fes komentáře u knih

Skoro se stydím, že jako mužskej tuhle autorku baštím, ale furt dobrý.
Dobře se čte, má humor, i když občas hraničí s humorem černým, je to zábavné a rychle to odsejpá. Chlap je u ní vždycky ten špatnej, vždycky vydělává méně než ona, a vždy je zapotřebí mu to připomínat - kromě těch, o kterých sní v posteli - a ona oběť, ale v tý lehkosti a humoru to člověk bere taky trošku s humorem. Jako smutnější si ale dovolím postřeh, že pokud se tak, jak naznačují její knihy, chovala i ke svým partnerům, fakt to s ní neměli snadný a dovedu si představit... no, radši napíšu jen to, že někdy jako by člověk o vlastní neštěstí usiloval.
Je to má čtvrtá Mony a časem se určitě chystám na další.
Jen si mezi tím dám zase něco chlapštějšího. ;)

6 06.07.2020

Podle kritik, které jsem četl, jeden z nejslabších Dickových románů. Shodou okolností první, který se mi od něj dostal do rukou a v důsledku jeho četby jsem si pořídil vše, co od Dicka česky vyšlo a vychází. Světy jeho vizí jsou podivné, přitom tak převědčivě a známě lidské, plastické a uhrančivé. Jejich obrazy nebo pocity vám zůstanou v mysli, i když už obsah díla zapomenete.

6 30.11.-0001

Nemohu nedat plný počet hvězd, i když tuto knihu musí člověk číst asi v určitém věku a být jaksi fanda pro daný žánr. Z Greyovek mne oslovila jako první a nejvíc, ne náhodou je od autora i v češtině nejvíc vydávaná.

5 26.07.2020

Vedle Válkotvůrců a Poutníka z Mohameda mne i tento titul utvrzuje v dojmu, jako by Kotletové byli dva, a jeden se poněkud nezaslouženě přihříval na slávě, umu a tudíž i financích toho druhého, toho originálního. Zajímavá koexistence. Toto dílko jen za dvě hvězdy.

5 06.06.2020

Jiří Suchý, nesporný génius hned v několika uměleckých oborech, v jiných géniem vskutku není, a jedním z těchto je pokus o seriozní filosofování. Bohužel se přitom projeví i jeho schopnost militantní agrese, kterou bych - co jeho celoživotní obdivovatel - u něj vskutku nečekal. Ale není sám, např. i podobně geniální malíř Adolf Born dovedl veřejně vyjádřit svou vskutku nečekanou, nekompromisní, až fanatickou nenávist vůči ateistům. A je snad i dobře, že se tito umělečtí géniové sami sestřelují z póz laskavých jedinců a znovu potvrzují, jak negativně ideologie člověka (a tedy i je) formuje, že v lecčems jiném vedle svého umění mohou být morálně sporní, ba až varovně xenofobní, než člověk "obecný", neznámý a neoslavovaný, přesto lidsky zralejší a eticky vyrovnanější. Zklamání.

5 22.07.2019

Vzhledem k enormnímu množství "dějin" křesťanství z per křesťanských autorů, knih zřetelně účelově ideologicky zkreslených, ba vysloveně lživých a tedy fakticky bezcenných, jde o výjimečně kvalitní a především stále aktuální doplněk ke studiu skutečného stavu v instituci zvané církev. Nutno však dodat, že jde výhradně o církev katolickou, jiných si autor nevšímá. Není to kniha vyčerpávající, naštěstí však existují již i další, podobně zaměřené, vzájemně se vhodně doplňující. Měli by ji číst zvláště věřící.

5 16.04.2015

Nemůže spát. Hmm... Místo toho čte, chlastá a mezitím asi píše tuhle povídku.
Čekal jsem nějaké psycho, ale místo toho se dozvíme všelicos o jejím manželovi, jeho práci, něco málo o jejich synovi. To vše nuda, kterou nevědět, bylo by snad i líp. Poslední kapitola, kde se konečně začalo něco dít a tím to končí (domysli si, zda ji zabijí či cokoliv jiného, prostě její psaní zde končí), tak akorát naštvala.
Můj prvý Murakami...
No nic, dám šanci jeho obsáhlým dílům.

4 19.06.2024

Zoufalá intelektuální beznaděj... více slov by bylo škoda. :(

Knihu napsal na prvý pohled vůči ateismu nenávistný blázen, kterému chybí základní povědomí téměř o všem, o čem píše.

Tvrdí např., že "nejnovější objevy moderní vědy podporují křesťanské tvrzení, že existuje božská bytost", že "masovými vraždami je vinen ateismus, ne náboženství", že "ateismus není motivován rozumem, ale jakýmsi zbabělým morálním alibismem".
Tvrdí dále, že "svět je svědkem obrovského rozmachu konverzí a růstu náboženství, přičemž křesťanství sílí ze všech náboženství nejrychleji... řady nevěřících se tenčí..." atd.
(Opomíjím tu skutečnost, kterou zná aspoň trochu informovaný člověk dnešní doby, že totiž právě křesťanství je v celém západním světě v historickém úpadku a naopak ateismus na nebývalém vzestupu, ba dokonce v autorem milovaných tradičně křesťanských USA už členství v církvích spadlo pod polovinu populace.)
Naprosto fanaticky - dokonce bez pokusů o doložení validity svých vět fakty - vyhazuje jedno ignoranstké a ničím než svými přáními, vizemi a fantasmagoriemi nepodložené tvrzení za druhým a téměř každá druhá věta je natolik zjevným omylem či přímo nesmyslem, že člověk nad tak dramatickou neinformovaností jen kroutí hlavou.
Není divu, že třeba v další knize tento autor nabízí "důkazy" života po smrti.

