ellypusik
komentáře u knih
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Trochu jsem se bála, že bude prvotina dané série slabší, ale naopak! Poslední díl, co jsem četla (Ostrov šedých mnichů) mne zklamal a byla jsem nejistá, zda se po krátké době vrhnout na další, ale kniha Kroky vraha byla úžasná! Postavy se mi líbili a s některými jsem opravdu soucítila. Vraha jsem neodhadla a Bergman mi tu přišel citlivější než v dalších dílech, což byla příjemná změna. Super, super!!
Drak spí
Michaela Klevisová
Tento díl byl skvělý! Některé díly mne trochu zklamaly, ale tento byl opět peckou. Velice příjemné postavy i prostředí. Zajímavá zápletka a nečekané rozuzlení. Čte se to samo. Opravdu dobré a doporučuji!
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Kniha se četla dobře a kdo četl více dílů této série ví, jak detailně a živě dokáže autorka popsat scenérie i charaktery postav. Nicméně tento díl mne zklamal. Postavy mi byly nesympatické snad všechny a představa, že český kriminalista jede rádoby na dovolenou/podpořit starou známou a přitom vyřeší vraždu.. Přišlo mi to přetažené za vlasy a celá tato myšlenka se mi nelíbila. Navíc v každém dílu série nedává autorka příliš vodítek pro určení vraha, a i když se mi ho v tomto díle povedlo poprvé velmi brzo určit, děj byl nakonec tak zamotaný, že by to čtenář ani nevybájil.
I tak se chystám na další díl a snad bude zase lepší!
P.S. Děj se odehrával na malém ostrově v Nizozemí. Určitě ne ve Švédsku. :)
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Další díl knižní série opět nezklamal a Klevisová patří mezi mé oblíbené autory české scény. Tento díl se podle mne trochu lišil mezilidskými vztahy, kterým se věnovala velká část příběhu. Klevisová vždy (po)řádně představí čtenáři všechny hlavní postavy, ale zde se tolik nesetkáváme s detektivním týmem jako spíš s vesnickými intrikami a tajemstvími. I tak kniha skvělá a vřele doporučuji. Pečlivá charakterizace postav, které nejdou rozdělit na jen kladné či záporné. Každý má své tajemství a vrtochy. Líbí se autorčin postoj, který nabízí vidět svět z několika úhlů! Dějová zápletka i náhlé zvraty byly napínavé a zajímavé.
O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
Je velice zajímavým koncept udržet celou knihu v časovém úseku jednoho odpoledne. Pro občané či milovníky Prahy to muselo mít přidanou hodnotu, když věděli, kudy postavy procházeli.
Příběh vedený mezigeneračním dialogem byl nápaditý a dokázal čtenáře vtáhnout do děje natolik, že mohl imaginárně sedět společně s otcem a synem.
Nicméně i přesto mne kniha příliš nezaujala, v dialozích jsem se občas ztrácela nebo přestávala vnímat, když se delší dobu řešilo pro mne nezáživné téma. Na film se kouknu spíš, abych spatřila jiné zpracování tohoto příběhu, ale znovu se ke knize nevrátím.
Křehkost
Betsy Reavley
(SPOILER) Opravdu čtivý příběh popisující velice kontroverzní téma a noční můru všech rodičů. Celou dobu čtenář čeká na konec, zda se dívenka najde, nebo ne. Zároveň mě zpočátku nenapadlo, odkud mluví. Opravdu napínavý děj se svižným spádem.
Charakterizace postav byla velice průměrná a nevytvořila jsem si k žádné vztah. A postava Dannyho mi teda vadila. Vůbec mi nesedlo vyhrocení situace v jeho režii. Nedokážu si představit, jak obrovská je taková bolest ztráty a věřím, že to člověka prostě změní. Ale násilí vracet násilím... ještě když šlo o očividně někoho nevinného. Který pachatel by byl přece tak hloupý a zahodil do své popelnice botu, to je opravdu nesmysl. A ta údajná pedofilie způsobená na své pozdější ženě, která ani nepodala obvinění... Z toho mi bylo fakt smutno. Stačil už ten únos k depresivní náladě.
Kdo byl skutečný pachatel jsem nečekala, ale nebyla jsem si jistá, zda by takový člověk mohl vychovávat vlastní dceru bez povšimnutí ostatních? Možná ano.. ale doufám, že ne.
Spálené mosty
Tami Fischer
(SPOILER) Tak Spálené mosty aka Stmívání mne zklamalo. Očekávala jsem příběh o nevinné dívce, která se zamiluje do typického rebela, ale že to bude napsané tak nerealisticky a naivně... to bylo překvapením.
