evelýny komentáře u knih

Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst. Připadala mi chaotická, co kapitola to jiný časový úsek děje a navíc i příběh jiné osoby. Tyto příběhy se však v určité fázi děje spojí, zapadnou do sebe jak skládanka a vytvoří krásně smutný příběh lásky, přátelství, sobeckosti ale i naděje. Po přečtení knihy mi bylo smutno z toho, jak pár lidí - dokonce přátel - je schopno o vás bez vás regulovat vaši budoucnost. Váš život začnou režírovat, aniž by se vás zeptali, co vlastně chcete. Budiž nám útěchou, že toho činili ve svatém nadšení vás chránit. Ale od čeho?!

44 21.01.2016

Boží pěst mě pohltila, i když tento žánr nečtu každý den. Napínavé čtení a děj se vám dostatne pod kůži na hodně dlouho a přemýšlíte, co je pravda a co fikce.

44 03.11.2015

Neodolala jsem a i já jsem přečetla. Uvědomila jsem si, jak tento příběh kopíruje křivku septické horečky - najednou prudce stoupá aby vzápětí prudce klesl pomalu na bod mrazu. Jako sepse tento příběh zachvátil čtenáře - troufnu si říct - na celém světě. O tom ostatně svědčí i množství recenzí napsaných zde. A jestli se mi příběh líbil? Neznám jednoznačnou odpověď. V některých pasážích se mi líbil, někdy jsem cítila lítost, někdy vztek hlavně na autorku - to za do zblbnutí se opakujících erotických scén, stupidních dialogů, nepropracovaného - naivního děje. Někdy mi Ana připadala neskutečně opeřená a někdy jsem si uvědomila, že i já vlastně ve svém životě potkala svého Christiana, i když zrovna nevlastnil vrtulník a nenosil pouta v kapse. A pár odstínů šedi se jistě najde u každého z nás. U mých pocitů schizofrenie.
Jestli mám hodnotit uměleckou stránku, tak to jsem opravdu hodně nízko. Jestli mám hodnotit emocionální stránku ( a nezáleží, jak dalece jsou pozitivní ) - tak to musím dát plný počet bodů, vždyť hlavně kvůli emocím byl natočen i film. Za schizofrenii a sepsi já musím dát plný počet bodů.

44 15.09.2015

Dobře zpracované téma jihočeské vesnice, kde minulost na vás dýchne z každé chalupy, z každého akru půdy.
Kniha plná nostalgie, umocněná bojem za trvalé hodnoty.
Lidské osudy se zde navzájem proplétají, vyhrocené sousedské a mnohdy i rodinné vztahy.

Těžký osud každého, na koho si zasedne drak hamižnosti, nenažranosti, umocněný stádem ovcí, jejichž rozum se nepřiblížil ani rozumu oslů.

Nostalgii vystřídal smutek.
Naděje?
Historie se bohužel stále opakuje, dokud se z ní nepoučíme.

Audiokniha: poklidně v hlasových variacích s patosem smutku čte Robert Mikluš

43 08.01.2025

Nic nového pod sluncem. Vždy se doberete k tomu samému : NEŽRAT A CVIČIT...
„Simsala bim: Ať jsem štíhlá jako proutek“... se bohužel nekonalo. :-)
Ale souhlasím, hodně je to o hlavě.

P.S: A možná jsem to moje přání jenom nevyslovila správně.... ))

43 05.07.2020

Knihu mám v práci hned při ruce.
Kdykoli potřebuji ,,rozdejchat" lidskou hloupost, stačí nahlédnout a pod heslem ,,kdo je hloupější", je hned po starostech...

Terapii sdílením já používám pro terapii smíchem.
Sucharové si, pro mě za mě, mohou říkat, co chtějí.

P.S: Dnes jsem nahlížela několikrát. Měli jsme totiž audit...)))

43 12.11.2019

Kdykoli zalistuji v této knize, vždy objevím novou perličku na dně svého poznání.
Ale proč je tak těžké navléknout perlový náhrdelník...?

... radost a žal jsou neoddělitelné.
Přicházejí společně, a usedne-li jeden z nich k vašemu stolu, pamatujte, že druhý spí na vašem loži.

Kniha k zamyšlení, k rozjímání, k posílení ducha, inspirativní ...
Kniha časová - najde si vás teprve tehdy, když nastal její čas...

43 13.10.2019

V pavilonu výsostném
vítr z hor dnes nevidí tě.
Tolikrát až na hranice
provázeli jsme tě - a zase zpět.
Tentokrát však sám a sám musel jsi k nim odejet.

Nebylo ode mě zrovna moudré, číst tuto sbírku v den státního smutku.
Karel snad promine...
Přes slzy nevidím a dočítám jen ztěží...
Snad pod režií této mimořádné situace se mnou tyto verše rezonují ještě více
Tolik souznění v loučení jsem již dlouho neprožila.
Ale po noci přijde den
A s ním možná nový sen, nová naděje....

