Galadwen
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Knihu jsem si koupila hlavně ze zvědavosti, co asi na ní všichni vidí, od autorky jsem nikdy dříve nic nečetla. A opravdu musím přiznat, že je to mimořádně dobrý román, vyprávěný s citem, čtivě a tak poutavě, že je těžké se odtrhnout. Zaujal mě i nechronologický způsob z perspektiv více postav, takže se na konci drobné střípky nashromážděné během celé knihy pěkně poskládají dohromady. Připadalo mi, že děj je spíše o volbách, náhodách a lžích, které mohou nedozírným způsobem zasáhnout do osudu člověka, než o holocaustu. Sám o sobě je celkem jednoduchý, zarazila jsem se i nad některými drobnostmi, které by se asi ve skutečnosti odehrály jinak (třebas dům Karáskových zůstává neuvěřitelných deset let neobydlený, aniž by do něj MNV nasadil nájemníky), ale to jsou věci nedůležité. Právě sugestivní způsob autorčina vyprávění a důraz na osobní prožitky a pocity aktérek příběhu, takže se do nich lze snadno vžít (až příliš snadno - dokonce se mi o tom v noci zdálo, což nebylo nic příjemného), je myslím to, co dělá knihu tak zajímavou.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Knížka a příběh jsou samozřejmě hrozná "ptákovina", což ale nic nemění na tom, že jsem se u nich nasmála a pobavila. Text právě tak dlouhý, aby se mi líbil až do konce a deníkový styl nezačal nudit. Milé oddechové čtení, které má spád.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Pěkně napsaná kniha - v knihovně sice byla v detektivkách, ale jde spíše o společenský román s tajemstvím sahajícím do historie a jedním náhlým úmrtím. Napětí buduje autorka postupně, vyústění mi připadalo uvěřitelné. Líbilo se mi, že vesnice v předhůří Šumavy je sice svérázná a plná neviditelných temných proudů ve vztazích mezi usedlíky, ale přitom svým způsobem místo, kam se člověk vrací vlastně rád (na rozdíl třeba od alternativní verze Šumavy - hnusné a odpudivé - v Pramenech Vltavy jiné současné české autorky).
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Příjemná kniha, vlastně románová kronika jedné rodiny zasazená od doby 1. světové války do 90. let 20. století. Autorka vypráví příběh tří generací žen a jejich často tragické osudy s lehkostí a poměrně jednoduchým stylem, který se dobře čte, ale na rozdíl od Hany se mě kniha příliš emocionálně nedotkla. Popravdě nejsilnější místo pro mě bylo na samotném konci, kdy se Alžběta konečně setká s dědicem věcí po minulých majitelích svého bytu.
Trochu mě překvapila podobnost osudů většiny postav v knize, skoro každému zemře partner za tragických okolností. Už mi to připadalo jako příliš mnoho náhod na jednu rodinu. I některé další drobnosti nedávají smysl - Boženka žijící ve smíšeném manželství, nadto s nezvěstným mužem, určitě nemusela odcházet do Německa (tito lidé zpravidla nebyli do Německa odsunuti vůbec a majetek minimálně českému partnerovi zůstával), a zvláště ne takto brzy po konci války, kdy si sudetští Němci ještě ani nedovedli představit, co se na ně chystá (její a Hermannových rozhodnutí je vyloženě divné, i když chápu, že kvůli ději to autorka potřebovala). Také dvě klíčová rozhodnutí Anežčina mi nešla na rozum, ale zase: bez nich by se děj neposunul. Budu to brát tak, že lidé pod tlakem občas dělají neuvěřitelné hlouposti.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Kniha navazuje, kde první díl skončil, a dovede události na Kostce od března až na práh léta. Komu se líbil první díl, bude se mu líbit i druhý, styl i humor jsou podobné - ve skutečnosti se divím (i s ohledem na malý stránkový rozsah), že oba díly nevyšly dohromady. Nejvíc mne asi pobavily části s cestou do Karlových Varů a školními výlety.
Jinak mezi jednotlivými díly bych asi doporučovala dávat si pauzu a číst něco úplně jiného, hltat sérii celou na jeden zátah by asi mohlo po chvíli být trochu monotónní nebo v horším případě otravné. Přesně tak hodlám postupovat - styl i absurdní příběhy rodiny Kostkových se mi líbí, ale musím si je dávkovat, takže si teď dám před třetím dílem delší pauzu.
