godzilka komentáře u knih
Máte někoho, kdo vás miluje? Já doufám, že ano... I když důležité je, aby ta láska byla i opětována a nedopadlo to třeba jako v první stejnojmenné povídce této sbírky. Když jsem jí přečetla, musela jsme knihu na pár dní odložit, než jsem sebrala odvahu k další četbě...
Jak osvěžující, přečíst si v době severských detektivek a antistresových omalovánek, něco od neznámého autora, a být mile překvapen. Navíc mám už splněnou knihu povídek do letošní výzvy :-)
Knihu hodnotím 4*, dost povídek mě zaujalo, ale ne úplně všechny. Za sebe kromě již první zmíněné doporučuji tyto povídky: Žebrák, Problémy s uklízečkou, Výprasky, Případ s kravatou, Nevermore a Oranžové, téměř hnědé.
za mě 5*, při čtení jsem nostalgicky zamáčkla slzičku a zavzpomínala na místa, kde jsem byla
Kniha Naivní konceptualista a slepice mě v knihovně zaujala nejen svým názvem, obsahem, ilustracemi i fotografiemi... Navíc po přečtení předsádky i anotace jsem začala tušit, že četba bude zážitek. Smekám před autorem, že píše tak neobyčejně o úplně obyčejných věcech. Český jazyk je krásný, ale pan Palla jej ještě povyšuje.
Ikkju napsal, že chtěl autorovi poslat dopis, já měla při čtení obdobné myšlenky - chtěla jsem zajet do Střelic (z Brna to není daleko) podívat se na ta obyčejná místa (cestičku, dvorek...) a třeba bych měla to štěstí mluvit s autorem a vidět i obraz pro myš....
A propo, pane Pallo, děkuji - teď už vím, jak se dívat na moderní umění :-)
Po tolika pozitivních komentářích jsem byla zklamaná. Mmj. jazyk dost vulgární... možná tak dobrá kniha pro "chlapáky".
Pro mě nudááá - rozjelo se to na posledních 30 stranách :-(
Oceňuji popis jednoho baskického tradičního svátku a charakteristiku Basků.
na Kinga slabota - snad jen Prám nebyl nudný a u Textového procesoru bohů oceňuji nápad
Knize musím přiznat plusové body za to, že jsem do poslední chvíle netušila, jak to dopadne.
,,Nakonec jsem sehnal taxíka a řekl řidiči plynulou angličtinou, že chci na Václavské náměstí. Teď už vím, že tato věta má totožnou výslovnost s českým ,,Jsem tupý cizinec, oberte mě o všechno"...."
Po této knize jsem v knihovně sáhla, protože se mi líbila formátem - tak akorát do kabelky a na čtení v tramvaji. Autorce prý říkají česká Carrie Bradshaw… tak do té má opravdu daleko. Nedoporučuji.
V učebnicích historie si můžeme přečíst o vzniku státu Izrael, ale po přečtení této útlé knížečky pochopíme, jak se v té době cítili a co prožívali tamní Židé...
„Takhle si pamatuji Jeruzalém, jak vypadal v posledním létě britské vlády. Kamenné město roztroušené po svazích hor. Spíš než opravdové město to byly jednotlivé čtvrti, vzájemně od sebe oddělené pláněmi bodláčí a skla. Na rozích ulic někdy stála britská obrněná auta s ochrannými kryty na oknech přivřenými jako oči, které oslňuje světlo. A z předku obrněnců trčely kulomety jako prsty ukazující: Ty!“
„Byl přesvědčen, že musíme vyhnat britské okupanty a založit hebrejský stát, do kterého budou moci přijít všichni pronásledovaní Židé z celého světa. Ten stát, říkal, musí být samozřejmě pro svět vzorem spravedlnosti: ano, dokonce i vůči Arabům, když se rozhodnou zůstat a žít tady mezi námi. Ano, navzdory všemu zlému, co nám Arabové dělají na popud provokatérů a štváčů, se k nim budeme chovat s příkladnou štědrostí, ale rozhodně ne ze slabosti. Až svobodný hebrejský stát konečně vznikne, žádný ničema na světě se už neodváží vraždit nebo ponižovat Židy. A jestli se odváží, porazíme ho, protože až ten den přijde, budeme mít v pažích dostatek sil.“
„A pokud jde o Němce, možná že jim jednou odpustíme, pokud oni neodpustí sami sobě. Ale jestli si odpustí sami, tak se toho od nás nedočkají.“
...sonda do mužské „duše“...
Z doslovu Richarda Olehla:
„Při četbě knihy budou jistě muži a ženy reagovat rozdílně, ačkoliv pocity a někdy i skutky v knize popsané jsou pro většinu společnosti denním chlebem. Muži budou mít pocit, že jim Kelman promluvil z duše, ženy v Holkách zase spatří potvrzení klišé, které tak rády opakují při každé vhodné příležitosti: že chlapi jsou sexisté bez morálních zábran a že takové chování vůči starším ženám (rozuměj jim samotným buď právě teď, nebo ve více či méně blízké budoucnosti) není fér. “
Podivuhodný příběh nepolíbeného tlustého mimoně Oskara… Za neúspěch v jeho milostném životě může fukú, rodinná kletba. Při odkrývání tajemství Oskarovy rodiny nám autor nenásilně přibližuje historii Dominikánské republiky. Některé jeho komentáře jsou i vtipné („Trujillo byl možná diktátor, ale byl dominikánský diktátor, což jinými slovy znamená, že byl „ten nejnadrženější samec“ v zemi.“)
Kniha se mi četla dobře a díky španělským výrazům použitým přímo v textu jsem lépe nasála atmosféru DR, ale nebýt hispanistou, tak neocením neustálé hledání překladu na konci knihy. Osobně bych se i obešla narážek na Pána prstenů jako např. „Náš člověk ovládal Santo Domino, jako by to byl jeho soukromý Mordor.“ nebo „Jako schovávat prsten před Sauronem.“
Protivný sníh se mi četl dost špatně. Není zde žádná dějová linie, až po přečtení celé knihy dojde k propojení jednotlivých částí a čtenář ví, na čem je. Je zde skvěle popsaný (na dnešní dobu až neuvěřitelný) vztah mezi vnukem a babičkou. V celém dílku je patrná láska k rodné zemi.
Hitler vyhrál válku a teď vládne Evropě. Zajímavé téma, od kterého jsem ale očekávala víc. Pozitivně hodnotím, že příběh je založen na skutečných událostech a postavách. Není špatné zamyslet se, co by kdyby.... Nicméně je to jen detektivka.
Smekám pomyslný klobouk před autorovou fantazií. Moc zajímavé příběhy, např. Loutkář, Postkremační syndrom, Vánoční klon, Strojvůdce, V nočním stolku.... - a co teprve ten závěr :-) - jsou skvěle doplněny ilustracemi Veroniky Jílkové. Dětem a slabším povahám nedoporučuji.