Elisa220 komentáře u knih

Tak tahle knížka pro mne měla všechno. Spoustu nitek příběhů, dar nevšedního jazyka.
"Někdo rozčísl čas proti srsti, pořadí se změnilo, neštěstí se podobalo mávnutí křídel černého ptáka, který se jich všech při klesání na okamžik dotkl."
Obdivuji ten úžasný talent fabulace, který autorka má. Nádherný, hutný příběh. Bavil mě exkurz do historie. Člověk si bolestně připomene, že v totalitě se snadno nežije. Jak snadno může váš život skončit. Že vyhrál ten, kdo se narodil až na sklonku "Století jež všechny podvedlo a oklamalo."
Za mě víc jak 100 procent.

5 05.10.2020

Startovní čára života - rodina. Jak vás sváže, jaké vzorce chování do vás vetkne, dovolíte si vzdorovat? Podrobíte se?
Děsivé a nádherné čtení. Nehledám v románu dokonalost, hledám tam duši, nechávám se omotávat nití vyprávění a nechávám se pohltit. Jak krásné je mít sourozence, jak těžké jsou některé vztahy. Viď Mercedes? Kam nás může posunout nebo i odbočit víra. Ano já jsem padla na kolena, protože tak nádherný román o těžkosti žití, aby člověk pohledal.

8 14.06.2020

Luxusní kousek. Nádherné fotky. Originální rukopis a spousta dobrého jídla. Parádní inspirace. Musela jsem ji koupit synovi :)

1 01.06.2020

Dočtená poslední stránka, poslední věta. Opravdu nádherný román, plný skvělých dialogů. Tolik plnokrevných postav, tolik se mi líbil závěr knihy, poslední věta. Tak působivý příběh, běh dějinami.
Velmi mě bavilo posunování děje o sedm let. Skvělý koncept. Otevřte knihu a nejdete v ní všechno - lásku, surovost, zlo, pochopení, odpuštění, nemohoucnost, smíření...

5 22.01.2020

Dotek Márqueze jaký jsem nečekala. Krásná a podmanivá knížka plná neotřelých obratů.
Nad ztroskotanou lodí posazenou uprostřed lesa na vrcholky stromů vyšel den..... tak začínají ty nejlepší příběhy.

3 22.01.2020

Syrový příběh vyprávěný velmi dobrým stylem. Od první věty jsem byla pohlcená. Přesně dávkovaná slova v každé větě. Nic nepřebývá, nic nechybí. Pro mě dokonalé. Miluji malého Theise a jeho úspornost. A za pomoc Willymu "Chov o samotě. Druhově nepřirozené." :)
Krásná kniha o bolavých duších, přátelství, pomoci, venkovu a selském rozumu.

8 31.08.2019

Kdy se u kuchařky zasmějete... Fakt sranda. Přečetla jsem ji od a do z a pobavily mě dobré hlášky... a recepty jsou dobré. Tohle někoho opravdu bavilo fotit, psát a vymýšlet. Vyplatí se přemýšlet nad tím, co strčíte do útrob za poživatiny. A tady najdete dobré návody, jak snadno a rychle něco ukuchtit a dát vale fastfoodům. Kuchařky si kupuji ráda a tahle je super.

5 11.05.2018

V téhle knize je prostě všechno. Tolik nádherných vět a tolik příběhů. A vypráví je vypravěč všech vypravěčů. Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout.
"Raději budu žít jako optimista a mýlit se, než žít jako pesimista a mít vždycky pravdu."

8 15.04.2018

Ten chlápek píše čím dál tím líp. Opět se tu jezdí saabem a opět je to vážně dobrý příběh. Vystavěné skvěle, vlastně všechny postavy chápete, co je na pozadí jejich chování. Nikdo není ani černý ani bílý, spektrum šedé je nezměrné. Dokonale popsaná frustrace maloměsta. Hokej tu funguje jako perfektní katalyzátor všeho. Řevnivost, kamarádství, touha vyniknout, touha uniknout, pravda, lež, odvaha a soukolí politiky. To se tady uvaří do hodně husté kaše.

8 18.03.2018

Je to vážně hrozná sranda. Už jsem si předsevzala, že některé fascinující obraty musím zapracovat do své vlastní korespondence s kolegy. Nevěřila bych, že z e-mailové komunikace může vzniknout něco tak vtipného. Moc jsem se nasmála. Firmička jako vyšitá a někteří vedoucí pracovníci mají na stopro klony i u nás ve firmě. Ať žije Pertti a jeho slovosled.

1 03.03.2018

Dotýkáte se cizího osudu jen zlehka - jakoby konečky prstů skrz slova a přesto vás to fyzicky bolí. Díváte se na minulý svět těma velkýma, zelenýma očima spolu s ní. Zulejkou. A nechce se vám věřit, že je to trápení na jeden život. Poslední kapitola je napsána tak přesnými slovy, že jsem musela usilovně mrkat, abych potlačila slzy. V duchu jsem za ni pozvedala ruku k rozloučení a rychle četla další slova, abych věděla.... Takhle vypadá něco, co je strhující. Dočtete poslední stránku a jen tiše zíráte do písmen, neschopni odpoutat se od příběhu. Jen tak na ni nezapomenu. Pokora, láska, naděje.
Nádherně vystavěný román. Za mě víc jak pět hvězd.

