evask komentáře u knih
Dobrý, ale V ráji šumavském se mně líbilo víc. Tady mně připadá, že je děj chudší.
Já teda sama sebe nechápu, protože tahle knížka je s prominutím jedna velká hovadina, ale přitom jsem využila každou volnou chvilku, abych ji mohla číst.
Moje počáteční veliké nadšení s přibývajícími přečtenými stránkami trochu polevilo, přece jen ale dám plný počet hvězdiček.
Docela se mně to líbilo, ne snad vyloženě trhák, ale dobrý. Půjčila jsem si druhý díl.
Píše se rok 1646, ale dialogy jsou vedeny soudobou češtinou, oslovování mladá dámo, protagonisté si zcela moderně užívají a vychutnávají. Moje první knížka od této autorky a asi taky poslední, protože mně její styl není příjemný. Ale dočetla jsem!
Mně se to docela líbilo, ale jak se blížil konec, už to bylo čím dál tím víc takové za vlasy přitažené.
Pohádka pro dospělé, ale nakonec, občas můžeme číst i pohádky.
Kristina bude v mé mysli rezonovat dlouho.
Teď jsem dočetla třetí díl a bylo to docela trápení, protože jsem měla mezi druhým a třetím dílem tříměsíční mezeru. Takže doporučuju sehnat si všechny tři díly a číst bezprostředně za sebou, děj navazuje.
Napínavý, dobrý. Pachatel - to autorka až přehnala.
Politický thriller proložený poutavými osobními příběhy. Amerika, vedená prezidentkou Pauline, je opravdu moudrá a spravedlivá. Tak kéž by. Rusko se konfliktu nezapletlo vůbec. Zajímavé.
Dám nakonec 5*, ale jiná Follettova díla se mně líbila víc.
Vyprané prádlo vám za pět minut uschne a když ho dva dny zapomenete na šňůře, tak ho můžete můžete prát znovu. Šílené vedro a červený prach. I lidé jsou drsní.
Celkem povedený román z horkého australského vnitrozemí.
Současné celkové hodnocení 87% se mně zdá nadsazené. Dozvíme se o Lebensbornu, o ilegálních utečencích z Mexika, dobrý, ale zas takový trhák to není. Jak se blížil konec, tu americkou linku jsem četla ob řádek. Průměr.
Je to poněkud rozvláčné, při čtení jsem vynechávala odstavce. Odpusť, že jsem se vrátil se mně líbila víc.
Za mě tedy zklamání, zážitek z knížky hodnocené devadesáti pěti procenty si představuji jinak.
Z počátku dobrý. Ralf x Rolf, FG Farben x IG Farben, to bych přešla, za to asi může překladatel. Ale děj mně připadal takový zjednodušený, jak knížka pro děti, stále méně reálný a málo uvěřitelný.
A korunu tomu autor nasadil na konci s tím sirotčincem ve Vratislavi. Vratislav - Breslau, do konce války, než se posunula hranice Polska na západ, německé město a sestry ze sirotčince umisťovaly děti do polských rodin. Kde se tam ty polské rodiny za války vzaly? A ten pán v Domanióvě, co věděl, že se tam za války našly děti, našla je Polka, to je to samé, Poláci tam přece přišli až po válce, až když vysídlili Němce.
Prostě reálie nesedí, to by si měl autor ohlídat, byť žije v Americe a nemá to za humny, jako my.
Půjčila jsem si na základě zdejších pochvalných komentářů. Lákalo mě dozvědět se něco o Islandu. Byl to omyl.
Četla jsem bezprostředně po Šikmém kostelu. Ve srovnáni s tím jsou tři hvězdičky až dost.
Moc zajímavé téma, zajímavý příběh, ale ten styl vyprávění, tomu něco chybí. Jakoby to napsal spíš žurnalista než romanopisec. Je to takové mdlé, bez jiskry.