esma komentáře u knih

Island ... na mapě tak krásná sněhová vločka ... před nástupem nových technických a elektronických zázraků nenabízel svým obyvatelům lehký život... tady na Islandu přísně vzato jaro nebývá nikdy, tohle potěšení neznáme, míváme zimu, a po ní přijde váhavé léto, a mezi tím nic není ... skutečně ledová země. Přes ten evokující chlad je příběh chlapce hřejivý a uměleckým ztvárněním hluboce zaujme. Každou situaci, průběžnou konfrontaci těch nejdůležitějších lidských atributů smrt vs život, život promarněný vs naplněný, ale i popis dlouhého náročného putování (druhý díl) proměňuje autor v myšlenkové asociace, poselství i závěry, které nám sice nejsou vzdálené, ale takhle čistě a krásně zformulovat to dokáže jenom ten, kdo umí. A Jon Stefánsson umí.

10 22.09.2019

Tennessee Williams 1911-1983
Působivé povídky. Mnoho z jeho postav chodí po ostří nože, svléká je z podstaty a vypovídá o světě, který mnohdy nebyl projektován na jejich parametry. Psáno krásným jazykem s hlubokou znalostí všeho lidského. Světově uznávaný dramatik, dává to s přehledem.

10 14.05.2019

Beethovena staví hudební svět vedle Bacha a Mozarta na vrchol své pomyslné pyramidy. Édouard Herriot nám nabízí nejenom vhled do jeho osobního života, ale i velmi podrobný a ucelený obraz Evropy, kterou Napoleon převracel naruby a Vídně, kde Beethoven žil a a tvořil svá nesmrtelná hudební díla. Nejsou světu neznámá : nápěv z 5. symfonie : da, da, da, dam ... Elišku ... máme dítka v hudebce ... líbeznou Měsíční sonátu ... jestli jste si letos užili krásného babího léta plného barev z palet impresionistů, prosluněných, teploučkých dní a šustícího padajícího listí, to jsou melodie, které příroda kopírovala z jeho Pastorální ... jeho mše vyzývající nás k pokoře a k lásce k bližnému a nakonec nás úplně zmrazí jeho devátá s ódou na radost ...
Zhudebnil radost, on, kterého na životní pouti provázely chudoba, hluchota a osamělost ...
Nedá mi nezmínit historku ze Škvoreckého Scherza. Neznámý muzikant líčí Dvořákovi, jak Luis-Antoine Jullien (francouzský skladatel a dirigent 1812-1860), známý originálními způsoby jak zaujmout posluchače, dirigoval Pumprnákle obyčejnou taktovkou. Na Mendelssohna měl stříbrnou. K Mozartovi si navlíkal rukavice a do rukou bral taktovku zlatou. A na Beethovena ? ... To byl, Mistře, ceremoniál. Zahráli jsme tuš, středem sálu slavnostně vešel lokaj, celej zlatej a purpurovej, s rudým polštářkem, na jakým se nosí korunovační klenoty. Jullien si obřadně natáh bílé rukavice, z podušky zved zlatou taktovku, celou posázenou diamantama, a zvolal : PADNĚTE NA KOLENA ! Potom se votočil k orchestru, zved taktovku, a Mistře, někteří lidé si doopravdy klekli a celou skladbu poslouchali vkleče ...

10 23.10.2018

Velkým třeskem nevznikl pouze náš vesmír, ale i čas. Jeho běh spíše nevnímáme, ale pak se něco stane a my si najednou uvědomíme jeho jedinečnost a hlavně nevratnost. A náš život dostane úplně jiný rozměr. Právě to lze vyčíst v tomto pomeranči provoněném příběhu spolu se sdělením o důležitosti každé jednotlivé minuty našeho života, protože je tady pouze jednou...

PS/ Nějak jsem nepochopila tu "hru" schovat dopis, bylo to riskantní, co tím chtěl básník říci ?

10 27.04.2017

Ano, tato knížka je skutečný klenot, je úsměvná, radostná, vtipná, spolu s ostatními čtenáři ji mohu pouze doporučit těm, kdo ji ještě nečetli (pokud takový jedinec existuje).

10 21.03.2017

Stan Parker se usadí v buši, vykácí stromy, postaví dům a přivede si sem Amy, s kterou zde prožije celý život. Patrik White ve svém popisu zdánlivě prostého života nachází dostatek materiálu pro svůj 440 stránkový román s minimem dialogů. Tato všem lidem dostupná bohatá paleta prožitků a emocí je u současného člověka mnohdy zahlcena nabídkou cukrlátek ve formě pohodlí a nadbytku.
Možná i zásluhou překladu Antonína Přidala jsou v knížce neuvěřitelně krásné obraty, které se dají vnímat jako pozvání k přečtení ... železné krajky mříží... hrudka studeného mraku... nervózní klubko... rukavičky mydlin... jaké tiché to bývaly večery, když dodýchal vítr a ticho bylo tišší o zvuk mléka...

