fanous21
komentáře u knih
Konec Evropy: Diktátoři, demagogové a doba temna před námi
Jamie Kirchick
Thrillerové čtení. Formou i obsahem. Navíc velmi erudované a novinářsky poctivé. Žádné blafy či populistické k(d)ákání. Pokud by autor, či kdokoliv jiný, napsal podobný text o deset let dříve (2007), kolikpak lidí by si uklepalo (na) čelo? A proto představa, co bude za dalších deset let (2027), může v tomto světle být rovněž thrillerová. Kéž by ne... ................ Kniha je jednoznačně strukturována do kapitol o Rusku=Putinovi, Francii=antisemitismu, EU=migraci, Maďarsku=Orbánovi, Německu, Británii=brexitu, Řecku=ekonomické impotenci, Ukrajině=Majdan aspol., jež zahrnují stručný avšak nutný historický vhled potřebný pro pochopení dnešní situace. Vpravdě vynikající čtení s mnoha informacemi, které se běžnému občanovi ztrácí mezi řádky.
Triumf smrti
Vladimír Holan
Druhou polovinu sbírky jsem zkusil číst po vzoru předků, tedy nahlas, a verše zcela nabyly v sílu.
Dílo, svazek 1. Město v slzách – Samá láska – Básně a prózy do sbírek nezařazené – Překlady – Dubia
Jaroslav Seifert
Dvacetiletý junák utopený v ideálech mládí horující pro dělnické povýšení a všech ostatních ponížení verši tepající společnost boháčů, úrovní veršotepectví nevalného leč náznaky budoucích zvratů příslibných...
Zatím dobrý
Jan Novák
Absolutně absolutní čtivo! S konečnou platností mohu tvrdit, že severské detektivky jsou řídkou srajdou... Pan Novák čtenáři servíruje dechberoucí jízdu útěku bratří Mašínů za svobodou natolik uvěřitelně, jako by u toho byl s nima. Jaká nebetyčná odvaha a mladická zarputilost odbojové skupiny, klobou dolů až se čelem bouchám o zem... A pak tu máme dobové reálie politických ohavností komunistického Československa, které daly vybřednout tolika lidským nízkostem, až je jeden vděčný za časy, v kterých žije. Doufám jen, že nenadejde další totalita, jež do čela vynese další arcipadouchy a zlo, které v lidech dřímá, se neprobudí k životu.
Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Martin C. Putna
Bezesporu skvělá kniha; nadmíru čtivý esej, který místy strhne víc než severská detektivka; výborně propojený kontext ruské kultury, náboženství a politiky v souvislostech. Výtku tak lze vznést snad jen proti autorovu otevřenému stranění se, což ovšem nepovažuji za nedostatek. Ba naopak, rozhodně zastávám v eseji tohoto typu vklad osobního názoru a (z)hodnocení (jsou-li tyto objektivně zakotveny na (poznaných) faktech, což v Putnově případě těžko rozporovat) á la L. Strauss na rozdíl od "bezpohlavních" á la M. Weber hodnotově neutrálních statí. Ostatně co od přesvědčeného autora-demokrata jiného očekávat...
Proč to je umění
Susie Hodge
Zklamání. Snad jedinou pochvalu bych vznesl stran výběru děl, i když jistě s výhradami, na rozdíl od cílů či celkového pojetí knihy. V podstatě se jedná o jakýsi rozsahem (a tudíž automaticky i) obsahem slovníkový téměř-nic-neříkající styl a to ani o umělci, dílu samotném či kontextu. Kniha je rozdělena do pěti kapitol s odpovídajícími názvy vztahující se na vybraná díla. I tak čtenáře překvapí, že v kapitole "Lidé/stvůry" objeví dílo Kiki Smithové "Bez názvu", kteréžto neztvárňuje ani člověka ani stvůru, nýbrž 12 lahví na vodu. Ke každému z celkových 100 děl je připojena informace o jeho umístnění a zmínka o dalších dílech umělce, ježto se v 90 % případů nacházejí v londýnské Tate nebo newyorkém Metropolitním muzeu či londýnských či newyorských muzeích/galeriích. I ten Gombrich ve své době uvádí ve svém "Příběhu umění" přepestrou paletu děl z různých končin světa, kterážto osobně viděl... Pak tu máme (čest výjimkám) zcela nic neříkající odstavec o vlivu umělce na jiné či dalších umělců na něj samotného. I další odstavec "informace" obsahuje dvě až tři krátkověty "doprovodných informací" (sic!). Ovšem korunu všemu autorka nasadila oddílem "proč by dílo nemohlo stvořit malé (pětileté) dítě", které je zřejmě klíčovým, neboť v originále se kniha právě takto jmenuje. Uvedené argumenty jsou povětšinou směšné, ba trapné, vykonstruované, šroubovité... podobně dopadl i český překlad knihy. V poslední řadě se v knize nachází řada faktografických chyb a mylných údajů. Každopádně jsem s knihou strávil 100 sezení na záchodě, takže jsem s ní neztratil žádný čas... a při pročítání díla páně Manzoniho, kterak vměstnal do téměř jednoho sta plechovek svá hovna, jsem si uvědomil, že umělcem jsem do jisté míry i já sám... stejně tak může být i pětileté dítě.
