Eva2424 komentáře u knih

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit praštěným začátkem a závanem magického realismu, kde se může stát prakticky jakákoli blbost. Na dalších stranách příběh začne získávat obrysy a strukturu. Není to ani tak o hanbě jako o lásce.
Z nedostatku rodičovské lásky, dětských traumat, nenaplněného manželství vznikají války mezi lidmi i národy. Text působí zastřeně a mysticky jakoby v mlze a přitom je jasné, co se v pozadí děje. Autor nešetří metaforami a nadsázkou. Osudy obou rodin geniálně propletl ve vztazích i v čase. To, co bylo na začátku nějaké, je na konci úplně jiné.
Hvězdičku ubírám za těžkopádný začátek a některé zbytečné pasáže. Jinak hodnotím jako umělecké dílo, které určitě stojí za přečtení.

2 18.12.2021

Povídky jsem vůbec nechápala. Jen tu a tam mi docházelo, co chtěl básník sdělit. Je možné, že to bylo mým odlišným naladěním, ale snažila jsem se hodně. Zvláštní stavba vět, která mi nedávala smysl.

1 15.11.2021

Jednoduchý poetický příběh, který čtenáře zavede do zimních hor, nádherných a nemilosrdných. Dvě malé děti zabloudí v horách a tak sledujeme jejich putování v ledové zimě. Moc krásné.

6 15.11.2021

Nádhera, Tolstoj mě ještě nezklamal. Kochám se u něj popisy i dialogy. Nejvíce se mi líbila povídka Rodinné štěstí, citlivě vylíčený zrod a přerod manželství. Taky samotní Kozáci byli fajn, jen konec mě překvapil.

2 13.11.2021

Taková delší povídka nejen o rozdílu mezi starší a mladší generací. Ale taky o mnoha odstínech lásky, o přátelství a odcizení, o tom, co s to s člověkem provede, když se zatvrdí proti vlastním emocím. Čtivé a milé, konec vyřešil Turgeněv zajímavě, vůbec jsem takový neočekávala.

3 24.10.2021

Moc krásný poetický příběh tajemné dívky, zvláštní lásky a jejího ještě zvláštnějšího vyústění. Radost číst.

4 24.10.2021

Kniha je napsána nezaujatě a velmi čtivě, pan Morais je zručnější spisovatel než samotný Coelho.
Co se týká osobnosti Coelha, nechápu, co za záměr byl, aby zveřejnil svůj život? Má to být negativní reklama? Coelho přece nedělá nic, co by mu neslibovalo ještě větší slávu! Životopis je o člověku podlém, který neváhal využít kohokoli a cokoli, aby uspokojil své potřeby, aby vydělával peníze a aby byl velkým spisovatelem. Celou dobu jsem čekala, kdy už v líčeném sledu jeho činů přijde nějaký, v němž nebude žádná vyčůranost, egocentrismus, hamižnost, zbabělost, tedy čin aspoň trochu normální, který by na něj vrhal aspoň trochu normální světlo. Ale kapitolu za kapitolou jsem se nestačila divit, jakých podrazů a nechutností byl schopen.
Ke konci výčet jeho "neuvěřitelných" činů polevuje, aby byl nahrazen výčtem toho, kolik knih vydal, kolik za ně vydělal, s jakou osobností se setkal, co o něm psali a jak byl ve všech ohledech úžasný.
A na závěr je zveřejněn Coelhův srcdervoucí dopis Fernandovi, jak chtěl vždy vydat svůj životopis, no nepoplačte si přitom :)
Celý můj dojem z Coelha je tak špatný, že to budu muset jít překonat nějakou klasikou :(

5 17.10.2021

Přestože jsem už k většině tzv. duchovní literatury dost skeptická, tohle překvapivě docela ušlo a dokonce mi to snad i něco dalo :-)
Hovoří se zde o síle požehnání a motlitby - pozor, ne naší tradiční motlitby coby žádosti, ale motlitby jako niterného pocitu.
Vlastně jsem si knížku koupila jen díky tomu, že má jen 168 stran, a i tak by se podstatné dalo smrsknout na dvacet. Za tu rozvláčnost a mírě americký styl ubírám hvězdičku a taky za to, že se autor opět pokouší vysvětlit propojenost našich pocitů a dění v životě kvantovou fyzikou, což je dost kontraproduktivní, protože sám kvantové fyzice skutečně rozumět nemůže. Samotný pocit, že kvantová fyzika tyto zákonitosti vysvětluje, zůstane vždy pocitem nebo vírou, ničím nedokazatelnými.

