Forestwalker
komentáře u knih
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Sci-fi nepatří k mým oblíbeným žánrům, ale v každém z nich je alespoň pár klasických románů, které stojí za to si přečíst. Trifidy jsem ulovil v knihobudce, takže to byla jasná volba. Obyčejně vracím knížky zase zpátky, ale tentokrát za ni půjde do světa nějaká detektivka, co s ní, když znám stejně vraha.
Příběh je velmi čtivý a nastíněné následky rozpadu civilizace vypadají opravdu logicky a hodnověrně.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Přečtení knihy jsem velice dlouho odkládal a dostal jsem se k ní teprve teď, kdy ji v rámci rodiny musíme posunout zase o dům dál. V době mého dětství to byla kultovka, kterou kromě mne četl každý a o které se neustále mluvilo ve škole. A musím uznat, že ta knížka je výborná, příjemná a že chápu, proč se dětem líbí. Ohlédnu-li se zpátky, vlastně jsme v té době měli hodně podobné dětství jako hrdinové knížky, snad byla trochu jiná forma, ale obsah ne. A tak chápu, že se v ní tehdy leckdo dokázal najít.
Zbabělci
Josef Škvorecký
Odjakživa jsem měl květnové povstání spojené s barvotiskovým krásným počasím a rozkvetlými šeříky. A ejhle, půlka ho propršela a byla hnusná zima.
Zbabělci se očima hlavního hrdiny dívají na konec války realisticky a ukazují ho takový, jaký byl. Danny je ovšem velmi rozporuplná figura, někdy hrdina, někdy zbabělec, někdy fatalista, jednou je to slavoman a podruhé zase člověk, kterému je nepřijemná vidina, jak ho tahají po slavnostech a plácají po ramenou.
Umělecky je to ale velký román, jeden z největších, jaké u nás v druhé polovině 20. století vyšly. A v roce vydání to musela být tedy absolutní bomba, protože doba si tehdy žádala spíš ten barvotisk než realismus a Zbabělci museli tehdejší oficiální úzus dost narušit.
Pobavilo mě, jak některé dnešní čtenáře a čtenářky deptá Dannyho zájem o ženy; to bude mít asi něco společného s biologií, protože zájmy mladých mužů byly, jsou a budou pořád stejné. Leda by se někdo poučil od ochránců koček a zavedl velkorysé kastrační programy. A že jsou dívky ve Zbabělcích Dannyho slovy pitomé? No to jsou, ale Danny je autorovo alter ego (až natolik, že u odvodu udává autorovo datum narození) a Škvorecký opravdu ženy za hloupé považoval. Píše to třeba v Samožerbuchu (který se tu dá taky stáhnout zdarma) právě v kapitole o vzniku Zbabělců.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Přečteno za 2 dny. Kniha mě opravdu bavila, za šťastný považuji i zvolený formát rozhovoru. Odpovědi nejsou přehnaně dlouhé a Martin Moravec je často prokládá doplňujícími otázkami.
Jako věrný divák a čtenář true crime jsem sice řadu zmiňovaných přípdů znal, ale zase mě na druhou stranu zaujal popis policejní práce, s níž má zpovídaný mnohaleté zkušenosti a s níž se v této podobě setká naštěstí málokdo z ulice. Některé věci samozřejmě pan Mareš úmyslně zamlčel, resp. odmítl zodpovědět - třeba jak nejlépe schovat vražednou zbraň, ale člověk taky nemůže chtít všechno.
A jak říká komentující e.s.e.t., tohle přímo láká na předchozí Moravcovy knihy.
Čenž
Jaroslav Velinský
Čtu najednou de Montherlanta a Wyndhama, stačí, když si otevřu Velinského, a klasici jdou hned stranou. Další skvělá - detektivka a především literatura jako taková. A jako vždycky mě to donutilo otevřít si Mapy a toulat se s Otou po Strašnicích a Holešovicích, ačkoli ku Praze mám nulový vztah. Něco tam z padesátých let zůstalo a něco zase ne. Překvapivě. A dozvěděl jsem se taky konečně, jak je budova Pragokovu umělecky cenná.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Moje první setkání s detektivkou M. Klevisové. A klidně si přečtu i nějakou další. Děj plyne pomalu, do první vraždy uteče spousta stránek, ty ovšem autorka využije k podrobné expozici zúčastněných postav.
