Finskej komentáře u knih

Francis prostě umí. Drobnokresba lidské povahy, k níž se tak často uchyluje ve svých knihách, které "jsou méně o dostizích a víc o něčem jiném", je zde přítomna ve vrcholné formě a mně znovu nezbývá, než zopakovat údiv nad tím, jak daleko jeden spisovatel detektivek dovedl zdánlivě "obyčejný žánr" v dalším rozměru. Pozoruhodná spisovatelská zručnost, s níž spájí řemeslo s hlubším vhledem, zcela oprávněně činí pana autora panem autorem.

7 05.01.2016

Poměrně specifická francisovka. Obvyklého ústředního tématu, totiž anglického dostihového sportu, se v tomto případě dotýká méně, na druhou stranu skvěle dokazuje další autorovu schopnost, totiž dosti čtivě popsat různé zákruty jinak normální lidské povahy. Jinými slovy: Francis napsal nemálo detektivek, kde se pustil do rozborů psychiky a dostihy posloužily jako výchozí bod, a toto je jedna z těch lepších. Obvykle příznivci klejí, když se oblíbený autor odchýlí od ústředního tématu, ale Francis si ty odbočky mohl dovolit a uměl. P.S. Odpouštět je mimořádně silné téma a je hezké číst, když o tom někdo dobře napsal.

4 03.01.2016

Vlastní autorovo psaní skvělé jako obvykle, jen je tu to dobové prosocialistické – antimperialistické téma, které z dnešního úhlu pohledu působí poněkud uměle, no. Je třeba shovívavosti, což ale není problém, protože povinné úlitby postihly za socialistické éry více autorů a Erben alespoň neleze soudruhům tam, kam slunko nezasvitne, příliš...

5 17.12.2015

Vtipná a čtivá záležitost pro každého, kdo se zajímá o přírodu. A kolik omylů a neznalostí o něčem tak zdánlivě důvěrně známém, jako jsou veverky, běžně máme... Jéje, to je až k neuvěření. A protože se k autorce a její knížce nadto pojí *velice záslužný* projekt, uvádím ještě jeden link:

2 25.10.2015

„A Hammondův projekt,“ řekl matematik, „je jiný zdánlivě jednoduchý systém — zvířata v prostředí zoo — který postupně ukáže nepředvídatelné chování.“
„A tohle víte ze své…“
„Teorie,“ dokončil Malcolm.
„Ale neměl byste se raději podívat na ostrov, abyste posoudil, jak to tam vypadá ve skutečnosti?“
„Ne. To vůbec není třeba. Na detailech nezáleží. Teorie mi říká, že se ten ostrov brzy začne chovat způsobem, který nikdo nepředpokládal.“

6 19.10.2015

Tato kniha mě dost překvapila: začátek byl slibný, pak nastoupilo po vypravěčské i literární stránce průměrné čtení a od okamžiku, kdy nastalo tzv. zlomové odhalení, byl zbytek předvídatelný a ke konci už i nudný. V pravém slova smyslu konzumní záležitost k jednorázové spotřebě. Jednou ji člověk přečte a dočte, ale kdyby ne, nic moc by se nestalo... (Jinými slovy: i v rámci tohoto druhu literatury existují rozdíly a lepší volbou jsou rozhodně autoři, jako je Clancy, Forsyth, Crichton apod.)

5 19.10.2015

V podstatě souhlasím s hodnocením woodwardovým až na sám závěr: nepokládám nutně oba české pokusy o Exnerovo filmové ztvárnění za až tak tragické... Na http://www.csfd.cz/film/44912-poklad-byzantskeho-kupce/prehled/ se koukat dá (a pobaví a neurazí) a naopak v adaptaci další knihy http://www.csfd.cz/film/8128-smrt-talentovaneho-sevce/prehled/ vysloveně zazářil Jiří Kodet.

2 09.10.2015

Zpočátku bych to nebyl čekal, ale během čtení se z této knihy vyklubala (pro mě osobně) jedna z nejzábavnějších pratchettovek vůbec. A dost možná lze říci, že je to vlastně zeměplošské Jak jsem vyhrál válku (viz http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-jsem-vyhral-valku-549 :-).

1 09.10.2015

Nekomplikované čtení k vodě. Nic převratného a nic, na co by si člověk po letech vzpomněl, rozhodně nic hlubokomyslného, převratného, extra nápaditého, objevného nebo tak něco, ale z nějakého neznámého důvodu se to hrozně příjemně čte, přečte a neurazí.

18.08.2015

Třetí díl ságy je o něco lepší než druhý díl ságy – to je pravda. Naneštěstí to neznamená, že je dobrý: co autor z původního osobitého světa a příběhu začal mršit v neslaném a nemastném druhém dílu, to ve třetím do určité míry dorazí. Postavy jsou ještě víc "bůh ví proč jinde a jinak", ještě víc myslí, aby nic nevymyslely, a dokonce je to snad poprvé, kdy shledávám lidské počítače mentaty a čarodějnice z Bene Gesseritu dosti tupými a nedovtipnými... No a závěr s de facto všemocnou entitou, která to celé vyřeší tak nějak "Deus ex", byl už jen definitivním potvrzením dojmu vznikajícího od druhého dílu ságy: konec, šlus, ende. Dál už Duny nečtu. Protože to nutně bude ještě horší. A stačí mrknout na komentáře u čtvrtého dílu...

