Eva2424 komentáře u knih

Kniha určitě stojí za přečtení, už jen proto, aby si člověk uvědomil, kolik strádání přináší válka obyčejným lidem a v jakém luxusu dnes žijeme.
Vyprávění je poutavé, popisy situací působivé, vnímavější čtenář je okamžitě vtažen do atmosféry mrazu a strachu a děj běží jako film, od něhož se těžko odtrhává.
Čtyři hvězdičky dávám za postavy, které mi připadaly příliš černobílé - byly buď dobré nebo zlé, ale nic mezi tím. Do povahy a duševních pohnutek hrdinů nás spisovatelka nechala nahlédnout opravdu jen velmi povrchně a odehrávající se milostný románek byl jako z červené knihovny.
Z příběhů na válečné téma bych dala třeba Zusakovu Zlodějku knih o level výše.

4 24.10.2016

Je zvláštní, že jsem se k této klasice dostala až tak pozdě, Stevenson byl už v dětství jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Hlavní myšlenku příběhu jsem znala, jako ji zná asi skoro každý. V detailu zpracování mě ale stejně Stevenson fascinoval svým vhledem do lidské duše. Jungova teorie stínu byla v době vydání knihy ještě neznámá, a přesto autor popsal stín přesně tak, jak si ho představuju, s veškerým jeho chováním, proměnami a vztahem k zbytku charakteru.
Mezi řádky lze vnímat touhu po skutečném projevu osobností, které byly v té době hodně svázané pravidly a přetvářkou.
Možná ještě více se mi nakonec líbily další dvě povídky na téma vnitřního rozhodování mezi dobrem a zlem, byly hororovější a údernější.

3 14.11.2024

Z této knihy jsem rozpolcená. Autorovi nelze upřít působivý styl a schopnost upoutat pozornost, vzbudit zvědavost, mistrně vykreslit atmosféru a místy projevit i smysl pro humor. Ve skutečnosti se mi ale líbily jen dvě povídky: ta o panence Marii a Tunel lásky. Jinak ne. Už po první povídce jsem chtěla knihu odložit. Nemám ráda, když to na čtenáře spisovatel zkouší přílišnou brutalitou. Většina povídek sází na sex, pornografii, nějaký druh ponižování. V určité míře mi to nevadí, tady to už působilo prvoplánově. Škoda, že své umění krásně se vyjadřovat neprojevil Faber v umírněnějších tématech.

3 30.01.2024

Jako téměř pokaždé jsem u Pamuka v rozpacích a dočítám se smíšenými pocity. Tedy s výjimkou Cosi divného v mé hlavě. Pamuk je bezesporu jedinečný spisovatel. Dostává mě jeho autentičnost a ryzost, to je proč jeho knihy ráda čtu. Píše ze sebe a neohlíží se na čtenáře, nekalkuluje, jestli se to někomu bude nebo nebude líbit. Jeho tvorba má rozhodně charisma. Jenom kdyby tam tolik nevkládal svoji méněcennost vůči Západu! Nikdy předtím by mě nenapadlo, jak hluboce Turci prožívají rozpor mezi Evropou a sebou. Skoro každá úvaha, ať už se jednalo o rodinné oslavy, vztah s otcem, dcerou, lásce k psaní, všude to nakonec sklouzlo k tomu, jaká je propast mezi Východem a Západem. Spisovatel na toto téma dokázal rozvíjet na můj vkus už hodně umělé konstrukce, tohle omílání a rýpání se mě nebavilo a rozčilovalo. Připomínal mi tak trochu jeho postavu Sekure, která také nevěděla, co vlastně chce.

3 03.07.2023

Milé a oddychové čtení.
Čekala jsem příhody mužů cestujících ve člunu, větší část ale zabíraly vzpomínky a úvahy vypravěče. Taková správná blbost na nedělní odpoledne :-).

