fvalek komentáře u knih
Název je všeříkající, jak učit zrakově postižené žáky češtinu? Běžný čtenář to příliš neocení, ale pro budoucí i současné učitele češtiny rozhodně nutná kniha. Donedávna neběžná problematika, která se vlivem inkluze stává každodenním chlebem mnoha učitelů, co ale dělat?
Skripta jsou perfektní v tom, že v počátku vysvětlují co jsou zraková postižení vůbec zač, kolik jich existuje a jak se projevují (pro člověka, co si představí jen nevidomého je to vážně překvapení). Následně se nám dostává přehled pomůcek a různých pomocných opatření a metod, jak nejen sobě, ale hlavně ZP žákům ulehčit proces učení, a tím i celý život.
Co je skvělé, tak že skripta se zabývají i konkrétními rovinami češtiny, ukazují nejčastější problémy a tipy jak problematické a složité oblasti učit lépe. Bohatá obrazová příloha pomáhá pochopit i inspirovat se.
Celkově mi tedy tato knížečka byla velmi prospěšná, a to ZP žáky (zatím?) nepotkávám, je určitě obohacující a vhodná pro všechny - nejen pedagogy, ale i lidi, co mají v okolí někoho se zrakovým postižením, nebo se jen rádi vzdělávají v nových oblastech.
Já Batmana tak moc nemusím... a proto to docela ušlo, protože se příběh zaměřuje hlavně na Cassandru, smrtící milovnici baletu. Tahle její osobní rovina byla krásná, protože jako živoucí smrtící zbraň by se asi nikdo neubránil pocitu, že vlastně nežije a necítí, přesně s tím se potýká i Cass, která, dá se říct, se bojí sama sebe, a toho, co dokáže. Poměrně inteligentní děj a akce, Liga stínů chce zničit město a dělá to překvapivě trefně a nenápadně, i já sám bych to svedl na Jokera. I když mi tak úplně nedošlo, proč musí zničit zrovna Gotham, ale dobře. Lady Shiva je taková sporná postava, prostě mrcha, ale čekáte od ní něco víc. Gordonlordovi bych vysvětlil, že Cass ji zprvu neporazila proto, že měla zábrany a jednala afektivně, chtěla prostě mámu a zoufale jí dokázat, že na to má, že chce její podporu. Později si uvědomila svůj potenciál a dala do toho vše, včetně logiky a uvažování. Stejně tak bych mu vysvětlil, že Batrodinu vysvobodila ve chvilce, kdy nebyl vidět obraz (jsme přece v komiksu, nenechá je tam přivázané do konce, aby se jen koukali, když si uvědomí, že jsou její milovaná rodina, stejně tak komiks nemapuje každou vteřinu děje, kam by se pak poděla všechna akce a překvapení? U jedné povídky mi kamarád řekl "V bance nehučí alarm, to se děje jen ve filmech" a já mu na to řekl "Tohle je sice psané, ale je to takový film, prostě smyšlený příběh, proč by tam nemohl hučet alarm?", a to stejné je tady, jsme v příběhu, nebude tam vždy 100% logika a realita). Nicméně mi celkově postava Cassandry přijde šíleně naddimenzovaná, jako pardon, ale zabít stonásobnou převahu profesionálně vycvičených zabijáků, ne-e?
Nicméně se mi líbí, že je Batman pořádně upozaděný, protože tam stejně nic moc nedělá. Na co ale naráží tím, že se blíží temné časy? Nečetl jsem ještě další díly, takže možná na něco z toho, ale tajně bych rád, aby odkazoval na Metal.
Ve výsledku tedy poměrně dobré, kresba byla skvělá a děj se mi také líbil, nějaké logické chybičky tam určitě budou, ale spíš vlivem nedovysvětlení událostí jiných komiksů, nebo zachováním tajností, co se odhalí až v dalších dílech. Docela by se mi líbilo, kdyby každý další díl byl exkurzem do dalších a dalších postav Batrodiny, minule spoiler, teď Cass, kdo příště? Uvidíme. :)
Po třetím díle jsem si říkal, jak to asi dopadne dál a tady se mi na to dostalo odpovědi. Trošku mě mrzí, že velká zápletka ohledně vraždy se vůbec neřešila vlivem časového skoku. Dost mě potěšila změna kresby, protože byla taková vyspělejší a moc se to hodilo, postavy působily drsněji, trnová koruna vypadala lépe a její vlastnosti více nahrávaly příběhu. Opakovaně mě učarovává oddanost Mery a její osobnost a schopnosti, je prostě skvělá, škoda toho konce.