3 24.09.2021

Zkusila jsem No a já ako první knihu od této obecně oblíbené spisovatelky, ale nesedla mi. Čekala jsem hlubokou psychologii, ve skutečnosti se postavy chovaly dost schématicky jako z pohádky pro dospělé: chytrá holka, třídní rebel, přísný učitel..., do hloubky se nešlo. Styl na můj vkus dost patetický a podbízivý, spousta slov byla zbytečných. Taky jsem přemýšlela nad tím, proč měla hlavní hrdinka IQ 160, když to dále žádnou roli nehrálo? Aby to zdůraznilo její osamělost? Z každého řádku ke mně hovořila autorčina snaha vybudit emoce a děsně mě to štvalo.

3 24.09.2021

Tentokrát všechny povídky spojuje nevyzpytatelnost ženské sexuality, nepochopitelná fyzická touha po muži, která rozbíjí veškerá pouta. Docela mě překvapila autorčina otevřenost, protože její předchozí díla působila v tomto ohledu velmi decentně. Opět se tady prolíná minulost s budoucností, v každé povídce se skrývá náznak tajemství, kdy rozuzlení vyplave až nakonec nečekanou pointou. Typická Alice Munro, staví na zdánlivě bezvýznamných detailech, které se ukážou jako osudové.

4 17.09.2021

Hezký příběh, přestože je chvílemi psaný trošku jednoduše a naivně. S ohledem na to, že nejsem cílová skupina, dávám hvězdiček pět, bylo by škoda ochudit dílko byť jen o jedinou hvězdičku, když bylo celé takové zvláštně kouzelné s podrobným vykreslením charakterů psa-vlka a ryzí vlčice. Autor city zvířat na můj vkus až moc polidšťuje, ale třeba tak zvířata skutečně cítí? Vím, že na základce bych to pobrala bez výhrad :)

3 10.09.2021

Zpočátku tajemné a napínavé, postupně trochu překombinované až legrační. Při náročném týdnu v práci to byla ideální neškodná a lehoučká četba. Motivy postav byly pro mě nečekané, stejně tak rozuzlení. Kdyby si spisovatel odpustil pár absurdních pasáží a na hlavu postavených situací, dala bych pět hvězdiček.

3 14.08.2021

Tak tahle kniha mne dostala. Zpočátku mě Jan štval svojí ukázněností a dokonalostí, postupně ale příběh nabyl realistické rysy a už jsem se nemohla odpoutat. Je to příběh o obyčejném životě, který naprosto přirozeně plyne v souladu s Bohem. Jan CImbura je skutečná postava, Baar čerpal z vlastních rozhovorů s ním a z vyprávění lidí, kteří ho znali. Prostřednictvím Jana Baar sděluje své myšlenky a je to koncentrovaná obyčejná lidská moudrost. Dotýká se mnoha společenských témat, nejen soužití s přírodou a s lidským společenstvím. Nejvíc mě dostal popis bitvy u Sadové a pak samozřejmě konec o Cimburově stárnutí a smrti. Tak nějak by to asi mělo v lidském životě fungovat.
Trošku mi to připomínalo selský život hrdinů Ankera Larsena.

9 09.08.2021

Tak tohle bylo místy dost silné kafe. Povídky jsou každá jiná, ale všechny jsou hutné, plné emocí. Většinou těch temných. Krásně vyjadřují rozporuplnost lidské povahy, touhu po lásce a zároveň její odmítání a taky otázku, co to vlastně ta láska je? Je tady strach ze smrti, uvědomění si vlastní prázdnoty a osamělosti, absurdita žití a hledání Boha. Děj je často vypjatý, krutý, syrový.
Nejvíce se mi líbily Scény z manželského života. Bez obalu vylíčený vývoj jednoho navenek "ideálního" manželství neobsahoval jediné slůvko navíc, chvilku smutné, chvilku komické, ale tak pravdivé!
Poslední povídka Hadí vejce byla spíše napínavou detektivkou z Berlína roku 1923. Velice se mi líbila i Sedmá pečeť, z níž mě zaujal jeden citát o lásce:

"...láska je jen jiné slovo pro chtíč plus chtíč plus chtíč plus takhle velikánský podvod, faleš, prolhanost a vůbec humbuk."

