exlibris470 komentáře u knih
Autora mám rád, řadím ho mezi ty, kteří ještě píšou alespoň trochu uvěřitelné knihy, bez laciných senzací, neuvěřitelných situací a bazénů krve. Což zde již
bohužel neplatí, závěr je prostě jedna velká křeč. Chtělo by to zase daleko střídměji, Time!
Jako poklad chovám v knihovně čtyři vázané svazky nakladatelství Jos. R. Vilímek z roku 1935. Zdělil jsem je po otci, v 60´s to četla celá naše rodina. Skvělá četba, krásné ilustrace. Když jsem po létech zjistil, že za jménem Richmal Crompton se skrývá žena, nechtělo s mi ani věřit. Skvělý anglický humor o životě malého výtržníka.
Prostě výborná kniha, skvěle a netradičně napsaná. Život za komunistů.
Vcelku nechápu ta nízká hodnocení. Já doporučuji.
Možná někdy okolo puberty, kdy jsem četl jeho Obratníky. Ale to už je dávno.
Dnes mě už všechny ty "kundy, chcanky, syfly, vředy či poblité vesty" těžko mohou oslovit. Nedočetl jsem, je toho k přečtení stále ještě dost, tenhle již téměř
století starý "vodvaz" to už ale není.
Moje hodnocení je prakticky stejné, jako u Fowlesova Mága - výborně napsané,
četl jsem to jedním dechem. Závěrem jsem pak ale opět poněkud zklamán.
Sám si ale kladu otázku - mohl jsem nebýt zklamán? Jak jinak bych si měl závěrečné řešení představit? Velice dobrá kniha, která za přečtení rozhodně stojí.
Moje hodnocení je prakticky stejné, jako u Fowlesova Mága - výborně napsané,
četl jsem to jedním dechem. Závěrem jsem pak ale opět poněkud zklamán.
Sám si ale kladu otázku - mohl jsem nebýt zklamán? Jak jinak bych si měl závěrečné řešení představit? Velice dobrá kniha, která za přečtení rozhodně stojí.
Dlouho jsem nečetl knihu, která mne neustále udržovala v napětí, co bude dál.
Nejsem si ale jistý, zdali autor vše ukočíroval podle svých představ. A nejsem
si ani jistý svým hodnocením. Za přečtení ovšem rozhodně stojí.
Už některé knihy s Holem byly na hraně odložení. Tuto fantasmagorii jsem sice ještě dočetl, s autorem ale končím, nestojí mi to za ten čas. Blábol.
Nemám nic proti tajemnu či hororu. Tohle mě ale natolik nezaujalo, že jsem nedočetl. Klabouchová psát umí, U severní zdi se mi líbilo, Prameny Vltavy už méně, toto vůbec. Čtenáře si kniha určitě našla a jistě najde. Já mezi ně nepatřím.
Tak nevím, žádné nadšení.....Přečíst se to dalo, žádný zázrak. Možná trochu příliš
abmiciózní, velké oči paní spisovatelky, nevím...A jak psal kolega přede mnou:
co tam má pohledávat případ Kramného? Čekal jsem více....
Poprvé jsem to četl před mnoha lety. I dnes ale musím řict: spisovatel Chandler
+ překladatel Škvorecký = velká radost.
Před třiceti lety jsem knihu nedočetl, po letech jsem měl náladu na druhý pokus. Ten dopadl podobně, dočetl jsem jen informativně. Podle mého je to spíše exhibice autorových vědomostí. Ty jsou sice obdivuhodné, pro mne jako čtenáře ale velký přínos nemají. Ať zvedne ruku ten, kdo si všechna ta bratrstva či rituály pamatuje. Nějaký děj, příběh či vypravěčské umění autorovo podle mého na velké úrovni nejsou.
Čekal jsem více. A to více by možná vyřešilo to, kdyby toho všeho bylo méně.
Neoslovilo mne to ani jazykem, nezačetl jsem se pořádně. A navíc mám pocit,
že v knize bylo dost překladových nedorazů, možná nedostatečná korektura, nejsem ale
odborník........Ale třeba: nevím, že by existovalo slovo donar. V češtině znám slovo donátor. A když se Roland opřel o "ovčinec", polekal jsem se, do čeho že to sáhl. Ovčinec si spojuji spíše s exkrementem, české ovce ale přebývají spíše v ovčíně.
Podivný příběh o světě, ve kterém měl či ještě má poměr kdekterý Žid
s kdekterou Židovkou, ti všichni ale mají jedno společné - díla hlavního hrdiny, jímž je židovský spisovatel,
všichni četli a čtou a všichni ho velice obdivují. Podle knihy mě ale není jasné proč, jeho život je docela slušný binec a rozdávat moudra v románech na pokračování a rozhlasových relacích je troufalost.
Prostě - mešuge! Od Singera jsem rozhodně četl lepší knihy.
1. Je to dobře napsané a přeložené. Napsané tedy ve smyslu, že postavy jsou
živé, plastické. Autorka umí psát.
2. S detektivkou to mnoho společného nemá. Dlouhatánské pasáže vzpomínek,
které s nějakým vyšetřováním příliš společného nemají. Vyšetřování
se v knize prakticky neděje.
3. Ačkoli je 420 stránek na autorku málo, na mne pořád ještě příliš. Četl jsem to
jako detektivku, té jsem se vlastně nedočkal. A až budu chtít číst závažný
společenský román, sáhnu raději po Thomasu Mannovi, Faulknerovi,
Dostojevském nebo McCartym. Tuto knihu jsem chtěl mít už rychle za sebou.
Když už jsem se v ná dostal tak daleko......
No nevím. Winterbergova poslední cesta se mi líbila velice, toto mi přijde skoro
zbytečné. Autor má rád vlaky. A co dál? Vše podstatné jsem se o tom dověděl z rozsáhlejšího rozhovoru s autorem v kterémsi časopise. Což mi vcelku stačilo.
Sherlock Holmes si nasadí falešný nos, zuby, vousy, vlasy a hrb, silně napadající na pravou nohu si vyzbrojen holí zařídí podnájem u paní Hudsonové v Baker Street 221b. Celý měsíc tráví v diskusích s doktorem Watsonem, aniž ten odkryje pravou totožnost svého nového spolubydlícího.
Podobnou zápletku nám předkládá k uvěření Tana Frenchová. Detektiv Maddoxová podobně snadno nahradí zavražděnou studentku ve společném bytě, kde prostě začne bydlet v komunitě s výjimečně dobrými kamarády.
Podobně se psalo snad před těmi 130 lety, dnes už by to projít nemělo. Pro mne je tento zádrhel už těžko k vyžehlení, i když se čte kniha dobře. Jen je opět
velice dlouhá, rozvláčná. Psát a číst detektivky o 500 a více stranách je zbytečnost.
Tedy:
neuvěřitelné a dlouhé, přesto se to přečíst dá.
Narozdíl od dvou předešlých recenzentů bych nepovažoval "nedotažený příběh"
nebo "méně zdařilé uzavření" za nějaké chyby. Kniha je jistě taková, jakou jí autor zamýšlel. Podle mne je to kniha výborná a skvěle napsaná.
Skvělá kniha, jedna z nejlepších mého již docela dlouhého života. Moje hodnocení nebudu rozebírat a nějak upřesňovat, jak mám hodnotit velikána?
Jeden z největších autorů, jaké kdy svět měl...!