Hned po několika stranách jsem si všimla, že autorka omlouvá své postavy, jako by tušila, že jejich počínání je za čárou a potřebovala to obhájit. Kniha obsahuje bezpočet vět typu: "Taková jsem nikdy nebyla, proč jsem to udělala. " "Za dobu co Summer znám, nikdy nevlepila nikomu facku" atd.. Vždy, když se udála podivná situace, která působila různým dojmem, ale určitě ne realisticky, to autorka hodila do autu, že to postavy běžně nedělají, ale pojďme si říct. Dát facku bývalému klukovi své kamarádce před plnou jídelnou a vylít mu milkshakes na nohy... to mi přišlo víc než za hranou bez ohledu na důvod.
Když zůstanu ještě u těch postav, tak by příběhu prospělo, kdyby nešlo o dospělé lidi nad 21 let, ale o patnáctileté puberťáky. Pak bych asi věčné chichotání, výbuchy smíchu, rádoby vtipné poznámky a hlavně neustále dloubání do žeber, plácání do paže apod. chápala více. Představa, že mi dvacetiletá kamarádka vlepí ránu přes paži, kvůli ironickému vtípku? To je stejně nereálné, jako že by mi v každé páté větě opakovala, jak je moje nejlepší kámoška. Když už to řekl i Creed Chesovi, přišlo mi to fakt ulítlé. (Kluci se totiž určitě běžně často verbálně ujišťují, že jsou nejlepší přátelé.)
K tomu Chesovi... nevím, co je tak sexy na tom, že přijde holce do bytu pomlácený kluk a od úst mu teče krev. Asi by mě jako první nenapadlo, že tu krvavou pusu chci zlíbat. Obecně mi postava Chese ani Elly nesedla. Ches byl Edward hadra. Není pro Ellu dost dobrý, musí se od ní držet dál, ale stejně to nedokáže. Ella ho zase nedokáže vymazat ze života a celou situaci vyřeší tím, že se nechá zmlátit a skončí v nemocnici, kde na jejich polibek všichni zvolají "ó"... Korunkou toho všeho je, že se Ches nechával otročit zbytečně a stačilo nastrčit štěnice a mladou holku big bossem a je vymalováno. (To by totiž šéf určitě nemohl vyřešit sám už dřív, potřeboval pěknou volavku.)
Bohužel skoro veškeré situace působily jako uměle vyhrocené a neviděla jsem žádnou logiku nebo spojitost, díky které bych zvláštní zápletku obhájila. O přirovnání, špatném překladu a častým překlepech nemluvě.
Autorka jednoznačně tématice nerozumí a věta: "Má to co dělat s klany a gangy. (...) mafií a dalšími organizacemi." Úplně vidím, jak to říká drsňák od gangu..
V závěru bych chtěla říct, že dávám dvě hvězdičky za čtivost a jistou dávku napětí. Autorka má určitě talent a hezky pracuje s popisem vnějšího světa, ale měla by dopilovat svůj styl, pokud by chtěla, aby zněl alespoň trochu uvěřitelně. Možná, že kdybych byla o dost mladší, líbil by se mi příběh více, ale zároveň nepodporuji, aby si mladší generace přivlastňovala takové názory. Totiž např., že je super chodit s klukem, co je bez domova a pro - samozřejmě jen čisté účely - se rve v podsvětí.
Krámek se starožitnostmi
Paula Brackston
První polovina knihy se zdlouhavě táhla. Řešily se jen úpravy krámku, a i když se Xanthe velice brzy dozvěděla o své nové schopnosti a povinnostech, trvalo dalších desítky stránek, než nastal očekávaný dějový zvrat. Druhá polovina knihy už plynule rychle a byla napínavá, ale také obsahuje několik nedostatků. Nechápu, proč se Xanthe tak často vracela do přítomnosti a hlavně, proč tomu bylo věnováno tolik stránek, př. proč si s Liamem vychutnávala toasty, když na ni vězela celá minulost. Časová smyčka také neseděla, jak již bylo zmíněno v jiných komentářích.
V závěru mě nejvíce rozhořčil konec, který poměrně necitlivě rozdělil dvě postavy a zůstal otevřený. Chápu, že měl tento počin nalákat čtenáře na druhý díl, ale Xanthe se zachovala tak sobecky a tvrdě, že druhý díl možná spíš vynechám.
Anděl smrti
Robert Bryndza
Já knihy Bryndzy vždy zbožňovala. Jeho díla měla skvělý spád i zajímavé postavy. Pozastavila jsem se až u knihy Tíživé ticho, která mne vůbec nezaujala a přišlo mi, že kniha byla napsána urychleně na zakázku. Tady jsem na tom podobně. Kniha nemá takový spád, postavy mi přestávají být blízké a ta tématika.. Chápu, že máme nahlédnout do politické temné sféry, ale kdyby se takto chovali k vrchním policistům, je to fakt moc zlý. Obecně kolegiální přístup vůči Erice byl víc než smutný.
