eva3992
komentáře u knih
Pianista
Władysław Szpilman
Autor, úspěšný pianista, přišel v roce 1939 úplně o vše – o rodinu, o práci i o domov. Co mu však naštěstí zůstalo, byl jeho život a on se tak hned v roce 1945 rozhodl sepsat své zážitky z války o tom, jak se mu podařilo přežít.
Tato kniha přináší autentické vzpomínky autora, je psána jednoduše, ale tím, jak je psána brzy po skončení války, je hodně osobní, o pocitech, o tom, co prožil, co se mu honilo hlavou,…
Ač to jsou stále stejné hrůzy, tím, že se na ně podíváme očima někoho jiného a navíc někoho, kdo si jimi skutečně prošel, přináší nám nový pohled, třeba na varšavské ghetto.
V knize najdeme i fotografie, jak ze života pan Szpilmana, tak i ze stejnojmenného filmu. Na konci knihy najdete i úryvky z deníku německého vojáka, který byl výjimkou mezi nacisti a snažil se pomáhat, pokud mohl.
Určitě další zajímavá životopisná kniha z nelehkého období naší historie.
Život po francouzsku
Jean-Paul Dubois
Hlavní hrdina, Paul Blick, obyčejný Francouz, který vyrůstal ve stínu svého zemřelého bratra. Sledujeme jeho život od dětství, přes bouřlivé mládí, až po dospělost. Přemýšlí nad svým osudem i nad osudem své země. Tragikomické události od éry de Gaulla až po Chiraka.
Po dlouhé době jsem zase sáhla po Odeonce a jako obvykle jsem moc spokojená. Příběh jednoho života podán chytře i vtipně, a to vše na pozadí světové a francouzské historie. Je to psáno tak poutavě a důvěryhodně, až bych uvěřila, že čtu o skutečném životě skutečného Paula Blicka.
Je tu hodně informací o francouzské historii a politice, je fajn, když o ní máte alespoň nějaké povědomí, ale na druhou stranu se dozvíte spoustu nového, a to mám u knížek ráda, když se u nich můžu i vzdělávat. Kromě toho je to zajímavý rodinný příběh, spousta lidských osudů a nechybí tu ani moudré a krásné myšlenky.
Tato kniha vás rozesměje, zhnusí, dojme i vzdělá. Je tu od každého něco. Autorův styl mě moc bavil, někdy dokázal popsat banální situace až teatrálně na několik stran, třeba takovou návštěvu u zubaře.
Celý příběh zrál jako francouzské víno. Ze začátku mě úplně nenadchl, ale čím dál jsem se „propíjela“, tím více lahodil mým chuťovým pohárkům.
Desatero pohybů: Zvířata na souši, ve vodě a ve vzduchu
Jaroslav Petr
Extrémní výkony i nejrozmanitější způsoby pohybu zvířat. Možnosti přesunu z místa na místo patří k tomu nejúžasnějšímu, co se v přírodě odehrává. Je v nich ještě mnoho tajemství. Autor nám přináší fakta a vysvětlení, nad kterými zůstává rozum stát.
Wau! Tak tohle bylo rozhodně hodně zajímavé čtení! Kniha, ve které je tolik pro mě nových informací, že si ji v budoucnu rozhodně přečtu znovu.
Je to psáno odborně, ale neskutečně poutavě. Nebudete se moci od knížky odtrhnout. Každých pár řádků jsem jen „vyvalila oči“ a pomyslela si: opravdu? Takhle to u zvířat funguje? Neskutečné! Je to kniha, do které můžete nahlédnout znovu a znovu a vždy objevíte něco nového (nebo něco, co už jste zapomněli).
Toto je přesně ta kniha, kterou potřebujete mít ve své knihovně. Je určena všem. Pokud máte doma školáka/studenta, který se zajímá o přírodu, tak je to jednoduše nutnost tuto knihu pořídit. Po dočtení určitě potřebuji i autorovu předchozí knihu Desatero smyslů. Už teď je mi jasné, že to bude naprosto stejně fascinující čtení.
