Eva2424 komentáře u knih
Pohádka pro dospělé s krásnou princeznou, která usiluje o překonání rodinné kletby ztělesněným dobrem, aby získala svého prince. Čtivě vylíčené stavy duše jednotlivých postav, napínavé situace a překvapivé reakce. Vztahy mezi lidmi se odehrávaly už tehdy stejně jako dnes, jen scéna byla odlišná. Hvězdičku ubírám pro přílišný patos, postavám a ději ubíral na realističnosti.
Moje druhá kniha od Murakamiho, kterou jsem začala číst jen proto, že jsem ji dostala jako dárek. Po první knize "Po otřesech" jsem se mu úmyslně vyhýbala. Komtur se mi ovšem líbil. Příběh tajemný, plný překvapení, osudy dostatečně propletené nečekanými souvislostmi. Podrobné popisy, stejně jako občasné opakování mi nevadily, naopak byly do děje zasazeny s mírou a dodávaly obrázku plastičnost. Líbil se mi i klid, jakým příběh přes svoji dramatičnost působil, jakoby byl vypravěč a hlavní hrdina dokonalý flegmatik. Na druhé straně mě pár věcí rušilo, některé pasáže byly vyloženě hloupé (např. neustálé rozebírání velikosti prsou třináctileté slečny hlavním hrdinou, již zralým mužem, nebo "starší vdaná přítelkyně", jež neměla jméno ani povahu). Některé pojmy měly zase zvláštní překlad: "nebyl jsem mocný slova", "smíšený hájek". Celkový dojem ale velmi dobrý, dokonce mi ani nevadilo těch 750 stran popsaných malým písmem. Určitě od Murakamiho zkusím ještě něco.
Spisovatelka má poutavý styl a používá pěkný jazyk. Za to dvě hvězdičky. Dějová linie, dá-li se tomu tak říkat, protože se tam téměř nic neděje, se točí se kolem sado-maso sexu. Postavy jsou jedna vedle druhé podivně citově deprivované. Ráda bych si někdy přečetla knihu, kde se autor nesnaží upoutávat pozornost čtenáře až tak strojeně a bombasticky. Život je plný nevšedních příběhů i bez zvrhlostí.
Dvě hvězdičky za znalost a velmi zajímavé podání české historie a věrohodné vykreslení atmosféry roku 1968. To ostatní je už slabší: postavy jsou jedna jako druhá, charakterově ploché, dialogy psané jako ve slohové práci studenta a příběhy byly šroubované, dělaly na mne dojem, že spisovatel chce upoutat za každou cenu (prapodivné sexuální chování postav), černobíle škatulkuje (chladná Britka, horoucí Češka, ale nic mezi tím). Stereotypizace národností byla tak okatá, až to rušilo stejně jako násilně nastrojené a nepravděpodobné potkávání postav během děje. Pokud bylo autorovým záměrem vylíčit kus české historie, a to se mu mimohodem povedlo skvěle, je škoda, že personální obsazení nezvolil trochu decentnější a lidsky spontánnější.
To bylo trápení, než jsem konečně dočetla do konce! Ne láska, ale rozmary rozmazlené slečny, která je zvyklá, že všichni skáčou, jak ona píská. Tolik citového vydírání, pronásledování a manipulace by nevydržel ani soumar, natož poručík rakouské armády. A co se týká zmiňovaného soucitu, hlavní hrdina ho cítil tak nějak normálně a lidsky. Celá tragédie spočívala v tom, že se na něj ostatní upnuli jako pijavice s nerealistickými očekáváními.
Všechny postavy se chovaly podivně exaltovaně a poselství, že se má člověk obětovat pro druhé, když si to náhodou umanou, je značně sadistické.
Jedinečným způsobem popsané emoce a stavy lidské duše. Hluboké, intenzivní, místy záhadné a šílené.
Abych začala tím lepším, dozvěděla jsem se dost zajímavých věcí, uvědomila jsem si některé souvztažnosti a hlavně je radost potkat tak moudrého člověka jako je pan Kolář. Horší to bylo s paní dotazovatelkou, rušilo mě, jak se snaží pana profesora trumfovat svými znalostmi, jak ho přerušuje otázkami mimo, zrovna když se zajímavě rozhovoří. Taky mi vadilo, že je kniha přeplněna informacemi o tom, jakého sportovce kdy bolelo to či ono nebo o tom, jak stonal Václav Havel. Jsem přesvědčena, že z rozsáhlých znalostí, intuice a hlavně hluboké moudrosti pana Koláře šlo předat daleko více. Pro mě osobně se tak stala poutavou zhruba polovina knihy.
Před deseti lety mi Znamení věčnosti ve srovnání s Kamenem murdců přišlo nemastné neslané, protože se v něm nic moc neděje. Už při druhém čtení jsem jí byla okouzlena více a nyní, po třetím setkání s Janem, musím říct, že mě zasáhlo tak jasné a působivé poselství "bytí" pramenícího z nejobyčejnějšího života, že ve mně setrvává i dlouho po přečetení.
