Finn69 komentáře u knih

Je to zároveň fantasy, pohádka, horror, mýtus i satirické podobenství, zkrátka estonské podivno :)
Pokud si dokážete užít svět, kde lidé mluví s hady, medvědi milují krásné panny a nad nekonečným lesem létají okřídlení dědečkové s jedovatými zmijími zuby, bude se vám to líbit. Zvlášť pokud vám nevadí, že tenhle příběh umí být i pořádně krvavý. Čte se to dobře, lehce, styl mi trošku připomínal Aarta Paasilinnu, ovšem podstatně hororovějšího. Stojí to určitě za přečtení, není to žádná tuctovka.

6 09.08.2021

Oproti první sbírce mi tu chybí nějaká naprostá pecka jako třeba Verglas nebo Familiár. Nicméně pořád velmi dobrá knížka, pokud máte tyhle mírně "weird" věci rádi. Vyzdvihnul bych třeba povídku "Pašo" Paola Bacigalupiho, Barzakův "Jazyk můr" nebo "V ústí řeky včel" Kij Johnsonové. Ale jako celek mi to prostě pořád vychází o hvězdičku míň než první díl.
A poznámka na závěr: jak tohle může být první komentář u knihy, která vyšla v roce 2006 a má hodnocení 86%? Čtenářům to zřejmě vyrazilo dech :)

6 23.06.2021

Tahle kniha je vlastně starší brácha Severské mytologie Neila Gaimana. A je to brácha nejen starší, ale i o kousek lepší. Tomuhle srovnání se nedá vyhnout, obě knížky čtivě a zábavně vyprávějí staroseverské ságy a obě čerpají ze stejných zdrojů, zejména z islandské Starší a Mladší Eddy. Nevyhnutelně tak vyprávějí stejné příběhy, byť každý trošku jinak. Pokaždé je to ale velká zábava. Nic proti Gaimanovu zpracování, on psát umí a já mám jeho knížky moc rád. U paní Kadečkové je ale navíc znát, že se historií severských zemí zabývá celoživotně a psát, to ona umí taky. Doporučuji zájemcům jak tuhle knížku, tak třeba Dějiny Islandu, je to všechno jiné, než suchopárná přednáška. Dočtete se tam mimo jiné i víc o autorovi Eddy, Snorri Sturlusonovi.

6 10.04.2021

Jak je u Diamonda obvyklé, dozvíte se i tady v přístupné a čtivé podobě řadu zajímavých věcí. Tentokrát je to na téma srovnání našeho způsobu života s tím, jak místy ještě dnes žijí nebo nedávno žily tlupy a kmeny domorodců v pralesích, pouštích a nebo třeba v ledové Arktidě. Vzhledem k Diamondovým životním zkušenostem je zvláštní pozornost věnovaná Nové Guineji a tamějším kmenům, jejichž členové, ještě před nějakými 50 lety kanibalové žijící v době kamenné, dnes řídí auta a u televize popíjejí kolu jako jejich americké a evropské vzory. Tenhle jejich tryskový vývoj z pravěku do kosmického věku během jedné generace dává zvlášť dobrou možnost srovnat to, co bylo, s tím, co je tu teď. A srovnává se tu ledacos, od rodinných vztahů až po války, od narození až po smrt. Výchova dětí, obstarávání jídla, jak vycházíme se sousedy, jazyky kterými mluvíme... A tady pak vznikají ty otázky, na které hledá autor odpovědi. Neztratili jsme něco proti našim předkům? Nedělali něco z toho lépe? Neměli bychom se vrátit k některým věcem, které jsme pod tlakem civilizace opustili?
Diamond život našich předků nijak neglorifikuje, není to přece aktivista, ale vědec. Neopěvuje tu život v souladu s přírodou, který je přes všechny klady většinou krátký, těžký a krvavý. Hledá to pozitivní, co je přenositelné do dneška. Nejde mu o nějakou propagandu, ale o nalezení odpovědí.
Místy je to hrozně zajímavé, ale byla tu i řádka poměrně dlouhých pasáží, které mě až tak nebraly, namátkou třeba celý závěr týkající se civilizačních chorob. Takže proto ty tři hvězdy, ty ale přece znamenají "liked it".

