím jestli to byl záměr, ale mě to bavilo neskutečně. Něco tak humorného jsem už dlouho nečetl. Během čtení mě to fakt několikrát rozesmálo a baví mě to i teď, když na to myslím.
Hlavně musím ocenit přiměřený počet stran. Všeho je tak akorát. Nemá to vůbec žádné slabé místo. Autorka umí vážně dobře psát. Je to málem geniální. Takže asi jediná nevýhoda je, že prakticky úplně chybí napětí.
Hlavní hrdinka a zároveň vypravěčka je ztvárněna dokonale. Tomu se nedá vytknout nic. Perfektní svérázná postavička. Její myšlení a chování je sice dost osobité, ale dává smysl a tak se to výborně čte.
Autorka v její postavě spojila astrologii, vegetariánství a ochranu zvířat. To zhruba odpovídá době napsání. Byl jsem na facebooku v mnoha esoterních skupinách a podobné ženy jsem tam opakovaně potkával.
Tahle oblast se progresivně vyvíjí, takže dnes by to bylo veganství a nějaký moderní směr esoteriky nebo New Age. Na tom ostatně nezáleží. Podstatné je spojení duchovna a ochranářského aktivismu.
Je to sice perfektní zábava, ale jinak nevím proč to vlastně doporučit. A komu. Spojení velmi kvalitní literatury a vtipného příběhu je prostě zvláštní. Bude to asi pro lidi jako hlavní hrdinka, když to tak autorka napsala.
Takže doporučuju ezo lidem, veganům, ochráncům přírody nebo třeba klimatickým aktivistům. Zkrátka všem lepším lidem. :-) 80%

22 04.08.2022

Knize se trochu křivdí. Jenže oprávněně. Všichni očekávají Crichtona, ale je to jen dobrodružná literatura. Čtivé a jako zábava super. Víc však Mikro nenabízí. Crichton to holt není. Pojetí knihy vůbec nechápu.
Zdá se, že Preston snad od Crichtona nikdy nic nečetl. Diletant. A nebo jeho knihy nepochopil. Crichton vždy vynikal v propojení odborného tématu a příběhu. Jeho romány obsahují spoustu naučných pasáží. To tady úplně chybí. (Až na román Pirátská odysea, který je také jen dobrodružný.)
Stěžejní myšlenka je jednoduchá. Co kdyby se lidé zmenšení na centimetr omylem ocitli v pralese? Logicky taková situace bude extrémně nebezpečná. Hlavním hrdinům však navíc hrozí nebezpečí i z normálního, nezmenšeného světa. Začne tvrdý boj o přežití.
Je to jako když vezmete typického Crichtona, vystříháte všechny naučné odstavce a nahradíte je odstavci s dějem. Zdánlivě by to nemělo vadit. Jenže ve skutečnosti tím celý příběh ztrácí na věrohodnosti.
Chybí vědecké vysvětlení a tak to nepůsobí reálně. To brání vzniku většího napětí. Má to atmosféru jako béčkový akční film z 80. let na podobné téma. Triky ještě nemají úroveň. Ale stejně to dokoukáte. Jen na chvíli vypnete mozek.
Přestože vědecká rovina téměř chyběla, i tak má bibliografie 6 stran. Použité údaje jsou tedy správné. Mě popis mikrosvěta nepřesvědčil. I tak mě to bavilo. Napínavé ano. Thriller ne. 75%

22 02.03.2020