Souhlasím s tím, že komiks Aquaman má velkou výhodu v tom, že nic nežene, na vše je dost času a vůbec to nehraje v neprospěch. Naopak tyhle politické a královské záležitosti je super sledovat a to navíc ve spojení s krásnou Atlantidou, která nás navíc v tomto díle bere i do uliček deváté kasty, kde to je možná víc zajímavější než v trůnním sále. Malé cameo Titánů a Aqualada potěšilo a i přes svou strohost nepohoršilo. Potěšili mě mutanti, kteří umí být vážně krásní. Taky se mi moc líbí celkově zápletky kolem kralování a puče, hlavně to, že ne každý je proti Arturovi, jak se původně zdálo. Delfína mě trošku štvala, protože nové postavy, co se pletou mezi hlavní hrdiny moc nemusím, ale vlastně byla fakt krásná a měla super schopnosti. Duchové v pokladnici další plus a úžasné seznámení se světem magie Atlantidy.
Celkově taková jednohubka, která je ale moc důležitá a hodně hezká, sice kratší, ale užil jsem si ji možná víc než třetí díl... Atlantida povstává! :)
Konec jedné velké cesty... Mám většinou k takovým velikým eventům úctu a nedovoluji si nic vyčítat, ale tady musím trošku upozornit na konec, protože tam to dá se říct ve dvou stranách poskočí z prostředka na konec a moc nechápu, co a jak se stalo.
Musím ale začít na začátku, skvělé napojení, až na pár drobných bodů, např. Superman a Wonderka v prvním díle na šrot před nohama Batmana, co se směje, ale tady úplně v pohodě někde poletují... Jak to? Těžko říct. Nicméně počáteční mučení členů Ligy jejich ideálním trestem bylo super. Od někoho bych čekal i víc, ale úplně užasle jsem četl část s Halem Jordanem, moc povedený kus. Nicméně celkově pak děj ujíždí do takových opakovaných kudrlinek, ale asi jsem zkrátka netrpělivý, protože tohle je problém, se kterým se setkávám u skoro každého eventu - Jdeme pro n-tý kov, hmm tak ne, tak jdeme znovu, hmm znovu ne... a je to takové pořád dokola. Pak jsem se úplně ztratil v tom, co vlastně dělá Flash a Cyborg. Nicméně finální bitva byla perfektní, škoda za to zakončení koncem ala lusknutí prstu. Jako ano, musím uznat, že těžko popisovat něco, co se vážně stalo jako lusknutím prstu, poskočení do budoucnosti dává smysl, ale nechápu, události se vrátily samy nebo to opravila Liga nebo jak se vše napravilo? A co ta Atlantida na konci? Navíc kresba komiksu epilogu byla natolik jiná, že jsem si nejdříve říkal, jestli to není jiná Země nebo snad minulost...
U postav se mi líbilo upozadění Supermana, který většinou vše oddře, a do jisté míry i Batmana, který všude hraje prim. Trošku důležitější roli dostala Diana, která je v Rebirtech dlouho opovrhovaná, takže já jsem jedině rád. trošku mě mrzelo množství postav, co moc neznám, protože čtení předchozích rebirthů mi je nijak nepředstavilo, nebo je znám jen okrajově ze starších edic, ale o to více zajímavostí a zábavy. Docela jsem si zvykl na Temné rytíře, ti mě zajímají hodně a na konci mě docela mrzela scéna s Drowned, kde řekne jen "Arthure..." a pak... no uvidíte, ale bylo mi to líto. :D
Takže jako chybičky tam byly, chybičky v podobě mojí neznalosti a netrpělivosti, ale i lehké zmatenosti a časovému skoku komiksu. Celkově jsem si ale celý event užil, bylo to krásné, bylo tam spousta psychologie postav, zkoumání universa, hrdinství a emocí a teď se budu těšit, jak to (doufám) různě ovlivní běžné rebirthy. A otázka na závěr... Co se stalo s Batmanem, který se směje? Já to vím. :3
Někteří lidé vyčítají, že tam jsou jen temní rytíři a je to o ničem, ale to mi ani tak nepřišlo. Je to taková nutná zastávka, velice drahá zastávka, která vysvětlí kontext, ale přitom během ní probíhají i děje přítomnosti. Ale jelikož miluju pronikat do hluubin multiversa a všech vedlejších dějů a jejich příčin a následků, tak mě tenhle díl velmi potěšil. Dostat se do historie temných rytířů, poznat jejich život, pohnutky, psychologii, to je prostě pecka. Nejraději mám asi příběh Drowned, Merciless a Batmana, co se směje. Ostatní mi přijdou zajímaví, ale takoví dost zmetci. Ještě vlastně Devastator mě potěšil, hlavně v přítomnosti.
