Finn69 komentáře u knih
Ta knížka je celá tak nějak v rauši, skoro jako Lemův Futurologický kongres. Špatná věc to není, je to prostě takový úlet, je to i zábavné, je tam spousta zajímavých nápadů, ale má to tu smůlu, že Stephenson prostě napsal řadu daleko lepších knížek. Za přečtení ale určitě stojí.
Tak tady Sarah Waters hodně povolila uzdu svým dvěma hlavním tématům, lesbické lásce a viktoriánské pornografii. Napsané je to moc pěkně, i příběh a prostředí jsou zajímavé, v tom si Špičkou jazyka nezadá se Zlodějkou. Nicméně na můj vkus je tam těch lesbiček až příliš a hlavní hrdinka mi často lezla na nervy. Oblíbit si někoho, kdo se prakticky celý život chová jako bezcharakterní čubka, je těžké. A závěr pro změnu trochu zaváněl červenou knihovnou.
Takže nakonec takové lepší tři hvězdy, asi to není úplně pro mě.
Na někoho možná až příliš drsná a krvavá fantasy (nebo spíš horror) o pádu boha a o tom, jak vychovat boha nového. O tom, jak tenké jsou stěny té bubliny, které říkáme realita kolem nás. Má to takový lehký nádech Clive Barkera, je to ale originální a zajímavá věc. A přes všechnu tu krev a cucky i překvapivě vtipná a zábavná. V první polovině to byl jasný kandidát na pět hvězd, ke konci sice trošku ubírám na čtyři a kousek, ale spokojeně vrním :) A to je to autorův debut, klobouk dolů.
Tohle mi moc nesedlo.
Přišlo mi to nedotažené, neslané, nemastné. Kdyby byl tohle můj první Ishiguro, dalšího bych už asi nehledal. Pokud chcete zajímavou knížku o tom, jak někdo hledá své ztracené rodiče a přitom pozvolna ztrácí iluze o svém dětství, vezměte si raději Dokud tě nenajdu od Johna Irvinga.
V téhle knize je všeho hrozně moc, informací, myšlenek, postav, směrů ... a všeho moc škodí.
Patřím mezi ty, kteří se tímhle tlustým 700 stránkovým špalkem prokousávali ztěžka a docela dlouho, a přiznávám že zhruba od poloviny už jsem si kontroloval, kolik proboha ještě zbývá do konce. Bylo to už moc dlouhé, rozvláčné až ukecané, občas i nudné. Spousta filozofování a buddhismu, což běžně nevyhledávám, a málo příběhu a živých postav, což bych naopak přivítal.
Zkrátka, nebylo to pro mě.
Název neklame, i když to už dávno není "new", pořád je to pořádně "weird". Ty čtyři hvězdy téhle sbírce nechám, zaslouží si je.
Otevřel jsem ji po řadě let vlastně jen proto, abych si připomněl povídku Alistaira Rennieho o Vykuchávači - chytám se totiž na jeho Chmurného válečníka. A to bude zdá se teprve maso :)
Soudce Ti je už můj starý známý, známe se už desítky let - jak v knižní podobě, tak i v audio. A teď mi po delší době padl v knihovně do oka a dopadne to zřejmě tak, že si postupně znovu přečtu všechno co mám či seženu. Je to prostě klasika a doporučuji všem bez rozdílu věku, pohlaví, či sexuální orientace :)
No, nebyl jsem zjevně cílovou skupinou a podle toho vypadá i hodnocení.
Mám rád Conniin humor a ten naštěstí najdete i tady, proto jsem to také dočetl až do konce. Hlavně je to ale bohužel docela ukecaná záležitost dost na hraně červené knihovny.
Hluk a vřava je skutečně těžké čtení, dal jsem to až napodruhé. Ale stojí to za to.
Faulkner vás hned na začátku hodí do chaotického proudu záblesků minulosti, skutečnosti i budoucnosti, které se míhají v hlavě mentálně postiženého Benjyho. A jelikož on samozřejmě nechápe, co se to kolem děje, těžko to může napoprvé pochopit nebohý čtenář. Tohle je okamžik, kdy řada lidí knížku s buď s užaslým "WTF?" nebo s pocitem že na to prostě nemá, na dlouho odloží někde hluboko do knihovny, aby na ni neviděli.