Rudá jízda
Isaak Emmanuelovič Babel
Rudá jízda je jízda... rudou krajinou zalitou krví obětí válečného běsnění rudých (i bílých) bratrů znesvářených až na krev. Rudá jízda je poetickou krasojízdou člověčím běsněním, "díky" němuž člověk plně porozumí, že smrt je plno"hodnotnou" součástí života. Překlad Jana Zábrany lepší než nejlepší...
Haprdáns
Ivan Vyskočil
Čteno. Navzdory slibnému začátku se jedná o nepřesvědčivý kraťas postavený na řadě povrchně pofiderních dvojsmyslech, jež pro čtenáře Františka byly trapné, nikoliv humorné.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Skvělé čtivo, vážení! Vpravdě kam se hrabe blekotání Keplerů aspol., nad nimiž už jsem zlomil hůl. Takto si představuji inteligentní venkovskou detektivku navíc s promyšleným přesahem do lidské duše, resp. pohmožděných lidských duší, a mrazivých let padesátých, kdy lidská "lidská" srdce krvácela a byla krvácena.
Prima sezóna
Josef Škvorecký
Pohříchu první Škvorecký a zdaleka nikolivěk poslední! Danny Smiřický jazzově roztáčí své jazzové a zejména ony ryzí adolescentní hormony na plné pecky a prožívá svou protektorátní prima sezónu roku 1939.
Jméno / Noc zpívá své písně
Jon Fosse
Fosse ve fossácké formě pár ekceláááns! Takže klasický Jon - krátké úderné opakující se v kratičkých veršících repliky. JMÉNO: Mladý pár "debatující" o jméně pro svého potomka; NOC ZPÍVÁ SVÉ PÍSNĚ: Mladý pár čelící první manželské krizi.
Svatá Rus
Alain Besançon
Besancon nemilosrdným. Však považte - začátek spisu ve znění: "Umění lži je stejně staré jako Rusko." Velmi stručný nástin, avšak nikoliv nesměrodatný či zavádějící, ruské duše, kultury, historie, literatury, náboženství a všeho nanejvýš důležitého do těchto pojmů promlouvajícího. Tato jednostostránková stať se čte sama, až čtenáře zamrzí, že dolistoval k sedmé kapitole, která v kontextu ostatního obsahu působí spíše nešťastně a ruší tak dojem z krasojízdy. V krasobruslení za 5.8, tady za 4.8.
Encyklopedie ruské duše
Viktor Vladimírovič Jerofejev
Takový ryzí Thomas Bernhard po rusku. Cítíte, že máte něco proti Rusku a Rusům? Vsaďte boty, že proti Jerofjevovi jste břídil. Encyklopedie ruské duše skýtá proti ruské duši hotový vodopád, či snad přímo tsunami nesmlouvavých odhalení, urážek, postřehů, oplzlostí, argumentů, všeho možného co jen jedince může napadnout a ještě více. Jako Ariadnina nit se encyklopedií táhne Šedivák, ztělesnění to všeliké ruské špatnosti, kterého je třeba zprovodit ze světa, ale s kterým zároveň nelze v mnoha ohledech nesouhlasit. Lehce surrealistický, až fantasmagorický háv dodává dílu na charakteričnosti, ne všem čtenářům bude ovšem vyhovovat. Za všechny uvádím tři encyklopedické perličky:
"Naděje v Rusku umírá první."
"Rusko je zakletější než Bermudský trojúhelník."
"I ta nejjednodušší záležitost přerůstá v Rusku v problém."
Cesta do šíra
Arthur Schnitzler
Obraz vídeňské společnosti na přelomu století. Schnitzlerovi se poměrně dobře daří vykreslit vztah či nevztah k židovské otázce, jakožto k židům obecně včetně antisemitických nálad tehdejší doby a společnosti. Tou je samozřejmě společnost vyšší, ona smetánka topící se ve své unylosti, předsudcích, avšak v mladé krvi rovněž probouzející se touha vyjít vstříc novým zítřkům, odpoutat se od oné strnulosti, vykročit do nového století s optimismem. Děj knihy plyne pomalu, protaganistou je hudebník Jiří, 27letý mladík bojující sám se sebou, svým vztahem k ženám, k duchu doby, svým přátelům, konvencím, prostě se vším. Autor popisuje jeden rok jeho života, někdy až zbytečně podrobně s ohlédnutím na dramatickou složku příběhu, avšak o to plastičtěji z jeho vyprávění vystupuje tehdejší doba a vídeňská společnost. O dramatickou linku též není nouze, nicméně ducha doby a podobné téma, domnívám se, dokázal Schnitzler postihnout lépe ve svých dramatech, v próze pak jistě S. Zweig.
Lady Macbeth mcenského újezdu
Nikolaj Semjonovič Leskov
Kratičká, však o to více nesmlouvavě úderná, nelítostná novela o ženě, jež ženou emocionální běsi do náruče spirály tragédií, jimiž navzdory čtenář s protagonistkou soucítí... brilantní to autorův počin!
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Bystré, střízlivé, výstižné, podmanivé, moudré a bez upachtěných vznosně přechytřelých akademických kudrlin(ek).