Kniha obsahuje i spoustu fotografií, nákresů a popisů. Je až neskutečné, když si představím, jakou práci muselo dát všechno dohromady. Kolik informací musel autor sesbírat, a hlavně tomu dát nějaký tvar, který má hlavu a patu a zaujme čtenáře. A to se této knize opravdu podařilo.
Přečtěte si knihu, která vás přenese do říše zvířat, a která vás od začátku až do konce nepřestane udivovat.
Josefův osud: Jak jsem přežil šest koncentračních táborů a stal se lovcem nacistů
Josef Lewkowicz
Josef Lewkowicz byl odveden nacisty v šestnácti letech, prošel šesti koncentračními tábory a přežil. Po válce se přidal k vojenské policii, aby mohl identifikovat vůdce SS. Jeho příběh ještě nebyl vyprávěn a nyní se rozhodl, že ho chce zaznamenat pro další generace.
Neuvěřitelné, neuvěřitelné, neuvěřitelné! Tak přesně tato slova jsem si napsala do mých poznámek při čtení této knihy. Mohu říct, že už mám docela načteny knihy právě z období druhé světové války, ale to, co přináší pan Josef… Jeho vyprávění je hodně drsné a může nám otevřít oči, co všechno se vlastně tenkrát bohužel dělo.
Bylo to neskutečně bolavé a kruté, při čtení mi bylo smutno a úzko a nejednou jsem si i pobrečela. Občas mám problém u knih, které píší přeživší holocaustu, že se mi nelíbí stylisticky, tady je vidět, že byl ke psaní přizván zkušený spisovatel a díky tomu je kniha i velmi dobře napsaná. Přes všechny ty hrůzy, které se v ní odehrávají, tu najdete i spoustu krásných myšlenek.
Ve druhé třetině jsem se dozvěděla spoustu nového, co se dělo v Polsku po válce, ale třeba i v Jižní Americe. Ke konci knihy jsem však s příběhem měla trochu problém. To, že se Josefův život stal skoro až pohádkový, to bych ještě zvládla, byl houževnatý a pilný, tak se vypracoval. Ale co mi skutečně vadilo je, jak se v příběhu řešily peníze, kolik si vydělal a jaké jmění by to bylo dnes. To se mi prostě do takovéto knihy vůbec nehodilo.
Každopádně, hlavně první polovina knihy, je vážně skvělá a pokud máte rádi skutečné příběhy z tohoto období, rozhodně vám knihu můžu doporučit.
Labuť a lovec
Jiří Březina
Je tomu už tisíc let, co se tento příběh mohl odehrát. Ocitáme se v šumavských kopcích, které ještě nebyly Šumavou. Původní lovci museli začít čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Je tu láska, příroda, války, ale i naděje.
To byla nádhera! Jelikož miluji snad vše, co vychází v edici Tvář u Vyšehradu, tak nějak jsem tušila, že by se mi i tato kniha mohla líbit a nespletla jsem se. Moje první setkání s autorem Jiřím Březinou dopadlo prostě na výbornou.
Čeká vás (alespoň pro mě) nezvyklé a originální téma. Málokdy čtu o době mezolitu, popravdě jsem se o ni ani nikdy nezajímala, ale to pro příběh vůbec nevadí, i tak si jeho čtení moc užijete. Už jen díky tomu, jak je krásně napsán, užívala jsem si každou větu, příběh mě od začátku pohltil. Krátké věty jen umocňují jakousi naléhavost. Nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace, které příběh krásně doplňují.
Tím, že je to útlá knížka, jsem si myslela, že ji budu mít za chvilku přečtenou, ale nakonec jsem s ní strávila delší dobu a bylo to jen dobře. Vychutnejte si ji a prožijte celý příběh společně s lovcem a labutí.
Příběh je to krásný i bolavý a mě si naprosto získal. Důkazem bylo i to, že jsem na něj ještě dlouho po dočtení musela myslet, a to je u mě známka toho, jak moc mě kniha zasáhla.
Na plný koule
Petra Klabouchová
Být manažerkou rockové kapely znamená nemít nouzi o zábavné historky. Zábavné vlastně jak pro koho. Když musíte řešit eskapády členů třeba i s ruskou mafií, tak vám do smíchu kolikrát není.
