Gaboskaaa komentáře u knih
Málokdy se mi stává, že mě kniha pohltí hned od prvních řádků. A přesně toto se stalo u Šikmého kostela. Autorka je skvělá vypravěčka, krásně vykresluje osudy jednotlivých postav na pozadí reálných historických událostí. Za mě osobně je Šikmý kostel knihou, u které jsem se těšila na každou volnou chvíli, abych zase mohla číst.
Silný příběh, díky kterému si člověk zase jednou uvědomí v jakém blahobytu žijeme. Přes košatost měla kniha spád a velmi dobře se četla. Za mě z letošních knih zatím nejlepší.
V první polovině knížky jsem se bavila hláškami a komentáři hlavního hrdiny. Druhá polovina nabrala jiný spád, kdy jsem se nemohla odpoutat od Hynkova životního posunu a vývoje. Kniha je nesmírně čtivá, poutavá, někdy až mrazí! Za mě letos zatím nejlepší, co jsem četla.
Těžké téma, drsný příběh, který se skvěle četl jako většina knih autorky. Některé momenty byly až paradoxní, někdy zůstával rozum stát, jak se můžou lidé takto zachovat
Když si rekapituluji příběh, byl opět velmi silný, téma složité. Nedaří se mi ale nesrovnávat, první díl byl pro mě čtivější..
Žítkovské bohyně jsem četla před několika lety, kdy jsem ji nedočetla. Očekávala jsem něco jiného. Díky výzvě jsem se ke knížce vrátila a četla se mi mnohem lépe, i když některé části byly náročné a zdlouhavé. Konec byl skvělý a už teď vím, že si Žítkovské bohyně jednou přečtu znovu a dám si nuance, které mi teď unikly, do souvislostí.
Nepatřím k milovníkům koček a ani povídky nepatří k nejčtenějším žánrům. Obojí alespoň trošku přehodnotím :) Povídky o kočkách a kocourech byly z drtivé většiny skvělé, bavily a dobře se četla.
Moje druhá knížka autorky a jsem podruhé nadšená. Další silný, krásně napsaný příběh, který se četl jedním dechem.
Po mnoha letech jsem četla znovu, tentorkát se synem a bavilo mě to stejně jako kdysi
Beletrizující začátky každé kapitoly byly příjemné, ale i tu dokumentární zpracovala autorka velmi čtivě. Příběh je velmi silný, člověku se nechce věřit, že byl skutečný. Trochu jsem se ztrácela v množství osob. Vím, že se k této knize jednou vrátím.
Z první poloviny knihy jsem byla rozpačitá, velmi pozvolný začátek, milé čtení, ale nijak nic zajímavý příběh. Druhá polovina byla silná, velmi, v mých očích, naturálně popsané pocity hlavního hrdiny. Četlo se jedním dechem.
Kniha je velmi čtivá, moc mě bavil dialekt a smýšlení lidí, které mě vracelo do dětství.
Moje druhá kniha od Julie Caplin. Děj je typově stejný jako u první knihy, nemění to ale nic na faktu, že autorka píše velmi čtivě. K tomu popis Kodaně byl velmi motivující, až jsem se několikrát přistihla, že bych hned vyrazila na výlet.
Chata ve Švýcarsku je pro mě příjemná oddychovka. Místy romanticky kýčovitá, ale vůbec mi to vlastně nevadilo. Autorka píše velmi čtivým stylem a na rozečtení moc fajn.
Knihy o holocaustu mam rada. Tater z Osvětimi me velmi dlouho lákal, moc hezky se cetl, i kdyz sila tematu mi prijde v nekterych jiných knihách vetsi.
V dětství jsem knihu nechápala a vlastně ji nikdy nedočetla. Jsem ráda, že jsem si nyní Malého prince díky čtenářské výzvě přečetla. Je tam pro mě spousta nadčasových myšlenek. Přesto se ze mě obdivovatel této knihy nestal.
Nebylo to pro mě čtení, od kterého bych se nemohla odtrhnout. Nicméně fakt, že hlavní námět je realita některých životů a sharenting je reálný problém, přidává knize na děsivosti.
Po prvních dvou příbězích jsem byla přesvědčená, že je to v mých očích to nejlepší, co Petra Dvořáková napsala. Poslední mi úplně nesedl. Možná i proto, že byl tak jiný než předchozí dva. Přesto smekám, 3 silné příspěvky, 3 naprosto odlišná pojetí a 3 různé vyprávěcí perspektivy.
Velmi silný příběh, ve kterém si člověk zas a znovu uvědomí iracionalitu a absurditu doby minulé, a na druhé straně benefity svobodné doby. Přesto mi přišlo, že mohla být kniha psaná více poutavě.
Od knihy jsem čekala duchovní texty. O to víc mě na začátku překvapilo, jaké množství zápisů bylo z normálního života Martiny Viktorie. A dost mě bavily. Postupně mi ten kompilát přišel míň a míň zajímavý.