gonegirl
komentáře u knih
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Jsem ráda, že jsem měla možnost nahlédout do americké historie, ve které mám, přiznávám se, poněkud mezery. Prostřednictvím jedné prosté rodiny jsme měli možnost prohlédnout do všech problémů třicátých let v Americe. O to více si knihy vážím, že byla psána z pohledu dětí, které ještě nejsou zaslepeny lidskými předsudky a nesmyslnými zákony a zvyky.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Co dodat? Zamilovala jsem se do tohoto příběhu. Zamilovala jsem se do pana Darceyho i do Elizabeth. Jeho čistá a upřímná láska a její inteligence a nespoutanost. Zamilovala jsem se do Viktoriánské Anglie a jejích malebných zákoutí. Nikdo neprohloupí, když si knihu přečte, a věřím, že jí mnozí budou okouzleni tak jako já.
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
Jsem nadšená. Lagercrantz se své role zhostil s plnou parádou a předvedl to nejlepší. Vše jsem mu věřila, postavy se chovaly zcela racionálně a kniha byla prošpikována tím záhadným tajemnem, napětím a Lisbetinou neuvěřitelnou logikou od začátku až do konce.
Dalajlamova kočka a síla meditace
David Michie
Celá série se mi velmi líbila. Seznámila mě se základními pravidly buddhismu, rozšířila mi obzory. Byla zasazena do prostředí velmi blízkého mému srdci, do Himalájů, což je také velké plus. Zkrátka hezká, milá, hebká knížka, která mě pohladila na duši.
Dalajlamova kočka a umění příst
David Michie
Buddhismus nenucenou formou. Poutavý příběh, který vás hned pohltí, tak jako u prvního dílu, byl hezky a jednoduše napsaný. Nutilo mě to zamýšlet se nad vlastním životem a činy, soucítila jsem s postavami a jako kočkomil se rozplývala nad úseky, kde byla hlavním aktérem Jeska.
Muži, kteří nemají ženy
Haruki Murakami
Murakami, jak má být. Byla to první povídková kniha, co jsem od něj přečetla, a byla jsem unesená. Krásné popisy, docela běžné životní příběhy, ale brilantně popsané. Bylo pěkné, podívat se do myslí a srdcí mužů, jejich pohled na milostné vztahy se nám totiž nenaskýtá často...
Solar
Ian McEwan
Tohle nebylo nic pro mě. Asi to nebyla chyba knihy, ale má, že jsem se nechala zlákat anotací a sáhla po naprosto chybném titulu. Kniha je plná fyziky, které nerozumím a nijak si v ní nelibuji, hlavní postava mi byla protivná, stejně tak jako všechny ostatní. Ano, je tu jistá myšlenka, kterou by bylo třeba rozvíjet, ale asi to na mě bylo trochu zvláštní pojetí.
Kniha se mi četla těžce, už jen kvůli odeonovskému, mému jindy tak oblíbenému, zpracování. Prakticky bez odstavců, kapitol a přímé řeči s na sebe nahuštěnými písmenky. Jsem ráda, že mám tuto knihu za sebou, a můžu se vrhnout na něco příjemnějšího...
Hodiny
Michael Cunningham
Velmi emotivní kniha. Vypráví o prostých lidských touhách, potřebách a pocitech. Na nic si nehraje, je to jen (ne)obyčejná realita, kterou všichni známe. Měla jsem pocit, že jsem to já, kdo tiskne Richardovi jeho vyhublé rameno, že jsem to já, kdo peče Danovi dort a já, kdo ráno dlouhé hodiny píše s již vystydlým šálkem kávy na stole. Byl to zážitek, pravděpodobně se s knihou ještě párkrát setkám a rozhodně si nenechám ujít film.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Tohle bylo něco, co jsem si potřebovala přečíst. Sama jsem se nedávno musela vyrovnat se smrtí blízkého člověka a bylo zajímavé si přečíst o osudech těch, kterým už nezbude doma žádná dospělá osoba. Děti odkázané jen samy na sebe, hledají jeden u druhého nějakou tu lásku, neustále se hledají, neví, co s pocity, a snaží se prostě jen přežít další den. Líbí se mi otevřený konec, dává nám na výběr spoustu možných variant pokračování a je jen na nás, jaký osud našim hrdinům přiřkneme.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Miluju Murakamiho psaní. Příběhy zdánlivě o ničem, ale přitom s hlubokým smyslem a se skrytými odkazy. Jeho postavy jsou velmi citlivé, melancholické, disciplinované, ale i trochu bezradné a zoufalé. V jeho knihách silně prožíváme emoce protagonistů, zamýšlíme se nad vlastními životy a vše hluboce pociťujeme.
Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Tenoučká kniha, která mě dostala. Příběh ženy, která je vlivem války vržena z milovaného Brna do drsného prostředí zapadlé horské vesnice, kde ji ukryje její životní láska, prosťáček Joza. Jejich láska je naprosto čistá, prostá jakékoli přetvářky. Jen čiré city. A to je krásné.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Se Saturninem jsem měla možnost setkat se už ve filmovém provedení, a dokonce i v Mahenově divadle v Brně. Zajímalo mě původní zpracování, a proto jsem sáhla po knize. Neudělala jsem chybu! Autor píše naprosto geniálně, jeho brilantní mysl, průpovídky a obraty jsou zkrátka kouzelné. Rozhodně stojí za přečtení.
Dalajlamova kočka
David Michie
Velmi milá kniha, která nás seznamuje s buddhismem milou a nenásilnou formou. Pro mě jako milovníka koček bylo příjemné samotné vyprávění z pohledu Jesky, i když o to ve finále vůbec v této knize nejde.
Kočičí host
Takaši Hiraide
Do japonského prostředí a vypravěčského stylu jsem se zamilovala díky Murakamimu. V této knize jsem našla podobné rysy, které mě už tolikrát předtím uchvátily. Nenáročný vypravěčský styl, jednoduchá zápletka, docela obyčejný život obyčejných lidí, ale za tím vším se skrývá jakýsi hlubší smysl. Jakýsi odkaz.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Po celou dobu čtení jsem byla poněkud zmatená. Hledala jsem Annu, kterou známe z první knihy, nenašla. Množství postav pro mě bylo také trochu matoucí, ale dalo se v tom orientovat. Kniha se mi nečetla lehce, ale rozhodně je psaná krásným jazykem, o obyčejném životě a lidských osudech, pocitech a touhách. Do tmy na mě zapůsobila hodně, tady už je to trochu slabší.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, proč je mi Murakami tak sympatický. V této knize jsem si to tak trochu uvědomila, i když tomu ještě pořád moc nerozumím.
Murakami je mi zkrátka blízký. Jeho upřímnost, to, že se straní mediální pozornosti, skromnost, myšlenkové pochody, vyhraněné názory, inovátorské vize. O naprosto obyčejných věcech dokáže psát, jako by to bylo jedno velké dobrodružství, a stejně tak to vypadá i v jeho životě. Z naprosto obyčejných věcí, jako běhání nebo brzké vstávání, udělá něco nadmíru důležitého co vás donutí si říct "páni, ten má ale zajímavý život!". Nabádá k akci, činorodosti, po přečtení jeho knihy máte chuť dokázat něco velkého.
Sama nevím, proč tomu tak je.
Hon na ovcu
Haruki Murakami
Murakamiho knihy se v určitých úsecích čtou velmi těžce a v jiných to zase plyne jako po másle. Někdy vůbec nevíte, o čem to sakra mluví, jindy je to, jako by vám mluvil z duše. Jeho popisování naprosto obyčejného života tak, jako by to nebylo kdovíjaké dobrodružství, mě vždy dostane. A i když vždy neodhalím všechny skryté myšlenky, pokaždé si celou knihu užiju a hned po přečtení pociťuji nepřekonatelnou touhu po dalším jeho skvostu.
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Knih s tímto tématem už jsem pár četla a Chlapec v pruhovaném pyžamu se řadí k těm nejlepším z nich. Je to něco nového, jiného, psaného úplně jiným stylem a z úplně jiného pohledu, tedy z pohledu dítěte. Mladé nezkažené oči, které v lidech nevidí nepřátele, protože je tak vidí ostatní. Těm očím jde o něco jiného než rasu, vzhled nebo původ. A to o přátelství.
Nekonečné dny
Claire Fuller
La Campanella, píseň, která nás provází celým příběhem, dokonale popisuje a shrnuje celou knihu. Je z ní cítit zoufalství, touha po svobodě, narůstající šílenství a neuvěřitelně silná touha utéct, kterou "Punzel" neustále pociťovala.
Strhující příběh, ne až tak nereálný, který chytí za srdce, když se vžijete do situace malé holčičky, která je najednou svým šíleným otcem vytržena z domova.
Přečetla jsem ji za dva dny, skvělý příběh.
Hana
Alena Mornštajnová
Tato kniha mi vyrazila dech. Příběh Hany, která se na začátku zdá jen jako nějaká potřeštěná bába, je tak silný, až z něj mrazí. V knize je ukázáno, jak může jediná hloupá chyba nebo náhoda kompletně ovlivnit životy spousty lidí. Je neuvěřitelné, čeho jsou lidé schopni, a co všechno je jeden člověk schopen snést. Hana je možná nejlepší knihou, kterou jsem na téma války zatím četla, a dala mi spoustu podnětů k zamyšlení.