Tak toto je rozhodně jiná knížka, než na jaké jsme od autorky zvyklí, ale pokud vás zajímá, jak můžou žít rockové hvězdy, rozhodně by vám neměla ujít. Hned na začátku na vás čeká playlist, který si při čtení určitě pusťte. Naladí vás na tu správnou notu.
Ač humorné knihy nevyhledávám, udělala jsem ráda výjimku a když jsem se poprvé nahlas smála již na straně 12, bylo mi jasné, že jsem tentokrát nešlápla vedle. Ač to jsou kolikrát brutální zážitky, možná vás lehce (nebo i více) šokují, stejně se jim nakonec zasmějete a prodloužíte si díky nim život smíchem.
Tím, že to jsou krátké příběhy, můžete si je dávkovat postupně, abyste to najednou nepřehnali :-D
Některé hlášky byly naprosto skvostné a já si čtení užila od začátku do konce.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Románová kronika jedné rodiny. Po druhé světové válce sledujeme Tomáše a Anežku, jak se snaží uprchnout z Československa. V listopadu 1989 tu je vysokoškolák Pavel, který nám přibližuje události revolučních dní, a navíc se dozvídá, že je adoptovaný a rozhodne se pátrat po svých kořenech.
Tato kniha je všude velmi chválená, i mně byla doporučena, že je to čtení přesně pro mě a rovnou mi ji známá i půjčila, ať si ji přečtu. Bohužel, půjdu proti proudu tolika skvělých ohlasů, já jsem tak nadšená nebyla.
Co se mi líbilo, tak popsané listopadové události, takto den po dni jsem o nich často nečetla, navíc z pohledu studentů. Číst o lidských osudech v těch dlouhých nelehkých letech, kdy tu vládli komunisté, je pro mě vždycky zajímavé. A nejvíce musím ocenit části o Baťovi. O tom, jak řídil podniky a jak se staral o své zaměstnance. Byly to pro mě nové informace, a to se mi líbilo moc.
I první řádky byly nadějné, byly akční, vtáhly mě do děje, ale po pár stránkách můj zájem opadl. Nebavilo mě to velké množství náhod, které tu byly tak časté, některé pasáže bych úplně vynechala, pro mě zbytečné odbíhání od tématu. Co nemám v příbězích ráda, tak to, když čtenář ví více než hlavní hrdina. Tím to pro mě je málo napínavé a nemám potřebu číst dál, když vím, jak to celé dopadne. A co je pro mě hlavním kritériem, zda si mě kniha získá? Emoce! Potřebuji prožívat příběh spolu s hlavními hrdiny. Tady se to bohužel nepovedlo, nic se na mě nepřeneslo, všechny postavy mi byly tak nějak jedno, žádná z nich mi nepřirostla k srdci.
Za mě rozhodně zajímavý příběh, ale bohužel jsme se nepotkali s autorem a jeho styl mi nesedl.
Za kamna vlezem ... aneb Hrst pranostik, povídání o tradicích a osvědčené babiččiny recepty
Kamila Skopová
Zastavte se v dnešním uspěchaném čase a přeneste se na chvíli do doby, kdy čas běžel tak nějak pomaleji. Do doby našich babiček a prababiček, dědečků a pradědečků. Do doby, kdy nebyla ani televize, ani internet, ale pracovalo i povídalo se společně a trávil se čas ve společnosti blízkých lidí a sousedů.
Jelikož miluji různá moudra našich babiček, tradice, pranostiky a vyprávění, byla jsem nadšená, když se mi tato kniha dostala do rukou. Ráda se dozvídám, jak se žilo dříve, hlavně v chaloupkách na venkově. V knize vás čeká milé a poklidné vyprávění a opravdu hromada receptů našich babiček.
Celá kniha je rozdělena na každý týden v roce, nemusíte ji tak číst od začátku do konce, ale jednoduše otevřít právě v tom období, kde se zrovna nacházíme a podívat se, jaké tradice v tomto týdnu naši předci dodržovali. I recepty jsou uzpůsobeny tak, aby zrovna v té době byly k dispozici a třeba dozrávaly suroviny, které jsou k jednotlivým dobrotám potřeba.