3 03.08.2022

Tak tedy nevím. Rozhodně to není pecka, jakou bych čekala podle komentářů. Naopak začátek byl velké utrpení, popis množství postav, jejichž charakter stejně v dalším dění nehrál roli, popis rodinného života hlavního vypravěče, rovněž pro další dění ne moc podstatný, zbytečné dialogy a hlavně - krátké a úsečné věty, takže se po chvíli čtení dostavil pocit, že mě někdo šťouchá do mozku. Nedalo se vydržet číst dlouho v kuse. Zhruba od poloviny se děj trochu rozjel a začalo se i něco dít, zvykla jsem si na úsečný styl a začala být zvědavá, co se z toho vyklube. Ani tak nemůžu hodnotit příliš vysoko. Většina z nastíněných vztahů, které mohly zajímavě vyústit, končí ve ztracenu. Vyústění má vlastně jen jeden příběh, který začíná krystalizovat až na konci. Opět mi chyběla autentičnost a opravdové postavy, bylo celkem jasné, že autor chce spíš informovat o tehdejší politické situaci v Evropě. Takový povedenější Mlýn a lepší průměr. Jako četbu bych doporučovala spíše středoškolské mládeži.

3 24.07.2022

Nejspíš se jedná skutečně o mistrovský román, jak slibuje anotace, bohužel můj intelekt zde selhal, neboť nebyl schopen toto mistrovské dílo pojmout.
Manžela nečekaně opustí žena a on se vydává po ní pátrat, což samo o sobě poskytuje mnoho možností pro napínavý děj, sondu do mezilidských vztahů nebo trochu té životní filozofie. Tady se ale následující stránky překlopily do změti zdánlivě nesouvisejících příběhů a napůl skutečného a napůl snového hledání. Příběhy vycházející z osmanské mytologie jsem často vůbec nepochopila, nepochopila jsem ani souvislost s osudem hlavního hrdiny a pak už jsem je přeskakovala.
Když to shrnu, dílo na mě dělalo dojem, že psaní je pro Pamuka obsesí, touží nás seznámit s Tureckem, Istanbulem, tureckou mentalitou, historií, národní povahou a vztahem k západu bez ohledu na čtenáře. Což je sice sympatické, ale nezaškodilo by dávkovat své myšlenky trochu šetrněji a konsolidovaněji. Tohle byl chaos.

3 09.06.2022

Putováním Mevlutovou hlavou jsem strávila několik příjemných týdnů a bude mi chybět. Román je to dlouhý a mnohovrstevnatý, zavádí nás do prudce se rozvíjejícího Istanbulu a turecké historie několika desetiletí. Samotný Mevlut mi byl nesmírně sympatický jako lidský a obyčejný hrdina, jehož štěstí spočívá v radosti z toho, co je a co má. A přesto tohle jeho obyčejné lidské štěstí kazí čas od času neurčitý pocit odcizení, samoty a nedostatečnosti.

Příběh začíná zhruba ve své první třetině, kdy Mevlut unese dívku, do níž je dlouhá léta zamilován a píše jí dopisy, aby zjistil, že vlastně unesl její starší sestru. Hned nato jsme zavedeni do Mevlutova dětství a dospívání až po osudový únos, abychom se pak v dalších dvou třetinách dozvěděli, jak tento "omyl" ovlivnil všechno další dění v Mevlutovi a jeho okolí.

Autor musel milovat Istanbul a prožívat s ním všechny změny, které se děly, a Mevlut, když se procházel ulicemi jako prodavač bozy, si uvědomil, že je to jakoby chodil svou hlavou. Vývoj Istanbulu s rostoucím blahobytem je paralelou vývoje i u nás, mění se tvář měst a vesnic a zabírání přírody a nahrazování starých ručně budovaných domů obrovskými činžáky dělá Pamukovi starosti.

Bylo zde evidentní, jak je jiná turecká a evropská mentalita, bylo zajímavé číst o tom, co může všechno prožít turecký inspektor elektřiny a turecký pouliční prodavač bozy, upoutaly mne i pasáže, kdy Mevlut navštěvuje "jeho Eminenci" a přemýšlí o síle úmyslu a činu, o vůli a osudu.

Nesympatické mi opět byly Pamukovy ženské postavy, všechny (kromě Rayihy) vyznívají jako slepice, zejména Samiha. Buďto Pamuk neumí vyjádřit ženskou duši (Seküre ve Jmenuji se červená byla taky nepochopitelně nevyrovnaná hysterka) nebo ženy v Turecku opravdu takové jsou?

Každopádně je to velmi hezká kniha a nejspíš mi ještě dlouho utkví v mysli.