Tato stupidní agitka může být zajímavá jen pro jedince postižené podobným fanatismem a nevzdělaností, jež doslova prýští z autorových slov, a to ještě pro ty silně otrlé. Není divu, že jsou jí plné antikvariáty. (Sám jsem ji koupil ve výprodeji v "bedně za dveřmi" za 10 kč.)
Totální odpad.

Ryze vědecká práce, obsahující, jak už podtitul říká, dobová literární svědectví o křesťanství - zvláště pak o chování křesťanů - z per pohanských, tj. nekřesťanských autorů. Texty jsou přeloženy s pečlivostí osvětlující i některé jednotlivé významově sporné výrazy z několika úhlů pohledu. Na rozdíl od tendenčních a tím málo významných křesťanských děl zabývajících se daným obdobím, zde není ani stopy po nějaké ideologizaci, snažící se nadržovat jedné či druhé straně - pohanské či křesťanské, a tak na čtenáře působí vskutku sami starověcí autoři.
Jde tak jistě o jedno z nejvýznamnějších českých děl/překladů zabývajících se oním málo doloženým obdobím vzniku agresivní, za cenu mučení, vraždění a válek násilím se prosazující ideologie, která na více než půl druhého tisíciletí mocensky ovládla západní svět a přivodila mu tolik neštěstí.

4 19.07.2020

P. B. upřímně a místy snad až příliš otevřeně rekapituluje svůj život francouzského herce, který bodoval - zprvu jako manekýn - více díky svému vzhledu než uměleckým schopnostem, tzn. především u žen, které mu nejedenkrát pomohly v kariéře. Autobiografie je psaná lehkým, čtivým stylem a člověk se dozví některé detaily i o dalších hercích včetně Lexe Barkera alias Old Shatterhanda, a lecos zajímavého i z jiných oblastí než jen těch uměleckých.
Pierre u mne neztratil sympatie, ale Vinnetouova ušlechtilost, moudrost, tajemství i statečnost klesly o několik příček.
No, alespoň neumřu v iluzích.

4 01.11.2019

Citace z knihy:

"(1) Ano, ve světě je zlo.
(2) Pokud existuje zlo, musí existovat dobro (problém, který musí ateista vysvětlit).
(3) Jestliže existuje dobro a zlo, pak musí existovat nějaký morální zákon, podle něhož lze rozsuzovat mezi dobrem a zlem.
(4) Jestliže existuje morální zákon, pak musí existovat i dárce morálního zákona.
(5) Pro teistu to ukazuje na Boha."

Stěží uvěřitelná myšlenková plytkost, neschopnost pochopit absurditu vlastních slov.
Tato kniha je výronem hodně naivního, až primitivního amerického křesťanství evangelikálního typu, jakému se smějí i evropští křesťané, alespoň ti více přemýšliví.
Nedočetl jsem, byla to evidentní ztráta času, jako u mnoha jiných podobně bezcenných křesťanských agitek.

Jako bezvěrec nestraním ani jedné ze zainteresovaných stran, tedy judaistům či křesťanům, zajímá mne pouze historie vztahů těchto dvou myšlenkových směrů.
Tato kniha mne přesvědčila, že církev si při tvorbě svého učení zvaného křesťanství ryze svévolně uzurpovala židovské náboženské spisy, nikdy je nepochopila a ve své věrouce z nich vytvořila paskvil, který nejen nedává smysl, ale na nějž církev nikdy neměla a nikdy mít nebude žádné právo.
Asi jakoby nějaký svévolník začal tvrdit, že Rychlé šípy měli v oddíle dvě dívky, ježek v kleci byl jezevec, a jejich autor Foglar se pletl.

Má představa hejska, který se proslavil a zbohatl spíše díky okolnostem a lidem kolem něj, než vlastním hudebním umem (konečně sám přiznává, že v dnešní konkurenční době by si ani neškrtl), sice nevzala úplně za své, ale musím mu přiznat nečekaný vypravěčský i literární talent, jímž mne mile překvapil, jakož i otevřenou upřímností výpovědi nejen o sobě, nýbrž i o dalších slavných lidech kolem něj - a jsem si jist, že mnozí z nich tohle četli neradi.
Já tohle četl rád a doporučuju nejen zvědavcům na bulvár, ale i těm, kdo rádi literárně dobré autobiografie. Není divu a nebylo to nejspíš jen z kamarádství, že tuto Štaidlovu práci ocenil i Arnošt Lustig.
Nakonec nutno dodat, že kniha doplňuje informace o tom, jak vznikala a jaká byla česká populární hudba a někteří její představitelé v dobách minulých.