Jediné, co bych trošku vytkl je, že vůbec neproběhla práce s napětím. Celý první díl se zabývá tajemnou hrozbou a rytíři se objeví jen jako jakási tajemná děsivá silueta na konci. A tady najednou na začátku "O čem příběh je, hlavní postavy, velký barevný obrázek Dark Knights,..." Jinak ale nemám nic proti, možná jen mi nesedli nějací kreslíři, hlavně takový klasický konec a často nepřehledné bitvy, což je ale v takto obřím eventu pochopitelné.
Liga dostává na zadek a mně se to líbí, jediné, co mi trošku vadí, je málo vedlejších postav, protože určitě mělo šanci se mihnout a zabojovat víc postav - třeba jen kratičké cameo mé oblíbené Supergirl. Příběh trošku napodoval klasickou krizi na nekonečnu zemí, také to bylo takové sem a tam, sem a tam, něco objevit a zase zpátky. Když máte tak mocný tým jako je Liga, tak se prostě nevyhnete opakovanému klišé každého správného záporáka - odstranit Ligu, odstranit další hrdiny a pak to nějak dorazit. uvidíme, jak to bude dál, já jsem nadšený. :)
Třetímu dílu musím vytknout jednu věc, děj už není tak konzistentní a někdy je škoda, že je zápletka taková moc urychlená (Co se bude dít s Thethys? Co chtěla? Vážně to takhle skončilo? A co ten robot?), ale tak jasně, musí čtenáři ukázat, že Aquaman prostě není v Atlantidě. A já si říkám, je to takový problém? Svět neuvěřitelných vynálezů, komunikací a přenosů, nestačilo by zavolat?
Popravdě první ze tří dějových linek mě vůbec nezaujala a přišla mi taková úplně o ničem. Druhá s Thethys mi přišla zase naopak šíleně zajímavá, a chci vědět víc, ale bohužel se mi to asi nepoštěstí nikdy. Třetí zápletka tomu nasadila korunu, nebo spíš sesadila korunu? Jsem rozpolcený, na jednu stranu se mi konec líbil, byl tak jako správně neakčně akční a ještě to dávalo smysl, na druhou stranu to bylo trošku hysterické, přehnané a říkám si "Vážně má "nejvyspělejší" stát tohle zapotřebí?" No, alespoň konečně chápu, proč se Mera tak naštvala v komiksu Liga spravedlnosti, který jsem četl předtím a moc nechápal. :)
Druhý díl se mi líbil moc, možná více než první, protože konečně přichází na řadu Black Manta a jeho pravá moc. Sice je zápletka "Kdo to dělá?" trošku zdlouhavá a pro čtenáře nepříjemně jasná, zatímco postavy tak jako slepě běhají dokola, ale je to opravdu super. Komiks je celkově dějově konzistentní, což také oceňuji, protože pak má hlavu a patu.
