ennlady komentáře u knih
Moc pěkná knížka, třebaže ne úplně pro mě. Mně se úplně nejvíc líbily šaty, které spisovatelka popsala docela detailně, takže jsem si je mohla dost dobře představit a trošku si pomohla internetem. Jinak příběh byl hodně zajímavý a zároveň Dobře napsaný, taky jsem se dozvěděla plno informací o životě válečných pilotů a pilotek Královského letectva, předpokládám, že to tak nějak opravdu bylo, protože jsem se o to nikdy nijak zvlášť nezajímala, ale hodně mě to uchvátilo. Osudy hlavních postav byly … v podstatě fajn, vadilo mi jen to, že skoro každá druhá žena vypadala jako budoucí Miss World a každý třetí muž byl Pan Dokonalý. A k tomu Přátelství s velkým P a Lásky s velkým L. Jaksi už jsem vyrostla z romantických příběhů, takže jsem se nad chováním některých hrdinů a hrdinek trošku shovívavě usmívala. Ovšem válečné hrůzy, o kterých bylo psáno (chválabohu ne až tak podrobně) mě dost hluboce zasáhly, tam jsem se neusmívala. Pro příznivkyně těchto románů to je určitě velice dobré čtení a těm i doporučuji.
Ale i mně to za přečtení stálo.
Je pravda, že paní Ivanka už napsala i lepší knihy, ale stejně... Člověk musí obdivovat její humor, se kterým se vyrovnává i s těmi ne zrovna příjemnými životními situacemi. Navíc přiznává, že je hypochondr a tomu moc dobře rozumím. :-)
No, tak to byla docela pecka. Díky nízkému hodnocení jsem nečekala žádnou slávu - a byla jsem příjemně překvapená. Chvíli jsem se sice nemohla začíst, některé scény mi i docela vadily, ale říkala jsem si, že odložit můžu kdykoliv. Jsem ráda, že jsem to neudělala, protože tohle se fakt povedlo a navíc myslím, že se to klidně mohlo stát. Váhala jsem mezi 4 a 5 *, ale dávám více, abych trošku vylepšila celkové hodnocení. A doporučuju, fakt to stojí za přečtení a ani to není zbytečně zdlouhavé.
Knížka, která vás udrží v napětí od začátku do konce. Mám ráda spisovatelčin styl vyprávění, brilantní dialogy a když se to z větší části odehrává u soudu, tak jsem spokojená. Co mi moc nešlo pochopit, byla samotná podstata příběhu, vztah mezi mladými milenci a hlavně samotný závěr. To celé mi přišlo dost přes čáru, dost hodně, a proto ubírám jednu hvězdičku, třebaže jinak jsem nadšená a doporučuji.
Skvělá knížka, moc se mi líbila. Žádné velké zdržování, děj odsýpal a pořád se něco dělo. Navíc mám ráda styl autorova psaní. Konec nebyl až takové překvapení, tušila jsem souvislosti a pachatele, ale i tak spokojenost. Autor se do toho obul a některé aktéry moc nešetřil, ale i tak... Doporučuji.
Příběh sám o sobě dost zajímavý, třebaže poměrně předvídatelný. To by šlo, ale co mi vadilo, byla hlavní postava. Ve své profesi docela zdatná žena, která co neví, to rychle nastuduje, s nikým a ničím se nepáře, houževnatě se žene za svou pravdou a úspěchem, na druhé straně v osobním životě víceméně submisivní (hlavně ve vztahu k bývalému manželovi) a jako matka taky nic moc. Ale nejvíc ze všeho nechápu, jak může po množství spořádaných léků na zklidnění a na spaní a litrů alkoholu k tomu vůbec vstát z postele nebo ze židle, natož řídit auto a náročné soudní jednání a vůbec. Nemyslím, že by to bylo příliš reálné. Takže druhý díl nevím, jestli si vypůjčím.
Tak nevím... Na knížku jsem se moc těšila, příběh z amišského prostředí mě lákal, ale asi jsem čekala víc. Námět skvělý, styl jako vždy úchvatný, ale nějak se to vleklo, měla jsem pocit, že se děj točí pořád dokola a při každém otočení se odkryje malý kousíček pravdy. Advokátka Ellie měla moje sympatie. Z civilizovaného přetechnizovaného světa se dostala do amišské vesnice, kde nebyla ani elektřina a kde musela vykonávat práci, kterou v životě neviděla, a to proto, aby ji obyvatelé mezi sebe přijali a aby mohla zdárně obhájit mladinkou Katie obviněnou z vraždy novorozeněte. Oproti ní mě amišská dívka Katie někdy pěkně štvala svým zvláštním chováním (u Amišů ale asi normálním a i v tom je ten rozdíl). Nicméně než zazvonil zvonec a byl konec, tak se její výpovědi několikrát změnily a chudince advokátce z ní zcela oprávněně šla hlava kolem. Zvlášť když tato prožívala i své osobní problémy a životní změny.
