FanDE
komentáře u knih
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Konec trochu méně silný, než bych čekal, jinak výborně složené.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Mohl to být román světové úrovně, nebát se škrtat banality. Vím, i ty k životu patří, ale...
Obyčejně ignoruji české bestsellery, často ve všech ohledech přizpůsobené průměrnému vkusu. Ale tuto knihu jsem už nějakou dobu držel v povědomí jako cosi, co by mohlo být zajímavé.
V první čtvrtině jsem se radoval, že jsem v krátké době narazil na druhý český "pravý" postmoderní román po Úterním poledni Tomáše Krále. Prvních zhruba 80 stran Možností milostného románu jsem si užíval - hravost, styl, proměny narativů, vsuvky. Pak to začalo drhnout, mělčiny byly stále častější, až se proměnily v nezajímavé vatovité hlušiny (sebezpytování). Stále více to zavánělo Kunderou (několikrát v textu přiznaným), neustálé kulturní odkazy, které mají dokázat, že to psal intelektuál pro lidi, kteří sami sebe chtějí považovat za intelektuály. Všechny potřebné složky to má, nicméně dle mého názoru nefunkční.
Cítím promarněnou šanci, Jan Němec píše místy skvěle, podle mého názoru lehčeji než zmiňovaný Kundera. Chtěl mít román-skládačku, má jej, ale to mohl mít, i kdyby román byl lepší. Možnosti milostného románu načrtnuty, zdaleka nevyčerpány.
Listopád
Alena Mornštajnová
Kniha je to katastrofická, nikoli však obsahem, ale literární kvalitou. Mnoho středoškolských slohových prací je na vyšší stylistické úrovni. A tohle je naše nejčtenější autorka, bída a zase bída.
Slavnost bezvýznamnosti
Milan Kundera
Parafráze předešlého příspěvku: Kdyby to nebyl Kundera, nikdo by to nevydal, natož nepřeložil, natož nečetl.
Sám Kundera už nemohl mít moc soudnosti, když toto pustil do světa (pokud mu to někdo rozepsané nesebral ze stolu - tak to totiž působí). Ukazuje to na předpojatost v (knižním) světě, když toho vyjde v nákladech, překladech jen díky jménu. U renomovanho autora se v podobných knihách hledá, co v nich není. Mladého autora by takovýhle blábol, který neudrží koncepci ani myšlenku, pohřbil.
Tři kapitoly
Daniel Hradecký
S grácií popsané dno, stylově vybroušené, na závěr trochu repetitivní, ale nevadilo, nechal jsem se pohltit Hradeckého světem.
Úterní poledne
Tomáš Král
Rozhodně ne kniha pro každého. Experimentální a přitom čtivé. Tady chce mít mysl otevřenou dokořán, hlavní postava hlavně z počátku na facku. Autor devalvuje zažité literární pohledy na lásku, krásu (což ne každý ustojí), aby se vrátil v procítěném finále. Kdo nezavadil o složitější literaturu nebo poezii, musí shořet jako papír. Vyzdvihnul bych nejvíc kompozici, velký klobouk dolů, jak všechny ty formy a apendixy zapadly. A hlavně psané s odvahou, ne stále stejné postupy čtenářům po srsti. Moc takových knih nevychází.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Předvídatelná nuda, nepůsobilo to na mne nijak, osudy postav mi byly lhostejné, k tomu ty laciné flashbacky. Nejsem fanouškem Atwoodové, myslím, že je značně přeceňovaná. A tohle srovnávat s 1984? Bad joke. Amatérský plagiát.
Velká nápověda
Tomáš Král
Zvláštní kniha, temná, pesimistická, neúprosná. Dostal jsem nevšední zážitek, který bude chtít další čtení. Kniha už na první pohled jiná než sbírky poezie, jak dnes většinou vypadají - tzn. krásná vazba, kvalitní papír, barevné fotografie - žádný minimalismus. Totéž platí o verších - na hraně poezie a prózy, úplně odlišný narativ, žádné módní náhodné hrátky se slovy, naopak naprostá čistota vyjádření a myšlenek.
Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
První scéna, tedy tak třicet stran, surově skvělých, pak se to neuvěřitelně rozplizlo.
Případ Mauricius
Jakob Wassermann
Tohle by se mělo jmenovat Zločin a trest. Dle mého názoru je to daleko propracovanější dílo, neprávem opomíjené. Nesmírně komplexní, je tam vše, hluboký a opravdový ponor do problému viny, trestu, spravedlnosti. Zároveň poměrně náročná četba. O to větší odměna.
Judita
Sándor Márai
Možná to nebylo úplně špatné, příběhy ale měly z mého pohledu spíše sestupnou tendenci, a po naprostém unešení románem "Svíce dohořívají" je tohle celkem velké zklamání proti očekáváním.
Stručné dějiny Hnutí
Petra Hůlová
Tahle dystopie u mne zvítězila vysoko nad Příběhem služebnice, byť se samozřejmě jedná o romány vzniklé v úplně jiné době. Invenčně, jazykově vybroušené. Propracovaný a uvěřitelný svět blízké budoucnosti. Jediný mínus je absence zápletky, příběhu, vyústění (dvě "dějové" kapitoly křičí dodatečným doplněním, aby se vůbec něco dělo a nebyl to jen suchý popis světa). Tak jako tak, jediná kniha, kterou jsem od Hůlové dočetl. A byl spokojen.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Nebylo to asi úplně špatné, ale mne zkrátka číst knihy o lidech s mindráky nebaví.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Námět skvělý, začátek má náboj, ale začalo to být i při tak malém rozsahu nesnesitelně natahované, je to jako sledovat seriály na Netlixu, flashbacky, omílání banálních emocí, polovina knihy je vata.
Mrtvorozená Eliška Frankensteinová
Michael Stavarič
Nepřišlo mi to ani invenční, ani vtipné, ani literárně na výši. Úporná snaha být zajímavý ústící v pouhou hloupost.
Obchodník se smrtí
Hugh Laurie
Trochu to zavánělo snahou o vtip v každé větě, ale mne to bavilo, takže proč ne.
Telurie
Vladimir Georgijevič Sorokin
Škoda, že dílo není trochu více sjednoceno, části občas skvělé, ale zůstávají částmi.
Domácí potřeby
Jan Antonín Pitínský (p)
Po pravdě nerozumím, proč tohle někdo vydá - pak už se dá vydat vážně téměř vše - občas zajímavý obrat, nápad, ale to je stále hodně málo - a celek: grafomanský výpotek.