Některé kapitoly mě oslovily více, jiné méně. U některých týdnů mi připadalo, že jsou více o dnešní době, já však preferovala ty z historie. Rozhodně mě potěšily i milé ilustrace, která nás provází celou knihou.
Měla jsem však jeden, pro mě velký, problém. Z autorky bylo mnohdy cítit, jak je „otrávená“ z dnešní doby, nejednou ji kritizovala, to, jak žijeme, jak se chováme, jak vyrůstají naše děti. Ano, měla mnohdy pravdu, ale do takovéto knihy se tolik negativních vět a pocitů prostě nehodilo. Bohužel to zkazilo můj celkový dojem z jinak milého vyprávění.
Moc mě to mrzí, protože ty části z historie mě opravdu zahřály u srdíčka.
Společenský tvor
Tara Isabella Burton
Luisa je chudá a nudná žena, ale jen do chvíle, než pozná Lavin. Ta Luisu vezme do společnosti, kde alkohol teče proudem, drogy jsou na každém rohu a o probdělé noci není nouze. Jak dlouho takový vztah a život může vydržet?
Uf, tak to jsem se zase jednou netrefila do mého vkusu. Knihu jsem vzala z dlouho nepřečtených knih z mé knihovničky a jsem ráda, že po dočtení ji pošlu někam dál.
Byl to jednoduchý příběh, sesbíraný z těch, co už tu byly tolikrát – jak chudá holka ke štěstí přišla anebo snad k neštěstí? Bylo to bláznivé, pubertální, naivní. Bylo to absolutně neuvěřitelné. Postavy byly nereálné a nesympatické. Zdlouhavé a často ty samé řeči o ničem. Autorka toho chtěla dát do příběhu spoustu, ale jako celek to vyznělo prázdně.
Snad díky překladu se to alespoň četlo dobře, stránky mizely a dočetla jsem to jen díky tomu, že rozečtené knihy prostě neumím odkládat.
Ani po dočtení vlastně nevím, zda to celé mělo být vtipné nebo děsivé… :-D
Amélie a duchové
Petra Neomillnerová
V domě na břehu Vltavy žije Markéta, která by se ráda stala zpěvačkou. Také Amélie, která má stejné přání, ale jí se nesplní, protože je duch. Kromě toho nás však čeká příběh plný napětí. Bude tu spousta duchů a možná se budeme i bát.
Toto je třetí, závěrečný díl ze série. Sáhla jsem po něm v naší knihovně, aniž bych znala předchozí díly, a to je škoda. Původně si knihu půjčila dcera, já si ji přečetla první a rozhodla jsem se, že pro dceru nejprve seženu první dva díly (u nás v knihovně je bohužel nelogicky nemají), aby si sérii mohla přečíst pěkně popořádku, protože za to rozhodně stojí (a nejen díky tomu, že moje dcera a hlavní hrdinka mají stejné jméno )
Byl to krásný příběh. Byl napínavý, trošku strašidelný, trošku ze života. Přišla rozhodně nečekaná rozuzlení a musím říci, že i když je to dětská kniha, na konci jsem byla dojatá, a i nějaká ta slzička ukápla.
Nádherné ilustrace skvěle umocňují atmosféru. Byl to krásný příběh a já rozhodně potřebuji dva předchozí díly i pro sebe, nejen pro dceru. Kniha je doporučována pro čtenáře od osmi let, ale rozhodně si ji užijí i starší, zejména dívky.
Friedrich řečený Bedřich
Milena Štráfeldová
Jméno Bedřich Smetana zná asi každý z nás, ale víte třeba, v kolika letech začal mluvit česky a proč? Jaké byly jeho manželky? Proč žil ve Švédsku? Pokud ne, nahlédněte do této knihy a dozvíte se vše podstatné z mistrova života.
Jeden z našich nejznámějších hudebních skladatelů. Prodanou nevěstu i Mou vlast zná snad celý svět. Ale jaký skutečně byl Bedřich Smetana? Autorka nám ho představí od narození až po jeho smrt. Ukáže nám, jaký byl člověk, jak komponoval, jaké bylo jeho soukromí. Kromě toho přiblíží dobu, kdy žil. Dobu, pro nás Čechy, tak důležitou – národní obrození.