10 19.11.2016

Příběh z historie Spojených států v půlce 19. století ze začátku osídlování Montany. V té době se v naši staré Evropě narodil Franz Liszt, Jules Verne a L. N. Tolstoj, v rakouském císařství bylo zrušeno poddanství, Luis Pasteur zvítězil nad vzteklinou, Napoleon utrpěl u Waterloo drtivou porážku… Představa, že někdo vezme koně a tisícovku dobytka z horkem nedýchatelného Texasu a s několika honáky a stopaři se rozhodne jenom na základě jediné ústní informace najít nové živobytí v krajině, kde se lépe dýchá a jsou tam lepší pastviny... pouhých 3300 km … přes Oklahomu, Kansas, Nebrasku a Wyoming až do bájné Montany… wow. Samozřejmě je jejich putování okořeněno mnoha událostmi, jelikož počasí, geografické podmínky a sem-tam i nějaký zloduch kladly na cestovatele hodně vysoké nároky a neobešlo se to bez ztrát. Nelze opomenout ani na strach z indiánů, kdy nešlo jen o boje s nimi, ale také setkání s indiány vyhublými a zuboženými, kteří umírali hlady. Jejich hlavním zdrojem bílkovin byly bizoni a američtí kongresmani je nařídili zákonem plošně zabíjet. Wiki napověděla, že v té době byl jejich počet odhadován na 60 milionů, ale postupně se z nich stala ohrožená zvířata. Víme, že důvodem byla půda, tu chtěl bílý muž. Indiánská otázka ale není stěžejním tématem knížky.
Hlavní postavy jsou krásně vyprofilované, nechybí ani postavy ženské, byť jejich příběh není zrovna z červené knihovny, celkově jde o 900 stran a i při tom rozsahu je čtenář udržován v napětí.

9 28.11.2024

Příběh krajana Jana Václava Sticha (1746-1803) narozeného v Žehušicích.
Giovanni Punto je jeho umělecké jméno a proslavil ho takový zvláštní hudební nástroj : lesní roh. Byl výjimečným muzikantem a skladatelem, který než být nevolníkem, rozhodl se jít vlastní cestou. Nezabránil mu v tom ani zatykač, který byl na něho vydán po jeho odchodu z domova. Působil v Itálii, Německu, Francii, koncertoval mnohokrát ve Vídni, jenom domů se vrátil až na sklonku života.
Kniha mapuje jeho život velmi podrobně, což ocení hlavně ti, co se zabývají hudební historii. Potkáváme se zde s největšími hudebními génii té doby : Mozartem, Beethovenem, Myslivečkem, nemluvě o setkáních s českými muzikanty, kteří našli své místo mimo rodnou zemi.
Jan Branberger popisuje vše, co se odehrávalo v zemích, kde pobýval a jelikož Punto více než deset let žil v Paříži, nechybí ani vhled do francouzské revoluce. Z Giovanniho Punta stává občan Punto, svobodu-rovnost-bratrství považoval za hodnoty, na které by měl každý člověk právo.

Čtení v úmorných horkých dnech se vyplatilo: kanadská zima, mráz, led, neustále sněžení, vichřice, bylo co závidět. To ostatní už méně: nevyřešený zločin, těžký život těch, kteří se zde usadili a hledali novou životní náplň, někdo úspěšněji, někdo hůře, prostředí to také neulehčovalo svou rozlehlostí, osamělost byla běžná součást života. Příběh byl ale čtivý, dobrodružná linka zajímavá, takže celkově se mi knížka celkem líbila. (Chladila.)

9 24.08.2024

V horách Grany vzniká pevné, celoživotní přátelství mezi kluky Pietrem a Brunem. Hory vyřeší i zpřetrhaná vlákna mezi otcem a dorůstajícím synem, i když je to dávno poté, co otec nežije.
Musím přiznat, že mě protagonisté neoslovili. Pietro, který se tak umanutě vymezoval vůči otci a klopotně hledal svůj směr. Bruno vzhledem k poměrům, z kterých vyšel, vypadal zralejší, ale i on tvrdošíjně a zarputile hájil svoji pozici horala, byť znal cenu, kterou musí zaplatit.
Tajenkou jsou tedy hory, o nich umí Paolo Cognetti psát velmi sugestivně.
Líbil se mi film, ten se povedl.