4 02.11.2018

Právě čtu Dawkinsnovu autobiografii a překvapuje mne, jak čtivě, poučně a také s jemným humorem dovede popsat ta nejbanálnější fakta. Člověk se dozví lecos i o spoustě jiných věcí, než jaké se týkají jen protagonistovy osoby; věděli jste např., že v Americe za hlavní ze dvou křestních jmen automaticky považují to prvé, zatímco v Británii naopak? :)

4 02.01.2016

Tato kniha je nositelem anticeny Skřipec za nejhorší překlady. Podle autora posudku Jana Vaňka - ale snad i dle každého s alespoň středoškolskou znalostí angličtiny a originálních textů - se "kniha doslova nedá číst a u nic netušícího čtenáře je způsobilá zničit Cohenovu pověst".
Při vyhlašování anticeny se po přečtení posudku majitel nakladatelství BB art Jiří Buchal za vydání knihy omluvil slovy: "Rád bych se omluvil za politováníhodné dílo, rádi vás uvítáme na našem stánku nebo v prodejně na Vinohradech, kde vám knihu vyměníme za jinou nebo vrátíme peníze."

http://kultura.zpravy.idnes.cz/anticeny-skriply-preklad-cohena-da3-/literatura.aspx?c=A040510_095605_literatura_kot

http://www.iliteratura.cz/Clanek/15759/cohen-leonard-hudba-neznameho-posudek-pro-anticenu-skripec

Pomalu, pomaloučku, ještě pomaleji... netrpělivý čtenář už by snad i chtěl, ale pořád se skoro nic neděje, v celé knize minimum přímé řeči... Osudy všech tří postav se "jen" stále více prolínají, jak mezi s sebou - a stále většinou beze slov, tak s venkovskou přírodou kolem. Vzdálenější městský a tedy více "civilizovaný" svět je kdesi, sice ne příliš daleko a občas se s ním musí vejít v krátký, vesměs pracovní vztah, ale v tomto venkovském světě není žádán ani vítán. Věci naberou grády až úplně na konci, v čtenáři se sevře srdce, ale vzápětí jako by nad tím příroda uzavřela kapitolu.
Román/povídka je z r. 1937, ale je to vlastně jedno, příběh se mohl udát včera, než jsem ho dočetl.
Tohle fakt není žádný akčňák, jaké vládnou dnešnímu trhu, ale o to více člověka naplní, o to hlubší pocit v něm zůstane. Zvláště má-li v oblibě kvalitní literaturu a má čas se s ní potěšit.

3 07.12.2024

Iveta Bartošová byla primárně do sebe zahleděná a paranoidní osoba, která nespíš nikdy nežila normální život, a tudíž ho ani nebyla schopna. Hodnoty životů jiných příliš nevnímala, vše přeci mělo sloužit jejím přáním a potřebám.
Jistě, do takové podoby byla lidmi vychovávána a o ní jimi přesvědčována, ale k politování coby dospělá osoba zas tak nebyla.
Takto mi vyznívá kniha, o pravdivosti jejíchž slov nemám důvod pochybovat. Naopak mám za to, že v záplavě uslzených a skutečně bulvárních nářků typu "oni nám naši Ivetku zabili", je takového zasvěceného i když subjektivního pohledu na naši popovou princeznu zapotřebí.

3 23.05.2024

Zdálo by se - na tak zkušeného a vynikajícího autora řady knižních rozhovorů - poněkud jednoduché: Více než polovinu textu tvoří převzaté texty jiných, nejčastěji dopisy samotného Kryla jeho matce (trochu mamánek no..., ale takovými bylo více osobností).
Zajímavé je, že zatímco Krylovy dopisy řazené chronologicky odhalují starší skutečnosti běžné veřejnosti méně známé (někdejší písničkářův osobní život v době německého exilu), autorský text se zabývá naopak novější dobou v Česku po jeho návratu (po '89).
S tím, jak se obě "části" prolínají a časově přibližují, vzniká trochu zvláštní napětí. Nevím, zda tohle byl přímo autorský záměr, ale dílko tím získává i nečekaně umělecký beletristický rozměr. V tom mne knížečka zaujala nejvíc.

3 30.08.2023

Satira na společenské nešvary Voltairovy současnosti je jistě z půlky aktuální dodnes, ale z té druhé příliš dobová na to, aby ji docenil současný čtenář s jinou historickou a tedy i etickou zkušeností. Tato skutečnost jakoby vystrkovala růžky bezmála z každé kapitoly, což je ovšem snadno překousnutelné tím, že lze bez snahy o nalezení onoho etického či kritického podtextu prostě sledovat místy humorný děj, který ubíhá vskutku rychlými kroky a krátkými mílemi, přenášejícími ústřední postavy bleskurychle z místa na místo, ze státu do státu snad po půlce zeměkoule. Jo, dá se to číst i dnes. Možná ještě více však oceňuji doslov o autorovi, aspoň v tom "mém" vydání (1978).

3 09.04.2022