Ač jsme se o Smetanovi ve škole rozhodně učili, moc si toho nepamatuji. Naučila jsem se jen to, co jsem musela a více mě nezajímalo. Čím jsem však starší, tím více mě baví číst o naší historii, poznávat naše osobnosti, ať už ty více, či méně známé. Tato kniha mi přinesla rozhodně spoustu nového. Mnoho z událostí, které jsou zde popsány, se mi propojily s dalšími knihami, všechno si to k sobě sedlo, pasovalo a mé mezery ve vzdělání se krásně zaplňují.
Tato kniha je, jak sama Milena Štráfeldová nazvala, dokuromán. Jsou tu jak skutečné zápisky z deníků a dopisů, známá historická fakta i kapitoly, kdy autorka popustila uzdu fantazii a přinesla nám románově zpracované části umělcova života. Skvěle to k sobě pasuje, nejsou to jen holá fakta, ale je to psáno poutavě a text rozhodně zaujme.
Kromě samotného života Bedřicha Smetany tu poznáváme dobu národního obrození, co se u nás dělo a autorka představí i důležité osobnosti z tohoto období. Přiblíží nám život třeba i Karla Havlíčka Borovského, Josefa Kajetána Tyla, Jana Nerudy a mnoha dalších. Také je tu skvěle ukázáno, jak se tito umělci se Smetanou potkali nebo potkat mohli.
Tato kniha je rozhodně dobrá volba i pro (povinnou) školní četbu. Studenti se tak seznámí se vším důležitým formou, díky níž by je poznávání mohlo i bavit.
Mám však i drobné připomínky. Některé situace se dost opakovaly, třeba nám je vyprávěli různí lidé, ale několikrát jsme četli to samé a místy mi to přišlo už trošku zdlouhavé. Co mi však hodně vadilo, tak chyby a překlepy v textu. Bohužel třeba i v letopočtu, což by se u takovéto knihy rozhodně stávat nemělo.
Pokud máte rádi životopisné knihy a chcete se dozvědět více z naší historie, rozhodně tuto knihu vyzkoušejte.
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Pokud se rozhodnete přečíst tuto knihu, a já vám ji rozhodně doporučuji, vemte ji do ruky až ve chvíli, kdy víte, že budete mít pár hodin volno. Jakmile ji totiž otevřete, neodložíte ji dřív, dokud nepřečtete poslední stránku.
Rodinná pohoda je nadevše, tak to vnímají i sourozenci Herelovy, kteří k sobě mají silné pouto. Jejich idylu však naruší hrůzný nález na zahradě. To probudí k životu tajemství, které mělo zůstat navždy skryto. Na povrch vyplouvá minulost, která ovlivní důvěru a sourozenecké vztahy.
Autorčina předchozí detektivní série – Stvůra, Vesnice a Vetřelec – byla naprosto fenomenální a po jejím dočtení mi bylo jasné, že si i v budoucnu přečtu vše, co autorka napíše. Kniha Někdo z nás tak pro mě byla velmi očekávaná novinka, ze které jsem nadšená.
Ze začátku vás čeká příjemný rodinný příběh, poznáváme jednotlivé členy velké rodiny, kdo jaký je, jak žije. Je vám v příběhu dobře, zašli byste k nim na oslavu a pobavili se v jejich milé společnosti. Díky prologu však víte, že má přijít něco temného, tak s napětím očekáváte, kdy se příběh začne ubírat jiným směrem. Dočkáte se ve druhé části, kdy se rozjede dokonalý psychothriller, kdy nebudete vědět, komu můžete věřit a budete chtít víc a víc. Nakonec vás čeká šokující odhalení a já bych nikdy nevěřila, že budu u thrilleru brečet, ale ano, autorka dokázala zpracovat mé emoce až k slzám.
Mám moc ráda styl Kristýny Trpkové. Při čtení jejich knih jsem tak ponořená do příběhu, že absolutně nevnímám okolí, jsem součástí stránek a písmenek. Vždy je skvěle vykreslena atmosféra, která vás pohltí a její knihy prostě nejdou odložit, dokud je nepřečtete celé.
