Eva2424 komentáře u knih

Skvost z antikvariátu koupený naslepo za 30,- Kč! Úžasná kniha vzpomínek vyjímečného člověka. Nikdy jsem o Axelu Munthem neslyšela a přitom to musela být fascinující osobnost. Neuvěřitelné zážitky, jakoby nad ním Bůh držel ochrannou ruku. Těšila jsem se na každý večer, až si urvu chvilku na další epizodu. Téměř každý příběh měl nečekanou pointu, láska, s jakou psal o zvířatech a dokonce i lidech, o nichž tvrdí, že je rád neměl, byla skoro nakažlivá. Nevšední úvahy a trochu mystiky do toho, poslední kapitola o Smrti mě dostala docela. Mrzí mě, že už mám dočteno.

11 03.06.2021

Musím hodně přemýšlet, co si z tohoto příběhu vlastně vzít. Hrdina mi byl sympatický, za všech okolností zůstával sám sebou a na nic si nehrál. Soudní proces mi svou absurditou trochu připomínal Kafkův Proces. Úvahy o životě tváří v tvář smrti byly opravdu silné kafe. Zakončil to rozhovor s kaplanem jako třešnička na dortu. Krátké, hutné a svérázné nesnažící se o sympatie stejně jako sám hrdina.

9 22.05.2021

Zpočátku se zdálo, že vypravěč a hlavní hrdina je větší psychopat, než jak se později ukázalo. Ani nevím, o čem napsat, že to vlastně bylo. O rozumném člověku v bláznivé rodině? Nebo o tom, že svůj život rozumem a vůlí člověk neuřídí? Nebo měl spisovatel potřebu ve velkém vylíčit stavy pomatenců? Těch tam bylo na můj vkus už příliš. Celkově by se děj vešel na polovinu stran.

3 21.05.2021

Útlá knížečka o vzácném člověku, proslulém léčiteli faráři Janu Willischovi, jak ho vidí historické prameny a lidé, jež ho pamatují. Můj obdiv patří autorovi, který si dal tu práci a vše sesbíral do čtivé podoby. O panu kanovníkovi mi vyprávěla moje babička a jsem ráda, že jsem si mohla o něm přečíst více.

2 09.05.2021

Jak se píše v anotaci: autorovi se podařilo zachytit hloubku lidských emocí. A co se skutečně stalo, to musí čtenář zachytit mezi řádky v proudu kapitol. Nic není úplně zřejmé, kořeny příběhu sahají do válečných let. Jedno poselství se opakuje: "Člověk se sám rozhodne, co ho bude bolet."

10 07.05.2021

Tohle byl tak hezký a milý příběh, že jsem si odpustila dát čtyři hvězdičky za přílišnou rozvláčnost a hodnotím plným počtem. Asi bych neuvěřila, že toto se opravdu stalo, ale kéž by se stalo. Narozdíl od předchozích dvou děl (V ráji šumavském a Ze světa lesních samot), kde mělo dění spád, je tato próza méně realistická, víc pohádková a dost rozvláčná, Přesto ve mě zanechala velmi příjemný pocit. Z celého díla je cítit autorova láska ke krajině a k místním lidem.

6 05.05.2021

(SPOILER) Autorova snaha vylíčit jednoznačně smyslového člověka vedla k tomu, že Goldmund byl pro mě zcela k neuvěření, něco jako řecký bůh bez lidského charakteru. On to byl spíš souložník a příživník, ale určitě mi k němu neseděl pojem umělec. Mnicha jako Narcis si dokážu představit, ale tvora jako Goldmund ne. Hesse tak moc usiluje o to popsat pól smyslovosti a pól duchovnosti, že se román stává ochuzen o ostatní normální lidské vlastnosti a city.
Goldmund stále souloží, každý den s jinou ženou, nic nedělá a občas někoho zabije. Ženy netřeba ani svádět, samy se po něm okamžitě jedou, všechny (!) a Goldmund nepohrdne opravdu žádnou. Narcis si všechny radosti odříká. Nevtáhl mě ani závěrečný rohovor těch dvou na téma, zda je lepší překonat pomíjivost života užíváním si nebo myšlením. A protože to je Hesse, nesmí chybět Jungova psychologie, takže se celým příběhem prolíná archetypická Matka a Goldmundův pozitivní mateřský komplex: všechno mi dejte, potřebuji si užívat, ale nic po mě nechtějte. Román se mi nelíbil, a jestli byl celý popis Goldmundova "hříšného" života potřebný k tomu, aby proběhl závěrečný rozhovor mezi ním a Narcisem, pak by mi stačilo popsat ten život na pár stránkách.

3 24.04.2021

Tady nám Hesse opět předkládá příběh zrání osobnosti. Tentokrát je to v manželství. Hlavní hrdina si uvědomí (ale trvá mu to!), že spíš živoří než žije, a rozhodne se osvobodit z pout nefunkčního vztahu udržovaného jen kvůli dítěti. Autor zde ukazuje, jak těžký a bolestný proces je zbavit se lpění na osobách a věcech, přestože nás svazují a působí nám bolest. Výborně zde prokreslil pocity malého vnímavého dítětě mezi dvěma nemilujícími se rodiči. Příběh má velice silný a pro mě nečekaný konec.

