Gigy komentáře u knih
Zpočátku jsem měla pocit, že kniha není ani z poloviny tak dobrá jako Hana, kterou jsem četla dříve. Chvilkami jsem knihu odkládala a s nechutí jsem se k ní vracela. Pravděpodobně to bylo zapříčiněno tím, že se na začátku vyskytuje hned několik postav a čtenář může mít problém zorientovat se v nich. Po chvíli se však děj ustálil a začal plynout tak, jak má.
Nakonec musím přiznat, že jsem byla románem nadšená. Hana mě sice uchvátila o chlup více, ale i Slepá mapa má něco do sebe. Klobouk dolů před autorkou, ne každý spisovatel zvládne tak bravurně vylíčit osudy celé početné rodiny. Nicméně se mi zdálo, že je děj ke konci mírně osekaný a závěrečné pasáže působí dojmem, že se autorka snaží mít zbytek rychle za sebou.
Stalker mi přišel o něco povedenější než Lovec králíků. Za mě spokojenost a vřele doporučuji. Kniha je napínavá, místy lehce strašidelná a rozuzlení je překvapující a rozhodně vám alespoň trochu vyrazí dech.
Velmi oceňuji téma, které kniha otevírá. Do přečtení mě vlastně ani nenapadlo přemýšlet nad tím, jak dřív probíhaly pitvy a jak lékaři obstarávali těla.
Co se týče provedení, není moc nad čím jásat. Takový průměr. Pro kategorii dívčí román či YA asi dostačující.
Velké plus za jazyk, krátké kapitoly, příjemný rozsah.
Velké mínus za nějaké ty nedostatky v příběhu. Úplně to do sebe nezapadlo tak, jak bylo zřejmě v plánu.
A teda, nějak mi utekla pointa.
Za mě teda docela zklamání. Po tom humbuku, který se kolem knížky odehrál, jsem čekala trochu víc. Příběh byl takový nijaký, nijak zvlášť propracovaný, a přitom by se s ním dalo tak krásně jít do hloubky. V porovnání s knížkou Rafanda Hájovna na plné čáře prohrává.
Ze mě velmi povedené. Od originální obálku, přes zajímavý název až po příběh samotný. Nejvíc asi oceňuji vykreslení členů mordparty, fakt jsem si je dovedla představit a dovedla jsem se vžít do toho, že tohle jsou ti týpci, co dělají na vraždách (někteří mi trochu připomínali hrdinky z Devadesátek) - to v českých detektivkách většinou nezažívám. Těším se na další :)
Příběh byl jednoduchý, většinou velmi předvídatelný, nijak zvlášť komplikovaný ani hluboký - možná právě proto je uvěřitelný. Jazyk byl jednoduchý, bez zbytečných kudrlinek a vzletností. Postavy prakticky nepropracované, líčené jen povrchově. Přesto ale dávám 4 hvězdy. Proč? Protože v jednoduchosti je zkrátka někdy ta krása. Autor si vybral téma, které je dosud nevyčerpané, není jednoduché, ale zároveň je třeba o něm mluvit.
Přiznávám, že když jsem po knize sahala, prakticky nic jsem o ní nevěděla (včetně toho, o čem bude). Trochu mě zarazilo, že obsahuje prakticky dva příběhy, jako nápad mi to přijde geniální, ale v praxi mi to upřímně moc nesedlo. Přednost bych dala jedné zato mnohem propracovanější linii. Jinak si na knize cením především originality, Alanova profese byla skutečně netradiční a dávala celému příběhu příjemný punc neotřelosti. I tak ale místy dialogy či samotný popis událostí působily poněkud plasticky a málo uvěřitelně.
Neskutečně skvělá knížka. Do rukou se mi vlastně dostala úplně náhodou, což je velká škoda. Právě o takových knihách by se totiž mělo mluvit a právě takové knihy by neměly zůstávat v pozadí. Příběh je napsaný brilantním jazykem, děj má solidní spád a je natolik přesvědčivý a podmanivý, že si každý čtenář po dočtení odnese kus Poláčka v sobě. Rozhodně doporučuji.
Nemůžu říct, že jsem byla zklamaná, to, že kniha obsahuje nějaké ty prvky fantasy se přeci píše už v popisku. S panenkou Karolínou jsem vlastně ani problém neměla. Její postava mi přišla jako vcelku zajímavé zpestření často velmi "stereotypních" příběhů zasazených do druhé světové války. Problémy nastaly, když se fantasy prvek rozjel trochu víc. Řeči o kouzelnících (navíc z mého pohledu docela nedotažené) mi fakt moc nesedly. I jazyk knihy byl spíše jednoduchý a když jsem se na konci příběhu tak nějak celkově zamyslela, došla jsem k tomu, že bych knihu dala do ruky spíše mladším čtenářům.