6 17.08.2015

Původní Duna je skvělá věc, její pokračování až překvapivě velká slabota, kterou jsem málem i nedočetl. Nemastné, neslané, bez pořádného děje, a to ne proto, že by "postavy hodně přemýšlely a zvažovaly..." Opak je pravdou: postavy především nic nevědí a na nic pořádně nedokáží přijít (razantní kontrast proti původní Duně), a tak se ve všem donekonečně hnípají, až se *něco stane*, čímž se kurs poněkud změní a postavy se budou neřešitelně hnípat jiným směrem. Kdybych chtěl dokument o paralýze myšlení, které tolik přemýšlí o všem možném, až nic nevymyslí, tak lepší budu těžko hledat. (Snad někteří ruští klasici, občas právě tak nečitelní.)

9 15.08.2015

Jako teenagera mě kdysi uchvátil hrdinný hrdina – jako dospělý jsem zjistil, že ta kniha je ještě lepší, než jsem si tenkrát byl myslel, protože dilema nestranného pozorovatele, který má *sakra velký* problém zůstat nestranným tváří v tvář tomu, co má nestranně pozorovat, bych tedy řešit nechtěl...

8 01.06.2015

Báječná knížka. Skvostnou formou krátkých vyprávění/kapitol podáno spousta zajímavého a podnětného poučení o živé přírodě kolem nás. Čtení přesně pro ty, kdo si rádi všímají detailů, přemýšlejí nad nimi a čistě pro potěchu a pro radost z poznání by rádi lépe věděli, jak funguje svět kolem nás...

2 22.05.2015

Čtivé. A kdyby nešlo o zločiny v některých případech i dosti nechutné, tak by jeden řekl i: „A zábavné a oddychové čtení.“ Jenže ono jde. Z hlediska řemeslného spisovatelského umu napsáno s lehkostí a obsažností/stručností „právě tak akorát“, nad některými kapitolami se čtenář i zasměje, ale na některé si musí pořídit silný žaludek. Inu, co čekat, když předmětem faktu je tentokrát zločinné chování nás samých vůči nám samým...

1 22.05.2015

Mé první setkání s autorem a jeho dílem a musím říci, že vzhledem k obsáhlému chvalozpěvu v životopisu to bylo spíš zklamání. Po hříchu hodně prvoplánové/účelové/schematické čtení. Snad bych i neuctivě řekl „konzumní low-end standard“ a to jsem tedy čekal víc. Hrdinové jsou takoví nebo makoví prostě proto, že to autor prohlásí a tečka. Že by to nějak plynulo z prokleslení charakteru či skutků... ani ne. Dění a kroky jsou očekávatelné, postoje - jsou-li vůbec - polarizované podle pravítka a neměnné. Zkrátka jak moderní lego: žádné kostky, slož tyhle čtyři díly jediným způsobem, kterým to jde, a hotovo. Po své první wallaceovce jsem dostal pocit, že už jich moc dalších nepřečtu...

2 20.05.2015

Subjektivně moje nejoblíbenější francisovka, i když racionálně to těžko vysvětlit. Nejsem totiž sirotek z drogově problémové rodiny. Ale jinak obvyklá "výuková hodnota" v tomto případě dvojnásobná, protože v této knize se člověk dozví i něco o fotografování. A milostná zápletka, která se občas u Francise vyskytuje, mimořádně střízlivá, laskavá a civilní. Zkrátka... moje nejoblíbenější francisovka.

9 20.05.2015

Rozhodně "francisovka s úhlem perspektivy méně obvyklým" (na ostatní francisovky), o nic méně však čtivější (než ty ostatní francisovky). Jak postupně šířeji objevuji dílo tohoto spisovatele, stále víc žasnu nad vyspělou formou vypravěčství i nad tím, které všechny aspekty a roviny a úhly více či sebeméně související s ústředním životním tématem (totiž dostihovým sportem) dokázal popsat a napsat. A přitom ani psychologie jeho postav nebývá placatá... tedy na pokleslý žánr, jakým je, alespoň teoreticky, detektivka... kdepak, v podání pana Francise už se to podezřele blíží beletrii a to beletrii sakra zábavné.

3 20.05.2015

Vtipná a zábavná záležitost, kterou si člověk vezme k vodě, do parku i do vlaku. A na českém webu koluje verze načtená Oldtrebim, která prostě nemá chybu.

1 28.04.2015

8. díl bych subjektivně označil za „zlomový“. Celá série se mi již poněkud vlekla, ale v 8. díle mě znovu začala náramně bavit. Spousta věcí do sebe začala zapadat a musím přiznat, že autor patrně věděl, co dělá, když si v předchozích dílech připravoval osnovu, aby konečně mohl začít jednotlivá vlákna spojovat a rozvíjet. Nezanedbatelným pozitivem je i to, že Harry, který do té chvíle přežil hromadu nepříjemných záležitostí, poněkud zdrsněl a začíná k věcem přistupovat i se zdravým černým humorem. Od 8. dílu dál to už bude jen lepší a lepší.

1 28.04.2015

Svět Harryho Dresdena dostává nový rozměr, o jehož přítomnosti měl čtenář doposud jen matné tušení. A je dobré mu věnovat zvýšenou pozornost, protože řečený rozměr nám v sérii vydrží i nadále a postupně se stane novým proudem vláken ve složité osnově, v níž se nakonec začne vynořovat řada vzorů v tuto chvíli ještě netušených. Zkrátka... touto dobou již máte Harryho Dresdena rádi anebo ne – pokud ano, počítejte s tím, že celé série, která vůbec není krátká (spíš naokap), graduje i napříč mnoha díly *postupně* a nepolevujte.

28.04.2015