Pokud čtete jen zahraniční thrillery a u českých si myslíte, že nemohou dosáhnout jejich kvality, rozhodně zkuste Někdo z vás. Věřím, že vás kniha překvapí.
Pláž v noci
Elena Ferrante
Příběh o panence, kterou holčička zapomene na pláži. Panenka nám pak popisuje hrůzy, které v noci zažila, ale bude tu naděje, že za denního světla bude zase lépe.
Tuto knihu jsem potkala v naší knihovně, dcera si ji půjčit nechtěla, tak jsem si ji vzala pro sebe. Elena Ferrante běžně píše pro dospělé, tak jsem byla zvědavá na její tvorbu pro děti, a navíc mě nalákaly opravdu nádherné ilustrace.
Je to útlá knížečka, v podstatě jen pár řádků textu, ale na můj vkus je zvláštní a úplně nevím, co si o ní myslet. Řekla bych, že pro děti je to dost děsivý příběh, navíc i ty metafory, které jsou v příběhu použity, asi úplně nejsou pro „mrňata“. Na konci sice příběh vykouzlil úsměv na mé tváři, ale jinak jsem ráda, že jsem měla knihu jen půjčenou. Nevím, jestli bych se k ní ještě někdy vrátila. Je možné, že kdybych k ní nepřistupovala jako ke knize pro děti, možná by na mě hned zapůsobila jinak nevím.
3,5*/5*
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Nora Davisová prožívala své dětství jako každý jiný, ale jen do té doby, než policie zjistila, že její otec ve sklepě vraždil nevinné ženy. Nyní, po více jak dvaceti letech, je Nora úspěšnou lékařkou, nikdo nezná její minulost a otec je stále ve vězení. Jednoho dne Nora zjistí, že byla zavražděna její pacientka, a to stejným způsobem, jakým vraždil její otec. Je zřejmé, že se někdo snaží dostat Noru za mříže, ale ona přeci není vrah a policie na ní nic nemá. Pokud se ovšem nepodívá do sklepa.
Jakmile si přečtete prolog, je vám jasné, že tuto knihu si prostě chcete přečíst. Autorka vás naláká na samotný příběh takovým způsobem, že knihu nebudete moci odložit. Navíc mě zaujalo lékařské prostředí, které mám v knihách ráda. Je před vámi příběh, který vás strhne a pohltí.
Střídá se tu současnost s minulostí, poznáváme to, jak se Nora dokázala vyrovnat s tím, že má otce vraha a zároveň se dozvídáme, jak vypadá její současný život. Ač se může ze začátku jevit příběh málo akční, věřte, že je tu skvěle vytvořeno napětí i z naprosto banální situace. Autorka v textu komunikuje přímo se čtenářem, a to mám ráda. Díky tomu nás opravdu vtáhne do příběhu, máme pocit, že jsme jeho součástí a můžeme ho více prožívat.
V knize nejsou žádné zdlouhavé popisy, je to jednoduchý příběh bez zbytečných komplikací. Text doslova mizí před očima, máte pocit, že nemůžete přestat číst. Zhruba v polovině jsem začala tipovat kdo je vrah. Je tu spousta možností, každý podezřelý je možný, ale až do posledních stránek nebudeme vědět, kdo jím nakonec bude a rozuzlení vás tak překvapí.
Kniha má optimální délku, thriller kolem 300 stran je pro mě ideální. Ale musím se přiznat, že konec byl velmi rychlý, skoro až uspěchaný. Byla jsem do příběhu tak ponořená, že bych klidně ještě chvíli četla. Ani bych se nedivila, kdyby autorka připravila pokračování.
Za mě výborná kniha plná napětí, která má spád a u které se nebudete nudit. Jen tedy nevím, zda budu mít po dočtení ještě někdy ráda vůni levandule
Nana
Émile Zola
Kurtizána Nana vás zavede do Paříže a seznámí nás se zhýralou pařížskou společností, obzvláště v jejích vyšších vrstvách – bankéři, hrabata, velkopodnikatelé Všichni jdou po penězích a krásných ženách, až toho jedna z nich využije a bude si s nimi hrát jako kočka s myší. Klasika z roku 1880, která je na svou dobu poměrně odvážná.