9 24.04.2024

Kniha vyšla počátkem sedmdesátých let a jsou zde tudíž ještě staré názvy ulic, nábřeží či náměstí, pojmenované po těch, které čtenář musí poslat do propadlišť. Čas také odvál půvabné značení U dvou medvědů, U Tří housliček, U pávů a koček a andělíčků atd a máme zde studenější, ale racionálnější číslování.
Jan Wenig všechna místa, kterých se dotkla hudba : od domů a hotelů po paláce, od kapliček po kostely, od malých divadel až k reprezentativním stavbám moderní doby přiřazuje jména stavitelů, sochařů a malířů, ale hlavní pozornost míří na ty, kteří zde zpívali a na ty, kdo hudbu tvořili a přepsali tak Prahu na město hudby.
Knížka je zajímavá a je skutečně velmi podrobná, nebude problém dohledat jakoukoliv informaci.

Život každého člověka ovlivňuje doba i místo, ve kterém žije. McEwan znovu prokazuje, že umí psát v souvislostech. V Hodinách zmiňuje snad všechny důležité události sociálně-politického dění v Evropě a také to, jak souviselo toto dění s konkrétním životem hlavního protagonisty Rolanda. Bylo zajímavé sledovat, jak časem některé události Roland přehodnocuje a vidí v jiném světle. Celkově ale román hodnotím pouze průměrně, neobyčejně obyčejný Rolandův život mi připadal takový nesourodý. Četla jsem jiné McEwanove knihy, které mě zaujaly více.

9 11.02.2024

Laurent Binet byl coby malý kluk okouzlen vyprávěním svého otce o českém odboji a o hrdinství českých parašutistů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Jak vyrůstal, jeho zájem o tuto část naši historie neubýval, naopak, pročetl a prostudoval co mohl, nějakou dobu byl v Čechách i na Slovensku pracovně, a tak měl možnost být přímo i na místech, která souvisí s příběhem. Jeho osobní nasazení je v knize znát, přes zjevnou silnou citovou angažovanost se snaží fakta předávat co nejblíže skutečnosti. A dělá si sám korekci, protože po tolika letech pamětníci už nejsou a jak často říká, do hlavy nikomu nevidíš, musíš to vidět v kontextu doby. To bylo na knížce sympatické.
Celá ta zvrhlá doba, které asi nikdy nebude konec a příběh člověka, který přijímá různé role, podle toho, jak ho jeho svědomí navádí. Od těch, kterých jména známe, až po ty, kteří zůstali bezejmenní, bez možnosti dožít svůj život, protože cena byla daná. Mně osobně se knížka velmi líbila a autorovi děkuji za zprostředkování silných emocí.

9 19.01.2024

Zajímavá, až provokující kniha zkoumající naše opěrné body, kterých se v životě držíme a kterých ztráta způsobuje rozpad naši identity. Ne vždy pomůžou lékaři, i když v knize se to neurologickými pojmy hemží, ale ztráty životních jistot nejsou totéž, co dopravní nehoda.
Jeřábi své orientační body zdědili po svých předcích před nějakými šedesáti milióny lety, naše si v reálném čase dokážeme ničit
s úspěchem odjakživa.
A pak si máme uchovat zdravý rozum.

9 14.09.2023

Poprvé jsem čtení uspěchala. Uvědomila jsem si to, dala zpátečku a přečetla znovu. Mnohem pomaleji. Asi by spíše než knižní podoba slušela Anně forma audia, s procítěným hlasem, s hudebním podbarvením, protože Mapa Anny je křehká, jako v oparu, založena především na krásné hře se slovy, žádný převratný děj, běžné ukázky lidského chování směrem ven i do jejich nitra.

9 10.08.2023

Jedno úspěšné dámské kvarteto a jedny hostující první housle. Těma vládne bravurně vynikající muzikant a velký milovník žen, a že jich měl ! Není tajemství, že k nim patří (-ly) i členky kvarteta… a následuje rozplétání bouřlivých milostných trojúhelníků, obdélníků a lichoběžníků...
Čtení vhodné do současných horkých úmorných dnů, nemusíte moc přemýšlet a notabene najít vraha dříve než policie.

9 15.08.2022

Sardinie. To nejsou jenom krásné pláže, eukalypty, opuncie, korkové duby, nuragy, hory a kozy poskakující na pastvinách, to není jenom vábivá turistická destinace, ale i země s pohnutou minulostí, s trápením a se životními příběhy svých obyvatel, které tato skalnatá země vychovala. A že těch příběhů nabízí… od zajímavých postřehů generačního sdílení, přes chamtivost, která ničila jejich životní podmínky až po expresívní časosběrný snímek hlavního hrdiny Angela Urasi.
Byla by škoda, kdyby tato knížka zapadla.