Tulák po hvězdách
Jack London
Překvapilo mě, že některé z příběhů minulých životů se nejen doopravdy staly, ale že se staly přesně tak, jak jsou popsány v knize (třeba ten s osadníky, kteří se v Utahu nešťastně připletli do války s mormony). London nejen že musel mít značný rozhled, ale nebyl navíc líný ověřit si detaily, i když to pro vyznění knihy nemá žádný valný smysl - rozhodně to není historická práce.
David Hecl: Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
Moje poslední kniha rozhovorů od pana Moravce, o nic míň zajímavá než ty předešlé. Zvlášť pro ty, kdo mají rádi létání a zajímají se o (dopravní) letectví je to takový splněný sen, protože autor popisuje celou genezi své kariéry od učiliště v Žilině přes práci u ČSA až po působení u opravdu velkých a významných asijských leteckých společností. Velká část knihy je věnována autorovým zkušenostem s Airbusem A380, největším dopravním letadlem vůbec, jehož "kariéru" zničil souběh nešťastných okolností, především ekonomických.
Dost mě zaujal popis života pilota, věčné cestování, nemožnost trávení času s rodinou a také opravdu mizerné platy, především u začínajících pilotů nízkonákladových společností, přičemž jen samotné získání kvalifikace stojí zájemce opravdu velké peníze.
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Příjemný dívčí román, jehož filmová podoba až na malé rozdíly věrně kopíruje předlohu. Film má silnou stránku v osobě představitelky hlavní postavy (Sylva Julinová), která ovšem později dala před herectvím přednost zubařině, na straně druhé zase kniha o dost podrobněji dokáže vykreslit charaktery jednotlivých postav a také jejich historii (např. dost ošklivé vztahy v rodině správce Gusty).
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Velice silná kniha o etických problémech spojených s "vylepšováním" člověka. Jestli tohle téma bylo aktuální před nějakými 60 lety, tak dnes je aktuální tuplem. Vidím, že nejsem sám, kdo by se k Růži pro Algernon bez letošní KV nejspíš nikdy nedostal. To se mi ostatně se sci-fi stává skoro každý rok.
Také musím souhlasit s těmi, kdo oceňují překlad R. Podaného (mimochodem specialisty na překlady Palahniuka), který si s touhle knihou opravdu pohrál.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Nejsem žádný rychločtenář, ale tohle je další kniha pana Moravce, kterou jsem přečetl za dva dny. Tyhle knížky jsou neuvěřitelně čtivé a rychle odsýpají.
Marek Dvořák má opravdu hodně rušný život, až si říkám, jestli ten 0 - 1 volný den měsíčně není přece jen trochu životu nebezpečný. Na druhou stranu se ale čtenář může dozvědět podrobnosti jak ze záchranky, tak i z urgentu a dokonce i z poradenství při natáčení seriálů.
A od Martina Moravce si co nejdřív seženu i další knihy rozhovorů, které mi ještě k přečtení chybějí.
Dívka s copem
Jaroslav Velinský
No, a máme tip na rodinný výlet, Slatiny... Knížka opět velmi čtivá, pokud jde o zápletku, tohle se klidně mohlo stát. Občas si vzpomenu na Agátu Ch., kde lidé umírají z leknutí a pachatelé běžně využívají nepravděpodobných záměn osob.
U Velinského textů se mi líbí řada použitých kulturních odkazů. Opět jsem se ale přesvědčil, že je lepší číst finkovky chronologicky, i tentokrát se objevují odkazy na nedávné děje a Ota se stýká se známými ze starších případů, ke kterým jsem se ještě nedostal; upřímně řečeno, plnil jsem si totiž zpětně ČV 2021, kde bylo za úkol přečíst knihu s názvem obsahujícím část lidského těla. Což cop samozřejmě je.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Milé povídání o lidech žijících své smutné a prázdné životy, dokud jim do nich nevstoupí a výrazně je nevylepší kočka.
Prima sezóna
Josef Škvorecký
Dokonalý příklad toho, že mladí lidé jsou pořád stejní, i když žijí v dobách, kdy musí pít řídké pivo a žaludovou kávu, případně bojovat s německou cenzurou a zákazy tance. Představa, že nadšeně poslouchají cizí rozhlas a pak si zapichují do mapy vlaječky, příliš neobstojí.