Příběh obsahoval spousty trhlin a překlad se taky nevyvedl.
Tato kniha byla pro mě zklamáním, ale chápu, že je autor jen člověk a možná potřebuje popadnout druhý dech. Uvidíme, co bude dál.
Gump: Jsme dvojka
Filip Rožek
Velmi oddechové a něžné čtení, které pohladí na duši každého milovníka zvířat. Já sama jsem si nadávala při dočítání, kolikrát mi slzely oči.
Nicméně musím také napsat, že s prvním dílem se to srovnat nedá. V prvním díle se sice autor víc snažil psát jako pes Gump, což někdy vytvořilo takový gramatický guláš, ale pořád mi to sedlo víc než tento díl, kde se skoro nic nedělo a začátek i závěr byl sepsán jak horkou jehlou a čtenář nepostřehne, co vše se vlastně stalo. Chápu, že kniha navazovala na film, nikoliv na první díl, ale mohlo se aspoň více popsat, jak se Gump s Bedřichem šťastně shledali. A to jejich další odloučení... moc rychlé, jako by šlo jen o propojení s filmem a rychle dál.
Také mi přijde, že tento díl vznikl spíš jako propagační pomůcka než s úmyslem v prvním díle, ale nechci nikomu křivdit. Gump i celá organizace je boží a zaslouží si obdiv a pomoc dělat svět lepším!
Jáma
C. J. Tudor
Kříďák určitě vede! I tam bylo na mě až přebytečně napětí, ale tady to byl už extrém. Autorka pořád chtěla udržovat vzrušení, ale když neustále přeskakuje z dějové linky na jinou, tak už to napětí udržet prostě nejde. Navíc konec byl sepsán jak horkou jehlou. Ukvapený závěr, kde se vše stalo tak rychle, že se čtenář ani nedokázal vžít do situace a je epilog. Nicméně nápad i spád to mělo dobrý a četlo se to svižně. Snad další díl mile překvapí!
Smrt Zajdy Munroa
Nick Cave
(SPOILER) Začátek knihy je poměrně těžko stravitelný. Popsala bych to jako jednu velkou prasečinu bez duchaplnosti. Chvíle, kdy se hlavní hrdina musí odebrat na záchod při pohřbu své ženy nebo kdy nechá syna čekat v autě, aby si užil, mi přišly šílené a extrémně lítostivé. Bylo mi líto ženy Libby i synka. Po přečtení knihy jsem přemýšlela o psychedelickém konci, který mi přišel až fantasmagorický. Přitom mi došlo, že líto mi bylo samotného Zajdy, který se utápěl ve svých problémech a nedokázal se chopit zodpovědnosti. Příběh byl vlastně smutný na všech frontách a po dočtení to zanechá hořkou pachuť.
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Čekala jsem mnohem více, ale svůj účel oddychové četby to splnilo. Vůbec mi nesedla poslední část knihy, kde se v retrospekci čtenář dozvěděl, jak se Viv ocitla poprvé v kavárně. Daná část mi nepřišla vůbec důležitá a působilo to jen jako by autor tlačil na sílu počet listů.
Kromě toho mi byly všechna hlavní postavy sympatické a oceňuji, že dramata se vždy vyřešila takovou něžnou formou. Pokud v tom člověk hledá relax na dovolené nebo před spaním doporučuji.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Příběh byl koncipován trochu jinak než díly, co jsem četla předtím. Více mi vyhovovalo, když se čtenář seznámil s postavami a po 50-60 stranách někdo zemřel. Tady mne překvapilo, že jedna postava umřela na samém začátku a pak dlouho dlouho nic, ale je to jen o zvyku. Popisování přírody ani zde nezklamalo a velice oceňuji zasazení pytláctví a chránění přírody do příběhu. Z hlavních postav - kromě vyšetřovatelů - mi tentokrát nesedla žádná a líbila se mi jen postava první zemřelé a postava Rozinky, která se v příběhu moc neobjevovala. Zajímavou postavou byl také Ben, který jako jeden zmála chápal a chránil dění přírody. Děj měl možná až moc postav a vrah byl za mne více předvídatelný, než u předchozích dílů. Na čtivosti to však neubralo a stále je pro mne Klevisová vzorem v psaní detektivek kombinované s prvky přírodní prózy.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Škoda, že jsem nejdříve četla nynější nejnovější dílo Vraní oko, které bylo ještě více vyšperkované a k dokonalosti mu nic nechybělo. Zlodějka příběhů je naopak začátkem celé série a je to trochu poznat (ale opravdu jen trochu), např. autorka občas vícekrát opakuje nějaké myšlenkové pochody postav. Nicméně tato detektivka je vynikající! Všem budu vřele doporučovat a Klevisová by měla být příkladem všem autorům píšící podobný žánr. Odhalit vraha jsem nedokázala a přitom se v příběhu objevil tolikrát! Úžasně propracovaná psychologie postav a velice oceňuji charaktery hlavních vyšetřujících, které se rozvíjejí ale zásadně nemění. Příběhům to dodává o to realističtější nádech. Navíc popis přírody byl tak barvitý a lehce představitelný! Opravnu skvělá kniha!!