Klasiky mám v knihovně docela dost, ale málokdy po ní sáhnu. Jsem tak ráda, že si ji přečtu díky různým výzvám. Tentokrát jsem si ji vylosovala z mých nepřečtených knih v rámci snižování nepřečtených knih
Knížka se dobře četla, i když byla místy zdlouhavější a na můj vkus tam bylo dost jmen. Přišlo mi to svěží i vtipné. Ze začátku to byl jeden velký mejdan a postupně sledujeme vývoj, kam život Nanu zavede. Přišlo mi to kolikrát nadčasové a celkově mě to bavilo. Jelikož mám vydání s ilustracemi, tak mě moc potěšily a skvěle navodily atmosféru té doby.
Ač jsem si myslela, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, když jsem knihu porovnala s ostatní klasikou, kterou jsem četla, tak jsem to nakonec přehodnotila na plný počet, neboť to mělo většinou spád a v rámci podobných knih to bylo prostě skvělé.
A pak už jen tma
Petra Batók
Jedna rodina, jedna alkoholička, několik zkažených životů. Příběh nám vypráví čtyři členové jedné rodiny, kde to není úplně v pořádku. Kam se podíváte, tam je schovaná láhev s alkoholem, která pomůže vždy, když nejdou věci podle plánu, ale vlastně i kdykoliv jindy
Tuto knihu jsem četla v rámci společného čtení a jsem za to moc vděčná. Právě díky takovýmto „akcím“ objevím knihy, které by mě jinak minuly, a to by byla škoda.
Krátké věty i kapitoly nás okamžitě vtáhnou do příběhu. Ten nám vypráví matka, její dvě děti a babička. Sledujeme nelehký vývoj života s alkoholikem, a právě díky různým vypravěčům si můžeme udělat celkový obrázek a hlavně vidíme, jak to vnímají různí lidé, různého věku a jak to celé ovlivní jejich životy.
Je to drsný, smutný a bolavý příběh. Některé momenty byly obzvláště kruté, že jsem měla sto chutí knihu odložit. Ale jelikož ráda čtu knihy o podobných tématech, tak jsem byla zároveň nadšená. Neboť všechny ty emoce se na mě přenesly a já se tak ocitla uprostřed rodiny, která prožívá drama, ve kterém by nebylo dobře nikomu.
Děj knihy je situován do období devadesátek, ale je to takové téma, které je tu bohužel stále, stále se dějou takové situace a bohužel i nadále tu budou s námi. Z této představy mi je prostě úzko.
Skvěle napsaná kniha o vážném tématu, která ve mně bude ještě chvíli doznívat.
Muž se psem
Zdeněk Jirotka
Detektivní příběh o největším podvodníkovi všech dob, obohacený o autorův svérázný humor.
Díky skupině Klasikomilů, kde jsem již nějaký ten rok, objevuji klasickou literaturu, ke které bych se běžně asi nedostala. Toto čtvrtletí máme téma česká humoristická próza, sáhla jsem po tom, co jsem našla u nás v knihovně. Humorné knihy moc nečtu, tak jsem za výzvu ráda, že si vyzkouším to, co bych běžně nečetla. Díky tomu občas objevím poklad. Tentokrát se to však nestalo.
Knížka se čte dobře, text krásně plyne, ale já prostě nemůžu číst humorné knihy. Když jsem se s nějakým humorným momentem podělila s manželem, ten se zasmál, já jen kroutila očima. Příběh mě prostě nebavil a kolikrát jsem se přistihla, že vlastně ani nevím, o čem čtu.
Utvrdila jsem se tedy v tom, že tento žánr není pro mě. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a rozšířila si tak svůj čtecí okruh.
Návrat do Lvova: O kořenech genocidy a zločinů proti lidskosti
Philippe Sands
Zločiny proti lidskosti a genocida, dva pojmy, které byly začleněny do obžaloby v norimberském procesu. Poprvé je definovali dva právníci – Hersch Lauterpacht a Rafael Lemkin. Dva muži pocházející ze Lvova, kteří o sobě navzájem nevěděli. Autor se vydal po jejich stopách a aby se kruh uzavřel, je tu vylíčen i osud Hanse Franka, který byl zodpovědný za vyvraždění milionů Poláků a Židů. Jelikož autorův dědeček – Leon Buchholz – pocházel také ze Lvova, najdeme v knize i jeho příběh.