Konec mě až tak nepřekvapil, něco podobného jsem čekala.
Kdybych byla teenagerka se zálibou ve fantasy příbězích, byla by pro mě knížka asi dost velkou peckou. Já ji přečetla kvůli čtenářské výzvě a taky trochu ze zvědavosti, tedy bez velkého očekávání, proto nejsem nijak zklamaná. Bylo to příjemné čtení, místy vtipné a ne nezajímavé. Jsem ráda, že jsem to zkusila, bylo to zase něco jiného. Jedna postava vedle druhé byla skutečně velice neobvyklá (mírně řečeno), ale každá takovým milým způsobem. A přes své podivnosti to byly pořád děti, nezáludné, hravé a někdy vyděšené. Souhlasím, že obrázky tam udělaly svoje, zjistila jsem, že se k nim musím vracet a opakovaně si je prohlížet.
Během čtení jsem několikrát změnila názor. Po prvním začtení jsem byla docela nadšená, vůbec mi nevadily osobní příběhy jednotlivých postav, alespoň jsem si osvěžila paměť po Dívce se sněhem ve vlasech. Pak už to začalo být místy zdlouhavé, k závěru se to vylepšilo a nabralo spád. Vraha jsem jako většina hádala až ke konci. Ale celkově jsem celkem spokojená, něco mezi 3 a 4 *, dávám 3, protože nemám ráda novináře a jejich metody.
Pro mě naprostá lahůdka. Mám ráda detektivky, duchařinu a překvapivé konce. Tohle je moje druhá knížka od JP a jsem opět nadšená. Příběh opět vypráví několik postav - Jenna, hledající svou matku, věštkyně, která jí v hledání pomáhá a policista, který se účastnil událostí, po kterých se matka ztratila. Mimoto všechno doprovázejí výpisky z deníku nezvěstné Alice (matky Jenny). Ta svůj život věnovala studiu chování slonů a specializovala se zejména na jejich truchlení nad svými mrtvými. Tedy já nevím, jestli to takhle s těmi slony skutečně je, ale věřila jsem vypravěčce každé slovo. Nejsem bůhvíjaká milovnice zvířat, ale tohle čtení jsem si užívala v každé větě. Obrovsky laskavé, dojemné i smutné. Úplně jsem před sebou viděla celá stáda i jednotlivé slony s jejich příběhy. Zkrátka já knížku doporučuju těm, kteří mají rádi to, co jsem zmiňovala na začátku.
Knížka se zřejmě měla přiblížit k detektivkám staré dobré Anglie a lord Percival měl být něco jako Hercule Poirot v trošku mladším vydání. Já si ho ale spíš představila jako neohroženého Nicka Cartera ze známé české komedie: vždy ve střehu, na vše připravený, za všech okolností elegantní. Se superintendantem Sotland Yardu Donsonem vyšetřuje vraždu mladého archeologa v Egyptě.
Děj příběhu mi přišel dost zdlouhavý, ale dalo se. Bylo to docela čtivé. Postavy se mi trošku pletly, hlavně na začátku, a to taky proto, že si všechny byly svým způsobem podobné. Nejvíc z celé knížky se mi líbilo líčení egyptských památek a historie a stejně tak současného života v Egyptě. Za to přidávám jednu *.
Podle mě vůbec žádná hitparáda. Děj odehrávající se ve dvou nepříliš vzdálených časových rovinách, no, děj, ono se tam toho moc nedělo. Pokud nepočítám třeba to, že Caroline (hlavní postava) šla s manželem do muzea nebo poznala novou sousedku a šla s ní na kávu. Jinak příběh tak z 80 % spočíval v tom, že se Caroline přehrabovala ve svých vzpomínkách a pocitech, a to pořád dokola, až mi to připomnělo scénu ze Slunce, seno a pár facek: "vemete se, nevemete se..." Bylo tam sice pár zápletek, špetička napětí a na konci jakési rozuzlení, ale celé mě to zkrátka neoslovilo.
Točí se, točí kolo ozubené... a pořád dokola. Úžasné, jednoduché, vtipné a neskutečně nadčasové. Nelze jinak, než smeknout před panem Orwelem a jeho proroctvím. Jenže ono ani tak proroctvím není, vždyť se to všechno pořád opakuje. Vždycky je na začátku někdo, kdo to "myslí dobře" a komu se hezky naslouchá, kdo říká to, co chceme slyšet. A pak už to jde rychle a karty se rozdávají.