5 21.04.2021

Líbit se bude čtenářům, kteří cítí, že úplně nezapadají do společnosti, kteří se snaží porozumět sami sobě a vyrovnat se s temnou stránkou své povahy i povahy věcí a lidí okolo. Hlavní hrdina prochází bolestivým hledáním sama sebe a na své cestě potkává zvláštního přítele jménem Max Demian.
Kniha je o osamělosti, odvaze napňovat svůj osud, osvícení a přijetí vlastních temných stránek, sjednocení dobrého a zlého v nás samých. Do toho je namícháno trochu mystiky a snů a prapodivných náhod.

"Kdo opravdu nechce dočista nic než svůj osud, ten už nemá sobě rovného, ten stojí docela sám a kolem sebe má jen chladný vesmír."

5 03.04.2021

Přečteno za jeden večer.
Krásná pohádka o tom, že svůj postoj k životu můžeme změnit kdykoli a že právě jím si utváříme naši budoucnost.

14 01.04.2021

Doporučuju jen silnějším povahám, jimž nevadí číst o ubližování a manipulaci s druhými.
Toto byl opravdový manželský thriller. Příběh o domácím násilí, tentokrát prováděném výjimečně zákeřným způsobem ženou na svém manželovi. Spisovatel používá velmi krásný, bohatý jazyk, každý moment dokáže vylíčit do poslední podrobnosti, takže vás situace doslova pohltí. O to více jsem v kůži hlavního hrdiny trpěla.
Jako opak k lidskému zlu prožívá hlavní hrdina království boží na zemi v přírodě a při práci na poli, v těchto pasážích byla naděje a souzněly se mnou.

Bylo to opravdu umělecké dílo. Možná mě zvláště na začátku rušilo až příliš mnoho opakovaných slov a frází, to ale s dalšími stránkami vymizelo. Toto byl můj první román od pana Šlejhara a nic dalšího už si nepřečtu. Autor píše o zlu v lidech a jeho sugestivní styl mě tak uváděl do stavů beznaděje. Tady bylo ubližováno "jen" muži, co teprve Kuře melancholik, kde se ubližuje dětem a zvířatům.

P.S. Autor musel být přetlakován emocemi a ventiloval je v tomto románu. Zarazilo mě, jak odporné jsou všechny jeho ženské postavy (krom babičky, matky a staré Šulcky), nechtělo se mi věřit ani tomu, že manželka byla tak extrémní zmije. Ani mužské postavy nevyznívají nijak pozitivně (krom Jakuba). Na mne to působilo tak, že pan Šlejhar byl velmi vnímavý a vysoce inteligentní, ale měl v sobě vnitřního démona, jehož promítal do svých postav, a jak jsem se dočetla při pátrání po podrobnostech z jeho života, i do normálních lidí okolo sebe.

3 21.03.2021

Eliáš je mladý muž, který právě zjistil, že jeho život nejspíš postrádá smysl. Karlaz, starý muž, jelikož už ví úplně všechno, ho zasypává radami. Na své pouti potkává Karlaz množství lidí, kteří po něm pořád chtějí nějaké odpovědi. Povolávají ho dokonce ti nejvlivnější, aby jim poskytl moudrou radu. Karlaz tedy promlouvá o vztazích, bohatství, dětech, hříchu a o různých dalších závažných aspektech života. Tázající postavy jsou jako figurky v loutkovém divadle, všechny stejné a všechny se tážou stejně. Samozřejmě, někdo se ptát musí, jinak by jim Karlaz neodpověděl a nic bychom se nedozvěděli. Po Karlazově promluvě se tito milí tázající zpravidla vzpamatují a polepší nebo se dokonce úplně najdou! Bodejť by ne, když celou knihou se vine hrozba: Nebudeš-li sekat latinu, za sněžnou čarou ti to bude spočítáno a ani okamžik se z tvé minulosti nevymaže.

Jazyk je vzletný, jakoby chtěl vzbudit dojem monumentálnosti a všeobjímající moudrosti Karlaze. Příběhy se hemží mnichy, kláštery, exotickými zeměmi a přirovnáními, z nichž některá působí dost násilně. Je to něco mezi Mužem, který chtěl být šťastný a Mnichem, který prodal své Ferrari, napsáno ve stylu Džibránova Proroka. Moudrost z Proroka plynula přirozeně jako potůček. Kdežto Karlazův text vychází z rozumu, připadá mi, že bylo přesně vykalkulováno, co bude Karlaz říkat. Srovnání se Siddhártou tady není vůbec na místě. Siddhárta plyne hladce jako jeho řeka a vlévá se přímo do srdce, Siddhárta je skutečný život se všemi jeho úklady a samotný Siddhárta je stejně jako jeho společníci velmi autentický. V Karlazovi jde o rozum. Tady si po přečtení neřeknete: „Ach, to bylo krásné!“ Není to motivační kniha, pro mě byla spíše demotivační, toho strašení peklem tam bylo moc. Nejímaly mě dokonce ani popisy přírody, všechno to bylo takové nastrojené, vymyšlené a umělé.

