Enehy
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Jak je těžký život dospívající dívky, které nikdo nerozumí? Jak se vyrovnává matka s pocitem, že preferuje jednu dceru? Kde se schovává otec? A jak s tím souvisí vrány? Tento krátký a surový příběh jedné obyčejné rodiny mi ukázal, co opravdu v životě řešit a na co si dávat pozor. Svým stylem psaní, šokujícím závěrem, ale i nádherným zpracováním knihy, Petra Dvořáková a nakladatelství Host zvedli laťku pěkně vysoko.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Jak to dělají, že ty japonské knihy mají tak krásnou a klidnou atmosféru? I ta špetka nadpřirozena vůbec nepůsobí nepřirozeně. A i když se tam řeší bolestivé věci, stejně se člověk cítí dobře. Jestli to není tím, že:
"Člověk dokáže překonat i tu nejtěžší realitu. Přítomnost se sice nezmění, ale pokud se změní naše myšlení..."
Více takových knih do této doby.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Obyčejný život obyčejných lidí za druhé světové a v období komunismu vyprávěný typickým čtivým a lehce plynoucím stylem Mornštajnové. Nic víc jsem si přát nemohla a jsem ráda za to, že žiji až teď a musím řešit jen svoje malicherné problémky.
Chirurg
Petra Dvořáková
Hlava mi nebere, jak někdo dokáže udržet tak vysokou úroveň všech svých knih. Přijde mi, že každá další, po které šáhnu, je snad ještě lepší než předchozí. Chirurg samozřejmě není výjimkou. Ač tu někdo popsal Hynka jako antihrdinu, pro mě to je veskrze sympaťák, který se i v tom největším hnoji dokáže aspoň v nějakém ohledu zachovat čestně. A především je to člověk, který chybuje a za svoje chyby platí. A to mě hodně vábí ke knihám Petry Dvořákové, protože v nich se sakra platí a to i cenou nejvyšší. Navíc jsou svým typickým českým stylem velmi čtivé a těžko se od nich odchází. Tahle kniha je přesně to, co v české literatuře vyhledávám a co mě neuvěřitelně baví číst.
Není římského lidu
Jarmila Loukotková
Ta kniha mě bavila v šestnácti a o sedmnáct let později jsem ji zhltla se stejným nadšením. Řím na pokraji zkázy, ve své surové a krvavé podstatě, plný jedu, úkladů a pletich. Moc svěřená do rukou nevyrovnaného a do sebe zahleděného člověka ohrožující všechny kolem. Nikdo si nemůže být jist svým životem. Jak poučné a jak současné. Ale stejně bych se ráda prošla v Petroniově exotické zahradě.
Do vody
Paula Hawkins
Je super, jak jsou tady rozdílné názory. Z mého pohledu: pokud nechcete trochu přemýšlet, knihu nečtěte. Pokud očekáváte záhadu jako od A. Christie, knihu nečtěte. Pokud preferujete veskrze pozitivní hrdiny, knihu nečtěte. Pokud vám vadí více vypravěčů, knihu nečtěte. Pokud si občas nedopřejete trochu klasiky a nezvládnete trochu uvolněnější tempo, knihu nečtěte. Já ji s nadšením přelouskala za dva dny.
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Bože, proč si mi dal tuhle knihu do ruky? Jestli jsou ženy z Venuše a muži debil, tak já jsem z Pluta a můj přítel není muž. Samozřejmě chápu, že se jedná o nadsázku, ale čekala bych, že se alespoň pobavím. Spíše bych ale svůj pocit popsala jako totální otrávenost. Ale abych jen nekritizovala, knihu jsem dočetla až do konce (naštěstí je tenká). Jen je mi líto té energie a materiálu, které byly potřeba k jejímu vydaní. A komu že je ta kniha vlastně určená?
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Velmi povedená kritika anglického způsobu života. A že se JKJ navezl opravdu do všeho, vlaky a počasí nevyjímaje. Dokonce jsem se i párkrát nahlas uchechtla. A pokud se vám dostane do rukou vydání z roku 1957 s pruhovanou obálkou, budete mít i krásný vizuální zážitek.
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Haruki Murakami je opravdu machr. Ještě jsem nenarazila na jeho knihu, která by mě totálně 'nevcucla a nevyplivla' úplně sežvýkanou, ale zato naprosto uspokojenou. Je to jeho nostalgie nebo opravdu jsou Japonci tak vyrovnaní a všechno řeší s takovým nadhledem? Jo, a určitě si přečtu něco od Turgeněva :-)
Pohádka
Stephen King
Byla jsem nadšená, na začátku, protože to byl klasický King. Chlapec, který prochází tím, čím by nemělo projít žádné dítě, opuštěný starý pán s tajemstvím z domu na kopci a pes. Jenže pak začne ta 'pohádka' a tohle já nemusím. Je to čtivé, jiný svět je krásně vykreslený, odkazy na pohádky zábavné, ale ... Každopádně ta kniha je nádherně vizuálně zpracovaná a pořád je to jedno z Kingovo povedenějších děl.