Kromě klasické akční situace dobra proti zlu se ještě začíná řešit Atlantida a její politika, což mě baví moc, protože v komiksech mám rád právě to pozadí, ze kterého se dá poznat fungování světa. Po prvním díle, kde je Atlantida pořád popisovaná jako technická velmoc, se na řadu dostává magie, věštění, mořští tvorové, což je prostě super. Celkové pozadí politického vyjednávání je příjemná změna proti obyčejným řežbám. Jen konec mi přišel hrozně uspěchaný, rum bum a je to... no tak uvidíme,co dál. :)
Nemůžu tomuhle dílu nic zásadního vytknout. Příběh je nám předáván co kapitola, to jeden člen Ligy (nebo alespoň většina). Musím podotknout, že je ale trošku nuda, že každý sešit začíná zápletkou "Ollie, jsi blbec." - "Já vím." - "To je v pohodě.", to už mě u třetího sešitu přestalo bavit. Nicméně jako nápad se mi to líbí, Ollie se dostává do světa a hledá vodítka, kde se dá. Je osvěžující mít Ollieho v hlavní roli a jako jediného prozřetelného, zatímco Liga tu slouží jako takoví ti lenochodi, co prostě "Co, co se děje, nevím...", najednou je z Ollieho hrdina, který strčí celou Ligu do kapsy. Trošku mě ještě mrzí, že každý příběh má svou drobnou zápletku, která je pak ale dost zkratkovitá, aby se vešla na jeden sešit. Nejvíce se mi líbil příběh se Supermanem a Luthorem a pak se Sovím tribunálem. Celé to ale napravuje celková zápletka, společný nepřítel, který putuje ze sešitu do sešitu, a postranní, ale neméně důležitý, příběh Black Canarry a Emiko.
Příběh skvěle vykresluje, že Devátý kruh není jen otázkou Seattlu, ale doopravdy ohrožuje celý svět a dělá tak z Green Arrowa jakéhosi kosmopolitního hrdinu, který je výkonný nejen na malém písečku Seattlu. Navíc se ukazuje, že i bez superschopností se dá dosáhnout velkého spiknutí a velkého příběhu, na který jsou superlidé zkrátka krátcí (a i mocní nesuperlidé, jako například nezranitelný Luthor). Ollie nejenže nakopává zadky všude možně, ale ještě s sebou nese poselství o běžných lidech, kteří jsou stejně důležití, jako bohatí, mocní i jako samotný Luthor. Také je skvěle uveden příběh Metalu, který mi po přečtení konečně začal dávat po stránce Green Arrowa smysl.
Moc se těším na další díly, vyhovuje mi Ollieho pozice v Lize a už chci konečně soud a pěkné nakopání devátého kruhového zadku! :3
Wow, tak tohle byla jízda. Díl nabitý akcí a konečně alespoň částečné rozuzlení kolem Devátého kruhu a tajemství Olivera Queena. Spousta úžasných návratů a příběhů. Moc se mi líbil plán Devátého kruhu, takže musím pochválit i naraci a způsob, jakým nám jsou události poskládány a předávány. Velká škoda je jen to, že v sérii Rebirth je spousta věcí kontextově nezakotvená a tak jako "čtenáři, prostě musíš vědět". Třeba příběh Roye, který je sice protkán flashbacky, ale nějak moc nám toho nepoví. Je fajn, že i když události běží a jsou aktuální, stále máme v pozadí Podzemáky a staré problémy, dává to příběhu téma a určité propojení všeho se vším.
Kresba je jako vždy úžasná, moc jsem si ji užil. To ani nemá cenu popisovat. Postavy také jako vždy, Roye ale moc nemusím a Arrow se stává uzavřeným proti Black Canarry, což mě štve, protože ona si to nezaslouží. Jezdci apokalypsy byli ztvárněni skvěle, i když trošku naddimenzovaní...
Celý příběh jako by šel do finále a ono to i skončí jednou mega událostí, ale ukáže se, že je to vše jen začátek dalšího dobrodružství, šokující konec Oliver vs Arrow tomu dalo zlatý hřeb. Komiksy nemohou stát jen na epické akci, chce to i nějaký sociální společenský podtext a děj v osobních životech postav a tahle tečka tomu teda dala osobitosti až až.
Smaragdový psanec nám servíruje další várku Green Arowových dobrodružství a dokazuje nám, že i bez nadpřirozených schopností a tajemných mimozemských či božských padouchů, nám má stále co nabídnout.