Celkový můj dojem z autora je, že se k "lásce" staví velmi skepticky a redukuje ji na strach z osamělosti, potřebu někoho vlastnit a ten výše zmiňovaný chtíč. Možná to vyplývá z toho, že byl Bergman pětkrát ženatý :-)

5 30.07.2021

Nelíbil se mi námět, zpracování ani vypravěčský styl.
První část je víceméně laciný erotický román, druhá se pak zabývá úvahami o vině za druhé světové války. Text je podivně stavěný, pasáže se opakují - jak ty erotické taky ty filozofické, a šíleně se to táhne. Necelých dvě stě stran se dalo zvládnout, ale na víc bych asi už neměla sílu.

7 24.07.2021

Čtenářská lahůdka, mistr vyobrazení nejobyčejnějších chvilek nejobyčejnějších lidí v celé jejich hloubce a barevnosti. Povídky jsou stejně tak realistické jako poetické, stejně tragické jako optimistické, každá postava je originál a příběhy se sobě nepodobají. Pod zdánlivou jednoduchostí čtenář vnímá hluboký psychologický a filozofický podtext nevtíravě a bez přikrašlování. Nic není jednoznačné, lidská duše je rozporuplná a proměnlivá. Nežvaní se tady jako u Dostojevského, text příjemně plyne a povídky mají často nečekanou pointu. Bylo mi potěšením číst a četla bych dále.

4 24.07.2021

Velice hezká a originální kniha. Střídají se pasáže zápisků samotné Gwendolen ze života ptáčků a fikce autorky popisující její život od začátku až do konce.
Zápisky o sýkrokách se mi líbily moc, co se týká Gwendolenina života, trochu mi nesedl styl autorky, kdy zachází do zbytečných podrobností a snahou o vykreselní atmosféry vkládá zbytečné pasáže. Vnímala jsem velký rozdíl ve vyprávění autorky a ve vyprávění samtoné Gwendolen a rušilo mě to.
Jinak je to ale jedna z těch hezčích knih, co jsem četla, samotná osobnost Gwendolen vymykající se stádnosti, její odvaha odejít do samoty, všeho se vzdát a věnovat se svému snu, skromnost a opravdová láska k ptákům, to všechno mě fascinovalo. Je skvělé, že Eva Meijer znovu uvedla její dílo v povědomí.

6 16.07.2021

Tuším, že kniha vznikla jako reakce na rozmazlenost naší společnosti, která se naplno projevila hysterií okolo koronaviru. Dozvíme se zde věc, kterou bychom měli všichni dobře vědět, že lidské tělo a mysl jsou schopné se adaptovat na téměř jakékoli podmínky a zvládnout neuvěřitelné věci, pokud je přiměřeně trénujeme.

Je to částečně takový vědecký pohled na skutečnosti, o nichž hovoří mystici a jogíni.

Kniha rozebírá jednotlivé faktory, které zatěžují naše tělo i duši, a jejich působení.
Spoustu věcí člověk sám cítí, spoustu faktů jsem znala díky rozhovorům s lékaři v časopise Téma, ale i tak bylo hodně skutečností pro mě nových a přimělo mě se o ně více zajímat.

Text byl pro mě místy dost odborný a tím i nezáživný, což není určitě na škodu, a pro mnohé čtenáře to může být naopak žádoucí. Jinak velice oceňuji komplexnost, obrovský záběr a zdůraznění těla i duše jako oboustranně na sebe působících od sebe neoddělitelných součástí.

8 11.07.2021

Nádherný příběh.

9 25.06.2021

Krásně napsaný příběh o přátelství a křehké lásce. Vyprávění plyne jemně a nenásilně a teprve pod jeho povrchem je ukrytý příběh. Průzračná sonda do duše introvertní slečny, která se cítí na světě zbytečná, její hledání, nalézání a ztrácení. Všechno samozřejmé a autentické, měla jsem dojem, že se autorka potřebuje vypsat ze svých niterných pocitů a provedla to geniálně.

10 05.06.2021