Enforcer
komentáře u knih

Trochu podobný námět jako u Weirova Spasitele, s tím že tady se mají tři z různých světů pocházející civilizace vážný problém se domluvit. Vztahy mezi Illmatařany - v jakémsi feudálním systému žijícími domorodými korýši, pozemšťany a fašistickými, pomocí sexuálního nátlaku komunikujícími Šoleny se rychle vyhrocují a vše spěje k válce. Kniha má strhující tempo a hodně se mi líbila.


Některé povídky jsou slabší, ale líbí se mi ten koncept. Kromě samotných literárních ukázek i něco článků a diskusí o samotném pojmu new weird. A pak ta závěrečná autorská hra... Celkem novátorský a osvěžující přístup.


Popsat zombie apokalypsu z pohledu zvířat je hodně dobrý nápad na povídku. Delší prostor to ale moc neutáhne, a tak se původně hodně zajímavá a místy i vtipná věc zhruba od strany sto padesát mění na poměrně nudné čtení, které člověk dočte víceméně jen z povinnosti. Škoda.


Nejen první osoba jednotného čísla, ale také minulý čas. Murakami v této útlé osmikouskové sbírce vzpomíná na zašlé časy. Na lidi (většinou ženy), které potkal, na dobu, kdy se válel u baseballového hřiště a psal básně, na Beatles v roce 1965. Je to pěkné, ale něco tomu chybí - konkrétně důvod proč se autor rozhodl takto nevšedně bilancovat. Místo doslovu pana Bělíčka by se hodilo slovo samotného autora.


Mám rád knižní rozhovory. Člověk se z nich o zpovídaném dozví podstatně víc než z dvoustránkového rozhovoru v nějakém časopisu. Rozhovor s panem Schwarzenbergem je velice povedený, přibližuje tuto osobnost z mnoha úhlů a na konci knihy i z pohledu jejích přátel.


Zatím nejlepší kniha co jsem letos četl. Vypráví o Lucy, fitness trenérce z Miami, která ze srdce nenávidí ty obtlouslé bachyně bez sebeúcty, které ji vyhledávají, aby zhubly. Dává jim to najevo a zdá se to být součástí její role, jednoho dne ale Lucy překročí hranici...
Welsh se literárně stěhuje ze Skotska na Floridu a ukazuje, že psychopatické typy nenajdeme jen mezi narkomany, ale i mezi lidmi posedlými jídlem a zdravou výživou.


Rozsáhlá a žánrově pestrá antologie ukrajinských autorů. Zajímavý způsob, jak získat základní přehled o kultuře, kterou jsme bohužel častokrát považovali pouze za jakousi podmnožinu kultury ruské.


(SPOILER) Na čtvrtém díle série mě nejvíce zaujalo s jakým klidem dokáže autorka přepínat mezi stále ještě dost dětskými tématy - hrátky s karamelkami a slizkou, temnou atmosférou za kterou by se nestyděli ani králové hororu typu Clive Barkera - zrození Voldemorta.
Tento zlom je asi tím nejzajímavějším z knihy, jinak ale poprvé při čtení Harryho Pottera cítím poněkud rozpaky
Ohnivý pohár je pořád hodně dobrou knihou, poprvé však u Harryho Pottera přemýšlím, zda autorka trochu nepřepálila stopáž a neučinila tak na úkor spádu knihy, který byl u prvních tří dílů série opravdu dechberoucí. Ohnivý pohár se oproti nim místy poněkud vleče.
Stále je to za pět hvězdiček, ale tentokrát jsem přemítal i nad tím, že bych kvůli té rozvleklosti dal hvězdičky pouze čtyři.


Ve škole jsem Boženu Němcovou vysloveně nenáviděl. Babička mě sice v knižní podobě minula (dívali jsme se ve třídě na film a paní učitelce to naštěstí stačilo) , ale Divá Bára ne. Čtení této povídky v oněch asi třinácti letech bylo doslova utrpení.
Nyní jsem se k výročí autorčiny smrti ke čtení jejího díla vrátil a pokusím se přidat pár postřehů, které mě při jeho čtení napadly.
1. Božena Němcová bezesporu byla dobrou spisovatelkou. Její popisy venkovské krajiny a zvyků jsou opravdu nádherné. Babička rozhodně není žádný literární odpad.
2. Je otázkou, zda by si kniha nezasloužila moderní převyprávění. O třetinu zkrátit, nahradit z dnešního pohledu sprostá slova, dát tomu trochu švihu. Originální dílo by samozřejmě zůstalo, zmodernizovaná verze by se ale dětem lépe četla. Nebyl by to koneckonců první případ - viz třeba Robinson Crusoe.
3. Knihu beru jako jakousi autorčinu psychoterapii, kdy v těžkých časech nostalgicky (a opravdu hodně přibarveně) vzpomínala na své dětství. Na dnešek je to příliš jednorozměrné a babička působí až jako svatá postava. V tom ale není Božena Němcová sama. Devatenácté století takto schématické prostě bylo. Příliš pozitivní vykreslení kladných postav mi třeba velmi znepříjemnuje čtení některých románů Julese Verna.