Ollie a jeho přirozené charisma a humor, ve spojení s Black Canary, která doplňuje jeho lidský charakter, a dalšími členy týmu, se naprosto vyrovnají Lize spravedlnosti, alespoň co do děje. Boj s lidskými padouchy v malém městě je realistický a odráží dnešní společenské problémy, takže se čte jedna báseň a je čtenáři bližší než nějací mimozemšťani pořád. Zápletka s diskretizací skrze zločiny je sice trošku klišé, ale tady byla dobrá, hlavně svým pozadím se šéfem policie, reportérkou apod. Objevuje se řada starých známých, ať už v dobrém nebo ne. Ukazuje se, že i když odstřihnete hlavu škůdce, ne vždy ho to musí zlikvidovat, i když od hlavní zápletky s Devátým kruhem se příběh trochu odklání spíše směrem "Zameť si před vlastním prahem Ollie". Ale to není špatně, to na tomhle díle bylo nejlepší, musí se začít od píky a je potřeba vyčistit město, ale ne tak, jako Čističi...
Kresba byla úžasná, už jsem si zvykl, že se v GA kombinuje kresba Schmidta a Ferreyry (a dalších) a asi bych nechtěl jednolitý díl, takto mi to vyhovuje. Kresba je na jednu stranu vážná, ale na druhou stranu ukazuje i průstřely a vraždění v takovém no stress světle. Je akční a dynamická, barvy jemné a přiměřené, je to jedna z nejlepších kreseb ze všech Rebirthů, jedinečná.
Jeden z méně akčních dílů, spíše vysvětlovacích, doplňujících a vytvářejících kontext pro další díly, a to se povedlo skvěle, atmosféra je vybudovaná, uvidíme, co dál. :)
Wonder Woman nepatří mezi mé nej, nebo spíše nepatřila, ale po tomhle díle jsem si ji zamiloval a vzal ji na milost. Celý příběh je tak krásně nevinný a dobrácký a napomáhá tomu hlavně kresba, která je krásná, pozitivní, nevinná, prostě skvělá.
Nemůžu se vyhnout trošku porovnání s filmem, když si odmyslíme dobu, některé postavy a protahování na dvouhodinový film, tak je film komiksu dosti věrný, což je dobře, protože je úžasný. Samozřejmě ve filmu přebývá spousta povídacích a vysvětlovacích scén, takže je všechno explicitnější a akčnější, zejména tedy bitva s Aréem, která v komiksu byla tedy opravdu kraťoučká. Nicméně komiks měl něco navíc, takové zvláštní věci, co dokáže vystihnout jen kresba, a to určitou symboliku a příběh mezi řádky, jako když třeba Dianu navštíví bohové v tělech svých zvířat, to byla prostě úžasná, řekl bych až dojemná scéna. Celkově se mi líbila i dost nenucená a přirozená situace odlišných jazyků. Komiks v tomto ohledu zaválel.
Jak už jsem psal, Diana je v tomhle díle prostě kouzelná, což je super, protože v ostatních rebirthech stojí dost v pozadí a je taková celá utrápená. Tohle bylo zkrátka pozitivní a okouzlující. Na druhou stranu to tu utrápenost vysvětluje, protože když vit´díte, jak přichází z kouzelného ostrova plná ideálů a snů a pak narazí na realitu... Záměrně jsem si to i když druhý díl přečetl jako první a první si dám až po něm, takže snad to není chyba, ne vždy je chronologicky správně, ale nechtěl jsem si nechat ujít počátek, protože počátky mám rád. :D
Odznak je taková příjemná, krátká a lehce kontextově vytržená jednohubka, která navazuje spíše na startovací ochutnávkový díl "Znovuzrození hrdinů DC" s Wally Westem. Nicméně doufám, že příběh bude pokračovat v Doomsday Clock, na což bych se těšil, ale jelikož v ČR nevychází Superman Rebirth, tak těžko říct.
Nicméně zpátky k Odznaku, tajemný a všem známý odznak nám přinesl spíše řadu otázek než odpovědí a funguje opravdu jen jako takový start watchmen crossoveru. Ale upřímně... je to watchmen crossover? To se nechte překvapit, poslední scéna mě moc potěšila. Ale stále převažují nezodpovězené otázky a chci víc. Nejsem úplně výhradní fanoušek Flashe a už vůbec ne Batmana, ale tihle dva spolu prostě fungují, to se jim nedá upřít. Jak píši výše, nijak extra nerozvíjí universum a moc nenavazuje na jiné díly, i když mě napadá jistá souvislost s Bezčasím (a nemám dočtené všechny Flashe), ale rozhodně rozvíjí sociální vrstvu - Batmanův otec a Flashové, to mě bavilo hodně. Bože, nástup Jaye Garricka byl tak boží!