Napodruhé už je to stravitelnější, a překonáte-li Benjiho kapitoly, zjistíte, že zbytek knihy se nejen čte daleko líp, ale že vám osvětlí i ten chaotický začátek. A najednou zjistíte, že je to výborná knížka. Pořád je to náročné čtení, střídají se tu vyprávěči, styly, časové roviny, jazyk... Řada věcí je nedořešených a musíte si je domyslet. Ale pokud jste se dostali až sem, tak to už jsou všechno věci které zvládnete a dokážete si je užít.
Pěkná útlá sbírka povídek, je to takové (pří)jemné čtení, opravdu je tam cítit ta ženská ruka.
Kdyby tam místo úvodní indiánské povídky bylo něco od Kelly Link, bylo by to i na pět hvězdiček.
Vdechnuto za jedno odpoledne :)
V prvním díle jsme tu měli tajnou policii a občanskou válku, ve druhém jsme potkali narkobarony a gangy, a teď jsme do třetice dostali náboženské fanatiky rozhodnuté spasit celý svět, i kdyby ho měli kvůli tomu vyhladit. Je zajímavé že nakonec to vždycky končí stejně, v krvi a smrti, a nejvíc to pokaždé odnesou ti, kteří s tím mají nejmíň společného.
Potkáte tu spoustu postav z prvního i druhého dílu, zdá se, že všechny cesty nakonec nevedou do Říma, ale do Cochadebajo de los Gatos. A tam se chystají na obranu proti novodobým křižákům, čili máte se na co těšit.
A abych to úplně shrnul, tohle je v každém případě výborná série kterou můžu každému jen doporučit a Louis de Bernières je bez debaty vynikající spisovatel. Už tu mám od něj připravených řadu dalších věcí a těším se co s tím provede tentokrát.
Normálně tu nehodnotím knihy které znám jen jako audio. Tady ale cítím povinnost vás varovat.
V pátém dílu se posádka Rosinanty dočasně rozchází, což je vlastně fajn, jelikož se tím příběh může rozdělit do více dějových linií, které se navzájem proplétají. Takže zažijete nejen vesmírné přestřelky jako v každé pořádné space opeře, ale třeba i chmurné postapo o zničené Zemi v hlavní roli s (výborným) Amosem a hned několik dobrodružných útěků z vězení, pokaždé v jiném prostředí a v podání někoho jiného. Pořád dobré, čtivé a zajímavé, takže opět dáme ty čtyři hvězdičky.
Stejně jako Kalibánova válka trochu natahované, ten rozjezd mohl být svižnější. Nicméně i tak pořád dobré a zajímavé čtení. Oproti předchozím dílům je tu vzhledem k okolnostem příběhu míň meziplanetární politiky a víc je to o osobních kvalitách lidí - a třeba i o selhání těch kteří by měli ostatní vést. Objevuje se pár důležitých nových postav a jako obvykle jsou zajímavější ty se záporným nábojem. Teroristka Clarissa u mě vyhrává nad pastorkou Annou na celé čáře, a nic na tom nezmění ani to, že je Anna zrzka :)
Mimozemská brána je něco mezi přestupní stanicí z Vesmírné odyssey a artefakty z Pohlovy Gateway. A chtěl bych tam toho o ní víc, až na jednu krátkou pasáž se o Bráně vlastně jen mluví. Třeba se dočkám v dalších dílech, otevírají se totiž zajímavé možnosti a ani detektiv Miller zřejmě neřekl poslední slovo...
Trošku jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, když to ale vezmu jako součást celé série tak si i Abaddonova brána ty čtyři hvězdy zaslouží.
Amatka sice má originální nápad, zajímavý příběh a je docela pěkně a čtivě napsaná, něco tomu ale chybí. Jako by tam všeho bylo tak nějak málo, příběhu, vysvětlení, konec je hodně uspěchaný...
Přitom ten svět který lidé udržují jen pomocí slov, za cenu drastického potlačení fantazie a jakékoliv změny, je opravdu něco zvláštního a šlo z toho asi udělat mnohem víc.
Představte si třeba, jak by si s tímhle tématem pohrál Miéville.
Sobí hora se mi od Karin líbila výrazně víc, asi budou jejím hřištěm spíš povídky.
