Finskej komentáře u knih
Jedna z oněch detektivek, o kterých člověk neví, dokud na ně náhodou nenarazí. A přitom je to báječné čtení na dovolenou. Ctitele těžkotonážní klasiky plné brilantních mozků a vysoké dedukce to asi za srdeční chlopeň nepopadne, ale člověk se rozhodně nenudí a onen zmíněný lehký humor učiní konzumaci snesitelnou. Když si člověk potřebuje odpočinout u knihy lehké, avšak nikoliv pořád ještě hloupé, je Pět mrtvých starých dam akurátní součástí nabídkového menu.
Další z knih, které bych bez váhání zařadil do kategorie „objevitelské cesty“. Šumavu sice máme (zejména dnes, v globálním věku) prakticky za rohem, ovšem divoký a nemilosrdný svět česko-německého pomezí a zuřivého souboje desperátů s „muži zákona“ jako by z westernového kotle vypadl. Zábavné a dobře stravitelné čtení.
Neobyčejně zajímavé čtení. Na rovinu: o islandských pověstech a pohádkách nevíme zhola nic a přitom je to fascinující svět. Takže jestli se někdo o pověsti a pohádky jako takové zajímá, je Árnason povinnou četbou. Sci-fista by řekl: „Tý brďo, jiná dimenze“ a přesně tak to je.
Nádhera. Co jiným může se jevit až příliš rozvláčné, je pro čtenáře děl Dumasových, Balzacových a Sienkiewiczových skutečným potěšením – celá kniha je jako Bolero, které zvolna, leč nezadržitelně graduje ke svému krátkému, avšak důraznému konci. Jestli Forsyth někdy povyšuje moderní thriller na vysoké literární umění, je to právě v Žoldácích.
Po slibném začátku to pořád slábne a slábne a mám obavu, že původně zamýšlená sarkastická rovina, kdy si páky z fandomu a kolegové autoři drsných thrillerů rádobyvtipně vzdají hold, v důsledku vyzní do trapna a čitelnost postupně klesne k bodu mrazu. Škoda a bylo to pro mě vážně překvapením.
Báječná záležitost. Hodnotit kvalitu spisovatelského řemesla je zbytečné, Žamboch prostě umí. Nicméně zaujalo mě právě to, co některým čtenářům vadí (totiž určitá změna tempa a úhlu „záběru“ na příběh, k níž v cca polovině knihy dojde). Přijde totiž v pravý čas a vlastně dobře vystihuje zlom a posun v myšlení hlavního hrdiny, k němuž v daném okamžiku nutně muselo dojít. Je to… věrohodné. A sympatické je i, jak celý příběh a hrdina nakonec dopadnou.
Jurský park po česku :-) A vůbec to není špatné čtení, svižně to odsejpá a člověk se baví. Čtenář rovněž musí docenit, že hlavní hrdina pro jednou není autorem oblíbený archetyp "když ženské nezaplatím, uteče ječíc hrůzou, sotva se na mě podívá", a tedy je dán prostor i normálním mezilidským interakcím.
Báječná a čtivá kniha. V podstatě na talíři a v kostce vše, co jsme zameškali za posledních 10, 20, 30... let, co už jsme ze školy a moderní věda mezitím zjistila a vykoumala + zajímavá změna v tradičním paradigmatu náhledu na přírodní vědy jako takové a na zkoumání, k čemu všemu vlastně v historii naší planety došlo. A děkuji, že se vám česká podoba líbí :-)
(Nikdy není pozdě na alternativní názor, a proto...) Právě proto, že se jedná o kratší útvary/povídky, se tenhle Koniáš tak skvěle čte. Nic proti Koniášovskému vesmíru, ten sám je vymyšlen moc hezky, leč občas mi během románu (Vlk samotář) přišel text už příliš rozvláčný – zatímco povídky odsýpají právě tak akorát. Svým způsobem taková fantasy westernová antologie s čím dál tím zjizvenějším hrdinou. Ostatně, klasického tématu Yojimbo/A Fistful of Dollars/Last Man Standing se v tomto souboru povídek dočkáme taky.
V zásadě celkem solidní čtení, které umožní člověku si vytvořit základní přehled o historii „zlatých průšvihů“ v dějinách lidstva. Schválně říkám „základní“, protože kdyby se člověk chtěl konkrétněji orientovat na některé z uvedených případů (inkové, piráti, Kalifornie, Klondike atd.), musel by nutně sáhnout po dalších, běžně dostupných populárně-naučných knihách, ale jako prvotní průvodce dobré.
Harry Potter pro dospělé, dalo by se říci, jenže a na rozdíl od hrnčíře ten drážďanský je velice dobře napsán a skvěle se čte. (Míním originál, nikoliv český překlad, jehož úroveň mi není známa. Vynikající, dobře čitelná angličtina.) Urban-fantasy-noir-krimi. Podle knižní předlohy byl natočen i seriál, v němž exceluje Paul Blackthorne. Druhý díl série stejně dobrý jako první, i když v jeho průběhu čtenář již do budoucna začíná doufat, že autor v dalších pokračováních dokáže páteř stavby příběhu určitým způsobem variovat.