Celkově mi ale chybělo něco víc, nějaká tečka, je to skutečně jen takový startovač a hlubší děj chybí. Jako by cílem celého komiksu jen ukázat postavu na konci, ale zase na druhou stranu... postava na konci mě tak neuvěřitelně nadchla a naladila, že komiks asi smysl měl. Sice bych nehodnotil plným počtem hvězd, ale pokud vyjde ten další díl, tak si plný počet zasloužím, takže budu pozitivní. Potkal jsem boha... a já se těším, co bůh chce a provede, hihi. :)
Jinak jen musím říct osobní příhodu s rozbalováním... měl jsem objednanou Flash obálku, protože to je proti Batmanovi pro mě menší zlo... a pak koukám, že obálka je holografická a jsou na ní oba. Tak jsem komiks opatrně rozbalil a za slov: "Snad to není nějaká laciný šunt, co se hned odlepí..." jsem holo samolepku strhnul a uvědomil si, že mám úplně obyčejnou obálku a krásný holografický plakátek je k ní jen jako dárek, a to se vyplatí. :D
Tohle bylo nepříjemně slabé. Futuramu a Simpsonovy miluju, to je prostě jasné, ale tyhle komiksové verze mi přijdou jako taková dětská adaptace, která je sice hezky kreslená, stejně jako seriál, ale celkové vyznění je úplně jiné. Příběhy jsou jednoduché a banální, chybí tam ostrovtip, ne vždy vhodné narážky... je to takový výtah toho nejobyčejnějšího a skutečně nijak extrémně nezaujme. Formu to splňuje, ale kvalitní obsah, který fanoušci Futuramy znají, nikoliv.
Skečová podoba, dělení na 4 díly, tomu moc nenahrává, protože to jsou takové dějově slabé vzdechy a chybí jim pořádné pointy. Dokážu si představit, že by třeba vznikl komiks na Futurama filmy (série, kde ze 16 dílů vždy 4 navazují, třeba Benderovo parádní terno, Milion a jedno chapadlo aj.), protože tam by děj navazoval, byl by delší, klidně na víc komiksových kompletů a dávalo by to smysl a hezky by tam vynikla pravá podstata Futuramy. Ale v tomhle formátu malých vyprávění je to úplně o ničem. Další díly rozhodně nekupuji, ale jako taková ukázka a jednou vzpomínka pěkné...
Série to slavná je, mě ovšem nějak moc nepotěšila... Na první díl to až příliš málo představuje postavy, jejich motivy, a hlavně pozadí s jakým tenhle komiks vůbec vznikl, s čím pracuje, a o co půjde. Kompletně chybělo nějaké představení a základní přehled a i po přečtení toho nevím o moc víc. Chápu, je to nějaká organizace, co zakročuje proti nadpřirozeným věcem... ale nic extra z toho.
Rozložení do povídek ději moc nenahrává, protože je často zkratkovitý - něco se stane, tým přijde a pak se něco stane nebo vyřeší, tečka. Prostor pro budování psychologie postav je nulový, proto jsem si taky žádnou postavu neoblíbil a vlastně ani žádnou pořádně nepoznal. Často se zmiňují různé reálie, které nejsou vysvětleny - proč některé postavy nestárnou, odkud některé postavy jsou, co umí, komu slouží... to je pak matoucí a nenaplňuje to dobře účel tajemna, protože to je až otravně nicneříkající.
Jsou tu ale samozřejmě nějaké plusy - povídky jsou natolik mysteriózní, že každý čtenář si najde minimálně jednu, která se mu bude líbit. Celkově je pak Planetary takové badass čtení pro velké, takže to dospělého čtenáře potěší a zkratkovitost některých zápletek zase nahrává tomu, že děj hezky plyne a nic není zdlouhavé a o ničem.
Já jsem prostě zmatený. Komiksy Strážců galaxie jsou jedny z nejlepších, hlavně množstvím děje a hostujících postav (Captain Marvel, Venom, Thanos...), ale přijde mi, že na sebe úplně příšerně nenavazují. Je možné, že si detailně nepamatuji předchozí díly, ale prostě... jak se dal Peter dohromady s Kitty, jak se z Gamory stala nějaká superhrdinka se silou kosmu, kde vzali a zase ztratili Venoma, kdo byl Nova, co se stalo s Quillovým otcem, kdo je ta živoucí planeta, kde vzali vesmírnou krychli, co se tam dělo... Možná mi uniká nějaké napojení na jiné komiksy, asi bych potřeboval mapu.