3 07.05.2022

Kniha byla bezbarvá a bez chuti. Občas se objevila zajímavá myšlenka nebo postřeh, ale spíš to na mě působlo jako klišé, než že bych se cítila nějak obohacena.
Sloh je docela hezký, takový young adult styl, je cítit, že autorka se snaží zaujmout, a proto nešetří absurdními situacemi. Zvláště psychoterapie, buddhismus a nesmrtelný pes Aljaška křičeli snahou o zaujetí čtenáře.
Jedná se o vyprávění dívky o jejím životě s babičkou, o lidech z vesnice, o jejím zamilování. Takové nenáročné a nepříliš hluboké čtení.

3 14.04.2022

Taková delší povídka nejen o rozdílu mezi starší a mladší generací. Ale taky o mnoha odstínech lásky, o přátelství a odcizení, o tom, co s to s člověkem provede, když se zatvrdí proti vlastním emocím. Čtivé a milé, konec vyřešil Turgeněv zajímavě, vůbec jsem takový neočekávala.

3 24.10.2021

Přestože jsem už k většině tzv. duchovní literatury dost skeptická, tohle překvapivě docela ušlo a dokonce mi to snad i něco dalo :-)
Hovoří se zde o síle požehnání a motlitby - pozor, ne naší tradiční motlitby coby žádosti, ale motlitby jako niterného pocitu.
Vlastně jsem si knížku koupila jen díky tomu, že má jen 168 stran, a i tak by se podstatné dalo smrsknout na dvacet. Za tu rozvláčnost a mírě americký styl ubírám hvězdičku a taky za to, že se autor opět pokouší vysvětlit propojenost našich pocitů a dění v životě kvantovou fyzikou, což je dost kontraproduktivní, protože sám kvantové fyzice skutečně rozumět nemůže. Samotný pocit, že kvantová fyzika tyto zákonitosti vysvětluje, zůstane vždy pocitem nebo vírou, ničím nedokazatelnými.

3 24.09.2021

Zkusila jsem No a já ako první knihu od této obecně oblíbené spisovatelky, ale nesedla mi. Čekala jsem hlubokou psychologii, ve skutečnosti se postavy chovaly dost schématicky jako z pohádky pro dospělé: chytrá holka, třídní rebel, přísný učitel..., do hloubky se nešlo. Styl na můj vkus dost patetický a podbízivý, spousta slov byla zbytečných. Taky jsem přemýšlela nad tím, proč měla hlavní hrdinka IQ 160, když to dále žádnou roli nehrálo? Aby to zdůraznilo její osamělost? Z každého řádku ke mně hovořila autorčina snaha vybudit emoce a děsně mě to štvalo.

3 24.09.2021

Hezký příběh, přestože je chvílemi psaný trošku jednoduše a naivně. S ohledem na to, že nejsem cílová skupina, dávám hvězdiček pět, bylo by škoda ochudit dílko byť jen o jedinou hvězdičku, když bylo celé takové zvláštně kouzelné s podrobným vykreslením charakterů psa-vlka a ryzí vlčice. Autor city zvířat na můj vkus až moc polidšťuje, ale třeba tak zvířata skutečně cítí? Vím, že na základce bych to pobrala bez výhrad :)

3 10.09.2021

Zpočátku tajemné a napínavé, postupně trochu překombinované až legrační. Při náročném týdnu v práci to byla ideální neškodná a lehoučká četba. Motivy postav byly pro mě nečekané, stejně tak rozuzlení. Kdyby si spisovatel odpustil pár absurdních pasáží a na hlavu postavených situací, dala bych pět hvězdiček.

3 14.08.2021

Zpočátku se zdálo, že vypravěč a hlavní hrdina je větší psychopat, než jak se později ukázalo. Ani nevím, o čem napsat, že to vlastně bylo. O rozumném člověku v bláznivé rodině? Nebo o tom, že svůj život rozumem a vůlí člověk neuřídí? Nebo měl spisovatel potřebu ve velkém vylíčit stavy pomatenců? Těch tam bylo na můj vkus už příliš. Celkově by se děj vešel na polovinu stran.