Hostitel
Stephenie Meyer
(SPOILER) Já se na knihu těšila, protože, i přes některé nesrovnalosti, se mi líbilo Stmívání. Nicméně zde bych řekla, že mnohem zajímavější byl i film, kde mi více sedly dvě dějové linky Hledačky a Wandy. V knize žádný konflikt s dušemi nenastal a najednou se objevila Hledačka. Celkově tam pro mě bylo dost nepřirozených pasáží. Spisovatelka má čtivý styl psaní, ale za mě kniha 550 stran vůbec nepotřebovala a spoustu částí zde bylo zbytečně. A k nezdravému vztahu všech hlavních milostných párů se snad ani nebudu vyjadřovat, (jen trochu teda) např. mi nepřijde nijak romantické říkat svému protějšku, že bude patří jenom jemu a nikomu jinému.. Úplně stejný vzorek jako ve Stmívání.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Nad hodnocením jsem dlouho přemýšlela, protože pro mě byla kniha trochu rozporuplná. Zvolené téma bylo velice inovativní a nápadité. Sama jsem nečetla ani neslyšela o jakémkoliv příběhu s podobnou tématikou. Kniha se četla skvěle a obsahovala krásné květnaté popisy, živé dialogy i filozofické úvahy. Konec je dle mého názoru dost očekávaný, ale skončilo to za mě tak jak mělo a završení se mi moc líbilo. Jediné, co mi moc nesedlo byla délka. Posloupně odehrávající se pasáže měly svůj význam, ale kdyby byla kniha kratší, mohlo by to být příjemnější a odlehčenější. I tak šlo o jednu z nejzajímavějších knih, co jsem kdy četla!
Neodpovídej
Lucie Bechynková
Tato kniha mě strašně zklamala. Oceňuji čtivost, příběh se četl dobře na to, že šlo o prvotinu. Také mne nadchly ilustrace a obal, ale to je bohužel vše. Příběh za mě neměl hlavu a patu. Začátek napovídal, že se bude jednat o vraha hledající své oběti na seznamce. To se pak úplně vyvrátilo a přišlo mi zbytečné tomu věnovat tolik pozornost, když nešlo o hlavní zápletku. Pak se detektivové honili za vrahem a neměli žádnou stopu. Je mi jasné, že v reálném životě vyšetřování trvá dlouho a často musejí být detektivové bezradní, nicméně v knize mi to přišlo spíš jako výplň. Zvrat nastal v posledních několika stranách, kde se vše rychle vyřešilo. Pořád jsem čekala, co bude víc a místo toho jsem se dočetla o milostných hrátkách postav. Bylo to napsané dobře, ale na konec hned po dopadu vraha mi to nesedlo.
Celkově mi asi Lucčin styl psaní nesedí a mrzí mě to. Sleduji ji na Youtube od začátku a jsou s Bárou opravdu skvělá dvojka. Nicméně Lucčino psaní mi přijde povrchové. Jako by chtěla něčím popsat stránky a tak přidává bezvýznamné informace o postavách, které jsou pro příběh nedůležité. Jako poslední bych zmínila jména. V knize se třikrát objevuje jedno jméno u různých postav, což ve mě vyvolalo spíš trochu zmatek. Ze začátku jsem v tom hledala nějaké spojitosti s příběhem, ale žádné nebyly. A aby byl forenzní patolog celorepublikově známý cukrář mě pobavilo.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Opravdu vynikající detektivka. Už dlouho jsem tak dobrou nečetla. Krásné a velice realistické popisy přírody, propracované postavy i celkový příběh. Zaujalo mě, že první vražda se neodehrávala hned na začátku, jak je tomu často zvykem, ale čtenář se mohl seznámit se všemi postavami a když už si myslel, že půjde spíš o rodinné drama, stal se nečekaný zvrat.
Obětí mi bylo vlastně líto, protože už jsem si k některým z nich vytvořila vztah a zajímal mě jejich vývoj ve knize.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Je vidět, že má autor široký záběr a nastínilo se tam několik politických témat.
Celkově šlo o velice milé a oddechové čtení. Přístup Alana byl vtipný a částečně velice inspirativní. Těžko říct jak by vypadal svět, kdyby každý byl takový flegmatik jako Alan, ale bylo mi to sympatické! :)