6 14.03.2021

Faberovy povídky mám rád, takže jsem samozřejmě s(t)áhnul i po téhle jednohubce, jakmile jsem se o ní dozvěděl. A nezklamala, je to zajímavý mix stylů i témat, tak nějak jako ve Fahrenheitových dvojčatech. Na rozdíl od nich ale tuhle sbírku přečtete na posezení.
Nejvíc mě chytila hned titulní "Tak zatím, Natálie". Asi to v mých očích trochu uškodilo ostatním povídkám, ono když je hned na začátku taková pecka, která navíc sama zabere polovinu knížky, vypadají ostatní povídky nutně jako takový přílepek. A přitom ani ty nejsou vůbec špatné.
Doporučuji všem, je to dobrá, byť kratičká sbírka, s jednou povídkou vynikající a čtyřmi hodně dobrými.

6 07.03.2021

Hendrik s Evertem potřetí, a bohužel už to není ono. Vracíme se v čase někam k Hendrikovým sedmdesátinám, oba kamarádi ještě žijí samostatně a dům s pečovatelskou službou je teprve někde v budoucnosti.
Kupodivu je sedmdesátiletý Hendrik daleko méně zábavný než třiaosmdesáti- či pětaosmdesátiletý. Je to spíš takový ten typ otravného důchodce bombardujícího z nedostatku jiných zájmů místní samosprávu peticemi. A Evert mi připadá vyloženě senilní, konečně jak by jinak mohl přijít na nápad sbalit někde kočárek s miminem?
Jinak je to vcelku zábavné čtení, to zase nemůžu popřít, ale už tomu chybí jakákoliv výjimečnost, ničím to nevyniká. Takový výškrabek z šuplíku, tipuji.

6 10.11.2020

Tohle se ale vůbec nepodobalo žádné z knih Louise de Bernières, které jsem zatím četl. K Mandolíně kapitána Corelliho nebo Ptákům bez křídel to má stylem, prostředím i postavami opravdu hodně daleko a latinskoamerická trilogie je úplně z jiného vesmíru. Pokud bych měl k něčemu přirovnat tak snad k McEwanovu Pokání, ale ani tohle tak úplně nesedí.
Namísto Středomoří či exotické Jižní Ameriky dostanete docela rozsáhlou kroniku konce staré dobré Anglie, od smrti královny Viktorie až po meziválečná léta. A nebo se na to můžete dívat jako na rodinnou "Ságu rodu McCoshů". Nebo jako na obraz toho, jak první světová válka zničila celou jednu generaci (nejen) anglických mužů a z jejich světa nenechala kámen na kameni. A nebo úplně jinak.
Krásně napsaná a výborně přeložená kniha s atmosférou, do které se propadnete jako nic a najednou zjistíte, že jsou tři ráno...

6 02.10.2020

Trochu mě překvapilo, o kolik let dopředu se děj posunul proti předchozímu dílu. Myslím že to bylo dokonce o třicet, přesto to ale neznamená, že přijdete o někoho z hrdinů předchozích dílů. Sice už jsou z nich skoro důchodci, to ale neznamená že nedokážou kdekoho nakopat do tentononc jako za mlada.
A přes loupání v kříži, vysoký krevní tlak i stařeckou vetchozrakost musí posádka Rosimanty čelit dalšímu velkému nebezpečí, ohrožujícímu celou lidskou rasu. Zase si totiž někdo myslí, že ví nejlíp, jak se má lidský vesmír řídit a hodlá všechny zavést do zlatého věku, i kdyby měl cestou všechny zabít.
Jak to dopadne je doslova ve hvězdách, oproti předchozím dílům je totiž konec poněkud otevřený a jelikož další díl v češtině zatím není, nezbývá než si počkat...
Dávám čtyři hvězdičky, líbilo se mi to víc než Popel Babylonu. A doufám že Hněv Tiamat, či jak se bude další díl jmenovat, tenhle příběh nějak parádně uzavře.

6 21.06.2020

Tak tady už se mi zdá, že pánům autorům začíná trošku docházet dech.
Tím nechci říct že by to nebylo ke čtení, chraň protomolekula. Místy to má docela tempo a čte se to pořád fajn. Ale jisté výhrady bych měl.
Třeba Marco Inaros - takto všemocný a skoro vševědoucí terorista/bojovník za svobodu, dělá v podstatě celou dobu takové pitomosti, že nebýt toho že ve vesmíru se lidi špatně hledají, dávno ho musel někdo rozmáznout. Nebo jeho synek Filipito Inaros - co to má proboha být? Pokaždé když se objeví, máte chuť mu dát pár facek a poslat ho spát bez večeře. A finále knihy to je deus ex machina jako když vyšije.
Takže proto ty tři hvězdičky.
No a z toho že začínám číst Vzestup Persepole je jasné že to mělo i nějaké ty kladné stránky :)

