elenai
komentáře u knih
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Petra Soukupová je moje jistota a stálice a na tuto knihu jsem se opravdu těšila, kromě dětských byla jediná, kterou jsem nečetla. A dostala jsem přesně to, co jsem čekala, příběh všedních dní jedné všední rodiny napsaný poutavým stylem, který ale není pro všechny. Pro mě je však radostí. Tak jako někdo přede mnou jsem se divila, že to Alice a Richard vůbec dali dohromady, ta do očí bijící rozdílnost tam prostě je hned od začátku. Ale když se nad tím zamyslím, tak si vzpomenu na sebe a na svého manžela - v mnoha věcech se rozcházíme, ale naučili jsme se s těmi rozdíly žít a milovat je a samozřejmě ovládáme umění kompromisu. V knize mi byla naservírována defacto alternativní možnost, odstrašující případ. Opravdu děkuji, hodně jsem si od obou postav vzala.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Hanišová patří mezi českou spisovatelskou špičku, o čemž mě přesvědčila hned první Anežkou. A ačkoliv je pro mě Houbařka jejím nejkomplexnějším dílem, Rekonstrukce mi nyní způsobila krušné chvíle. Zpočátku jsem měla dojem, že autorka neví, jak se s Eliškou a jejím osudem popasovat. Líčení obyčejných každodenních starostí, kamarádčiny problémy, potenciální přítel David, a teta, která byla dvojčetem její matky. Co z toho bude? Četlo se to velmi dobře, to ano, jen to nemělo takový náboj jako knihy předchozí. To jsem ale netušila, jakou bombu hodí autorka do éteru v posledních zhruba sta stranách. Doslova mě přikovala ke svému textu a já se pomalu nemohla ani pohnout, byla jsem chvílemi úplně paralyzovaná a cítila úzkost a nevolnost. Na mě, jakožto na mámu, to zapůsobilo jako flaška absinthu.
Zahrada
Petra Dvořáková
Tak z anotace jsem si vůbec nedokázala představit, o čem kniha bude. Tipovala jsem to na zakázanou lásku. V jistém smyslu jsem se trefila. Všechna čest Petře Dvořákové, s jakou sugescí a empatií zvládla zpracovat příběh člověka, který je mužem, knězem a nositelem hrozného cejchu. Řekla bych, že si vybrala dost těžkou osobnost, ale všechno jsem jí věřila. A ten popis zahrady jako oázy klidu a bezpečí, jak s tím jen souzním. 100%
Anděl v podsvětí
Juraj Červenák
No, tak tímto dílem mi dal autor jednu velkou ťafku. Oči jsem totiž měla vykulené skoro na každé stránce. Červenák rozcupoval veškerá má očekávání, odhodil zábrany a vystřihl mrazivý příběh, ze kterého mi naskakovala husí kůže. Zezačátku jsem měla strach, že se nakladatel upsal a Barbariče uvedl omylem. Dost mi totiž chyběl, holomek jeden. Steinova poodkrytá minulost, dětství a mládí totiž nebyla pranic veselá záležitost a prohledávání plzeňského podzemí a Jarošovo pohnuté zdraví tomu nijak nepřidaly. Příchodem alchymisty Moherlyna byl příběh o trošku odlehčen, protože to bylo opravdu potřeba. Děj byl totiž šílenou a spletitou jízdou, která mi nedovolila vydechnout. Ano, při čtení jsem měla pocit, jako bych už některé scény četla nebo viděla, ale Ďuro ta slova umí tak krásně a neotřele podat, že mi to vůbec nevadilo. Zůstalo pár věcí nevysvětlených, tak jsem hrozně zvědavá, jestli se něco dozvíme v dalším pokračování. Už aby tu bylo! A tohle je za mě jeden ze tří nejlepších dílů série.
