Gigy komentáře u knih
Za mě fenomenální kniha. Kéž by se podobně čtenářsky příznivého zpracovaní dostalo i dalším výrazným událostem československých dějin.
Naprosto skvělá kniha. Za celým příběhem je cítit neskutečná spousta práce, kterou Karin Lednická odvedla. Jednoduše perfektní. Autorka představuje čtenářům něco, o čem se příliš nemluví. Ať už je to "hornické téma", nebo i sama první světová válka (in je přeci psát až o té druhé, že). Klobouk dolů a těším se na pokračování i další knihy, které paní Lednická čtenářům v budoucnu představí.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla - obzvláště pak ze současné české literatury. Příběh Hany i malé Miry Vás zasáhne a ještě dlouho na něj budete myslet. Zpočátku budete sympatizovat s ochotnou Ivanou, která nabídne Miře útočiště a budete vrtět hlavou nad její podivínskou tetou Hanou. Potom ale ještě rádi obrátíte a budete hltat každou další část Hanina příběhu. Jazyk je tak nádherný, že byste si nejradši každou větu pověsili nad krb. Dokonalá kniha. Rozhodně si přečtu i další autorčina díla.
Mornštajnová prostě umí, to se ví. A v novince překvapila. V předchozích knihách byly všechny postavy dostatečně propracované a jejich osudy byly uvěřitelné. Tiché roky ale otevřely čtenářům naprosto nové obzory. Postavy začaly víc žít, donutily mě, jakožto čtenáře, s nimi soucítit a účastnit se jejich osobních dramat. Osud Blanky byl podle mě pro Mornštajnovou trochu netypický a docela (wow) drsný, ale za mě palec hore! Dávám plný počet. Protože se Alena Mornštajnová navzdory pochvalným slovům ze všech stran dokázala posunout zase o kousek dál!
Víte, jak mají knihomolové většinou problém s tím, vybrat pár nejoblíbenějších knih? Před časem jsem si sama pro sebe titulovala Hrdého Budžese. Konečně mu nebude smutno, Honzlová patří totiž na čestné místo hned vedle něj. Jakmile se vrátím do Česka, budu obíhat antikvariáty jak divá a shánět další díla paní Salivarové / Škvorecké.
Konečně se o tom začíná mluvit. Vznikají desítky, možná stovky knih o zločinech nacistů, o období komunismu se stále mlčí. Přitom někteří aktéři dodnes pokojně dožívají. Tuhle knížku by si měli přečíst všichni. Povinně a bez výjimky. Jinak klobouk dolů před autorem, knížka je sice útlá, ale opravdu dobře napsaná (od vhodně volené slovní zásoby až po slovenštinu, která byla nedílnou součástí tehdejší doby).
Kniha s poněkud patetickým názvem u českých čtenářů vyvolala řadu rozporuplných reakcí. Příběh zpočátku působí jako poměrně milé vzpomínky na její dětství a dospívání, ale nenechte se zmást. V textu se už samého začátku knihy objevují různé narážky, které jsou pro další děj i pro celkový smysl příběhu nesmírně důležité. Ishigurův způsob vyprávění (vzpomínky pomocí asociací) mě úplně ohromil. Vzpomínání působí opravdově a důvěryhodně.
Dávám za pravdu ostatním čtenářům v tom, že navzdory hrozivé pravdě je celý příběh vyprávěn tak nějak bez emocí. Ty emoce tam na první pohled opravdu nejsou patrné, protože jsou pod povrchem. Stejně jako děj, který sice na první pohled trochu chybí, ale právě proto, že by se měl odehrávat ve Vaší hlavě. Ishiguro svěřuje celý příběh do rukou čtenáře. Nic zbytečně nevnucuje, ani neprozrazuje. Právě v tom je kouzlo knihy. Právě v tom je kniha jedinečná. Právě proto bychom o ní mohli hodiny mluvit. Pokud rádi dumáte nad světem, tahle kniha je pro Vás.
Jedna z knížek,ke kterým se mám chuť vrátit. Neskutečně krásný jazyk. Příběh maličko náročnější - střídají se vypravěči, střídá se prostředí, větší množství postav... Ale pokud si na knihu vyčleníte dostatek času, budete se v něm bez problémů orientovat. Hrozně mě mrzí, že autorka už další knihy nenapíše. Myslím, že byla fakt skvělá.
Šetřila jsem si ji na vánoční četbu, protože jsem tušila, že bude skutečně dobrá. A byla jsem opravdu nadšená. Tohle je jedna z mála knih, kde slova nestačí. To si prostě musíte čtenářsky prožít. A pak snad pochopíte ❤️
Garantuji Vám, že jste nikdy nic podobného nečetli a možná už ani číst nebudete. Zpočátku Vám možná bude činit problémy to, že Barcelóna a tamní reálie jsou pro nás celkem "španělská vesnice", protože přeci jen žijeme v trochu jiném kulturním okruhu, ale neznalost v tomto případě omlouvá a děj lze pochopit i bez hlubších vědomostí. Navíc překladatelka si dala tu práci a na konci knihy připravila pro hloubavé čtenáře bohaté vysvětlivky, které Vám pomohou orientovat se v historických událostech i v jejich aktérech. Chvilku bude trvat, než se ponoříte do děje. Na začátku knihy je Daniel ještě mladý chlapec, ale společně s tím, jak dospívá, začne nabírat celý příběh na obrátkách a nakonec budete mít problém se od knihy odtrhnout. Kromě tajuplné atmosféry pohřebiště knih na Vás dýchne dobrodružství, láska, ovane Vás menší závan hororu a nakonec se ztratíte v Zafónově dějové spleti, která Vás pohltí a nepustí až do poslední strany.