(SPOILER) Za mě jde bohužel o mírné zklamání. Je jasně patrné, že se autor snaží předložit něco podobného jako Marťan a používá stejné ingredience. Jenže všechno - příběh, vykreslení postav i vědecké poznatky - je zde tak o tu hvězdičku horší.
Poměrně záhy autor čtenáři objasní, že hrdina je na sebevražedné misi a tím bohužel přichází o hlavní triumf z Marťana - čtenář se o hrdinu nebojí.
Nebojí se ani o Zemi, protože ta je plná kreténů, kteří sice dlouze hledají lidi schopné přežít ve vesmíru, ale stejně jim dva ze tří zemřou. Tady jsem čekal vysvětlení co se tedy stalo za katastrofu, že Číňan a Ruska nepřežili koma, nicméně jsem se nic nedověděl.
Spasitel se pořád dobře čte, ale oproti Marťanovi je prostě o ten fousek slabší. A xenonit je blbost.


Jedna z nejkrásnějších rodových ság. Sleduje osudy šesti generací umělců spjatých se jménem Humberto a také to, jak se v průběhu let měnil svět kolem nich a jejich kumšt. Přinejmenším v rámci naší literatury naprosto svojská a s ničím neporovnatelná kniha skvěle převedená do formy televizního seriálu.


Nádherná, ale velice smutná kniha. Vypráví o životě Judea, homosexuálního, tělesně postiženého sirotka vyrůstajícího v klášteře. Vše špatné, co čtenáře napadne, že se takovému člověku může stát, se také stane. Navíc je celé vyprávění popsáno velice realisticky. Doporučuji číst v psychické pohodě, jednoho dne mi kniha způsobila pořádnou depresi. Nedivil bych se, kdyby na některé čtenáře měla podobný účinek, jako prý mívalo Utrpení mladého Werthera s tím, že Jude trpí samozřejmě daleko víc, než jen kvůli neopětováné lásce.


Solidní pokračování. Možná zde už tak nepůsobí ten wow efekt - Kotleta píše cyberpunk, ale zápletka je velice dobrá a spousta popkulturních odkazů potěší. Kdyby mistr Sun-c nebyl již tisíce let mrtvý, podezíral bych ho, že si u Kyši zařídil product placement.


V podstatě o něco vylepšená kopie prvního dílu, ale to v tomto případě není na škodu. Stále je to napínavé, čtivé, poutavé, malebné. Vhodné pro děti, ale i pro dospělé.


Nevyrovnaná sbírka. Je zde pár opravdu dobrých, originálních povídek (Pěkná Maggie Mincička, Nemám ústa a musím křičet), jedna dejme tomu obstojná (Oči prachu), ale bohužel také pár kousků u kterých člověk nevěřícně kroutí hlavou a ptá se, proč je něčím takovým obtěžován. No, ale autor sám v předmluvě zmiňuje, že jedním z jeho cílů je čtenáře "nasrat" a místy se mu to daří opravdu dobře.


Bylo by to lepší než první díl. Putování plukovníka Michálka po stopách apokalyptické sekty měnitelů je napínavé, strhující a čtenáře jen tak nepustí. Vrcholem je pak dění v Krakově v čele s "čubčím pohárem". Čili jasných pět hvězdiček. Snad jen ten na můj vkus příliš otevřený konec... ale co mrsknu tam plný počet, ať neškudlím.


Velice zajímavý průvodce "nižšími" filmovými žánry. V jednotlivých kapitolách autoři čtenářům předkládají stručnou historii jednotlivých žánrů (exploatace, B filmy, gore horory, superhrdinské filmy, porno) ve světě a v kapitole závěrečné se snaží totéž učinit v kinematografii české/československé. Zajímavé čtení.


Sbírka blogů autora z let cca. 2010 - 2016. Humor momentálně velice kontroverzního profesora mi hodně sedí a mám takový dojem, že až covid hysterie opadne, mohl by pan Flegr sehrát roli popularizátora vědy podobnou té Hawkingově nebo z naší historie Grygarově.


Hodně zákeřná kniha. Čtenář od ní čeká asi trochu něco jiného, než nakonec dostane. První část mi přišla nudná, ale ta druhá, kde se Humbertův vztah k Lolitě pomalu ale jistě mění z perverzně zvrhlého k otcovskému je velmi zajímavá.


Geniální vrah? Určitě tím, jak ze sebe sám udělal mediální sousto a spolehl se na to, že media všechno rozmělní. Čtete -li Graysmithovu knihu pozorně, zjistíte že ze závěrečného soupisu Zodiakových obětí čítajícího cca 50 osob, je doloženo jako jisté Zodiakovy oběti pouze osm (!) případů. Zbytek jsou fámy a spekulace. Ani se moc nelze vyšetřovatelům divit, že se v takovém množství většinou sporných informací ztratili.
Graysmithova kniha je zajímavým shrnutím celého případu a hodně z ní vychází i Fincherovo filmové zpracováni.