9 27.10.2020

Před lockdownem jsem stihla ještě poslední koncert – varhanní, a pak jsem znovu vzala životopis Johanna Sebastiana Bacha, tohoto geniálního skladatele, muzikanta a mistra zběhlého v zákonech akustiky. Nechci ale jeho životopis opisovat, beztak ho mnozí znají, portfolio Johanna Sebastiana je i na wikipedii více než bohaté… Chtěla jsem zmínit jenom pár reflexí ze strany jiných osobností, které dokládají, že pokud je něco pravé, přijmout to je jenom otázka času - reakce na dobu, kdy jeho tvorba byla na delší dobu zapomenuta. Ale i hudbě je nutno nechat prostor, vedle člověka i hudba podléhala vývoji a my dnes s nadšením i pokorou vnímáme bohatost citů, vysokou uměleckou úroveň a krásu jeho harmonie.
A co řekli jeho obdivovatelé ? (Citace jsou z knížky).
Einstein spojoval povznášející účinek Bachovy hudby s jasnou logikou matematických konstrukcí.
U Pabla Casalse vyvolala jeho hudba asociaci na gotické katedrály.
Ludwig van Beethoven zvolal : Neměl se jmenovat potok, ale moře. (Nicht Bach – Meer soll er heissen!)
A co říkal on sám ? Musel jsem pilně pracovat … Jestliže bude někdo stejně pilný, dokáže to také.
Jak prosté…

Moje druhá knížka o Skotsku - je velmi podrobná. Od důkladně zpracovaných historických reálií v úvodu po výčet jednotlivých zajímavých měst a míst, tak jak to v průvodcích bývá. Autoři je doplňují dalšími podrobnostmi : z kulturního světa nechybí výčet nejvýznamnějších skotských spisovatelů a ze světa technických dovedností třeba propojení východního a západního pobřeží skrze jejich hluboká jezera (Kaledonský průplav) nebo železniční most v Edinburghu, o kterém psal i Paul Millar. Zaujalo mě sympatické skotské soutěžení stát se munroistou (podle horolezce sira H. Munroa, který zpracoval seznam vrcholů nad 3000 stop, což je 917 m), tyto vrcholy proto nazývají munro a musí se slézt všechny. Krásný sport… já osobně bych přidala další typ na fyzický výkon : pobřežní linie Skotska je 3700 km dlouhá, denně dám 10 km a za rok jsem „doma“. A další zajímavosti : vše o tweedu, tartanu, zase whisky, o jejich ostrovech, které se staly domovem prvních osídlenců, našly se zde mohyly, menhiry a jejich záhadná uspořádání... zajímavé, podnětné čtení, už to chce jenom fyzickou přítomnost.

9 03.10.2020

Díky důkladnému třídění zděděné knihovny jsem přišla na velmi zajímavé knihy. Jsou sice staršího data vydání, ale jsem ráda, že jsem se s jejich autory neminula : Heinesen, Hersey a teď i Alfred Döblin. Döblinova Země, kde se neumírá čerpá námět z období, kdy došlo k zániku říše Aztéků a říše Inků. Na zničení obou kultur se podepsaly zlato, stříbro a neuvěřitelná nadřazenost bílých. Smyslem španělských výprav za bohatstvím byla jistě chtivost, ale krutost, a to, jak snadno zničili jinou kulturu, svědčí o tom, že křesťanský bílý muž byl přesvědčen o své nadřazenosti vůči domorodcům, které spíše považoval za něco mezi člověkem a opicí a jejichž kulturu se ani nesnažil pochopit.
Döblinovi se podařilo vysoce umělecky popsat tyto nádherné, životem překypující bohaté země i jejich obyvatele s jejich rituály, zvyky a kulturou, tak odlišnou od tehdejší evropské. V první části knížky k nám promlouvá z pohledu místních : jejich úděs, drastické úlitby jejich bohům ve snaze ochránit se, neschopnost se bránit, jelikož bílé muže spojovali s něčím nadpřirozeným. To vše podbarveno hudbou Ennia Morriconeho, kterého hudbu z Misie jsem při čtení pořád slyšela. V další části popisuje „náplň“ života conquistadorů, z kterých číší ta jejich statečnost, ale zvrácená, hrdinnost, ale posedlá.
A v třetí části (poslední, další díly u nás nevyšly) je příběh duchovního jménem Las Casas, jenž procitá a přiznává pochybení. Jde o reálnou postavu, zmiňuje ho i H.G.Wells v Dějinách světa.
Války probíhají vždy podle stejně strašného scénáře (chtěla jsem napsat nelidského, ale vždy jsou to lidi, kteří válčí). Bohatství se nakonec rozmělnilo, ale v paměti to, co se stalo, zůstává. I po tolika letech.

9 18.09.2020