Hradba západu
Juraj Červenák
Takhle má vypadat historický román popisující válečné události. Dobře vybalancovaný poměr lidských příběhů a vylíčení průběhu obléhání Nových Zámků, vedlejší téměř detektivní zápletka, dostatečně "subjektivní" pohled na hrůzu války a násilí, který v některých historických románech chybí, takže spíš připomínají kapitolu z učebnice dějepisu. Za textem je vidět obrovské množství práce a nastudovaných informací. Fantasy prvek je tu v podstatě jenom jeden, byť důležitý, takže lze doporučit i těm, kdo obvykle fantastiku nečtou. Pravda je, že pro slabší povahy tento román není, krev (a další věci) opravdu teče proudem. A jsem ráda, že autor neukončil tuhle skvělou sérii po sapkowsku (tj. se všemi hlavními a většinou vedlejších postav pod drnem nebo zahranými do autu), což by bylo možná realistické, ale příliš depresivní - takovýto konec mi vyhovuje lépe.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Promyšlená detektivka odehrávající se na jižní Moravě, i přes tři vraždy fungující bez přehnaných nechutností či psychopatů na straně vrahů a/nebo představitelů zákona (obojí je dnes v knihách běžné). Dobře se čte, vysvětlení i motivace postav dává smysl. Pachatele a jeho důvody jsem neodhalila, byť jsem uvažovala správným směrem.
Kromě samotného příběhu oceňuji i prostředí - sama mám ráda ptáky, i když se v nich vůbec nevyznám, a držím palce projektům ptačích luk, z nichž jedna hraje v příběhu velkou roli.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Na knize nejvíc oceňuji zajímavé prostředí - hornický kraj, který znám leda z Bezruče a z televize, jeho jazyk a dobu, kdy se starý způsob života nenávratně mění v něco nového. Na vyprávění v přítomném čase jsem musela přivyknout, úplně mi nesedí. Co se týče příběhu a postav, přiznávám, že mě vtáhla spíš první polovina do Barčiny svatby, část kolem války a poválečných změn mi přišla nějak nedotažená, jenom nakousnutá a konec. Celkově hodně zajímavý román, i když k dokonalosti mu ještě kousek chybí.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Pomalejší detektivka založená víc na psychologii postav než na důkazech a akci. Jak je u této autorky zvykem, i tento díl je zasazený do zajímavého a specifického prostředí, tentokrát do osady na severu Norska, za polárním kruhem. Doporučuji.
Ranhojič
Noah Gordon
Dobrý historický román, kterému ovšem podle mě k dokonalosti něco chybí.
Klady: Celkem čtivý styl, zajímavé prostředí, docela propracované postavy, velká zběhlost autora v záležitostech poutnictví, středověkého lékařství, židovských, muslimských a obecně blízkovýchodních tradic, přičemž všechno z toho umí náležitým způsobem zužitkovat a podat čtenáři v uvěřitelné formě. Zápletky se neopakují, a i když je příběh místy drsný, nepůsobí nějak drasticky, vyznění je vlastně optimistické.
Zápory: Zarazily mě některé věci hlavně týkající se Anglie 11. století: vzdělané ženy, gramotný chlapec z řemeslnické rodiny - opravdu byli Angličané tak daleko před českým prostředím? Některá klišé - smrt hrdinovy matky při porodu je snad už v historické literatuře povinnost. Místy příliš mnoho náhod - znovushledání Roberta s Mary na mě působí uměle. Vzhledem k celkové délce románu určitá nevyváženost - poměrně dlouhá expozice versus divně useknutý nebo nedotažený závěr poté, co děj opustí Persii. A na několika místech mi připadalo, že nějak drhne překlad.
Celkově doporučuji, zajímavé čtení.
Sudetenland
Leoš Kyša
Po loňské mediální a reklamní masáži a této knize kralující žebříčkům prodejnosti jsem čekala mimořádně skvělý román, takže po přečtení přišlo spíš zklamání. Ne že by kniha byla úplně špatná, nápad hrající si s alternativní historií je, řekla bych, skvělý, atmosféru raných devadesátých let na periferii země také má, ale můj celkový dojem je prostě jen průměrný thriller/detektivka, a ještě nedotažená - vůbec jsem nepobrala, jak to dopadlo s tajemstvím z minulosti, kvůli kterému se všechno seběhlo. Možná nijak. Také si myslím, že by vývoj národní identity a pohledu na svět u neodsunutých Němců šel asi jiným směrem, než s čím pracuje autor, ale to je spíš věc názoru a nikdy se to nedozvíme.