Přestože Donner se zajímal hlavně o uralské jazyky a jejich příbuznost s finštinou, tohle není žádná suchopárná etnografická studie. Naopak, je to zajímavá o dobrodružná cestopisná knížka, podle které by šlo natočit parádní sibiřské road movie. Třeba něco ve stylu Bezstarostné jízdy, jenže na sobech?
Zjistíte mimo jiné, že svéráz národního lovu není vynálezem sovětské éry a na Sibiři se podobné úlety zřejmě dějí od nepaměti.
O místních Samojedech, Osťácích nebo Tunguzech jsem mnoho vědomostí neměl, po téhle stránce to pro mě bylo další plus. I když jsou popisy dost stručné, ledacos jsem se dozvěděl. Nejen jejich životě, ale i například o náboženství, šamanismu. V Donnerově době se ještě běžně praktikovalo, ale už tenkrát byla domorodá kultura na ústupu. Kdo ví co zbylo dodnes, asi jen představení pro turisty jako u Indiánů.
Mimochodem podobnost života Samojedů a dalších národů se severoamerickými Indiány je hodně velká ve všech směrech. V dobrém i ve zlém, samozřejmě i včetně té špíny, nemocí a alkoholismu. Sibiřská městečka také nejsou nepodobná obchodním stanicím na pomezí Kanady a USA v 18. nebo 19. století, jak je známe z některých indiánek, včetně nepoctivých obchodníků, různých vyvrhelů atd. Prostě je to všechno hrozně zajímavé.
Knihu bohužel dost poznamenalo nakladatelství Dauphin, po grafické stránce to dost odflinkli a obrazová příloha je totálně nelogicky řazená. Za to ale autor nemůže, takže dávám 5 hvězd a na nakladatelství sesílám kletbu.
Tak to bylo samozřejmě parádní čtení, zejména pro nás, kteří jsme už prošli Venissem a víme co je to maso. Bornův svět je také svět biotechnologií, přirozený život se míchá s tím umělým tak, že je od sebe vlastně nerozeznáte. Nakonec, ono na tom až tak nesejde.
Nicméně tohle není Veniss, není to tu tak temné a krvavé, tenhle příběh je hravější a pohádkovější. A na chmurnou dystopii je tu překvapivě hodně humoru. Potkáte tu třeba obřího medvěda i čarodějnici, lišky které jako by vypadly z oka kočce Šklíbě z Alenky - a nalezenec Borne, to je originál mimo všechny kategorie. Pět hvězd už jen za Borna samotného, a to bych měl ještě nějaké přidat přinejmenším za mrtvé astronauty.
Třetí díl už není ani tak o ostrově Barrøy ani o Ingrid, daleko víc tu jde o Norsko a Nory za německé okupace. Čili jakési vyrovnávání se s tím, že se nechovali všichni zrovna vzorně, konečně známe to i z českých luhů a hájů. To bude zřejmě důvod, proč tomu Norové dávají vesměs pět hvězdiček a zbytek světa tak maximálně tři, je to především kniha pro ně.
A jelikož mám do Nora daleko, tak to taky za víc než tři hvězdy nevidím.
Dalších 900 stran trojské války, vzpour proti bohům, robotů, kyborgů a cestování časem i prostorem. A i přes ten (možná trochu přehnaný) počet stran to byla celou dobu dobrá zábava. Vazba na Homéra je už o hodně volnější a řečtí hrdinové tak mají víc prostoru se projevit - a taky to udělají. Takže pokud se chcete dozvědět, jak by to v Tróji dopadlo, kdyby se do toho vložili kyborgové z Jupitera a malí zelení mužíčci, jen do toho, nebudete litovat :)
To jsou věci, jak to, že mi něco takového uniklo? Nechápu, jak je možné. že to čtu až teď. Tenhle mix space opery a trojské války je naprosto unikátní, je to skvělá zábava. A to není zdaleka jediná příběhová linka téhle tlusté 700 stránkové bichle. Kromě Achilla, Agamemnóna, Odyssea a krásné Heleny tu ještě máme například roboty/kyborgy snažící se zachránit svět, skomírající lidstvo a jeho potomky, záhadné mimozemšťany voynixe, a dokonce i malé zelené mužíčky a Shakespeara s Proustem.
Vypadá to jako pořádný mišmaš, ale nebojte, je to vážně dobře vyladěný koktejl, ze kterého vás hlava bolet nebude.