6 14.06.2020

Tuhle sérii čtu tak nějak na přeskáčku s Prádelnou Charlese Strosse a obě série patří k mým oblíbeným. Mají dost společného, mimo jiné ten typicky anglický humor a nadhled, a nemůžu říct, že by mě kterákoliv z přečtených knížek zklamala.
A to platí i pro Zvony Londýna - byla to zábava, docela to šlapalo, chybělo mi snad jen trochu víc mé oblíbené Molly. No a těším se samozřejmě na další díl :)

6 05.04.2020

Trošku zklamání, čekal jsem po těch chvalozpěvech všude okolo asi trochu víc. Robert Hunter mi moc k srdci nepřirostl. Tihle superhrdinové, geniální, odvážní, pijící pouze single malt a skvělí v posteli, už mě tak nějak nebaví. Špatné to není, klidně si v budoucnu přečtu i nějaké další díly, ale nadšení se nedostavilo.
J. D. Barker a jeho (zatím) dvě knihy o Samu Porterovi mi přijdou jako lepší volba.

6 17.02.2020

Po trochu nepřesvědčivém rozjezdu se mi nakonec podařilo se pořádně začíst a nakonec se mi Tělo a krev líbilo. Trochu mi to celé připomínalo mého oblíbeného Johna Irvinga, ten to ale nebere až tak třeskutě vážně a tragicky, tím u mě nad Cunninghamem trochu vede.
Některé postavy jsou trochu schematické - cholerický řecký otec rodiny, znuděná panička v domácnosti, veselá transka a podobně. A tím, že jsou tu všemožné sexuální a jiné menšiny soustředěné do jedné rodiny, vypadají občas spíš jako sexuální většiny.
Ale napsané je to pěkně a dobře se to čte, hlavně druhá polovina knihy mě opravdu chytila a můžu myslím klidně doporučit dál.

6 12.02.2020

Hyperion jsem už kdysi četl, ovšem bylo to tak v dávných dobách, že (možná mi to nebudete věřit) ještě neexistovaly nejen stránky Goodreads, ale dokonce ani Facebook! A nejen to, šťastlivci, kteří měli připojení k internetu, trávili dlouhé hodiny tím, že stahovali data rychlostí 14,4 kb/s pomocí magických telefonních modemů. To ovšem jen pokud měli to štěstí, že telefonní dráty nestrhalo hejno pterodaktylů nebo vyplašený brontosaurus.
No ale abych se dostal k věci, z prvního setkání s Hyperionem se pamatuji jen to, že mě to tenkrát moc nechytilo a druhý díl už jsem nečetl.
Ale časy se mění, od Simmonse jsem toho mezitím přečetl mraky a většinou se mi to moc líbilo. Takže jsem si jednoho krásného dne řekl, že zkusím dát novou šanci i téhle klasice. A jsem rád, že jsem to udělal, tentokrát půjdu určitě i do druhého dílu.
Jenže tím se dostávám do problému - co číst dřív, Pád Hyperionu nebo Vandermeerova Borna, kterého jsem si dnes přinesl z knihkupectví? Je to dilema.

6 17.11.2019

Tahle knížka mě nalákala nálepkou "steampunk fantasy". Nakonec se ale ukázalo, že je to prostě jen epická fantasy a ten steampunk se omezuje na střelné zbraně a je tedy spíše v úrovni zbožného přání.

Není to vůbec špatně vymyšlený svět, je docela originální a zajímavý. Jsou tu kouzla a pradávní bohové, a proti nim nová magie střelného prachu. Takže vlastně boj nového proti starému, a také to celé začíná pořádně krvavou revolucí. A jelikož staří bohové nejsou ještě zdaleka odepsaní a pořádně kolem sebe kopou, nemá revoluce zdaleka vyhráno. A jak už to tak bývá, její ideály se pomaličku vytrácí a na povrch vyplouvají osobní zájmy řady vlivných lidí...

Když se prokoušete trošku utahaným začátkem, zjistíte že se to i docela pěkně čte, chápu vysoké hodnocení, které tahle série všude má. Já ale zůstanu u tří hvězd. Přestože svět prachmistrů se mi líbí, nemůžu totéž říct o hlavních postavách, které jsou hrozně nevýrazné a ploché. Ještě v polovině jsem si pletl jména. A další věc je překlad, resp. korektury. Je tam spousta chyb, najdou se věty, které vůbec nedávají smysl.

Když to shrnu, je to docela dobrá, originální a čtivá fantasy. Nějaké mouchy se samozřejmě najdou, od druhého dílu mě to ale neodradí.