3 21.05.2021

(SPOILER) Autorova snaha vylíčit jednoznačně smyslového člověka vedla k tomu, že Goldmund byl pro mě zcela k neuvěření, něco jako řecký bůh bez lidského charakteru. On to byl spíš souložník a příživník, ale určitě mi k němu neseděl pojem umělec. Mnicha jako Narcis si dokážu představit, ale tvora jako Goldmund ne. Hesse tak moc usiluje o to popsat pól smyslovosti a pól duchovnosti, že se román stává ochuzen o ostatní normální lidské vlastnosti a city.
Goldmund stále souloží, každý den s jinou ženou, nic nedělá a občas někoho zabije. Ženy netřeba ani svádět, samy se po něm okamžitě jedou, všechny (!) a Goldmund nepohrdne opravdu žádnou. Narcis si všechny radosti odříká. Nevtáhl mě ani závěrečný rohovor těch dvou na téma, zda je lepší překonat pomíjivost života užíváním si nebo myšlením. A protože to je Hesse, nesmí chybět Jungova psychologie, takže se celým příběhem prolíná archetypická Matka a Goldmundův pozitivní mateřský komplex: všechno mi dejte, potřebuji si užívat, ale nic po mě nechtějte. Román se mi nelíbil, a jestli byl celý popis Goldmundova "hříšného" života potřebný k tomu, aby proběhl závěrečný rozhovor mezi ním a Narcisem, pak by mi stačilo popsat ten život na pár stránkách.

3 24.04.2021

Doporučuju jen silnějším povahám, jimž nevadí číst o ubližování a manipulaci s druhými.
Toto byl opravdový manželský thriller. Příběh o domácím násilí, tentokrát prováděném výjimečně zákeřným způsobem ženou na svém manželovi. Spisovatel používá velmi krásný, bohatý jazyk, každý moment dokáže vylíčit do poslední podrobnosti, takže vás situace doslova pohltí. O to více jsem v kůži hlavního hrdiny trpěla.
Jako opak k lidskému zlu prožívá hlavní hrdina království boží na zemi v přírodě a při práci na poli, v těchto pasážích byla naděje a souzněly se mnou.

Bylo to opravdu umělecké dílo. Možná mě zvláště na začátku rušilo až příliš mnoho opakovaných slov a frází, to ale s dalšími stránkami vymizelo. Toto byl můj první román od pana Šlejhara a nic dalšího už si nepřečtu. Autor píše o zlu v lidech a jeho sugestivní styl mě tak uváděl do stavů beznaděje. Tady bylo ubližováno "jen" muži, co teprve Kuře melancholik, kde se ubližuje dětem a zvířatům.

P.S. Autor musel být přetlakován emocemi a ventiloval je v tomto románu. Zarazilo mě, jak odporné jsou všechny jeho ženské postavy (krom babičky, matky a staré Šulcky), nechtělo se mi věřit ani tomu, že manželka byla tak extrémní zmije. Ani mužské postavy nevyznívají nijak pozitivně (krom Jakuba). Na mne to působilo tak, že pan Šlejhar byl velmi vnímavý a vysoce inteligentní, ale měl v sobě vnitřního démona, jehož promítal do svých postav, a jak jsem se dočetla při pátrání po podrobnostech z jeho života, i do normálních lidí okolo sebe.

3 21.03.2021

Nejspíše to bylo šíleným překladem e-knihy zdarma, ale čtení bylo utrpením. Díky šroubované a nesmyslné stavbě vět (ten překlad!) jsem kolikrát vůbec nepochopila, co tím chtěl básník říci a co se mezi osobami děje. Příběh na mě tím pádem působil povrchně. Do toho mě rozčilovala spousta zbytečných řečí spořádané pokrytecké newyorské smetánky, mezi nimiž najít city bylo jako hledat jehlu v kupce smetí. Nepochopila jsem ani Newlandovu a Elleninu lásku, jak mohla vzniknout a udržet se z těch pár letmých setkání, kdy se sotva chytli za ruku? Román se mi nelíbil.

3 20.12.2020

Jedním slovem nádherné.

3 17.10.2020

Po Siddhartovi jsem čekala podobný příběh o duševním zrání, který se ovšem nedostavil. Respektive žádný vývoj jsem z Harryho nevnímala. Zpočátku vše začínalo slibně popisem podivína, jeho deníkem, postupně se ale setkáním s Hermínou začaly dít věci až moc divné na to, aby byly uvěřitelné. Nejspíš to měly být symboly, obrazy, jimiž spisovatel vystihoval hrdinovu duši, mně ale nic neříkaly. Konec byl už dočista pomatený.

3 12.05.2020