Vždycky jsem měl pocit, že se na střední škole můj život nějak zpomalil a zintenzivněl. A připadá mi, jako kdyby Škvorecký měl stejný pocit, každopádně době svého dospívání věnuje ve svém díle nemalý prostor. Při čtení jsem si říkal, které ze slečen bych asi dal přednost já; Ireny bych si dneska asi ani nevšiml, ale v sedmnácti bych po ní nejspíš taky šílel.
Kniha se mi líbí víc než stejnojmenný seriál, i když Kachyňa knihu převedl velmi věrně. Ale knížka má lepší feeling a představitel hlavní role je sice výborný muzikant, ale není zkrátka herec, takže Danny v seriálu vypadá spíš jako zoufalec a loudil.
Bílé noci
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Hezká knížka, ale myslím, že kdyby se autor vyvíjel tímhle směrem, snad by byl známý ve své době, ale nikdy by se z něj nestal tvůrce s přesahem až do dnešní doby. Je to asi hloupé napsat, ale řekl bych, že rozsudek smrti byl pro Dostojevského tvorbu požehnáním. Osobně si jeho tvorbu dělím na před popravou a po popravě s tím, že pozdější práce mi připadají výrazně zajímavější a lepší. Třeba by k tomu dospěl časem sám od sebe, ale spíš si myslím, že ne.
Paradoxně je kniha uvedena citátem Turgeněva, se kterým se později Dostojevskij do krve rozhádal a navěky ho znectil v Běsech v postavě spisovatele Karmazinova.
Zmizení princezny
Jaroslav Velinský
Otu Finka jsem si nechal doporučit Dějinami české detektivky, které jsem četl před pár měsíci.
Knížka je skvělá! Ani ne tak co do kvality detektivní zápletky, ale fascinuje mě autorova představivost, bohatá čeština a vykreslení atmosféry padesátých let. Tohle kdyby někdo natočil jako film, to by byla skvostná dobovka.
Pobavilo mě, jakou si dal autor práci s popisem nejmenovaného severočeského města. Mohl si cokoli vymyslet, ale on si zrekonstruoval trasu libereckých tramvají z roku 1957 a názvy ulic si upravil jen tak mírně, aby je kdokoli z místních okamžitě poznal. Je docela zábavné otevřít si mapu a sledovat Otu, jak přebíhá z Rámového vršku na Březovou alej.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Líbí se mi i zpracování knihy (z Vyšehradu), maličký formát v pevné vazbě a s krásnými obrázky H. Konstantinové. Obsah knížky je fascinující, sám mám rád stromy, pár jsem jich zasadil, ale ta myšlenka zasadit jich desetitisíce je úžasná - zvlášť když si člověk uvědomí, že mnohé z těch stromů ho přežijí o stovky let.
Spravedlivá pistole
Jaroslav Velinský
Tohle je nejstarší Velinského detektivka a je vidět, že se autor teprve rozjíždí. Děj je poněkud překombinovaný a těch slovních vtípků tu taky není tolik, jako ve finkovkách. Stejně je to ale pořád zábavný nadprůměr.
Autorův syn před pár lety pořádal v liberecké knihovně přednášku, v níž identifikoval různé objekty, které se v sérii s Augustinem Velikým objevují. Své předobrazy tak nemá jen restaurace V sadech (dodnes v provozu), ale také les hned vedle, kde proběhlo předání bot, nebo domy, ve kterých žijí hlavní hrdinové. S trochou nadsázky se dá říct, že je to takový cestopis po Liberci šedesátých let.
Bláznova smrt
Václav Erben
(SPOILER) Staré exnerovky řadím mezi nejlepší české dektivky (spolu s Velinským a Proškovou) a tahle není výjimkou. Líbí se mi to klasické bezčasí, v němž se děj odehrává (i když datace se dá tentokrát určit z nalezených deniků), pěkně je vykresleno i klaustrofobické prostředí vily, obývané lidmi semletými režimem. Nejsou tu vlastně žádné kladné postavy a ten konec, poslední jedna dvě stránky, ten je tedy hodně hořký. A na závěr kvituji e-knihu zdarma.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Využívám Knižní výzvu hlavně proto, abych se konečně donutil přečíst knížky z vlastní knihovny, ke kterým jsem se dosud nedostal. Jinak by mě asi nikdo nedonutil přečíst si sci-fi. A byla by to škoda, knížka je vtipná a zábavná a její kultovní status docela chápu.