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
Klidně mě obviňujte ze zaujatosti, ale budu úporně trvat na svém, že je tato kniha boží, boží, boží! Pravda, tenhle díl pěkně ztloustnul. Některé pasáže by se pravděpodobně daly vypustit, ale jelikož je tato detektivka historická, tak právě scény, které by mohl leckdo považovat za vatu, utváří krásný dobový obrázek historické Bratislavy, pardon, Prešpurku. Z děje moc prozradit nelze, je opravdu pekelně zamotaný, občas už jsem nevěděla, kdo je kdo, ale nakonec vše krásně zapadlo do sebe. Jediné, co mi trochu kazilo požitek, byl na můj vkus až příliš prudérní Stein. A chemie mezi ním a Barbaričem, sakra, ta tam vůbec nebyla! Bohužel jsem nabyla dojmu, že je to jen zelený mozek, který moc tlačí na pilu. Ano, měl pár světlých chvil, ale bylo jich pomálu. Barbarič u mě naopak stoupl a Jaroš, no, k němu není co dodávat. Asi mám nějakou úchylku na kapku vyšinuté bledé mladíky se zálibou v mučících praktikách. A ano, velkou roli zde hrají také ženy, mladé, zralé, staré, známé i neznámé, půvabné i ty méně obdařené. Zkrátka, nenudila jsem se ani minutu, a kdybych si dnes neuvařila oběd s předstihem, tak by děti byly nejspíš o hladu. Tak jsem hltala poslední čtvrtinu knihy!
Lovec čertů
Juraj Červenák
Konečně, konečně jsem se dočkala i sólo hry Bohdana Jaroše. A tak nějak tuším, že milý seržant nebude pouze mým oblíbencem. Kniha byla jedna velká jízda a autor nešetřil smrtí. Detektivní zápletka byla trošku méně výrazná, ale o to víc mě bavily ostatní pasáže. Interakce Jaroše a ostatních postav především. Bylo to jako sledovat dítě, které se snaží socializovat. A hodně mě bavila historická geografie. Měla bych si udělat nějakou tour de Slovensko. 90%
Les v domě
Alena Mornštajnová
Hned od počátku čtení na mě dopadala tíseň, cítila jsem to plíživé a všeobjímající zlo. Zároveň jsem si kladla otázku, jaká žena může vyrůst z dítěte, které žije v prostředí bez citu, v prostředí, kde jsou hádky, výčitky a hněv užívány jako naprosto běžné a samozřejmé. Tu odpověď jsem dostala. Snaha o nápravu byla, ale vyzněla kvůli omezenosti společnosti jako slabý vzdech. Zároveň mě strašně, ale strašně vyděsil konec. Ne, tohle se opravdu dít nesmí a nemůže. Pokud jsem si z knihy něco vzala, tak to, abych se měla na pozoru, byla otevřená vůči ostatním a neignorovala signály, které by mohli někteří vysílat jako prosbu o pomoc. 85%
Pro hrst dukátů
Juraj Červenák
A máme zde už osmé pokračování z historické detektivní série se Steinem a Barbaričem. I když si myslím, že se klidně mohl na titulce zmínit taky krutopřísný seržant Jaroš, který si v této knize ukradl všechnu pozornost pro sebe. A já jsem za to ráda, protože tato postava
nestagnuje, ale vyvíjí se, nebo se prostě jen ukázalo něco, co tam bylo vždycky? Další dva vyšetřovatelé zkrátka utřeli nos. Docela mě ale naštval výsledek vyšetřování, zůstal ve mně pocit nedokončenosti. Zloduši si podle mě zasloužili víc dostat po vajcách, jak se u nás s oblibou říká. Ale jsem ráda, že se určitě dočkáme dalšího dílu, protože už v tomto jsme dostali dost indicií, o čem asi bude. 98%
Dámský gambit
Walter Tevis
Minisérii jsem si vychutnala minulý březen a byla jsem sama překvapená, jak jsem se do světa šachu ponořila. Příběh perfektní, postavy plastické, uvěřitelné a moc se mi zamlouval herecký ansábl v čele s Anou Taylor-Joy. Jestliže televizní zpracování bylo vybroušeným diamantem, kniha byla jeho surovým skvostem, pravým knižním pokladem. A ačkoliv jsem měla rozestup pouhých devět měsíců, hltala jsem každé slovo z příběhu a byla v čtenářské extázi. V knize se mi tedy snadněji sledovaly Bethiny myšlenkové pochody a úvahy a opravdu musím pochválit autora, jak krásně pracoval se slovy. Bylo to chytré, zábavné, určité ne plytké a podbízivé. Ve výsledku ale vřele doporučuji knihu i minisérii.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Proč jen jsem s touto knihou tak otálela? Chtěla jsem nejspíš začít silný rok 2018. Kniha je naprosto úžasná. Ani nevím, odkud začít, ale zkusím to, protože ve mě Osvětimská knihovnice zanechala hlubokou stopu.