Jak krásná ukázka toho, že se dá na stará kolena zmoudřet, když člověk chce :-). Návrat do minulosti, jejíž touhy, vášně, lásky a nenávisti se nyní jeví ve světle uplynulého života. Mnoho otázek a odpovědí, a přesto nechává autor čtenáři velký prostor pro jeho vlastní úvahy a interpretace. Pro mne hluboký čtenářský zážitek.
Pohlcení příběhem a fascinace knihou se u mě nekonaly a hodnotím ji jako průměr. Není to o Johnu Coffeym, jak by si čtenář mohl z anotace myslet, ten se tam po většinu času vyskytuje tak nějak mimochodem a šanci projevit se naplno dostane v závěru.
Přelouskáte mnoho popisů situací, než k něčemu dojde, mnoho zbytečných amerických dialogů, občas nějaká scéna vylíčená tak, aby dojala, jenže cítíte z toho, jak moc měl autor v úmyslu vás rozplakat, ale nešlo to z jeho srdce. Brutální scény byly na můj vkus natažené ještě zbytečněji než ostatní banality, které pro další děj neměly význam.
Co bylo na příběhu opravdu nádherné, je postava Johna Coffeye, tady smekám, King měl asi zrovna světlou chvilku :-). Jaká škoda, že jím není protkán celý román a předtím, než se k němu jako úžasnému úkazu dostanete, potřebujete strávit tucty stran o myši, o popravách na elektrickém křesle, zánětech močového měchýře, potyčkách mezi dozorci atd.
Přínos pro mne mělo i to, že jsem byla nucena se zamyslet nad tím, co je trest smrti vlastně zač. Kniha jako taková mě ale krom jedné krátké pasáže, kde promlouvá John Coffey, rozhodně nedojímala. Dovedu si představit, že stylem psaní byla výbornou předlohou pro dobrý film. Jako kniha pro mne příliš povrchní.
Hodně lyrické, téměř nic se tam neděje :-). Ale jinak docela hezké. Přestože se s oběma hlavními hrdiny život nemazlil, konec je plný naděje, a to se mi líbilo nejvíce.
První dvě třetiny mne nadchly, zasmála jsem se, jak už se mi to dlouho u žádné knihy nestalo. Během zbytečně sentimentálních scén a chaosu poslední třetiny moje pozornost polevila, ale i tak celkově hodnotím kladně. Na to, že se všemi příběhy táhne utrpení způsobené chemickou katastrofou, je děj výrazně optimistický.
Nádherný zážitek, jedinečný hloubkou prožitku i stylem vyprávění.
Výborná kniha. Brilantní popisy situací a postav, humor, propletené osudy, děj, který se sice velmi pomalu rozbíhá, ale o to víc mě vtáhl. Už dlouho jsem se u žádné knihy tak nezasmála.
Zajímavé téma, ale poněkud překombinované a nedomyšlené. Spíše než sci-fi je to červená knihovna: úspěšný geniální pár, dokonalá manželka, milující manžel, který odolá veškerým pokušením.
Dvě hvězdičky za děj, který docela vtáhne, takže čtete, abyste se dozvěděli, jak to dopadne. Vědeckost, duchaplnost nebo dokonce hloubku bych v tomto románu nehledala.
Kniha určitě stojí za přečtení, už jen proto, aby si člověk uvědomil, kolik strádání přináší válka obyčejným lidem a v jakém luxusu dnes žijeme.
Vyprávění je poutavé, popisy situací působivé, vnímavější čtenář je okamžitě vtažen do atmosféry mrazu a strachu a děj běží jako film, od něhož se těžko odtrhává.
Čtyři hvězdičky dávám za postavy, které mi připadaly příliš černobílé - byly buď dobré nebo zlé, ale nic mezi tím. Do povahy a duševních pohnutek hrdinů nás spisovatelka nechala nahlédnout opravdu jen velmi povrchně a odehrávající se milostný románek byl jako z červené knihovny.
Z příběhů na válečné téma bych dala třeba Zusakovu Zlodějku knih o level výše.
Šestá kniha Anatasie Novych, která se mi dostala do rukou, je taková AllatRa v běžném životě. Na mne zatím zapůsobila nejsilněji, ačkoli jsem myslela, že sérii Senseiů již nic nepřekoná. Knihu jsem přečetla jedním dechem a mrzelo mne, že nemá více stránek. Ještě dlouho budu zážitek z ní vstřebávat.
Napínavý děj, neobvyklá zápletka, krásný jazyk, kniha se čte sama.
Jedním slovem fantastická kniha, obsahuje všechno, co jsem potřebovala vědět :-).
Autor bravurně vykresluje duševní rozpoložení hlavního hrdiny, po počátečních zdlouhavých popisech "šílenství" dostává kniha spád a historie se začíná zamotávat. Smutné, ale napínavé čtení s překvapivým koncem. Krásně napsaná kniha s psychologicko-filozofickým podtextem. Dala jsem čtyři hvězdičky snad jen za to, že závěr se na můj vkus hodně vymykal celé dějové linii.