eliska2669
komentáře u knih
Červený a černý
Stendhal (p)
Julian je idiot, ale mlátí ho a popraví, takže to tomu dodává z 10 na 100%.
Dům za zdí
David Mitchell
Občas trochu depresso, ale nijak moc děsivý to nečekejte. Ale čte se to fajn a člověk se těší na rozuzlení.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Čekala jsem nějaký strašně děsivý depresivní postapo, a neuvědomila jsem si, že je to jedna z těch knih který s tím vůbec začly. Nejdřív mě to nudilo, ne že by se to četlo těžko, ale spíš tou staromódností projevů, postav a vůbec všeho mi to přišlo strašně cizí. No, změnilo se to a od Cokera a jeho proslovů a nadávání na neschopnost to už bylo fakt dobrý. A taky takový... vlastně miloučký. Hezký. Dopadlo to dobře.
Žert
Milan Kundera
Zase jednou kniha, na který NĚCO je. Čekala jsem, že to bude nějaká nuda nad nudy, ale nakonec se to četlo samo a strašně rychle - přečteno za necelé tři dny.
Nemám ráda sice takovej ten strašně... komunistickej styl psaní, je to hrozně typický pro autory v tom období, ale dalo se to překousnout. Bylo to depresso, bylo to nechutný a nakonec jsem skoro brečela. Bylo mi líto, že si nemůžu pustit tu hudbu, co tam popisoval, ikdyž je mi jasný, že by to asi byly nějaký normální lidovky, ale to bylo popsaný tak hrozně dobře a lákavě, že jsem skoro rozhodnutá začít se o to zajímat. A co teprve konec, u řeky, král, ježiš, to bylo úplně... fakt tam něco bylo. A bylo to dobrý.
Hnev
Zygmunt Miłoszewski
Překombinovaná zápletka, ale docela originální postavy a hlavně je super, jak se to odehrává v Polsku a je z toho cítit ta atmosféra.
Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
Divný, rádobyduchaplný, nic mi to nedalo ani neřeklo.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Nemohu se rozhodnout, zda je to shit či vcelku ucházející kniha. Asi tak půl napůl.
Selekce
Kiera Cass
Podřadná literatura, opravdu mi přijde, že hodnocení na této stránce naprosto nevypovídá o skutečných kvalitách knihy. 87% ?? Tenhle paskvil by si nezasloužil víc než 30.
Ano, chápu, že je to kniha určená pro jistou věkovou kategorii, ale přesto jí kladně hodnotí i lidé mého věku. Což nechápu.
Kniha je zábavné, to se nedá popřít, ovšem nikomu, jehož IQ je alespoň průměrné, nemohou uniknout všechny nesmysly, které kniha obsahuje.
Naprosto ohrané typické charaktery, styl psaní ještě třikrát amatérštější než u běžných YA dystopií, pokusy o vykreslení světa i s jeho historií atd se moc nepovedly, chování postav připomíná nejvíce ze všeho nějaký barbie film.
Odpad, nejhlubší dno, jen továrna na peníze, což je pro mě ovšem nepochopitelné.
Vango
Timothée de Fombelle
Je to dobrá kniha, zábavná, přiměřeně historická, poetická i duchaplná. Je zábavná, ale rozhodně bych ji neřadila do knih pro děti. (To možná ani Tobiáše.)
Bylo tam spoustu, spoustu fajnových postav, které si člověk mohl oblíbit, až na jednu- na Vanga.
Protože ten byl tak bezcharakterní, tajemný a tajemný, že ho člověk vůbec nemohl mít rád. Snažila jsem se, fakt jsem se snažila, ale ráda jsem ho prostě neměla. (stejně jako Tobiáše.)
Ale Andrej byl boží.
Ptáci v trní
Colleen McCullough
Jedna z nejdepresivnějších knih, co jsem kdy četla. Po jejím dočtení jsem měla pocit, že život absolutně nemá cenu. Narodíte se, stane se vám něco hnusnýho, máte děti, umřete, děti taky umřou. Konec. Nesnáším rodinné ságy, ve kterých se odehraje několik generací...
Spáleniště: Zkouška
James Dashner
Zmatené, podivné, překombinované, nerealistické (vodu poneseme v pytlích, jak skvělý nápad...-_- a podobně) Ani tam nebyl Gally. Jediná zajímavá část byla ve městě, jak je tam nějací ti typové zvali do klubu.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Nejlepší byl Arbiter Eleganciárum. Bez něj by to celé stálo za o hodně méně...
Kamenné věže
Wojciech Jagielski
Dobré pro pochopení chronologie a důležitých osobností války v Čečensku. nemůžu říct, že by mi sedl reportážní styl, kde se autor dost zaměřuje na svoji situaci a na své pocity/názory.