Začnu postavami.
Dita Adlerová, hm, je těžko uvěřitelné, jak silná osobnost to byla a je. Dojde vám to hlavně po přečtení autorova doslovu. To jsem si připadala úplně maličká a moje problémky malicherné a hloupé. Je to pro mě superhrdinka z masa a kostí.
Dále se mi libilo, jak umně autor propojil příběh s životy dalších skutečných osob, jako byli Fredy Hirsch, Rudy Rosenberg, dozorce SS Viktor Pestek, Ditina přítelkyně Margit a mnozí další objevivší se sice jen v malinkých zmínkách (např. Anne Franková), ale ty do sebe dokonale zapadají a čtenář si tak snáze uvědomuje další události spojené s touto hrůzostrašnou válkou.
Velmi důležitou roli hrály pro Ditu a obyvatele bloku 31 knihy. Jak píše sám autor, pro přežití člověk potřebuje spíše vodu a chléb, ale to, co z lidí v Osvětimi dělalo lidi, byly právě knihy. Byly, jsou a budou pilířem naší kultury a věřím tomu, že Ditě přinesly náležitou oporu a odvahu.
V poslední řadě bych chtěla vzdát hold autorovi, jenž vytvořil skvělé mnohovrstevnaté dílo, které by si dle mého měl přečíst každý, kdo má v úctě jak lidský život, tak lidskou osobnost.
Ďáblova pevnost
Juraj Červenák
Oproti druhému dílu se mi tento četl o sto procent lépe, a to kvůli několika důvodům. Za prvé, prostředí - lesy jsou mi bližší než-li rozpálená poušť. Za druhé, četla jsem v pravý čas - ta pochmurnost procházející celou knihou se mi strefila do nálady, podzim tomu hodně nahrál, no. Za třetí, objevily se zde zajímavé postavy a ta chemie mezi nimi fungovala. Za čtvrté, Báthory u mě svým jednáním hodně stoupl, v některých situacích musel jednat tak, že z toho nevyšel úplně růžově, ale přesto to udělal. Za páté, nadpřirozené prvky mě taky hodně bavily, ačkoliv bych jim klidně věnovala více prostoru. Co mě zarazilo, tak ten odklon od počáteční dějové linky, jako kdyby Červenák začal psát jednu knihu, a pak si vzpomněl, že vlastně zezačátku psal o něčem jiném a vrátil se k tomu. Ale ano, propojil to solidně. 80%
Čokoláda
Joanne Harris
Zvláštní kniha, kterou jsem myslela, že znám díky mému hodně oblíbenému filmu, ale pletla jsem se. Působila na mě úplně jinak než film. Magicky a tajnosnubně, byla plná nevyřčených otázek a odpovědí. Cítila jsem při čtení takovou podivnou, ale ve výsledku hezkou náladu, asi za to může fakt, že jsem nedávno ztratila někoho mně hodně blízkého a tato kniha byla tak trochu balzámem na duši.