6 22.10.2019

Nebylo to rozhodně špatné, ale nemůžu říct že bych z toho byl nadšený - tak jako jsem byl při prvním setkání s Joe Hillem u sbírky Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy nebo třeba u Vánoční říše.
Ta epidemie samovolných vzplanutí a následná panika a vlastně rozpad společnosti je popsaná moc dobře, to se vážně povedlo. Nějak jsem se ale nedokázal sžít s postavami, a to je u těchhle příběhů vždycky problém, nesmí vám být jedno, co se s nimi stane. Děj byl dost předvídatelný, a pokud mě něco zaskočilo, bylo to proto, že mi to přišlo překombinované nebo nelogické.
A přestože Joe Hill umí psát moc dobře, připadalo mi to často moc natahované a zbytečně dlouhé. Jak mám tlustospisy jinak rád, tentokrát by mi nevadilo, kdyby to o třetinu seškrtal, asi by se nic tak hrozného nestalo. Čili bohužel, na víc jak tři hvězdičky mi to nevychází...

6 04.10.2019

Uhtred je i v šedesáti letech a v jedenáctém dílu pořád v jednom kole, sotva konečně dobyl svůj Bebbanburg, musí se postavit norským berserkerům. Možná byste mohli mít pocit, že je to pořád dokola to samé, ale chtěli byste to jinak? Já osobně doufám, že Uhtred bude řádit na bitevních polích Northumbrie aspoň do sedmdesátky :-)
Dvanáctý díl už se chystá a podle anotací vypadá opět slibně.

6 01.10.2019

Jak čteme v anotaci něco o těžařské lodi, my pravověrní okamžitě zpozorníme a čekáme že bude následovat "Červený trpaslík". Toho se sice tentokrát nedočkáme, nicméně vesmírná odyssea lodi Rockhopper je taky moc dobrá, byť se u ní zdaleka tolik nezasmějeme.
Ani toho ledu se vlastně v téhle knize moc netransportuje, děje se tady ale moc a moc daleko zajímavějších věcí. Reynolds se zase jednou rozmáchl přes tisíce let obyčejných i světelných, a tentokrát dokonce nezapomněl ani na mimozemšťany.
Prostě pěkná čistá scifi za čtyři hvězdy.

Genderová poznámka:
Posádka Rockhoppera několikrát málem zahyne jen proto, že si dvě "nejlepší kamarádky", které chtějí obě všechno řídit, nedokážou mezi sebou celý život vyříkat, čím jedna druhou se*e. Kdyby si daly pár facek a hodily to za hlavu, lidstvo by to mělo všechno podstatně jednodušší. Ale tak to holky prostě nedělají...
Takže si jako správné mužské šovinistické prase říkám, že pokud má lidstvo přežít, neměly by se tyhle posty ctižádostivým dámám tohoto typu svěřovat, a pokud ano, ne víc než jedné, proboha :)

6 29.04.2019

Ten otevřený konec Kvítku mě nakonec donutil pořídit si i tuhle sbírku, musel jsem prostě aspoň rámcově vědět, jak to se Sugar a Sofií dopadlo :)
Co jsem potřeboval, to jsem dostal, a k tomu ještě pár věcí navíc. Hodně se mi líbila závěrečná "Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích", pak ještě třeba "Clara a Krysí muž". Zbytek povídek mě až tak nezaujal, četly se ale hezky všechny.

6 21.04.2019

Druhý stařík prostě není tak dobrý jako ten první. Je to sice pořád docela zábava, navíc na dotčené politiky mám hodně podobné názory jako Jonasson, ale nemůžu bohužel říct, že bych se u čtení nahlas zasmál. Snad jen u indického obchodníka s chřestem Gustava Svenssona, ten byl docela dobrej :)

A ono není divu, vždyť Jonasson už všechno co mohl, dal do prvního dílu. Stojednaletého staříka asi napsal jen proto, že už nemohl vydržet Donalda Trumpa a potřeboval si to s ním vyřídit. Docela to chápu.
Za mě ale asi to nejslabší, co jsem od Jonassona četl.

6 02.04.2019

Peter se po stresujícím výletu na venkov rychle vrátil zpátky do Londýna a Strom viselců je tedy opět taková klasická "Rozmarovka". Čili daleko větší prostor pro Nightingala, na scénu se nám vrací Muž bez tváře a Lesley, dokonce to vypadá, že nám v dalších dílech něco zásadního opět předvede i Punch.
Je to pořád zábavné a vtipné a dobře se to čte, i když tentokrát v nakladatelství poněkud odflákli korektury...
Hned bych si dal další díl.

6 25.02.2019