Listopád
Alena Mornštajnová
Tohle byl totální "pád" do mé nejtemnější noční můry. Docela ráda brouzdám dystopickými světy, ale tenhle byl tak reálný, že už se zase bojím o naši budoucnost. Ne že bych si z dob komunismu moc pamatovala, ale pokud jste shlédli pár dokumentů a poslouchali vyprávění lidí, vaše představivost ten svět strachu vykreslí přesně v těch šedých barvách, které Mornštajnová zmiňuje. Navíc mi došlo, že v takovém světě bych také vyrůstala v ústavu a asi by ze mne také byla vzorná soudružka.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Miluju sondy do života a hlav lidí a tahle kniha je fantastickou studií myšlenek a následných činů obyvatel maloměsta (ne, že bych tam chtěla žít). Sice tu nenajdete žádné pořádné napětí, ale taková vesnická pletichárna také není úplně k zahození. Akorát jednu věc nechápu. Buď je Rowlingová naprostý génius nebo mi prosím někdo vysvětlete, jak je možné, že někdo zvládne napsat perfektní sedmidílnou fantazii, dobrou detektivku a ještě výborný sociální román.
To jsme, prosím, nebrali
Stanislav Rudolf
Tak jsem zase o něco lépe vychovaná. 'Krásná' příručka o tom, jak si má mladá dívka poradit s domácností, chovat se k rodičům, vyrovnat se s rozchodem. Celkem bych řekla, že si Pavla umí s emocemi poradit lépe než já ve čtyřiceti. A to všechno napsal muž. Úžasné. Díky, čtenářská výzvo, že jsi mě vzala zpět do mého mládí :-)
Jezero
Bianca Bellová
Konečně opět trochu originálnější kniha, kterou přečtete během jednoho odpoledne. Jezero beze jména plné jedu, zaslepení lidé dávající své problémy za vinu nadpřirozené mocnosti, je snadné umístit tento univerzální příběh kamkoliv. Život v tomto světě je neustále v ohrožení. Přesah tohoto dílka mě znervóznil a znovu mi připomněl, jak je náš svět křehký a snadno zničitelný. Potřebujeme více knih, které nás upozorní, že nám zvoní hrana.
Turnus
Hugh Howey
Původně jsem myslela, že psaní komentáře vynechám, ale po přečtení několika jiných, jsem změnila názor. Je pravda, že kniha působí trochu roztahaněji než Silo. Ale to je přece díky tomu, že tu autor víc loví v myslích svých postav. Také tu skvěle dokreslil tu temnou, pošmournou atmosféru anonymity. A napadlo vůbec někoho, že vlastně už v takovém silu žijeme?
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
Já tedy nevím, ale mě ta kniha přišla dobrá. Nikdo přece nemohl čekat, že to bude stejný jako Larsson. Každý spisovatel má vlastní styl a Lagercrantz prostě zariskoval, aby nás pustil trochu dál do životů Mikaela a Lisbeth. Stejně to byl důvod, proč jsme si to všichni přečetli, ne? A jestli to udělal jen pro slávu a peníze? No a co? I tak je to napínavá oddechovka, která se snadno přelouskne.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Margaret Atwood opět ukazuje, že ženy umí psát stejně dobře jako muži, a že se umí vypořádat i s dystopií. Tato kniha se snadno a rychle čte a přitom donutí čtenáře přemýšlet a to dost tvrdě. Pro mě jedna z nejzajímavějších knih, co jsem za poslední dobu četla. Pozor: rozhodně není určena fanouškům Steelové, Pilcherové a E.L. Jamesové!
Padesát odstínů svobody
E. L. James (p)
Mají problém, vyřeší ho sexem. Opět mají problém a opět ho vyřeší sexem. Pak si dají sex navíc a je z toho zase problém. První díl mne celkem nadchnul, protože podobnou literaturu moc nečtu. (Šokována jsem nebyla díky Lady Fuckingham od Wilda). Nicméně od druhého dílu jsem se sebe sama ptala, proč to čtu. Důvod je zřejmý. Chtěla jsem vědět, jestli to dopadne tak, jak jsem očekávala. Konec je takový kýč, že to předčilo i má očekávání. Na druhou stranu nejsem spisovatel a nevydělala jsem miliony, takže klobouk dolů před E.L. James a její marketingovou strategií, která dostala i mne.
Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
Philip K. Dick
Proč zůstala tahle kniha přede mnou skrytá tak dlouho? Ne, že bych byla nadšeným fanouškem androidů a robotů, ale tenhle dystopický svět mě pohltil hned od začátku. Hromada věcí k přemýšlení proložená sem tam akcí a důkladné nahlížení do hlav, to já moc ráda. A kde že se dá sehnat 'mood organ'? Občas by se opravdu hodil :-)
Hamlet
William Shakespeare
Škoda, že jsem si musela počkat až do čtyřiceti, než jsem si tuhle výbornou absurdní komedii s mnoha mrtvolami naplno užila. Hamletova povaha je poněkud nečitelná, některé jeho motivy nejasné, zato Shakespearův názor na Anglii a její obyvatele naprosto jednoznačný. A ten jazyk, to byla lahůdka.
"Ochotný se jevíš a tupější bys byl než tučné bejlí, jež líně hnije podél břehů Léthe, tím kdybys neprocit." Výborný vzkaz pro nás všechny.