"Někdy je život tou nejhorší možností ze všech." - tato věta mnou rezonuje ještě několik dnů poté. Každopádně, nemůžu se dočkat, až se dostanu k dalším dílům série.
Vlk a dýka
Juraj Červenák
Sólo (skoro) pro Matěje Barbariče a jak je to sakra povedené! Z komorního pátrání se příběh strhne do slušné akce a z odhalení mi běhal mráz po zádech. O Sitnu jsem něco málo slyšela (zdravím pana Cimrmana a osazenstvo Blaníku) a úplně mě láká si tam udělat výlet. Akorát, nedá mi to - Barbariče jsem měla za okouzlujícího muže, ze kterého bych šla do kolen, a on je to chlápek středního věku s brejličkama a před děvčaty zatahuje pupek? No to né. :-D
Harry Potter a Ohnivý pohár (ilustrované vydání)
J. K. Rowling (p)
Pamatuju si přesně ten okamžik, kdy jsem Ohnivý pohár poprvé otevřela. Spala jsem u sestřenice a ta na mě byla naštvaná, že se jí dostatečně nevěnuju... Ale vždyť to byl Harry Potter!
Od té doby jsem celou sérii četla několikrát. Pořád má své kouzlo, byť i já už shledávám některé pasaže lehce naivní.
A co miluju na tomto dílu? Je jako chameleon. Obsahuje jak veselé pasáže (Mistrovství světa ve famfrpálu, vánoční ples), tak ty napínavé (všechny tři úkoly Turnaje tří kouzelníků), ba přímo děsivé (události po získání Poháru).
Dále tu máme dvě nové kouzelnické školy a jejich studenty, hnutí za skřítky a vyvíjející se vztahy v ústředním triu. Musím přiznat, že mě v tomto ohledu štval Ron. Byl strašně konfliktní.
Rowlingová umí čtenáře pořádně napínat. Je opravdu mistryní spisovatelského řemesla. Události a děje z kouzelnického světa dávkuje postupně, ale stále přitvrzuje.
Od tohoto dílu by rodiče měli i uvažovat nad tím, jestli jsou jejich děti dostatečně zralé si knihu přečíst.
O ilustracích už tu snad ani nebudu trapně básnit. Předčily mé očekávání a je jich fakt hodně. Exkluzivní nádhera!
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Na Slepou mapu jsem se třásla jak alkoholik na skleničku. A v jistém smyslu jsem nebyla vůbec zklamaná. Kniha je velmi čtivá, dychtivě jsem otáčela další a další stránky, abych se dozvěděla, jak dopadnou postavy Mornštajnovou vyobrazené. Velmi mě zaujala Alžběta. Nevím, jestli bych ji ve skutečném životě snesla, ale v knize si paradoxně získala spolu s Ignácem moje největší sympatie. Co mě ale velmi rozptylovalo, bylo neustálé odbočování k postavám, které nebyly pro děj až tak významné. Dělo se tak hlavně ve druhé části. A příběh celkově nebyl tak silný jako u Hany. Tam jsem některé okamžiky opravdu jen těžce rozdýchávala. Rovněž tápu nad názvem, ačkoliv mám takový dojem, že se týká hlavně Anežky. ****1/2
Naslouchač
Petra Stehlíková
Tedy... zpočátku se mi do čtení nechtělo. Všichni nad knihou óchali a áchali a ani tomu hodnocení na DK se mi nechtělo věřit. Proto jsem čekala, až humbuk utichne. Ale já byla tak pitomá! Naslouchač mě naprosto pohltil. Má totiž všechno, co od skvělé knihy očekávám. Zajímavé postavy, prostředí, tajemství a je setsakra napínavá! Na příběhu samotném nic moc originalního není - vyvolená osoba s nadpřirozeným nadáním si hledá své místo ve světě, ovšem v podání Stehlíkové to má Ilan fakt obtížné. No zkrátka a dobře jsem se nemohla dočkat, až knihu zase otevřu a budu moct číst a číst. Je to pecka!