Zaráží mě, že se o takhle skvělé a neobyčejné novince vlastně vůbec nemluví. Dnešní čtenáři dávají přednost spíše konzumní literatuře. To ale neznamená, že nevznikají kvalitní a originální knihy! Vetešník je toho živoucím důkazem. Úžasný jazyk plný ironie, sarkasmu a peprných výrazů. Zvláštní postavy, každá se svými podivnostmi, zajímavý, místy záhadný a napínavý děj... Jasně, dost z toho už v literatuře bylo. Ale ne takhle, ne tímhle způsobem. Jsem nadšená. Tak moc, že si Vetešníka koupím. Přesně proto si totiž půjčuji knihy v knihovně. Abych oddělila zrno od plev a koupila si jen ty skutečně dobré. A mezi ty Vetešník rozhodně patří!
Tak tohle byla opravdu jízda! Moje první Bolton. Jsem nadšená! Za mě je to něco jako Carter v sukni :D Carter byl dost drastický, u jeho příběhů jsem se skoro až bála. Bolton je taková light verze, ale skvělá. Příběh byl správně zamotaný, postava detektivky Lacey byla dobře vykreslená a jako osobnost policejního světa mě opravdu zaujala. Rozhodně si přečtu i další díly ze série. Myslím, že mám novou oblíbenou autorku thrillerů :)
No, tohle byla tedy fakt nálož. Dlouho se mi nestalo, že by kniha měla tři v podstatě hlavní postavy a já nebyla schopná ani s jednou sympatizovat. Na první pohled všichni sympaťáci, fakt že jo. Nicméně, lovestory Maddie a Iana byla vcelku zajímavá. Tedy, zajímavou ji činilo hlavně netradiční prostředí, které autorka knihy zvolila. Chválím také za celkovou strukturu příběhu. Nejprve se setkáváme s detektivkou, která reaguje na tísňové volání a plíží se do domu, ve kterém nejspíš došlo ke zločinu a až poté se seznamujeme s celým příběhem a hlavními postavami. Škoda jen, že se Maddie začala ve svých vzpomínkách tak nějak topit a děj ztratil šťávu, dynamiku a veškeré napětí.
Ke knize jsem přistupovala vcelku skepticky. Ostatně jako i ke všem knihám, které si na internetu vybudovaly až podezřele dobré jméno. Nicméně jsem byla příjemně překvapená. Kniha se četla skoro sama a postavy byly nádherně vykreslené. Byla jsem ale přesvědčená, že nemusím ztrácet čas zbývajícími (následujícími) díly. Směle jsem si plánovala, co budu číst dál, ale... ALE. Kniha mě natolik pohltila, že jsem musela sáhnout i po druhém dílu a ne, ani ten mi nestačil.
S nadsázkou tvrdím, že Ferrante je stylem něco jako naše Mornštajnová. Ale s tím rozdílem, že její knihy jsou daleko propracovanější. Patrně to bude tím, že se Mornštajnová snaží postihnout osudy celých rodin, kdežto Ferrante se ve svém vyprávění soustředí především na dvě hlavní hrdinky a osudy vedlejších postav jsou jenom jenom takovou chvilkovou odbočkou.
No nic. Nechala jsem v sobě dojem z knihy pár dní dozrát a hodnocení se ustálilo na třech hvězdách. Bylo to prostě takový mrtvý. Bez emocí. Vzdálený. Přeplněný zbytečnými detaily a historickými podrobnostmi. Těm postavám prostě chyběl vzduch, život. Dialogy byly zvláštní, jako kdyby měly za úkol převyprávět obsah historických pramenů, víc nic. Takový plný, ale zároveň neskutečně prázdný čtení...
Mně se to líbilo. Když teda pominu dost kostrbatý rozjezd a love story, ve které chybělo už jen malé roztomilé koťátko. Líbilo se mi, že příběh otevírá témata, se kterými jsem se v knihách ještě nesetkala. Co víc, témata byla založena na skutečných událostech. Takže jo, cítím se obohacená a knížka mi určitě v hlavě nezapadne.
(SPOILER) Dokud byla Emilka dítě, byl příběh fakt super. Přišlo mi, že autorka dokáže poměrně slušně nahlížet na svět dětskýma očima a bylo to takové osvěžující. Jakmile ale vyrostla, stala se z knížky docela fádní a tuctová záležitost. Asi nejvíc mi pily krev "eroticky laděné pasáže", to byl za mě teda čirý nevkus a do příběhu mi to prostě nesedlo. Velmi kladně naopak hodnotím líčení dějin každodennosti 20. století, to bylo za mě na celé knížce top a je mi celkem líto, že bylo obsaženo ve větší míře jen v první půlce knihy.
Tak ať nejsem dlouhá - jako prvotina každopádně dobrý, ideální oddechovka, dárek pro babičky, maminky atd. Autorka bezpochyby psát umí, jen bych byla ráda, kdyby na konci knížky příště přežilo o něco víc postav. Byl to fakt texaský masakr.