Tato kniha už mi doma leží nějakou dobu v knihovničce, tak jsem se rozhodla, že ji zařadím mezi knihy, které si chci letos přečíst, neboť očekávám, že budou skvělé. Opět jsem se nespletla.
Kniha nám odkrývá hrůzy minulosti na lidských osudech, zároveň však líčí přípravu a průběh norimberského procesu. Je tu, pro mě, tolik nových informací, že jsem si knihu musela dávkovat.
Moc mě bavila až detektivní autorova práce, kdy se snažil vypátrat osudy jednotlivých hrdinů, krok po kroku jsme šli s autorem po stopách, sledovali jeho myšlenkové pochody a odhalovali osudy, které mnohdy byly propletené a propojené.
Samozřejmě mě více bavilo číst o lidských osudech, než právní a soudní informace, ale na druhou stranu bylo vše podáno lidsky, přehledně a čtivě. Nudit se rozhodně nebudete, ale chce to mít na knihu tu správnou náladu, abyste se nenechali odradit delšími a pomalejšími pasážemi o právu.
Rozhodně kniha, která přináší důležitá fakta z naší historie a mapuje oblast Lvova.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat. Vila postavená na míru novomanželskému páru si užije jen pár let se spokojenou rodinou atmosférou. Když přijde druhá světová válka je rodina nuce opustit dům i naši zemi. Vila se tak dostane do rukou nacistů a její zdi jsou svědky i pozdějších nelehkých let.
Již před pár lety jsem viděla stejnojmenný film, který mě úplně neoslovil, a proto jsem se knize dlouho vyhýbala. Nakonec mi ji známá doporučila, že si myslí, že se mě bude líbit, a měla pravdu.
Od prvních řádků mě bavilo číst o tom, jak krůček po krůčku vila vznikala. Nejprve myšlenka, pak první plány, základy, zdi. Dohledávala jsem si fotografie vily Tugendhat, abych se mohla podívat, jak vypadá ve skutečnosti.
Období druhé světové války mě nikdy nepřestane udivovat. Ač už jsem o něm četla tolikrát, vždy mě ničí bezmoc běžných lidí, když nevěděli, co přijde a pak utrpení během války. Neskutečné.
Jsou tu skvěle vylíčeny lidské osudy. Ukázány problémy smíšených manželství, emigrace, síla přátelství i zrada. Silný příběh, jehož konec jsem probrečela. Navíc mě velmi bavil autorův styl a věřím, že i díky překladu se kniha četla s lehkostí.
Po dočtení mám chuť se podívat znovu na film, myslím si, že by mě teď mohl více oslovit, protože jsem si v knize našla cestu k jednotlivým hrdinům.
Za tichem: Novohradské hory
Jan Štifter
Zapadlé naučné stezky, opuštěné hřbitovy, kostely, obce, které již nejsou. Místa v oblasti Novohradských hor, která jsou autorovi důvěrně známá.
Miluji knihy Jana Štiftera, obvykle však od něj čtu jiný žánr než cestopis. Bylo mi však jasné, že jeho poetický styl bude znát i v tomto případě a nespletla jsem se. Kniha tak byla rozhodně více než „jen“ cestopisem.
Při čtení jsem měla potřebu hned vyrazit do Novohradských hor, na místa, která autor popisuje. Již nějaký čas plánuji výlet do na jih naší země, zřejmě se budu v knize inspirovat. Kdyby takovéto knihy existovaly i o místech, která mi jsou bližší, byla bych nadšená.
Nejsou tu popsány jen trasy odkud kam se vydat, najdete tu i spoustu zajímavostí a nechybí ani lidské osudy. Celý průvodce je doplněn krásnými fotografiemi.
Knížku si určitě užijí více ti, kteří místa znají nebo je navštívili, ale bude se líbit i těm ostatním (já jsem toho důkazem )
Z textu jen ticho a klid úplně sálá. Vypněte chvilku hektický svět a ponořte se do ticha.