Harry Potter pro dospělé, dalo by se říci, jenže a na rozdíl od hrnčíře ten drážďanský je velice dobře napsán a skvěle se čte. (Míním originál, nikoliv český překlad, jehož úroveň mi není známa. Vynikající, dobře čitelná angličtina.) Urban-fantasy-noir-krimi. Podle knižní předlohy byl natočen i seriál, v němž exceluje Paul Blackthorne.
Update: s českým překladem už jsem se seznámil a rozhodně nedoporučuji. Když překladatel dělá svévolné změny, jako třeba "změním pohlaví postavy", je to těžký a ničím neomluvitelný hřích. Pročež to dál než za první díl už ani nebudu zkoušet.
P.S. Tato recenze platí pro celou sérii jakož i doprovodné povídky v různých sbornících, kterých fakt není málo.
Podobně jako nesmrtelný seriál s Marvanem v hlavní roli i knižní předloha sama je skvostné čtení. Vybroušený jazyk, osobitý vypravěčský styl... nádhera.
Neuvěřitelné. Co autor popisuje, je prostě jiný svět. Jak málo toho o dění na území býv. SSSR víme...
3 povídky Vojtěcha Steklače. Ta první, lehce mládežnicko-výchovná, nebyla nic extra již tenkrát, když kniha vyšla poprvé. Neurazí sice, ale vzpomínku nezanechá. Ovšem skvostná parodická detektivka a příběh uhlazeného lupiče - elegána Žlutého Roberta se dá coby oddychovka číst i dnes a ani Záhadu Tiwi-wapu, v níž se s některými hrdiny povídky předešlé setkáme znovu, nemusíme ještě odkládat do šrotu.
Knih, které si nárokují, že jejich autor něco ví o člověku, je spousta. V drtivé většině případů to ale není až zas taková sláva a jen vzácně nám někdo sdělí skutečně zásadní a pravdivá zjištění o nás samých. Dan Ariely JE tím vzácným případem a je radost si počíst, jak iracionální jsou všichni kolem nás. I v nás. Prostě všude. (Kromě toho se vznáším blahem ze skutečnosti, že konečně někdo vědecky doložil, že člověkem vždycky pudy mávaly, i když si myslel, jak je dávno pohřbil pod nánosem civilizace...)
Typický Crichton se svou oblíbenou stavbou románu: zpočátku nechá diváka sledovat zdánlivě nesouvisející linie, aby je pak dovedně spletl dohromady a vše do sebe zapadlo. Co jiným zdá se někdy snad příliš pomalým rozjezdem, mám u tohoto autora docela rád a říkám tomu "a ještě se člověk bokem dozví spoustu zajímavých věcí". Kromě toho se Crichton ve většině svých knih vyznačuje nápaditými a ne vždy triviálními zápletkami, pročež ono poučení je častokrát ku prospěchu věci. Aby čtenář lépe pochopil v šíři a souvislostech - a souvislosti, to "bylo Crichtonovo"... Někdy bych skoro hlasoval, aby pro Crichtona jako autora vznikla nová literární škatulka: thriller naučný :-)
Je dost pozoruhodné, že jeden z nejlepších způsobů, jak se seznámit se světem staré Číny a mentalitou jejích obyvatel, nenabízí nějaká učebnice dějepisu nebo etnografická příručka, ale autor kongeniálních detektivek Robert van Gulik a jeho dobrodružství převzatého hrdiny soudce Ti. (Vůbec bych se neostýchal považovat tohoto autora spolu s Clavellem za průvodce po Dálném východě z nejpovolanějších.) A když se k hluboké znalosti cizí kultury přidá vypravěčský talent, vznikne... no cyklus, jehož díly můžete zlouskat prakticky všechny. Soudce Ti a... cokoliv stojí za přečtení. Pavilón zejména, forma "několikavrstevného" vyprávění zde již dovedena k dokonalosti, ostatně jedná se o jedno z posledních mistrových děl. PS. Ma Žungovi v tomto díle spadne klec :-)
Snad jediná kuchařka, kterou znám a o níž lze prohlásit "součást světového zlatého humoristického fondu". Zkrátka, když nechcete zrovna vařit, prásknete sebou na pohovku a skvěle se bavíte. Jedinečný počin. A to se ještě většinou neví, že Achille Gregor byl Čech :-)
Nádherné čtení. Kniha je sice drsná, přímá a brutální, jenže na koncích posledních svobodných indiánů a až na sám kraj nemilosrdně o zbytky skal bojujících Apačů nebylo vůbec nic hezkého, takže to patrně odpovídá skutečnosti. Počínali si krutě, ale nesmíme nikdy zapomenout na to, že jsme jim nesmírně laskavě ukradli celý kontinent a vymazali jich tisíce a desetitisíce, celé kmeny a národy. A nepovažovali jsme je (my, ve smyslu dobyvatelé Amerik) za lidi. To je asi dobrý důvod ztratit zbytky slitování.