Nehledě na tohle všechno jsou ale komiksy Strážců opravdu skvělé, akční, zábavné, zajímavé... a já bych jich rád klidně ještě víc. Jejich příběhy dokáží snoubit komedické prvky s vážnými tématy a to se mi moc líbí. Krásný byl příběh s planetou symbiontů a vůbec mi nevadilo, že byl takový krátký. Celkově je u Strážců klasická taková skečovitost. Hodně kvalitní byl souboj v Rakoversu a celá zápletka okolo, i když dost zmatená, protože fakt netuším, jak se tam dostali... Politická scéna byla taková hodně samoúčelná - navrhneme Quilla a ten to hned vyhraje a pak ho hned přivedeme, protože když celý život zdrhá před otcem a ten ho nedokázal chytit, tak my to najednou zvládneme za pět minut. Ale přeci jen, kéž by bylo pokračování. Je tu ale velká nevýhoda českého trhu - vydává se jen to, co se prodává (čili to, co má film a je to mezi lidmi známé), pak se ale stává, že půlka příběhu ani nevyjde, protože je třeba v crossoveru s jinou postavou atd. To by chtělo napravit a měly by vycházet kompletní edice podle děje, ne podle postav.
Nemám moc co dodat, protože jsem toho hodně napsal k prvnímu dílu, a tohle je těsně navazující série, takže se to nese ve stejném duchu. Nicméně série se rozjíždí a dál dostává své obrysy. Další klíč, další dobrodružství. Stejně jako u prvního dílu žasnu nad výpravností, která je na komiks opravdu velká a i v malém prostoru dokáže popsat tolik dějů a skutečností. Všechny náznaky a věci mezi řádky jsou snadno pochopitelné a vzniká tak rozvětvený příběh, i když je v popředí stále jen několik postav. Psychologie postav je skvělá, autor i ilustrátor ji umí naprosto dokonale až kouzelně obsáhnout.
Líbilo se mi větší zaměření na Ellie, Rufuse a Lucase - bylo jasně zřetelné, co jaká postava prožívá a čeho je schopná. Líbilo se mi i dění okolo Duncana, protože mi přišlo, že jeho dějová linka odráží společnost a jeho postava snad bude víc důležitá. Potěšila mě i linka okolo profesora. Co se týče hlavního tria dětí, tak tam se příběh zase tolik neposunul, docela se těším, až odhalí Fintu, ale jinak je to zatím takové hraní si na slepou bábu. Klíče moc nevyužívají, což je škoda... tak uvidíme, co dál. :)
Sebevražedný oddíl má pořád grády, a tak se konečně dočkáváme vyvrcholení Zod-aférky. Líbí se mi přechod mezi Zodem šíleným z černé sféry a Zodem kliďasem na úrovni. Co by to ale bylo za Oddíl, kdyby nepřevažoval ten šílený - samooperace mozku? Proč ne! Věděl jsem, že Kryptoňané jsou prakticky nezranitelní, ale vyrvat si kousek mozku a být v pohodě, no dobře... Černá sféra konečně vyjevuje svá tajemství a hádejte, kdopak přijde na večeři, ještě že má Katana svou katanu.
Co se týče ostatních postav, byl jsem rád, že ruská garda dostala po čuni a těším se, co se stane s Karlem. Zod ničitel je během akce jako když pustíte hladovou kočku na myší cirkus. R.I.P. afričtí metalidé, někdo to schytat musí. Líbí se mi i rovina osobních neakčních příběhů, hlavně Boomerangovy výčitky svědomí a romance Harley... Nějak jsem nepochopil dění kolem Lexe a jeho superstrojomanů, bohužel se moc nedozvíme, ale základ je jasný. Zod bude ještě oříšek.