Kniha mi život nezměnila ani mě neinspirovala. Některé rady byly skutečně moudré, ale s některými jsem se naopak neztotožňovala vůbec. Celkově mi asi vadil ten okázalý velitelský Karlazův projev, schématičnost, absence života, který by mi byl blízký, a příliš mnoho hrozeb.

2 12.03.2021

Fanynkou Dostojevského se asi nestanu ani po jeho čtvrtém románu. Opět se žvanilo a navštěvovalo, chyběly mi popisy přírody, okolí a vnitřních prožitků člověka. Čtyři hvězdy za poutavost, děj ubíhá poměrně svižně a vyústění je trošku nečekané. Přesto si myslím, že Dostojevskij je coby psycholog přeceňován, chování jeho postav je na hraně a pro mě dost nepochopitelné. A filozofii jsem zde nenašla už vůbec žádnou. Narozdíl od Tolstého, který má své normální lidské hrdiny s dobrým i zlým v sobě prokreslené nádherně čtivým způsobem.

2 28.02.2021

Bulgakov zde popisuje začátky nezkušeného doktora na ruském zapadákově. Ačkoli situace, do nichž se dostává, jsou více než prekérní, autor je líčí s jemným humorem a už dlouho se mi nestalo, že jsem se u nějaké knihy tak nasmála. Poslední dvě povídky se týkají osudů dalších dvou lékařů, jsou sice už o něco vážnější, ale o nic méně napínavé. Začínám nyní tušit, kde se vzal v Bulgakovově hlavě nápad napsat Mistra a Markétku.

8 20.02.2021

Opět jeden bravurně vylíčený příběh z českého pohraniční těsně po válce. Vlastně se jedná o dva hlavní příběhy, které se potkají. Autor musel milovat Jeseníky, píše o nich tak, že bych se hned sebrala a jela tam. Zvlášť teď, kdy tam už nejsou lidští vlci ani miny.

5 14.02.2021

Příběh byl citlivě napsaný, jakobych se dívala na film s celou ponurou atmosférou. O lidské samotě a touze po druhém, která nemá vždy podmínky se naplnit. Ačkoli ho spousta čtenářů považuje za depresivní, pro mě byl realistický s hezkým nadějným koncem.

13 10.02.2021

Šumavským rájem zde má spisovatel mimo jiné na mysli nečekané bohatství, které místním přinesla těžba dřeva postiženého kůrovcem. Hlavním aktérem je tentokrát pyšný sedlák a jeho čtyři děti. Pýcha, láska, vášeň, závist, ale taky obětavost, nesčetně životních situací a mnohé archetypy lidských postav. Děj je poměrně dramatický na pozadí mistrně vykreslených nálad šumavské přírody. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, abych se dozvěděla, jak se příběhy rozmotají. Malinko mi to všechno připomínalo Larsenův Kámen mudrců, opravdu moc krásné.
Cítila jsem tam i paralelu k dnešní blahobytné době a naší všeobecné rozmazlenosti.

20 07.02.2021

Povrchně psaný těžko uvěřitelný příběh naprosto skvělé, bezchybné a vše zvládnoucí hrdinky. Začátek se mi docela líbil, jako odpočinkovka to mohlo být dobré. Když se ale Anně začaly zcela nekontrolovaně množit děti a ona měla stále víc a víc sil zachraňovat všechny okolo, děj se zvrhl v rychlý popis let a já začala doufat, že toto utrpení brzy skončí.
Nakonec se vlastně nic moc nestalo, počet dětí a dobrých skutků narostl nad stravitelnou mez a chválabohu nastal konec knihy.

11 01.02.2021

Moc hezké, přečteno na jeden zátah.
Úryvek ze života lidí na šumavských samotách z konce 19. století, každodenní dramata, přátelství, láska, žárlivost a stesk v drsné přírodě, kde kromě živlů řádí pytláci.
Napínavé i poučné. Celkový dojem nenarušil ani archaický jazyk, autor se vyjadřuje velice hezky.

16 30.01.2021

Kniha o tichu plná řečí. I řeči přímo o tichu a o Bohu, jakoby byly psané rozumem a ne srdcem. Ve mně se tedy ticho ani jednou neozvalo, spíše jsem měla hlavu drnčící spoustou prapodivných příběhů, hloupých, místy i přisprostlých monologů a násilně emotivních pasáží. Na mně to celé působilo jako potřeba něco napsat za každou cenu a a zakomponovat do toho nirvánu. Možná hodnotím tak přísně, že jsem knihu četla v bezprostředním stínu Dickensova vypravěčského umění, jenž je co do kvality neporovnatelné, a z něhož Boha intenzivně cítíte mezi řádky, aniž by byl doslova zmíněný.

6 25.01.2021