Překvapená
Nevěřím srdci svému ten poplašený let.
Vidím tě, milý můj skutečně přicházet?
Nebo snad -
co nechtělo se ani ve snu zdát,
opravdu mohlo by se stát?

P.S: Samovolností svých myšlenek jsem byla překvapená ...
P.P.S: Promiňte, dnes osladím si kávu o trochu víc, byť jinak nesladím...

43 13.10.2019

Knihu jsem dostala od tatínka, protože brzy pochopil, že v minulém životě jsem opravdu nebyla Magdalena Dobromila Rettigová :-)
Díky této knize jsem se pro mé přátele stala Magdalenou Dobromilou, ale můj manžel věděl své... )
Z mého pohledu perfektní kuchařská kniha nejen pro začátečníky.

Zajímavost: Historie se prý opakuje, ale moje dcera vaří bez kuchařek a je vynikající kuchařkou. Ale při každé návštěvě vyžaduje ,,moje" vepřové maso v mrkvi. Tímto vyjadřuji dík kolektivu autorů...

Na knihu jsem vystála poctivě frontu v knihovně, ale nezačetla jsem se.
Všechno bylo tak nějak uspěchané, zápletky předvídatelné. Rušil mě i styl bez přímých řečí. Respektuji a knihu urychleně vracím, aby potěšila dalšího čekatele.

POZITIVUM: Po dočtení mě překvapila myšlenka: Neměla bych uplést šálu? A tak jsem oprášila pletací jehlice. Šála na zimu se bude hodit :-)

43 17.09.2019

Potěšující knížečka.
Taková první vlaštovka, která by měla přistát na stole každému, kdo ještě nečetl ,,celého" Malého prince.
Vážení, kdo jste ještě nečetli, čtěte!
,,Nikdo se moudrým nerodí, nýbrž stává se jím" (Seneca)
A proto vy ostatní čtěte zas a znova, neboť: ,,Opakování, matka moudrosti."

Zajímavost: Tuto ,,vlaštovku" jsem dostala já, která četla, od své dcery - té, která nečetla....
Správně vidíme jenom srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné....
P.S: Musím jít koupit vánoční dárek... :-)

43 31.08.2019

Primárně mě zaujal fakt, že se vůbec nějaký deník K.H.M. zachoval a že vzbudil takový zájem.
Kniha z mého pohledu napsána suše, nezáživně - vlastnímu deníku věnováno pouze několik stran. Přesto mně přiblížila život básníka. Pro mě zajímavý byl nástin osudu Máchovy milenky Lori Šomkové.
V době svého vzniku byl Máchův Máj veřejností odmítnut - nepochopen, aby se o sto let později stal symbolem naděje českého národa.
K.H.M. byl pro mě muž se silnou osobností, rtuťovitý, s bezbřehou fantazií, posedlý žárlivostí a kontrolou. Bravurně vládl českým jazykem, byl spjatý s přírodou.V jeho osobním deníku bylo hojně rozšířeno slovíčko fikat- tak, jak to u zrozenců ve znamení Štíra bývá.
K.H.M pro mě nebyl pouze básníkem lásky, byl pro mě básníkem nevyčerpatelných metafor - básníkem života. Škoda, že odešel v pouhých 25 letech. Přesto vytvořil vrcholné dílo českého literárního romantismu.

P.S. Každá doba má holt svého ,,Christiana Greye." :-)) Nebo že by každá doba měla svého Karla Hynka Máchu? Ne! Karel Hynek Mácha byl jen jeden.
Toto dilema však již nechám na vaší fantazii, vážení a milí :-)
P.P.S: Co by se stalo, kdyby? Kdyby nehasil, kdyby se nenakazil, kdyby nezemřel, kdyby se stal právníkem?
Ale byl mu předurčen osud velkého českého básníka, takže musel hasit. Karmický kruh uzavřen? A co když ne...

Kniha mě donutila přemýšlet a takové knihy mám ráda. Protože příběh K.H. Máchy stále ještě doznívá v mojí hlavě, musím změnit hodnocení.

43 26.05.2018

Z oběti se stal kat. Z kata oběť ...
Dobro se změnilo ve zlo, zlo se stalo dobrem ...
Tři příběhy, tři ,,pevnosti tvrdosti a nedůvěry s izolací samoty", tři ,,zajatci své vlastní minulosti". Jedné stědrovečerní noci, kdy se může stát cokoli, se jejich spirály vlastní destrukce protnou do jediného průsečíku odpuštění.
Příběh, který mě na konci opravdu paralyzoval - překvapil - dojal.
Na čem závisí, zda se dva zamilovaní sejdou? Na několika vteřinách, na jednom zaváhání, na štěstí ... A proto si važme toho, že můžeme milovat a že jsme milováni. Ámen.

P.S: Vyústění děje je opravdu trochu fantastické, ale v tomto příběhu mně opravdu nevadilo. Tak nějak k němu patřilo. Stejně jako k životu patří náhoda. Náhoda...?

