fes komentáře u knih

To jsem teda celé nedal, asi jen do půlky. Téma kliše, literární jazyk nuda... Banalita jako tisíc podobných a stejně bezvýznamných, nic víc. Sorry.

Opět vynikající ilustrace, jako v celé sérii. Bohužel bez uvedeného autora...

Existuje jistě vícero knih stylizovaných do zápisů deníku, dopisů či podobně.
Tato forma zápisů z výslechů a dalších úředních výpovědí tedy není tak úplně originální, nicméně k dramatičnosti a snad i tajuplnosti přispívá osoba neznámého úředníka beze jména, který protagonisty vyslýchá a plní úlohu jakéhosi zastřešitele, nesoucího zároveň odpovědnost za jejich konání. Jeho snaha být přísně profesionální a neosobní působí necitlivě, avšak příspívá k psychologizaci postav i celkovému vyznění románu. Musím říci, že tento neznámý "hrdina" mne bavil více, než většina dalších postav.
Předměty uschované emzáky do doby, než lidstvo dospěje, se vyskytly už ve Vesmírné odysee A. C. Clarka (na odvrácené straně Měsíce) i u jiných autorů, čili ani v tomto nebyl Neuvel extra originální, když jeho emzáci před tisíci lety zakopali na Zemi části "robotky" po celé planetě. Tentokrát v jejich odhalování hrají roli všelijaká etická dilemata, talent, politika, věda, sex, láska...

Těžko autorovi vyčítat, že ve formě i tématu není tak stoprocentně originální, ve sci-fi už bylo vymyšleno snad všechno a řada témat se stala natolik oblíbených, že je neustále rozpracovává řada autorů, tento není výjimkou. Důležitá je schopnost literárně zaujmout, napnout, bavit. To vše na mne zapůsobilo na čtyři hvězdy. Okamžitě sahám po druhém dílu.

1 30.11.2018

Nevím, existuje-li podrobnější a objektivnější popis situace v Německu zasypaném imigranty, ale pochybuji o tom.
Vyznění knihy, která je vlastně sbírkou reportáží a rozhovorů, je jasné:

1) Důvod, proč Němci ve své zemi vítají imigranty, je jednoznačný - komplex ze zodpovědnosti za světové války. Takřka v každé rodině je nějaký předek nebo příbuzný, který se podílel na hitlerovském Německu a to se dodnes trpce dotýká i svědomí jejich dětí a vnoučat. Fanaticky se tudíž bojí označení za fašisty či nacisty, a vehementně se snaží světu i sobě samým dokázat, že dnešní Němci jsou hodní, milí a soucitní humanisté.

2) Přesto jsou Němci ve své podstatě stále rasisty, nesnášejícími Židy. To mají společné s imigranty (z nichž je naprostá většina muslimů, jejichž nenávist k Židů je nabíledni).

3) Rozumní lidé mezi Němci, odmítající dnešní krizovou a pokryteckou situaci, se bojí projevit, neb kdo tak učiní, je okamžitě pranýřován jak spoluobčany, tak, a to je horší, i úřady, může přijít o zaměstnání a být i jinak diskriminován.

4) Úřady, policie i média doloženě a na příkaz lžou o zločinech imigrantů (tj. tají je nebo přímo popírají), šíří účelové fámy a zkreslují informace v jejich prospěch.

5) Azylanti dostávají od německé vlády 400 Euro na hlavu (čtyřčlenná rodina 1600 euro) měsíčně, k tomu zdarma (!) byty a stravu, nájem neplatí. Novinářům či komukoliv z veřejnosti shodně opakují naučenou větu "Němci jsou hodní, mají nás rádi, líbí se nám tu" (komu by ne, za takových podmínek!). Čekatelé na azyl dostávají "jen" 320-380 Euro, bydlí v izolovaných a hlídaných hromadných ubytovnách, musejí jíst, co jim předloží; jejich situace není vůbec růžová, většina jich by se chtěla vrátit zpět, nebo, ještě lépe, oblbnout německou blondýnu, která by si je vzala a domestifikovala.

Závěrem aspoň dvě citace:

"Zas a znovu jsem šokován, opět se setkávám s tím samým jevem, že evropští milovníci uprchlíků jsou zároveň ryzí rasisti."

"Takhle tedy uvažují politicky korektní lidé. Jsou to, řečeno stručně, zasraný rasisti."