I naše generace má svoje kajícníky
A fízly z honorace a skromné úředníky
A tvory bez svědomí a plazy bez páteře...
3,5 *. Vypadalo to na pouhé tři, ale konec události docela dobře srovnal, takže čtyři. Přesto některé události trochu nejasné a nedotažené, nicméně čtivost knížky ty 4 * potvrzuje.
Skvělá knížka. Podle mě pravý psychologický román. Chování, myšlení a cítění každé z postav je naprosto uvěřitelné a vůbec není problém jim porozumět. Matka, která celý svůj život obětovala svému autistickému synovi Jacobovi, její druhý syn Theo, opomíjený, toužící po projevech matčiny lásky, ale plně smířený se situací v rodině. Dále policista hledající pravdu, i začínající obhájce, který se čím dál víc osobně zamotává do pavučiny případu. Ale hlavně Jacob, hlavní postava, chlapec s Aspergerovým syndromem, který mě úplně dostal. Tak nějak jsem porozuměla jeho myšlení a chování, i když pochopit to možné není, ale dalo mi to hrozně moc. Pravidla, která tito lidé "musí" dodržovat, mantinely, které "nelze" překročit, neschopnost chápat věci z "normálního života", prakticky úplná absence citů... a další a další, zkrátka vězení, kde jsou vězni ve svém vlastním těle a mysli. Jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou, jen tak na ni nezapomenu.
Minier je prostě mojí srdeční záležitostí a tak klidně přehlídnu nějakou jeho chybičku nebo cosi, co se třeba někomu nelíbí. Mám ráda jeho pomalé pátrání, hledání vraha a luštění otázek z jeho soukromí. Pro mě opět pecka a doporučuji.
No tak tohle teda byla síla! Název mi připomínal příběh spíše romantický, obálka nějaký upírský horor, ovšem skutečností byl nervy drásající thriller, jaký jsem nečekala. Některé pasáže jsem musela číst hodně zrychleně a trochu přeskakovat, protože byly fakt morbidní, a to jsem zvyklá na leccos. Rozhodně nechci ale nikoho odradit, protože příběh sám je thriller především psychologický a velice čtivý. Autorku jsem do této doby neznala, ale musím říct, že je hodně dobrá, tedy mně se alespoň trefila do vkusu.
O dost jiný Nesbo, ale přesto tleskám a dávám 5 *. Třebaže to není detektivka, je to napínavé a čtivé. Příběh, kde nevíte, jestli a komu máte fandit nebo komu přát špatný konec. Příběh plný lásky, nenávisti, zodpovědnosti, pocitu viny a činů, které v důsledku toho všeho sahají hodně daleko za hranice běžného života. Celé to umocňuje vyprávění v ich-formě a jelikož pan Nesbo je opravdovým mistrem, úplně s hlavní postavou soucítíte, no tedy skoro úplně... Čtení jsem si fakt užívala, každé slovo, každý odstavec, každá kapitola stojí za to.
V poslední době se setkávám s tím, že někteří autoři, tedy spíš autorky detektivek jakoby chtěly zkusit nějaký trochu jiný žánr, což bohužel většinou nebývá k dobru věci. Detektivky Tess Gerritsen vynikají skvělými příběhy plnými napětí, brilantně propracovanými postavami a uvěřitelným dějem, ovšem tahleta knížka mě bavila jen tím, že se dobře četla. Jinak úplně nevím... možná objasnění vražd několika žen nebylo zas tak špatné, třebaže celkem jasné asi od poloviny. V podstatě souhlasím s tou skupinou čtenářů, kteří nebyli knížkou nadšeni a čekali víc. Hlavní postava tzv. "na přesdržku" a o většině událostí nevím, co si myslet. A to včetně závěru. Snad že ten, kdo v sobě nese nějaké temné tajemství, je v domě stíhán nadobyčej šílenými nočními můrami (ovšem až takovými můrami?) a ten, kdo je v pohodě, se má dobře i tam? Každý, co si zaslouží? Nevím.
Třebaže tato kniha nemá moc vysoké hodnocení, mně se líbila. Motiv a podstata celého příběhu jsou sice dost zřejmé asi tak od poloviny, třebaže se snaží působit úplně jinak, některé věci jsou dost naivní a ne moc reálné, ale víte co? V téhle době nechci číst nic složitého ani krvavého, nic o obchodu se zbraněmi ani o drogové mafii vyrovnávající si své účty, takže tohle mi teď zrovna sedlo a užívala jsem si to.