43 17.04.2018

Kdykoli se mi do rukou dostane mnou ještě nepřečtená sbírka J.H.K., vždy se těším, čím mě autor překvapí, paralyzuje, šokuje. A kolikrát jsem udivena, že mu k tomu stačí jediné slovo, které pointu v mých očích posune k dokonalosti skoro geniální. Nechápu, kde ten chlap bere inspiraci? Že by jeho sklenice neměla dvojité dno, ale bezedné?
Některé verše však mohu číst jen potichu :-)

Z druhého břehu přívoz není
zdvojené ticho zdvojí tmu...
křídlem si laskám přirození
kopýtkem dupám do rytmu

A tak hezky to začalo...... :-))

43 19.03.2018

Bylo, nebylo ...? Stalo se - nestalo ...? Co na tom, když se při čtení bavíte.
Zpočátku se příběh někomu může zdát nudný, ,,americký", křečovitý, nepravděpodobný... Ale když vydržíte, podmaní si vás vtipností, poetičností. Někdy vás nečekaně rozesměje a někdy neplánovaně dojme až k slzám. A někdy vám nastaví zrcadlo - takové malé jemné déjà vu.
Tento příběh je oslavou lásky, zamilovanosti, ale hlavně přátelství, které přetrvává navěky. Ámen.
,,Možná že láska není jen kytice růží jednou za čas. Možná teprve když přijdou těžké časy, když jste naštvaní, když jste unavení, teprve tehdy se ukáže."

P.S: A na konci příběhu odpustíte i všudypřítomného ,,obskakujícího" psa :-)))
P.P.S: A já musím ocenit i malý kousek mystična. Ale o tom si již musíte přečíst sami.

43 04.11.2017

Stín vidí stín: stín pavouka
jenž síť nad jeho hlavou tká
...dohasla svíce, stín už netká
a situace nemá svědka

Přiznám se, že bych se raději se světem podělila o báseň na str. 45 této sbírky, ale nemám tolik odvahy - i když zrovna tato báseň neobsahuje žádný vulgarismus, tak nad jejím obsahem jsem se přeci trochu červenala :-)
Díky odvaze a talentu J.H. Krchovského si můžeme přečíst mnohdy melancholicky laděné verše s prvky obscénních - neslušných - vulgárních - nestoudných výrazů. A přesto na mě mnohdy působily poeticky, vtipně a vlastně syrově pravdivě. Tak jaképak pohoršení...

P.S. Pane J.H. Krchovský,
přestože jsem si Vaši sbírku půjčila vlastně náhodou, po jejím přečtení ji musím mít ve své knihovně, i když jste mě při mém prvním čtení šokoval, mnohdy pobouřil, znepokojil, rozčílil, podráždil, iritoval, rozhořčil...
P.P.S. A Vy, kdož milujete hřbitovy tak jako já, si ji pořiďte též. Bude se vám líbit.

43 17.04.2017

Tak tohle čtení jsem si užívala. Souhlasím s názorem, že jsou to zajeté koleje. V tomto žánru asi bylo již všechno vymyšleno a tak přijít s něčím novým, to by bylo velmi překvapující. Ale když já se chci zkrátka občas jenom vézt, nestresovat se, vyčistit si hlavu ... no prostě snít :-). A tato kniha mi to umožnila.

43 12.04.2016

Knihu jsem četla spíše ze zvědavosti. Chtěla jsem posoudit, jak se tento známý autor literatury pro mládež vypořádá s tak smutným tématem. Nevím, jestli vůbec se mám do hodnocení pustit. Mám již něco za sebou, s problémem chemoterapie jsem se setkala jak profesionálně, tak i osobně. Bohužel něco tak zkresleného a tím pádem naivního jsem již dlouho nečetla. Jediné, co bych v této knize vyzdvihla je NADĚJE, nevzdávat se ani za těch nejnepříznivějších okolností. Nepřestat doufat, protože naděje umírá poslední.
Je mi líto, ale žádná literatura na světě vás opravdu na realitu chemoterapie nemůže připravit, ale za naději dávám tři hvězdy.

Tak tohle mě velmi bavilo navzdory kostrbatému začátku. A když neřešíte věk hlavních protagonistů, tak si přečtete tak trochu neobvyklý začátek jedné lásky s vtipnými - inteligentními dialogy, které mě opravdu rozesmály. A nakonec jemně nastíněná budoucnost mě potěšila.
Je to však kniha, která patří do tzv. Alzheimerovské kolekce: přečtete - zapomenete, přečtete - zapomenete. Na druhou stranu zase ušetříte :-)

43 24.12.2015

Nádherná kniha - pro mě bohužel jenom půjčená, takže některé básně si musím opsat.
Miluji poezii, ale nečtu ji tak často jako prozu. Na poezii musím mít tu správnou náladu. Někdy naopak poezie tu správnou náladu vytvoří, někdy ji používám ke zklidnění. Někdy.... Posuďte sami:
To nezpívám já, ale květy které jsem spatřil
To se nesměju já, ale víno které jsem vypil
To nepláču já, ale láska kterou jsem ztratil
Co na tom, že je sbírka přeložena několika autory, ty ,,svoje" verše jsem tam stejně objevila.

43 24.12.2015