8 29.11.2018

Poněkud tragické vyprávění. Samé pochybnosti, pocity zneuznání, problematické vztahy s kolegy, zrady, výčitky... Dost mně to překvapilo, sic jsem coby mladík poslouchal nahrávky "Lohonkovy" prvé významné skupiny Minnesengři, a ty na mne působily mile. No, vždyť ale on takový celý zasmušilý ten Žalman vlastně je, tak je to asi v pořádku. O hudbě samé málo, krom oddílu věnovanému rozboru alb, poněkud zbytečně rozvláčenému i vzhledem k tomu, jak neradostně jsou hodnocena - a nejspíš oprávněně. Z celého textu však jeho protagonista vystupuje spíše jako beznadějný truvér, než truvér naděje...

1 20.11.2018

Pro mne je Zuzana Michnová určitě jedním z nejvýznamějších nebo alespoň nejpoetičtějších a nejosobitějších textařů celé české populární hudby. Autorčiny osobní poznámky v knize nádavkem mapují historii "jejího" Marsyasu. Vzpomínky, sleevenotes a hodnocení dalších autorů sice místy dublují kapitoly z knihy o skupině "Dávám, tak ber!", ale... no tak... člověk si je může přečíst i dvakrát, že jo... ;)

16.11.2018

Pokračování prvého vzpomínkového titulu Víno z hroznů. Už tedy tak nepřekvapí, ale stále dobré vypravěčství, zde navíc doplněné nečekaně čtivými, chytrými i vtipnými eseji a povídkami. Tři hvězdy jen kvůli tomu, že jde o "nástavbu", jinak bych dal jako u "prvého dílu" čtyři.

1 02.11.2018

Má představa hejska, který se proslavil a zbohatl spíše díky okolnostem a lidem kolem něj, než vlastním hudebním umem (konečně sám přiznává, že v dnešní konkurenční době by si ani neškrtl), sice nevzala úplně za své, ale musím mu přiznat nečekaný vypravěčský i literární talent, jímž mne mile překvapil, jakož i otevřenou upřímností výpovědi nejen o sobě, nýbrž i o dalších slavných lidech kolem něj - a jsem si jist, že mnozí z nich tohle četli neradi.
Já tohle četl rád a doporučuju nejen zvědavcům na bulvár, ale i těm, kdo rádi literárně dobré autobiografie. Není divu a nebylo to nejspíš jen z kamarádství, že tuto Štaidlovu práci ocenil i Arnošt Lustig.
Nakonec nutno dodat, že kniha doplňuje informace o tom, jak vznikala a jaká byla česká populární hudba a někteří její představitelé v dobách minulých.

4 02.11.2018

Pořád mne to překvapuje, ale ten pán UMÍ psát!
Toto již nejsou vzpomínky, je to výběr beletristických esejů a povídek z prvých dvou Štaidlových knih, v nichž překvapuje svým nečekaným literárním talentem, oceněným i Arnoštem Lustigem. Vůbec se nedivím, že na rozdíl od předchozích autobiografických knih, které si vydal sám, po těchto povídkách tentokrát sáhlo renomované vydavatelství. Zábavné, veselé i smutné, lehce pikantní, leckdy inspirované osobními zážitky. Navíc kniha v pevných deskách menšího formátu, jaké oceňuju pro jejich praktičnost pro čtení na cestách. Doporučuji. Docela vřele. Ani tady se nebudete nudit.

2 02.11.2018

"Autorka" Eva Nováková Plevová ve skutečnosti pouze vzala nedokončený rukopis svého otce Františka Plevy (19452009), fotografa a autora několika knih o Vysočině, a bez dalších úprav jej nechala vytisknout.
Text neprošel jazykovou korekturou, takže čtenář objeví množství chyb interpunkčních a pravopisných, ale i překlepy vzniklé zřejmě při přepisu a také věcné chyby. Jeden příklad za všechny: namísto Kudějovy americké přezdívky Sid (Sidney = Zdeněk) Goodday ( = Dobrý den, fonetický přepis příjmení 'Kuděj') se tu objevuje Sid Goodbye (Zdeněk Nashledanou), což i člověk s elementární znalostí angličtiny rozezná jako nesmysl, nehledě na autorčinu neznalost tohoto pro Kudějovy obdivovatele základního faktu.
Publikace má pouhých osmačtyřicet stránek, přičemž osmnáct(!) z nich tvoří nepříliš kvalitní celostránkové snímky, některé již mnohokrát publikované. Z třiceti stránek textu alespoň dvě češtinářské perly: ... procházeli směrem na nejvyšší vrchol okolí Melechova... či ... používal jadrná slova, která nelze ani popsat...