Co mi dost vadilo, je i množství hrubých pravopisných chyb (jako vadná shoda přísudku s podmětem), chybějících větných čárek, překlepů a stylistických nedostatků v textu. Příště by mohl před tiskem nějaký redaktor přečíst a opravit - zvlášť když je to kniha autora, který se dobře prodává, nakladatelství na ní rozhodně neprodělalo, takže by si trochu péče zasloužit mohla.
Anjel v podsvetí
Juraj Červenák
Stein se vypravuje do svého (a mého) rodného města v době, kdy se nakrátko stalo hlavním městem habsburské monarchie. Chvíli jsem se obávala, že zase zůstane bez Barbariče, ale naštěstí dorazil i on a připadalo mi, že vztahy a špičkování mezi nimi fungují snad nejlépe z celé série. Zajímavý je posun postavy seržanta Jaroše nečekaným směrem na konci knihy, též bych se nedivila, kdyby i on dostal časem sólovku.
Příběh má výbornou, stupňující se dynamiku, nic mu nechybí. Snad jenom k rozřešení záhady je málo vodítek, ale tak už to chodí i ve skutečných kriminálních případech.
Vlk a dýka
Juraj Červenák
Tahle zatím poslední část série je jiná než předchozí díly (už formou vyprávění v první osobě), jde spíš o komornější a klasické detektivce bližší příběh, ale Barbarič rozhodně nezklamal. Je vidět, že bez Steina se obejde, bez Jaroše ne :-). A jsem hodně zvědavá, jak se bude jeho postava dál vyvíjet s ohledem na novou osobní situaci... 4,5 hvězdy.
Hrobník
Oliver Pötzsch
Pěkný čtivý příběh z prostředí pozdně císařské Vídně - rychle se měnící společnosti na konci 19. století. Nejzajímavější je zde prostředí a atmosféra - popsaný životní styl, nově zaváděné policejní postupy, svérázné postavy z okraje společnosti i policejního sboru. Detektivní zápletka buď není tak zapeklitá, nebo už jsem prostě přečetla moc detektivek tohoto typu, protože vraha jsem odhalila velmi brzo.
Není to tedy žádná vysoká literatura, ale jako fajn dobře napsanou oddechovku mohu úplně doporučit.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Detektivka klasického střihu spíše ve stylu Agathy Christie než moderních krváků. Postavy, podobně jako u Christie, jedna nesnesitelnější než druhá, všechny šmahem s motivem. Vraha jsem neuhodla, i když jsem si říkala, že to bude někdo, kdo na první pohled ten motiv až tak silný nemá. Jako celek mě příběh až na pár drobností bavil to a načtení audioknihy je opravdu velmi dobré.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Ve čtvrté části se trochu mění způsob vyprávění a Marie si do deníku zapisuje delší, sevřenější a uzavřený, nicméně pořád absolutně bláznivý a zamotaný příběh s novými postavami. Připadalo mi to osvěžující a hodně jsem se bavila, řekla bych víc než u předchozího dílu.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Moje první kniha od autorky a velmi dobrá! Překvapilo mne, že se odehrává v cizině, myslela jsem, že paní Klevisová píše z českého prostředí, ale to vůbec nevadilo. Zajímavá zápletka i prostředí, dobře charakterizované postavy, důmyslně umístěná vodítka k vrahovi. Určitě si přečtu další díly.
Zátiší
Louise Penny
Vyloženě starosvětská detektivka připomínající klasickou britskou školu - bez potoků krve a množství nechutných detailů, vyřešení případu je hodně založené na znalosti lidí, všímání si drobností i intuici. Působí dojmem "starých časů", takže mě vždycky překvapilo, když se odněkud vynořil mobilní telefon nebo podobná moderní vymoženost. Podobně "své" vraždy řeší třeba Poirot nebo slečna Marplová. Jediné, co mě zarazilo, je, že se detektivové nedostali okamžitě po podezřelém úmrtí do domu oběti. To snad není možné ani v Kanadě?
Drak spí
Michaela Klevisová
Dobře napsaná detektivka založená na důkladných popisech vztahů a prostředí, jak je u autorky zvykem. Jenom v krátké době už druhá kniha, již čtu a jejíž autor se domnívá, že odsun nebo útěk Němců z pohraničí proběhl pouze divokou formou pár dní po skončení války. Nevím teda jak na Novobystřicku, ale u nás na Liberecku to byla spíš výjimka: v knihách téměř pravidlo.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Upřímně nechápu, jak se tento text mohl stát takovým hitem, bestsellerem a románem roku (tuším 2015). Postavy šmahem všechny nesnesitelné, dvě třetiny knihy jsem umírala nudou a konec mi připadal nějak psychologicky nevěrohodný. Za mě teda NE.