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
(SPOILER) Četlo se rychle, nic extra náročnýho, ale zároveň to má nějakou literární úroveň, žádná YA. Bavil mě dlouuuhý romantický buildup, který měl i hezké vyvrcholení. Konec se mi líbil, ačkoliv nebyl nijak dramatický. Problémy, které jsem s knihou měla: Zulejka je člověk, do kterého se nedokážu příliš vcítit. Žena, která se prostě smíří se svým osudem, ať už je to cokoliv, protože jí bylo od dětství vštěpováno, že tak to má být, a tak se chová správná žena. Na jednu stranu je to zajímavé. Nakolik ji ovlivnilo její prostředí, a nakolik taková doopravdy byla? Nicméně štvalo mě, že důsledek byl, že mě mnohem víc bavily pasáže z pohledu Ignatova, jehož motivace taky nebyly vždycky úplně jasné, ale aspoň byl tak rozporuplný, že to bylo zajímavé. Jejich vztah, ačkoliv mě víceméně bavil, tak zpětně mi přišel trochu jako variace toxického páru z knihy o upírech. Ona na něj myslí čistě kvůli jeho vzhledu. On na ní myslí kvůli jejím zeleným očím. ( A potom kvůli prsům, ale to už je vedlejší) Nikdy mezi nimi neproběhne žádná konverzace. Ona je cudná děva, která ho odmítá, ale on se nevzdává i desítku let. Ale zase to není v úplném centru dění, takže je to asi ok. Vedlejší postavy jsou všechny moc fajn.
Sok
Iain Reid
Styl psaní trochu otravný , dialogy a myšlenky hrdinů ne příliš důvěryhodné, většinu času se nic neděje. Plot twist (úplně) na konci je HODNĚ dobrý, ale nejsem si jistá, jestli to může zachránit celou knihu.
Moskoviáda
Jurij Andruchovyč
(SPOILER) Týpek se probudí v sedmém patře pochybné ubytovny, ve sprše znásilní holku (a myslí si, bůhvíjak není poetický, když si u toho v hlavě říká jaká je to exotická královna nebo co), jde na pivo se svými kumpány, všechno se zatím tváří docela realisticky. Postupně se však propadá víc a víc do divnýho horečnatýho snu, nebo opileckýho deliria, ve kterým si není nikdo jistý ničím.
Zmlátí se se svou bývalou milenkou co chová hady, pořád si volá s Kyryllem ale je nezodpovědný, takže Kyryllo na něj čeká zbytečně, chudák. Chce koupit dárky nějakým dětem svých přátel, až na to, že nemá žádné přátele co mají děti, haha. Pod obchodem s hračkama vleze do podzemí, pronásleduje frajera co mu ukradl peněženku, a pak se propadne někam do vládního metra, a najednou je z toho 1984 s krysami. Ale Galja ho osvobodí a on uteče a zabijou ho, ale on to rewindne a odjede do Kyjeva. Konec.
Jsou tam dobrý momenty, trochu mě otravovaly rozhovory s králem Omelkem, a líbilo se mi příjemné střídání psaní v první a ve druhé osobě. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy četla něco, co bylo psané ve druhé osobě, každopádně nečekala bych, že to může fungovat takhle hezky.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Poetický pedodědo.
Nádherný jazyk, popisy míst, atmosféra, hniloba. Na začátku je frajer znechucen starcem, co si hraje na mladíka, a sám se jím později stane.
Celý život očividně nežije život, jenom pracuje, a musí si to kompenzovat ve stáří. Na úkor chudáka kluka, kterej si tam zatím s kamarády staví hrady z písku. Roztáčející se kolotoč šílenství a obsese.
Let
Sergej Lojko
Na zadní straně avizovaný fakt, že knihu nelze odložit, rozhodně nemůžu potvrdit. Je to spíš naopak. Těžký se soustředit, pamatovat si všechny postavy (ruský jména a přezdívky tomu nedodávají na jednoduchosti) a spoustu příběhů se zdály být buďto slepé uličky, zbytečně detailně popsané osudy nepodstatných postav (spisovatel), nebo dramatické linky které se nehodily do žánru. (Mluvím o lince se sériovým vrahem - to se zdálo jako naprosto zbytečná část, která se snažila být severskou detektivkou.)
Postavy žen jsou tak stereotypní jak jen můžou být, a jediná žena, která tam má větší roli, samozřejmě musí být, kromě toho že je nejlepší novinářka a nemá chyby, zrzavá a KRÁSNÁ. Jak od Dana Browna, fakt. Jinak by to prostě nebylo ono. Celkově bych ocenila mnohem méně postav a mnohem větší prozkoumání jejich příběhů do hloubky. Mám pocit, že jsem místo jedné knihy četla třeba čtyři. (O ruské mafii, o válce na Ukrajině, o sériovém vrahovi, o unášení ukrajinských dětí do Ruska, o atentátu na Putina... a to pořád není vše.) Co oceňuju je aktuální téma, popis ruských a ukrajinských reálií, akční atentát na konci a vztah Antona a Sergeje (teda tu část, kterou jsem si domyslela, to jest že Anton byl do Sergeje celou dobu zamilovaný a nic mu neřekl, a potom už to nemohl vydržet takže ho nakonec zabil).
Maková válka
R. F. Kuang (p)
Četla jsem v angličtině, takže si nejsem jistá, jestli jsem všechno pochytila správně. A už je to nějaký čas zpátky. Ale mám z toho takový... Hodně rozporuplný pocit. Depresivní šeď. Hrdinka, do které se nelze téměř vcítit. Hodně postav a měnící se prostředí. Ničení. Ale nepamatuju si nic moc konkrétního. Docela trvalo se tím prokousat.