Poslední drobný příběh o novém vedení byl takový nezajímavý, jako většinou všechny tyhle doslovy, ale přeci jen dokázal navnadit na další díl... "Je čas, aby se Wallerová přidala k nám" :P
Po prvních dvou dílech a dvou crossoverech se konečně vracíme ke starému známému oddílu a starým dobrým zápletkám typu Zod, Rustam a spol, které tu na nás stále čekají, a je to bezva, protože Oddíl někdy umí být hodně zmatený a šílený jako Harley, takže je dobré najít nějaké konstantní body a dokončit příběh. Na kresbě se tentokrát podílí i Romita, takže dochází k takovému zvláštnímu mixu, který je svým způsobem okouzlující, ale svým způsobem i tak trošku zbytečný a nicneříkající.
Z postav mě tentokrát překvapivě neštvala vždy vyčnívající Harley, ale spíš Deadshot a Boomerang. Byla velká škoda, že se málo ukazoval Croc a Enchantress - u té jak už bývá zvykem se snad nikdy nepovede ani jedno kouzlo. Boomerang udělal hned dvě kraviny, nebudu vyzrazovat, ale všichni víme jaké... Wallerová excelovala, sice jsem nevěřil, že by mohla být skutečně pryč, ale vůbec jsem netušil, jak to mohla vymyslet. Rustam mi byl v minulém díle sympatický ,ale v tomhle nic extra, přišel jeho čas.
Jsem hodně zvědavý, co přijde dál, protože tu máme Zoda a já samozřejmě tak trošku vím, co bude v dalším díle a vážně se na něj po tomhle díle těším!
Pro mě velmi zajímavá a přínosná studie, která dokazuje, že lingvistika není jen humanitní obor s cílem nimrat se v něčem, co každý zná (jak si spousta lidí o humanitních oborech myslí), ale že je to měřitelná disciplína, ve které se dá zkoumat a objevovat. Pevné sepnutí s pedagogikou je samozřejmostí.
Bylo překvapující, že prozodie naplňuje náš život až tolik. Tedy ono to vlastně vůbec překvapivé není, když to prostě nevědomě děláte. Ale když najednou zjistíte, že vše má nějaký efekt a vše se dá řídit, je to znenadání nový svět. A nejen v promluvách učitelů, tohle se dotýká každého. Jen je škoda, že kdybychom to vše měli dokonale ovládat, abychom vždy byli adekvátní našim účelům, tak by z nás byli téměř roboti. Emocionalita k životu patří, ale je zajímavé vědět, jak to pak působí na ostatní, zejména tedy ve škole.
Je paradoxní, že díl, který začíná cca 20 let v budoucnosti, naprosto bez kontextu, je nakonec první z JL Rebirth, který navazuje na úvodní zápletku a dává pořádný smysl. Navíc se konečně něco děje... po čtyřech dílech, kdy vždy někdo řekl: "Už se to blíží," to konečně přišlo! Bylo to ale opravdu tak velkolepé, jak bychom po tolika náznacích a varováních čekali?
Objevilo se pár klasický timetravel klišé jako "Vím něco, co vše změní, ale nesmím to říct" a nebo rozhovory typu "Jsem tvá dcera!" - "Ne!" - "Ano!" - "Ano!! Jsem matkou!" Někdy se ovšem povede i docela fórek "Tři děti? Jak tohle vysvětlím Iris..."
Mnohem víc než nějaká akční stránka mě v tomhle kompletu bavily typické lidské osudy a dramata, protože rád zkoumám universum i po stránce jeho historie a odkazů na jiné hrdiny, ale i osobní životy hrdinů, takže tohle byla bomba. Vědět kdo co, kdo s kým, kdo koho... Trošku nechápu milostné trojúhelníky a možná i víceúhelníky, obzvláště mezi Hunterem a Serenity a Norou apod. Vyskytla se i řada silných momentů, které mě moc potěšily, jako třeba setkání Supermana a Huntera nebo třeba Mery a Curryho - "Ne. Tebe nikdy." A celkově konec. Některé momenty zase byly trošku trapné "Diana je tvoje matka? Eh... kdo je tvůj otec?" - "Ty ne..."
Celkově se pak pátý díl více zaměřil na Wonder Woman a došlo mi, proč z ní celou dobu rebirthů dělají takovou káču. Aby nějak vysvětlili ten závěr, který nebudu spoilerovat. Konečné vyvrcholení se mi líbilo moc, i když to nebyla pecka, jakou bych čekal, tak to příběh pěti dílů uzavřelo hezky. Škoda, že nemůžeme nahlédnout do budoucnosti na konci...