28.10.2018

Lindaur sebral veškeré materiály o skupině vydané v někdejších časopisech Melodie a Gramorevue, tyto zde přetiskl a z nich také vytvořil úvodní biografii skupiny, jakožto i minibiografie sólových aktivit jejích členů. Řada informací se tu proto opakuje (a občas si i odporuje). Knížečka je napsána sice žurnalistickým stylem, ale svěžím a občas i poetizujícím jazykem, jaký autor předvedl i v dalších svých titulech. Je dobře, že o této pro českou populární hudbu významné skupině vznikl nikoliv snad vyčerpávající, přesto dosti zevrubný materiál, který jistě potěší její někdejší posluchače a příznivce (včetně mne).

1 04.10.2018

Autorka je typickou představitelkou soudobého křesťanského liberalismu, který dává všem náboženstvím váhu božského zjevení, pouze jinak pochopeného. Tím je bohužel i tato její kniha silně olivněna a veškerou její znalost reálií jakož i množství jejích spisů na tato témata to snižuje na úroveň neobjektivní ideologizace. Špatné.

2 04.10.2018

Křesťanská agitka bez odborné validity. Zbytečnost.

"Pět set let před narozením Ježíše ve starověké Číně pověřil bůh Lao-c‘"

Už úvod samotný dává jasně najevo, že autor absolutně nepochopil Lao-c' ani učení o Tao, přestože "přezkoumal stovky překladů Tao te ťing a napsal 81 pojednání".
Cpát boha do taoismu je asi tak relevantní, jako zapéci špinavé ponožky do svatebního dortu. Dort tak zničíte a ponožky nevyperete.

Sympaťák Marko, živoucí legenda a klasik minimálně v české country a v českém komiksu a knižní ilustraci.
Člověk jako on si určitě svou knihu zaslouží a určitě řada lidí, kteří ho celoživotně obdivují ať v tom či v onom oboru, ho ráda pozná i z té hlubší psychologické stránky. Trochu mne překvapilo, jak nekompromisním ortodoxem svým založením je snad ve všem co dělal a dělá, ale lidé, kteří něco dokázali, holt tací asi být musí. Milá kniha, i když jsem čekal víc o té muzice a méně o trampingu, ale to je jen můj problém, ne její.

3 23.09.2018

Představení uváděné pět let na scéně Divadla na Vinohradech, a po celou tu dobu vždy vyprodané. Viděl jsem několikrát. Úžasné představení plné humoru, romantiky i napětí a poučení, s překvapivě excelujícím Petrem Rychlým v titulní roli. Představení bylo před chystanou stavební úpravou divadla pozastaveno, počítá se však prý s obnovenou premiérou. Bylo by škoda, kdyby k tomu nedošlo.

Čtivé, stylově však nikoliv originální, spíše hospodské. ----
Zápletka zprvu jednoduchá (smrt folkového zpěváka přímo při produkci na festivalu), postupně však zbytečně překomplikovaná a málo přesvědčivá - zpěvačka oběšena na struně (prý prostrčené skrze okno - sic!, což je ovšem pouze neprokázaná detektivova hypotéza), k tomu ztracený skautík, nalezený při sledování gay porna v chatě pachatele... well... Řada naznačených záhad, většinou v detektivkách používaných k usvědčení pachatele, tady není vyřešena (kdo, kdy a jak otrávil zpěvačce nápoj? - zásadní, ale neobjasněno). Řešení případu zde "dokládají" pouze fakty nepodložené dohady - prý intuice (např. píšťala v konstrukční trubce coby předmět doličný - nenalezena) ústředního hrdiny detektiva Finka, nikoliv důkazy. Když k tomu přičteme mladou, chytrou a prsatou dobrovolnou pomocnici a především obdivovatelku detektiva v důchodu, se sexuálními narážkami jejich dialogů... trapné a zbytečné. Z celé detektivky mi zbyl především smutný pocit autorova (resp. detektiva Finka) sebeobdivu. ----
Bod za čtivost a znalost reálií, tedy prostředí folkového festivalu, celkově ovšem slabota. Dal jsem se do čtení díky pěkné autorově povídce v časopise, ale zdá se, že na romány nemá. Nu, kolegové dole píší, že je to nejslabší Velinského kniha, ok, dám mu ještě šanci a zkusím nějakou jinou.

1 08.09.2018

Chudák kráva...

Navazuje na román téhož autora Medvědí Sam - viz.

Kniha je ve skutečnosti převyprávěním příběhů D. G. Mukerdžího z knih Za Kárím v indické džungli (česky 1948) a Můj slon Kárí (česky 1936), V. Hulpach je pouze jejich editorem. V takových případech se tituly většinou uvádí se jménem původního autora. Tomu již propadla autorská práva, a tak si pan Hulpach mohl dovolit dost nestandardně uvést knihu pod jménem vlastním. Divné.