6 27.01.2018

Tak nevím - nesedl mi styl psaní. Tak zajímavé téma, spousta informací k době konce19. a začátku 20. stolení, ke vzniku a výrobě slavných lamp, postavení žen ve společnosti a tak ploché psaní. Nejlepší byly vtipné průpovídky Clary v dopisech. Ale některé věty byly prostě lingvistické utrpení. Naopak moc se mi líbila popsaná soudržnost rodiny, a kouzelné zdvořilostní obraty v dopisech a rozhovorech, tolik to vypovídá o době - dnes mi přijde nemyslitelné, že by se lidé tak obětovali a noblesně vyjadřovali. Škoda -Clara Wolcottová měla zajímavý život a byla velmi průbojná a cílevědomá, zasloužila by si lepší literární zpracování svého života.

1 06.12.2017

Skvělá věc. Parádně jsem se bavila. Jess Kidd překvapuje na každé stránce. Vytříbený styl. Mahonyho si zamilujete, paní Cauleyovou si zamilujete a co teprve nebožtíci :) Vlastně detektivka, ale ... bavili mě naprosto všichni obyvatelé Mulderringu (tedy až na jednoho) a zdrogovaný otec Quinn, tak to nevymyslíte :) Na něco tak zábavného se nepoštěstí natrefit každý den. Ta knížka je fantastická ! Díky za ten luxusní překlad, některým obratům jsem ani nemohla uvěřit a smála se a smála. Plešatá obloha mě prostě dostala a je toho tam na kila smíchu. Autorce se dá prostě jen závidět ta neotřelost jazyka a imaginace. Knížku jsem si fantasticky užila a už se těším jak ji pořídím někomu jako dárek a hlavně sobě - moje knihovna se bez ní neobejde :) Tohle si vážně přečtu moc ráda znovu.

11 20.11.2017

Jejda, tak já se nechala polapit na obálku. Žádný další Poutník se nekonal. Dočetla jsem poctivě až do konce, ale hrdina je teflonový Terminátor. Pokorně se vrátím k jiným, kteří nechávají své hrdiny hledat krtky, jako třeba Le Carré. Do pokračování už nepůjdu.

16.11.2017

Knížku jsem vzala v knihovně do ruky, zaujal mě zvláštní název. Sedla si na pohovku, že se do ní mrknu a stalo se mi, že jsem se začetla a zapomněla jít domů...Lidskost... to je první co mě napadá, když se za knížkou ohlédnu, úplně mě to porazilo. Už první slova vás obejmou a nepustí. Tak krásný příběh o porozumění. Tolik pochopení a pokory ve vztahu k druhé bytosti. Miluji tenhle typ literatury a tyto příběhy mi vracejí víru v to lepší, co lze nalézt lidech. Dávám dvěstě procent, za příběh, styl, překlad - za poselství.

25 16.11.2017

Moje první Aristokratka a musím říct dobré! Bavila jsem se, občas smála nahlas, účel splněn. Díky autore, prodloužil jsi mi život !

2 26.10.2017

Pro mě to byla knížka o naději. Mám ráda, když se potkají dva outsideři. Nikdo neví odkud přišli a kam si to nasměrují, neukotvení lidé, které možná honí minulost nebo jen její stíny. A vy můžete luštit co skrývají.
Jake, u které bylo jasné od prvních vět, že růžovým sadem do přítomnosti zrovna neprošla. Tvrdá ženská, co se nebojí spoléhat sama na sebe a co umí přežít ledasco a obstát i mezi střihači ovcí. Právě u tohoto příběhu mi otevřený konec vůbec nevadil. Dopsala jsem si ho sama...

3 26.10.2017

Nějak se filmařům podařilo vytáhnout z knižní předlohy víc vtipu, než tam je, i když smázli Clevera. Knížku jsem po půlce zaklapla a šla si znovu pustit film, který se mi o světelné roky líbí víc, i přes tu oplastikovanou Bridget, která už moc nevypadá jako Bridget.

26.10.2017

"Násilí verbální, fyzické neslouží jako prostředek k dosažení cílů, je to přirozená součást jejich existence"
Semlelo mě to temno a beznaděj, která čiší z každé stránky. Připomnělo mi to Nabarvené ptáče a už něco tak černého nechci číst. Dětský hrdina v pekle. Je to velmi dobře napsané, ale neučtitelné. Vzdala jsem to za polovinou. A pokud je to autobiografické byť jen z části, dobrovolný odchod autora ze života vlastně nepřekvapí. Život může být tvrdý, ale v tomto případě režim - komunismus vymazal veškeré lidství. Příběh se odehrává v cca 70. letech, ale dosadit si můžete klidně středověk.

Tak jiné žití, tolik živočišnosti a jiného stylu. Zkrátka Itálie. Tolik se mi líbí ten nejednoznačný vztah mezi Elenou a Lilou. Jsou nebo nejsou to vlastně kamarádky? To přelévání štěstí. Je to jak sám život, jednou jsi dole, jednou nahoře. Elenina hra na intelektuálku. Staneš se lepším člověkem jen tím, že se vzděláš? Nebo jen papouškuješ, abys zapadla do prostředí té lepší vrstvy a říkáš, co chtějí slyšet. Je vůbec rozumné se vdávat v podstatě ještě jako dítě a všechnu nezkušenost,frackovitost a vzdorovitost tavit v kotli manželství. Hnát všechno na hranu? Ani jedna z nich není černobílá. Jak to jen bude dál...

12 14.09.2017