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Četbu třetího dílu jsem před několika hodinami dokončila a musím uznat, že byl ještě tvrdší než-li ten předtím. Tedy co se týče brutality vražd, které dle mého hraničily s nekrofilií. No hnus. Já jsem narozdíl od jiných velmi ráda, že vrah se vyloupl z těch, o nichž se v knize píše nejvíc. Nějaká další postava navíc by mi přišla jako oslí můstek a důkaz, že autorka nevěděla, kudy kam. A moc kvituju ty kapitoly z pohledu vraha, kterého jsem samozřejmě zase neodhadla. Jinak nám přibyla další zajímavá postava - Kudla - ráda bych tohoto zajímavého člověka potkala ještě v nějakém dalším dílu. Vztah Cormorana a Robin se pohybuje z extrému do extrému a jsem zvědavá na začátek čtvrtého dílu. Ale jinak titul největší šmejd knihy získává... tatadá... Matthew. Dál už se nemá cenu rozepisovat, nerada bych prozradila cokoliv. Je potěšení číst tuto sérii. 90%
Operace Thümmel
František Kotleta (p)
František Kotleta je pojem. Ve spojení s českou science fiction zcela určitě a díky svému specifickému humoru by mohl být velmi čtenářský stravitelný i pro ty nejzarputilejší odpůrce četby, pokud by ovšem četli. Máme tady rozjezd série a musím přiznat, že start je velmi povedený. Pravda, začátek a konec mě bavil o něco víc než prostření část, ale i tak to byla jízda. Na čem ale tenhle díl stojí, jsou pevné charaktery vesmírného prdítka Kraksna. Nesourodá směska antihrdinů, kteří se spolu snaží nějak vycházet i přes velké kulturní i mezigalaktické rozdíly. A samozřejmě se nezabít. Už se moc těším na další díl. Kam se všude s těmi týpky podívám, koho s nimi potkám. Bude to mazec! 88%
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Knihu jsem obdržela jako dárek. Pak mi kdosi řekl, že jo, to je jak Žítkovské bohyně. No, není. Bohyně a šeptuchy jako takové mají ledacos společného, ale příběhy samotných knih se ubírají každý svou cestou. Zde se jako dvě tenké nitky táhnou osudy dvou přítelkyň, které spolu prožívají své radosti, obavy, bolesti a smutky. Někdy hrají prim, jindy ustoupí do pozadí a dávají prostor postavám jiným a my se tak postupně dovídáme, jak se prolínají tradice a pověry s moderním světem a smýšlením. Kniha je relativně krátká, ale nedoporučuju ji přehrkat za dva dny. Člověk se jí musí nechat prostoupit a nějakou dobu ji nechat působit. Za mě je tato kniha velmi dobrá, protože do mně otiskla širokou škálu emocí a myšlenek. 90%
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Tak tato kniha mi nejspíš dost padla do nálady, protože sama jsem nad ústředním tématem poslední dobou trochu podumávala. Prosím, nebrat nijak na vážno! - bylo to pouze zamyšlení. :) Milostná kronika dvou rodin, které spolu sdílí jeden plot, a jejichž osudy se navzájem proplétají. Autorovo pojetí nevěry je víc než zajímavé - ne vždy na ni nutně musíme hledět jako na něco negativního a strašného. Otázkou je, zda by to tak fungovalo i v reálu. Prostředí Prahy tady nehraje žádnou roli, příběh by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv, důležitá je chemie mezi postavami, a ta se dle mého povedla na jedničku. Bylo to vtipné i k pláči, místy šel autor i trochu víc do hloubky, ale nikdy se nedotkl dna. Čtenář si tedy může nebo někdy dokonce musí některé věci domýšlet. No, když to shrnu, strávila jsem čtením několik velmi příjemných hodin, takže popřemýšlím, co si od Hartla přečtu dál. 90%