Většinu četby jsem byla spokojená. Trochu mi vadily eroticky laděné pasáže, na druhou stranu ale právě i to k syrovému stylu autorky patří. Bezcitná sice byla podle mašle na pohřebním věnci jen jedna, když se člověk nad celým příběhem ale zamyslí, dojde vlastně k tomu, že bezcitní byli všichni. Bez výjimky.
Trochu taková Mornštajnová, jen mnohem syrovější a asi i surovější. Za mě dobrý.
Od začátku jsem se skvěle bavila. Autorův styl vyprávění mi sedl, líbila se mi příměs sarkasmu a ironie, nevadilo mi ani občasné používání vulgarismů – všechno jmenované totiž dokreslovalo celkovou atmosféru příběhů. Přiznávám, že jsem občas trochu ztrácela nit, některé příběhy mě bavily víc, jiné mě příliš nezaujaly, ale to je, myslím, u knihy s takto širokým záběrem témat normální.
Jana Poncarová umí nádherně psát. Jednotlivá slova dovede umně skládat do vět, ty často zní jako symfonie, slovní spojení příjemně vibrují čtenáři před očima a dovedou v něm rozechvět každičkou strunu.
Až na to pnutí v kalhotách. To mě fakt štvalo. A taky byla škoda, že se autorce zhruba v polovině příběhu splašily koně. Detailní a pozvolné vyprávění začínaly střídat střemhlavé epizody dalších generací a než jsem se nadála, byl konec knihy. Až na pár detailů kniha ale může směle konkurovat příběhům známější Mornštajnové.
A proč vlastně číst jen věci, které jsou černobílé. Možná bychom měli do svých fádních světů pustit trochu barev a konečně si připustit, že i mimo zaběhlé konvence je krásně! Vzhledem k věku jsem z knihy nejspíš neměla tak silný zážitek, nemůžu se ale dočkat, až ji nenápadně podsunu těm, kteří do náruče "puberty" teprve kráčí (ačkoliv kniha není určena zdaleka jen jim).
Nic podobného jsem ještě nečetla. Guzel Jachina v knize chytře využila toho, že pochází z odlišné kultury a umně ji do své knihy vložila.
Jako čtenář se tak setkáte se spoustou zvláštních tradic i roztodivných slov, protože se překladatel knihy Jakub Šedivý v rámci zachování autenticity příběhu rozhodl výrazy v textu ponechat. Nemusíte se ale bát, na konci knihy je umístěn slovníček.
Příběhu tedy s přehledem porozumíte.
Navzdory odlišné kultuře a cizím slovům vám bude Zulejka neskutečně blízká. Na pozadí dějinných událostí 20. století budete společně s ní proplouvat životem, a navzdory odlišnostem budete mít možná chvílemi pocit, že jste si se Zulejkou něčím blízcí.
Úžasná kniha :)
Vlastně ani netuším, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Podobnou knihu jsem za svůj dlouhý knihomolský život ještě nečetla. Je naprosto jiná, zavede vás do totálně odlišného světa. Zarazí vás svými výrazovými prostředky, svým dějem, zmate vás, ale zároveň vás pořád bude jistým způsobem bavit.
Už delší dobu jsem pošilhávala po knihách od Nakladatelství Paseka. Při té příležitosti bych chtěla všem čtenářům doporučit, aby se podívali na web nakladatelství a pokochali se nádhernými a nápaditými obálkami. Knihu jsem vybírala tedy na stránkách uvedeného nakladatelství. Chtěla jsem něco nového, něco neotřelého, něco, čemu se na českém knižním poli nevěnovalo příliš pozornosti, ale co by i přesto mohlo čtenáře bavit. A myslím, že přesně to jsem nakonec našla.
Autorovi bych vytkla snad jen až zbytečně rychlý spád děje na konci knihy. Pravděpodobně se snažil knihu „dotlačit do konce“ a mít ji co nejrychleji za sebou. Není to sice výjimka, stává se to u mnoha autorů, nicméně na čtenáře to nepůsobí dobrým dojmem.
V porovnání se Švankmajerem jsou pro mě nové Dějiny Ruska mnohem stravitelnější a čtou se mi výrazně lépe. Obsahují v kostce nejen základní informace o ruských dějinách a kultuře, ale také mnohé rozšířující údaje, které zajisté nadchnou i zkušenější historiky a znalce.
Dobře napsaná kniha, která měla pár "mušek" ze strany překladatele a redaktora. Příběh je až do konce napínavý, rozuzlení je nečekané a rozhodně se máte na co těšit :)
Kniha měla velmi dobrou reklamu, těšila jsem se tedy, až se do ní začtu. Po přečtení prvních stránek jsem chtěla knihu odložit, působila těžkopádně a zmatečně. Nakonec jsem se nějakým záhadným způsobem dobrala až na konec. Příběh jako takový není špatný, zápletka je zajímavá, ale asi trochu nešťastně podaná. Zkuste a uvidíte.